Zůstáváme-li v běžném světě, v neaspirujícím světě, světě tužeb, snažíme se potěšit a uspokojit jen sami sebe. Avšak jsme-li ve světě aspirace, snažíme se potěšit Boha. Bůh je kořenem, a můžeme-li těšit kořen, potom kmen, větve, listy, květy a ovoce budou také potěšeny. Oddejme proto sami sebe kořenu, Bohu. Pokud dokážeme potěšit Boha vnitřním pláčem svého srdce, spatříme a ucítíme v sobě Boží Lásku, Zájem, Světlo a Mír — vše, co Bůh má a čím je.
Jak můžeme mít tento vnitřní pláč? Můžeme ho mít stejným způsobem, jako vnější pláč. Když dítě pláče, protože má hlad, tak ať je matka kdekoliv, přiběhne k němu. Dítě může být v prvním patře a jeho matka ve druhém patře, ale matka k němu přiběhne, protože dítě upřímně pláče, aby ho nakrmila. Podobně pokud upřímně pláčeme po božském nektaru, po světle a blaženosti, tak nám to nutně musí Bůh dát.
Když dítě pláče, nevědomě doufá, že jeho matka přijde a donese mu jídlo. V našem případě, jako hledající to děláme vědomě. Pláčeme-li po míru, světle a blaženosti, okamžitě dostaneme odpověď. Náš pláč ale musí být upřímný. Když uvnitř pláčeme, musíme cítit upřímnou potřebu Boha. Pokud máme tuto vnitřní potřebu, Bůh ze své nekonečné Štědrosti přijde a dá nám to, co potřebujeme.
Máme-li upřímný, opravdový vnitřní pláč, všechny naše problémy budou vyřešeny. Nemáme-li však tento upřímný vnitřní pláč, pak nezáleží na tom, kolik let budeme žít na zemi, uspokojení však nenajdeme, protože skutečné uspokojení znamená zdokonalení naší přirozenosti, dokonalost našeho života.From:Sri Chinmoy,Zvuk a ticho, část 1, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ssc_1