Realizace Boha je velmi obtížná. Odhalení Boha je obtížnější a projevení Boha je ještě obtížnější. Takže nejlepší je být upřímný a oddaný, a dělat vše bezpodmínečně, abychom mohli realizovat Boha. Je tolik věcí, které máme udělat. Pokud nebudeme dělat první věci jako první, jak potom můžeme odhalovat a projevovat Boha?
Existuje však i jiný přístup. Budeme dělat cokoliv, co cítíme, že je nejlepší pro naše tělo, vitálno, mysl, srdce a duši. Současně však budeme mít na paměti, že máme k dispozici Věčnost. Naším zdrojem je Bůh — Nekonečný, Věčný. Pokud je Bůh věčný, potom my jsme přirozeně také věční. Čímkoliv je Bůh, tím jsme my také. Pokud Bůh jedná s Věčností, potom my máme také právo jednat s Věčností. Pokud jsme si vědomi svého vnitřního života, který je věčný, potom tam nevzniká napětí. Pokud nemůžeme něco udělat dnes, můžeme to udělat zítra. Náš čas není věčným časem zahálčivého člověka. Jsme hledající; modlíme se, meditujeme a věnujeme svůj život Bohu. Děláme to nejlepší. Ale musíme mít na paměti, že zatímco budeme dělat to nejlepší, je to Bůh, kdo pro nás určí ten správný okamžik. To je moudrý způsob, jak se vyvarovat napětí. Každý den se modlíme a meditujeme, takže teď je na Bohu, aby nám dal realizaci svým vlastním způsobem. Nechme Boha, aby pro nás určil správný okamžik. My za sebe můžeme udělat každý den to nejlepší, co jde.From:Sri Chinmoy,Světlo obětavé služby, (knižně nevydáno), 1977
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ssl