Objímám Nejvyššího rukama své naprosté bezmoci. On mě objímá rukama své vše ukrývající Ochrany. Mrhám Jeho Požehnáními a Soucitem. On ve mě zvětšuje svou Naději a sytí svůj Slib ke mě.
Moje vůle je otevření mého aspirujícího srdce Nejvyššímu. Medituji, ne proto, že chci, aby věděl, že na Něj medituji, ale protože chci sám sobě umožnit přijmout Jej v nekonečné míře. Během meditace, když plavu v moři lásky a oddanosti, přichází ke mě dolů. Během mé meditace, když ve mě svítá slunce moudrosti a míru, vyzdvihuje mě nahoru k Sobě.
Tiše se modlím. On tajně slyší. Obrovský pláč mého srdce stoupá vzhůru a dotýká se Trůnu Jeho Soucitu.
Nejvyšší nikdy nevyžaduje mou víru v Něj, aniž by mi před tím dal jistotu, nekonečně větší, než je potřeba, ve které mohu nalézt svou bezvýhradnou víru. Pokud Jej chci zpochybňovat, dává mi k tomu dostatek příležitostí. Skutečně, v tom spočívá velkodušnost Jeho Světla Soucitu ke mě.
Moje vůle a Boží Vůle. Když je moje vůle schválena Boží Vůlí, mé čisté srdce nemá trvalou vnitřní blaženost. Ale když mé srdce nepodmíněně a oduševněle poslouchá Boží Vůli a přijímá ji jako svou vlastní vůli, roste v mém srdci nekonečná radost a proudí skrze mé srdce věčná radost.From:Sri Chinmoy,Písně duše, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sns