Přišli, jen aby odešli
Nezrozená a nesmrtelná kronika himálajských absurdit
1
Stalo se, že Mistr nebyl informován, že v tento den má její dcera narozeniny. Proto Mistr její dceři nepožehnal. Ale matka si pomyslela, že to byla Mistrova záměrná nedbalost. Proto obě, matka i dcera, odešly z cesty.2
On a jeho žena nebyli vegetariáni. Mistr to věděl, ale nevěnoval tomu pozornost. Jednoho dne uviděli, že dva Mistrovi blízcí žáci jedí s velkou chutí maso. Byli šokováni. Jak jen mohou dva tak blízcí žáci jíst maso? Buď jim Mistr dal svolení anebo jej podvádějí. Manžel a jeho žena cítili, že buď je Mistr špatný anebo jeho žáci jsou špatní. Nechtěli zůstat ve špatné rodině, a tak odešli. Nevěděli, že sám Mistr požádal tyto dva žáky, aby jedli maso, protože nebyli zcela zdraví a doktor to požadoval.3
Byla to žena středního věku. Jednoho dne přišla do Centra dělat nezištnou službu. Bylo tam už pár mladých chlapců a dívek, kteří ten den v Centru pracovali. Bůh Sám ví, proč se tahle žena pokusila ukrást pět dolarů z kapsy jednoho hocha. Byla však chycena. Mladík ji velmi laskavě požádal, aby peníze vrátila. Ona tu krádež nezapřela a vrátila je. Pak přišla s pláčem k Mistrovi. Když si Mistr vyslechl příhodu, přišlo mu jí velice líto a pověděl jí, že jí Bůh odpouští. Chcete věděl, co Mistrovi odpověděla?
„Mistře, Bůh mi sice odpustil, pravda, ale já jsem ti neodpustila. Byla jsem s tebou tři roky. Jak je možné, že jsi nezměnil můj charakter? Od té doby, co jsem přišla a připojila se ke tvé cestě, jsem se vůbec nezlepšila. Jsem beznadějný případ a ty jsi neužitečný Mistr. Budu si hledat jiného Mistra.“4
Jednoho jde se žačka zeptala Mistra: „Mistře, proč tak nemilosrdně kritizuješ astrology?“
Mistr odpověděl: „Jen si z nich čas od času dělám legraci. Nikdy jsem je nechtěl ranit.”
„Mistře, já jsem astroložkou. Lidé na tomto ostrově věří v astrologii. Mají v ní ohromnou víru. Proto mě velmi obdivují. Řekla jsem jim, že v určité datum se celá tato země potopí do oceánu. Ty jsi pak v rozhlasové stanici a televizi prohlásil, že se nic takového nestane, a naneštěstí se opravdu nic nestalo! Já a mí přátelé astrologové jsme si byli naprosto jistí, že tento ostrov bude zaplaven. Ale teď, když se naše proroctví nevyplnilo, se nám každý směje. Všichni víme, že za to můžeš ty. To ty jsi použil svou okultní sílu, abys odvrátil naše proroctví, jinak by se nepochybně vyplnilo.“
Mistr s úsměvem odvětil: „Nemám asi nic jiného na práci než používat svou okultní sílu, abych dokázal, že ty se svými kolegy nemáte pravdu.”
Astroložka nato řekla Mistrovi: „Jsi nejen prvotřídním okultistou, ale i prvotřídním lhářem. Podvedl jsi všechny na našem ostrově. Nenávidím tě a okamžitě tě opouštím.“5
Myslel si, že proto, že je Ind, mu bude Mistr věnovat zvláštní pozornost a lásku. Běda, Mistr nenaplnil jeho očekávání. Marně s ním zůstal celých dlouhých osm měsíců. Jednoho dne řekl Mistrovi: „Nestaráš se o indické srdce. Staráš se jen o americkou peněženku.“
Mistr mu odpověděl: „Kdybych se opravdu staral o americký dolar, byl bych už teď velký, velký boháč. Nebyla to americká síla peněz, co mě přemohla. Byla to americká síla srdce. A zcela určitě to nebyla ani tvoje síla klamu.”
Ind se na Mistra rozhněval a opustil jej.6
Jednoho dne požádala svého Mistra, aby jí otevřel třetí oko. Mistr řekl, že to nemůže udělat, protože to není Boží Vůle. Nevěřila mu. Řekla mu, že to je jeho vlastní nejistota, která jej přiměla, aby odmítnul. Kdyby prý měla třetí oko otevřené, přirozeně by se stala stejně velkou jako on, a jak by pak mohl snést někoho dalšího na své vlastní úrovni? Proto Mistra opustila a pokusila se otevřít si třetí oko bez cizí pomoci. Zkoušela si prorazit do svého čela velkou díru pomocí nějakého kuchyňského nástroje. Mistr se cítil špatně, ale byl bezmocný, neboť už nechodila do jeho Centra.7
Chtěla vidět Krišnu uvnitř svého Mistra. A tak se také stalo. Byla šťastná. Jednou však řekla Mistrovi: „Jak je možné, že je Krišna ke mně tak laskavý, a přesto jsem tak chudá?“
Mistr odpověděl: „Krišnova síla soucitu a jeho síla peněz nejdou ve tvém životě společně.”
