Měli jsme jednoho muslimského sluhu, který se považoval za lékaře. Neměl lékařské vzdělání, ale používal nejrůznější byliny a přírodní léky. Tento sluha přišel za tatínkem a řekl, že je schopen našeho příbuzného vyléčit. Tatínek řekl: „Vždyť ti nikdo nevěří. Opravdu si myslíš, že jsi schopen ho vyléčit?“
Ten sluha choval k tatínkovi velikou úctu. Se sepjatýma rukama řekl: „Jak bych vám mohl lhát?“
Sluha vzal lilek a odstranil dřeň. Potom dal dovnitř všechno možné — hořčici, zázvor a nějaké byliny a koření z kuchyně. Potom řekl svoji vlastní mantru a přiložil lilek nikoli na zánět, ale vedle něj.
A co se stalo potom? Ten zánět praskl! Netrvalo to ani deset minut.
Moji příbuzní chtěli dát sluhovi nějaké peníze. On řekl: „Nemohu nic přijmout,“ oni však stále naléhali.
Nakonec sluha řekl tatínkovi: „Všichni se mi smějí a občas mě i urážejí. Pokud mi chcete prokázat laskavost, řekněte prosím lidem, kteří mě kritizují, že o medicíně něco vím. To bude pro mě dostatečná odměna.“
Můj tatínek byl něco jako starosta naší vesnice, všichni se k němu chovali s úctou. Všem řekl, že ten sluha umí léčit záněty a jiné nemoci. Od té doby brali lidé sluhu vážně.From:Sri Chinmoy,Můj otec Shashi Kumar Ghosh, Michal Petříček, 2018
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/skg