Tatínek byl velmi smutný a rozčilený, že nás Hriday opustil. Řekl: „On od nás dezertoval. Já ho nepotřebuji. Nechci ho.“ Protože tatínek do Ašrámu nechtěl jet, začala jej maminka přesvědčovat. Přesvědčovala ho jeden a půl dne. Potom tatínkovo srdce podlehlo dojetí. Stačilo půl druhého dne; potom souhlasil.
Do Ašrámu jsme jeli všichni. Tatínek měl jízdné zdarma, protože byl hlavním inspektorem železniční linky Assam-Bengal. Mohl mít jedenáct lístků plus dva pro sluhy. Při jiných příležitostech s námi jezdívali lidé, kteří se stávali našimi příbuznými jenom na cestu. Děvčata a chlapci z naší vesnice jeli jako dcery, synové a bratranci. Po tatínkově smrti jsme byli v Ašrámu jenom jednou, a to jsme museli platit.
Tenkrát byl vstup dětem do sedmi let do hlavní budovy Ašrámu zakázán. Stáli jsme na pronajatém místě, a protože mi ještě nebylo sedm let, nemohli jsme jít dovnitř. Matka Ašrámu vyšla každý den na balkon, aby s ní lidé mohli meditovat. Velmi jsem plakal, a můj strýc Nirmala-di se obětoval a vzal mne o čtyři bloky domů dále, aby se maminka mohla setkat s Matkou Ašrámu.
Maminka byla velmi šťastná, že vidí svého syna, ale bratr se cítil špatně, protože věděl, že ho maminka chce odvést zpět domů. Potom přišel den, kdy se maminka mohla setkat s Božskou Matkou. Byla připravena uprosit ji, aby směla svého nejstaršího syna vzít zpátky domů. Moje maminka neuměla anglicky. Naštěstí jedna z mých sester, která anglicky uměla, stála hned za ní. S Matkou byl její vrchní sekretář.
Moje maminka řekla v čisté bengálštině: „Jsem vám velmi vděčná, Božská Matko, že jste přijala odpovědnost za mého nejstaršího syna. Je nyní u vašich nohou. Nyní se modlím za to, abyste převzala péči nad všemi mými dětmi. Jsou ještě příliš mladé, ale slibte mi prosím, že až vyrostou, převezmete za ně plnou odpovědnost tak, jak jste přijala mého nejstaršího syna pod svou ochranu a vedení.“
Matka Ašrámu okamžitě odpověděla: „Ano, všechny jsou moje.“
Vidíte, co se stalo! Moje matka jela do Ašrámu, aby vzala svého syna zpět a místo toho prosila Božskou Matku, aby se postarala o ostatní děti, až vyrostou.
Když maminka se sestrou přišli zpět do míst, kde jsme na ně čekali, řekla maminka: „Podívejte se, co jsem udělala! Přijela jsem, abych přivezla mého nejstaršího syna zpět domů a místo toho jsem Božské Matce nabídla všechny svoje děti!“
Všichni se smáli a zároveň byli hluboce pohnuti. Také tatínek byl pohnut, že jeho žena je tak oddána Matce. Takže srdce říkalo jednu věc; mysl říkala něco jiného. Vždycky říkám, že srdce může vyhrát. Mysl chtěla vzít nejstaršího syna zpět, a co udělalo srdce? Srdce chtělo opačnou věc.
Božská Matka dodržela svůj slib. Během dalších jedenácti let jsme všichni odešli do Sri Aurobindova Ašrámu a stali se jeho stálými členy.From:Sri Chinmoy,Proudícím slzám srdce mé matky a překypujícím úsměvům duše mé matky, (knižně nevydáno), 2000
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/stm