I naše rodina dávala před dveře jídlo, když můj tatínek zemřel. Velice často jsme vídali psa, který to jídlo snědl. Ze začátku nás to zlobilo, ale vesnický brahmín nám dal dobrou radu. Řekl: „Ne, váš otec si vzal podobu psa, aby mohl sníst to jídlo.“
Potom nás vždy dojalo, když jsme viděli nějakého psa, který si přišel pro jídlo. Nejméně šestkrát nebo sedmkrát jsem na to díval se slzami v očích a myslel jsem si přitom: „Ach, teď jí můj tatínek.“ To jídlo jedl pes, a já jsem se na toho psa díval s velikou náklonností.
Je to jenom takový vesnický zvyk, ale my jsme jej dodržovali po dobu jednoho měsíce po smrti tatínka i maminky.From:Sri Chinmoy,Můj otec Shashi Kumar Ghosh, Michal Petříček, 2018
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/skg