Neměli byste na ně ani myslet, protože když na ně myslíte, nevědomě nebo vědomě přinášíte jejich současné vědomí do svého aspirujícího života. Máte dost svých vlastních problémů k řešení. Nesnažte se tedy řešit problémy druhých. Pokud nosíte zprávy o těch, kteří opustili naši cestu, nebo o nich šíříte klepy, jen si sami berete jed a dáváte ho druhým. Chováte se nespravedlivě k Nejvyššímu. Nebuďte s nimi v kontaktu dokonce ani mentálním způsobem, pokud to není nezbytně nutné. Dokonce i když je jen posloucháte a nešíříte dál ani slovo k ostatním, jste stejně vinni. Dokonce i když neotevřete ústa, pokud otevřete své uši, jste vinni. Pokud se obrátí oni na vás, jednoduše řekněte, "Tak jako ty nejsi v naší lodi, my nejsme ve tvé."
V opačném případě si budete kopat jen svůj vlastní hrob. Ti, kteří opouštějí cestu, se často snaží vzít s sebou více lidí sdílením svých pochybností a nespokojenosti. Pokud opravdu chcete být loajální a věrní svému Guruovi, pokud upřímně chcete, aby vás jeho loď vzala na Zlaté pobřeží Za, pak nemějte žádné zbytečné spojení s bývalými žáky svého Mistra. Jen ciťte, jak upřímní a oddaní jste a pak to dokažte svým jednáním. Chcete-li být opravdu věrní, pak na tyto lidi nebudete ani myslet, ani s nimi mluvit, ani s nimi nebudete mít žádné spojení. Před dvěma týdny odešel jeden žák, a nyní tři nebo čtyři další žáci odešli právě kvůli této jedné osobě. My víme, kdo vyhraje; božské v nás nakonec vyhraje. Ale já vám říkám, že budete absolutně silní až v den, kdy realizujete Boha. Pokud se scházíte s žáky, kteří nás opustili, buďte si jisti, že můžete naši cestu opustit také. Můžete se také oslabit tím, že se stýkáte s ostatními, kteří se chystají k odchodu. Mohou vám sdělovat své problémy — ne pro útěchu, ale jen aby se s vámi podělili o své břímě, a přidají to k vašim vlastním problémům — a v těchto posledních pár týdnech to se také stalo.
Někdy přichází vlna nepřátelských útoků. Často používáme velmi mírný termín: nebožských. Ale je velký rozdíl mezi nebožským a nepřátelským. Nepřátelský útok je okamžitý útok: "Já jsem odešel a já chci, aby odešlo deset lidí se mnou." To je to, co se nyní děje. Takže, prosím, buďte velmi opatrní, pokud chcete zůstat v naší lodi až do konce svého života. Toto je jen jeden život a je jako letmá vteřina. Pokud budete brát tuto inkarnaci jako jednu prchavou vteřinu, můžete ji snadno nabídnout Nejvyššímu ve mně. Když lidé odejdou a dávají vám pocítit, že se jim daří velmi dobře, mnohem lépe, než když byli s námi, chtěl bych říci, že klamou sami sebe, a to říkám silou své vlastní realizace. Když žáci odchází, většina, pokud ne všichni, se vrací do svého života nevědomosti. Když někteří z nich říkají, že půjdou jinou cestou, buďte ujištěni, že jen klamou sami sebe. Po následování skutečné, dobře zavedené cesty, je velmi vzácné přejít na jinou cestu.
Dříve jste byli v moři nevědomosti. Nyní jste v moři Světla, podle množství Světla, které jste schopni přijmout od Nejvyššího ve mně. Jestliže jste se vydali zpět do svého starého života, v té chvíli nemůžete říci, že tam, kde v té chvíli jste, je moře Světla, a že tato cesta je moře nevědomosti. Pokud to říkáte, klamete jen sami sebe, tak jak to někteří lidé nyní dělají. Je mi jich líto a je mi víc líto těch, kteří se vrátili zpět do nevědomosti. Opět platí, že v mém absolutním Nejvyšším necítím lítost; nabízím vše k Nohám Nejvyššího.
Kdo je náš nepřítel? Nevědomost. V našem životě musíme nevědomost zdolat. Než jsme přišli do duchovního života, byli jsme v nevědomosti; stáli jsme proti Světlu. V té době jsme bojovali proti Světlu a snažili se Světlo pohltit. Ale když jsme ve Světle, stojíme proti nevědomosti, ne abychom ji pohltili, ale abychom ji transformovali. Noc chce Světlo pohltit, jakmile si ho podrobí; ale Světlo cítí, že jakmile si podrobí nevědomost, přemění ji na Světlo. My sami jsme byli proti Světlu, bojovali jsme proti Světlu; ale teď, když jsme se stali duchovními, se vědomě stavíme na stranu Světla a snažíme se transformovat nevědomost v nás a kolem nás. Nyní cítíme, že nevědomost je něco, co je nám cizí.
