Příběhy z Mahábháraty

Když jsem byl malý chlapec, znal jsem mnoho příběhů z Mahábháraty. Tehdy jsem četl velmi pomalu a těžce a přečíst tak velkou knihu, jakou je Mahábhárata, by pro mne byl nemožný úkol. Moje maminka chtěla, abych spal každé odpoledne. Nepřála si, abych byl venku na planoucím indickém slunci, a proto mi předčítala příběhy z Mahábháraty, abych usnul. Pět nebo deset minut jsem poslouchal maminčiny příběhy a potom jsem předstíral, že už spím.

Moje maminka byla velmi šťastná, zavřela svoji knihu a pozorně sledovala, jestli opravdu spím. Potom sama usnula. Čekal jsem jenom na to, až usne a vyběhl jsem ven. V zahradě bylo mnoho stromů, na kterých rostlo guave, mango a jiné ovoce. Sloužící mi pomohl česat ovoce a já je jedl.

Za půl nebo tři čtvrtě hodiny se moje maminka vzbudila a vidí, že jsem pryč. Poslala mladého sluhu, aby mne hledal na zahradě. Většinu času jsem byl na mangu, trhaje mango pro celou rodinu.

Potom jsem se vrátil zpět. Maminka mne i sluhu začala peskovat. Říkala: „Proč jste ho odnesl ven?“

Sluha na to: „Plakal. Co jsem měl dělat?“

Můj úsměv ale vždy překonal její srdce. Jak rychle mne začala peskovat, tak také rychle skončila a odpustila mi můj podvod. Tento trik jsem potom sehrál ještě mnohokrát.

Během školních prázdnin mi moje maminka vyprávěla mnoho příběhů z Mahábháraty. Poslouchal jsem její příběhy a potom je vyprávěl příbuzným, kteří si mysleli, že jsem přes Mahábháratu velkým odborníkem.

From:Sri Chinmoy,Proudícím slzám srdce mé matky a překypujícím úsměvům duše mé matky, (knižně nevydáno), 2000
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/stm