Moje maminka byla velmi nemocná, když Hriday dojel domů. Celá rodina věděla, že bude brzo následovat tatínka na onen svět. Chitta však přesto chtěl odjet do Sri Aurobindova Ašrámu. Maminka řekla: „Umírám. Je to otázka několika měsíců. Nebudeš se cítit smutně, když umřu v tvé nepřítomnosti?“ Chitta okamžitě odpověděl: „Máš pravdu, nikam nepojedu.“ Maminka se ještě zeptala: „Koupil sis už jízdenku?“ A on na to: „Už dávno jsem si ji koupil, ale nepojedu. Nechci, abys zemřela a já byl někde jinde.“ Maminka byla velmi šťastná, že Chitta odložil svůj odjezd, ale zároveň věděla, že až odejde, všechny její děti odejdou do Ašrámu. Chitta už dávno zapomněl na datum, kdy měl původně odejet a už se o tom nikdy nezmínil. Maminka ale nezapomněla. A právě v ten den řekla Chittovi: „Vyslyš prosím moji žádost.“ Chitta: „Jaká je tvá žádost?“ Maminka: „Původně jsi chtěl dnes odjet do Ašrámu. Chtěla jsem, abys zůstal. Jsem tvoje matka, ale vím, že Božská Matka se o vás o všechny postará.
Bratr na to: „Ale já jsem už prodal jízdenku“. Maminka opáčila: „Musíš si koupit novou.“
To bylo přání jejího srdce. Řekla: „Nyní je tady tvůj nejstarší bratr a pro tebe nastal čas odjet, abys mohl být u Božské Matky.“ Maminka nutila mého bratra, aby jel do Ašrámu. Odejel ještě týž den a maminka skonala za několik měsíců poté.From:Sri Chinmoy,Proudícím slzám srdce mé matky a překypujícím úsměvům duše mé matky, (knižně nevydáno), 2000
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/stm