A tak pokud si budeme po přijetí duchovního života stále myslet, že jsme v naprosté tmě nebo že plaveme v moři nevědomosti, potom je to naprostá chyba. Je to jen falešná skromnost a já tento postoj neschvaluji. Musíme vědět, že jsme nyní v moři Světla. Můžeme plavat pomalu, zatímco jiní, kteří jsou experti v plavání, mohou plavat rychle. Ale i když nemusíte být takový expert v plavání jako někdo jiný, prosím, ciťte, že jakmile přijmete mou cestu nebo cestu někoho jiného, jste na straně Světla bojujícího pro transformaci temnoty. Když jsme na zemi, musíme cítit, že je naprosto nezbytné získat vše co nejdříve, protože máme tři cíle. Naším prvním cílem je uvědomění, našim druhým cílem je odhalení a našim třetím cílem je projevení. Neexistuje žádný finální konec u žádného z těchto cílů, ale přesto je můžeme nazývat prvním, druhým nebo třetím cílem. Dokonce i první cíl je daleko, nemluvě o druhém a třetím. Takže, když jsme tady na zemi, každá letmá vteřina je velmi důležitá. Ale pokud nebudeme brát cíl vážně, pak budeme muset počkat. Čekali jsme po tisíciletí, a pokud se rozhodneme, můžeme čekat další tisíciletí.Pro duchovního hledajícího není nejvyšší stupeň realizace, ačkoliv je nezbytná. Po realizaci následují další stupně, a projevení Nejvyššího na zemi je tím nejvyšším. Jak vždycky říkám, nejprve přijímáte jídlo a potom, když duchovně vyrostete, vylezete na strom realizace. Potom musíte nasbírat ovoce, slézt dolů a projevit Nejvyššího. Jestliže ale cítíte, že ihned po své realizaci budete schopni manifestovat, chci říct, že to není možné.
Mistr ví nejlépe, jak jej můžeme naplnit, kdy bychom jej měli naplnit a způsob, jakým jej chce naplnit naše pravé já. Proto je celková odevzdanost Mistrovi nezbytná. Může-li duchovní Mistr pracovat svým vlastním způsobem, naše aspirace bude nejefektivnější. Jinak často duchovní lidé pláčou po realizaci jako po svém cíli, a když ho dosáhnou, opustí Kosmickou Hru. Řeknou: „Stačilo, stačilo, stačilo!“ Vylezli na strom, ale i když je mnoho dalších, kteří jsou hladoví po ovoci, nezajímají se o to, aby ovoce snesli dolů. Řeknou: „Bylo to tak krásné, lézt nahoru. Nechte nás tady nahoře a nechte nás, abychom jedli ovoce sami.“ Zůstávají se svou realizací. Ale Nejvyšší cítí: „Ne. Po realizaci musí následovat odhalení a potom projevení. Jen takto je Hra kompletní.“
A tak je velmi dobré, slouží-li někdo způsobem, jakých to chce Nejvyšší. Chce-li někdo to, co je pro něj opravdu nejlepší, měl by říct: „Nevím, co je pro mě nejlepší. Nevím, jak Hra vypadá, neznám předpisy a pravidla Hry. Jen mi dovol, abych Ti sloužil a mohl tak dokončit Hru Tvým vlastním Způsobem. Mám-li lézt nahoru, polezu. Mám-li jít dolů, půjdu dolů. Jen Mistr ví, co je pro mě nejlepší.“ Když má někdo k Mistrovi tento postoj, jeho odevzdanost se stane opravdu bezpodmínečná a v bezpodmínečné odevzdanosti dostane, co je pro něj nejlepší, něco, co je daleko, daleko za jeho představivostí.
Když přijde ke Guruovi žákova bezpodmínečná odevzdanost, Guru musí dát žákovi to nejvyšší. Když žák aspiruje, musí cítit, že realizace k němu musí přijít automaticky, jestliže svou zasvěcenou službu dělá správně. Upřímný hledající bude ve své mysli přirozeně cítit, že musí realizovat Boha, ale jestliže je s ním Mistr spokojen, může mu dát realizaci dokonce před tím, než se Mistrovi odevzdal všemi způsoby. Požádá-li matka dítě, aby udělalo nějakou práci, dítě za to může od matky očekávat podle svého úsilí jeden nebo dva dolary. Ale jestliže je s ním matka opravdu spokojená, zcela spokojená, může mu dát deset nebo sto dolarů. Dětské očekávání jednoho dolaru není špatné. Jestliže chce toto, určitě to dostane, protože pro to pracovalo. Ale cítí-li naprostou jednotu se svou matkou, bude cítit, že mu matka dá tolik, kolik mu chce dát nebo co je pro něj nejlepší.From:Sri Chinmoy,Odevzdanost a realizace, (knižně nevydáno), 1976
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sr