Ona nato: „Ale ty jsi Krišnou současnosti. Ty bys mi mohl finančně pomoci.“
Mistr odvětil: „Příležitostně ti mohu pomoci, ale ne pravidelně. Moje vlastní finanční situace je velmi žalostná.” Mistrova upřímnost ji neuspokojila a tak opustila jeho cestu.8
Byla to žena středního věku. Měla bratra, který se k ní nechoval dobře, či podle jejích vlastních slov byl agresivní. Ve dne v noci ji nemilosrdně bil. Nakonec požádala svého Mistra o pomoc. Mistr šel do jejího domu a měl s jejím bratrem dlouhou rozmluvu, po které Mistrovi slíbil, že už ji nikdy neudeří. A hle, svůj slib dodržel. Žena pak zjistila, že už k Mistrovi nepotřebuje chodit, protože už nic dalšího od něj nechtěla. Nechtěla Boha, chtěla jen svého soucitného bratra.9
Zeptal se Mistra, jestli by měl studovat nebo pracovat. Mistr jej požádal, aby studoval. Chtěl tedy vědět, co by měl studovat. Mistr mu řekl, že medicínu. Uposlechl Mistrovy rady a začal studovat medicínu. Běda, brzy se zamiloval do jedné krásné dívky ze své třídy. Řekl ostatním Mistrovým žákům, že Mistr je vinen jeho pádem, protože to byl on, kdo jej požádal studovat medicínu. Kdyby prý místo medicíny šel pracovat, nevstoupil by do emocionálního života. Mistr se na něj usmál a pověděl:
„To asi znamená, že lidé, kteří pracuji, nemají emocionální potíže.“
Mistr řekl svému příteli doktorovi: „Tvůj Mistr přišel na svět, aby byl nepochopen.“
Žák mu odvětil: „Ty nejsi mým Mistrem, nezasloužíš si být mým Mistrem. Mým Mistrem je život pokušení. Starej se sám o sebe, pane, a mě nech, abych se o sebe staral sám.“10
Ona, její manžel a jejich dvě malé dcery se staly Mistrovými žáky. Žena se cítila smutně, protože se jejím dětem nedostávalo tolik pozornosti, jako dětem některých ostatních rodičů.
Jednoho dne přišla pohrozit Mistrovi: „Mistře, buď nestranný. Mé děti jsou také Božími dětmi. Jak to, že se o ně nestaráš tolik, co o ostatní?“
Odvětil: „Moje láska je pro všechny děti rovnocenná, ale některé ji přijímají v nezměrném množství, zatímco jiné ji nepřijímají vůbec. Tvé děti naneštěstí mou lásku a zájem nepřijímají. Já za to nemohu.“
Řekla mu: „A kdo za to teda může? Nedělej ze mě blázna. Můžeš ošálit jen mého manžela. Ten ať si s tebou zůstane, ale já a mé děti odcházíme. Nejsem tak hloupá jako můj manžel. Hloupost není duchovnost. Duchovnost je upřímnost a já jsem ta upřímnost.“
A on poznamenal: „Nech si tedy svou upřímnost a já si ponechám tvého manžela a jeho hloupost.“11
Mistr měl německou žákyni. Pokaždé mu pokládala stejnou otázku: „Můžeš mi, Mistře, říci, jaký je stav mé duše?“ Šestkrát nebo sedmkrát jí Mistr velice soucitně pověděl o stavu její duše.
Tentokrát ale Mistr musel v Centru odpovídat na několik závažných otázek a byl z toho velmi unaven. Nakonec, jako poslední za ním přišla tato německá dáma a položila svou obvyklou otázku: „Můžeš mi prosím, Mistře, povědět o stavu mé duše?“
Mistr toho dne nebyl ke své žákyni dostatečně laskavý, a to byla chyba. Mistr na to jen řekl: „Co bys chtěla dělat se stavem své duše? Postarej se o svůj vitální a mentální život!“
Žena se nato rozčílila a řekla jednomu dalšímu žákovi, který byl boxerem, že už s tímhle nelaskavým, krutým Mistrem nechce mít nic společného.12
Tato konkrétní dáma chtěla mít s Mistrem speciální interview. V té době měl Mistr jen velmi málo žáků a velice ochotně dával svolení k rozhovorům. V tomto případě to ale bylo jinak.
V ten den mělo konečně dojít k jejímu interview. Ale bůhví proč, Mistr ji nechtěl vůbec vidět. Během večerní meditace za Mistrem přišla jeho sestra, která byla v té době již v Nebi, a prosila, aby se uvolil k rozhovoru s touto hledající. Mistr však nechtěl, protože věděl, že v několika následujících dnech bude muset udělat řadu důležitých věcí. Mistrova sestra mu vyhubovala: „Musíš to udělat. Je to mé přání a příkaz. Musíš jí udělit interview.“
Dále řekla, že tato konkrétní žena s ní má zvláštní spojení, a protože se nyní stala Mistrovou žákyní, měla by dostat její jméno. Sestřinu žádost a příkaz Mistr musel uposlechnout. Uvolil se tedy k několika významným rozhovorům, a navíc této dámě udělil velmi vysoké vnitřní zážitky. Naneštěstí byl její manžel, fotograf, naprosto proti jejímu duchovnímu životu a časem zvítězil, takže Mistr svou žákyni ztratil. Dáma opustila Mistrovu cestu.
A on pak řekl své sestře: „Tady vidíš, proč jsem této žákyni nechtěl dávat rozhovory.“
Sestra se jen na svého bratra široce usmála a řekla, že není nic špatného na tom snažit se osvítit něčí odvěkou temnotu.13
Byl obchodníkem, co prodává kráječe na zeleninu. Napadlo ho, že by je mohl prodávat i Mistrovým žákům. Uspořádal předváděcí akci, na které zdarma představil, jak jeho stroj funguje. Mistrovi bylo obchodníka líto, a tak od něj koupil čtyři nebo pět sad, které pak rozdal svým oblíbeným žákům. Muž ale nebyl spokojen. Domníval se, že by během jednoho dne mohl prodat 25 takových sad. Jelikož však Mistr nenaplnil jeho přání, opustil jej.14
Měl brilantní rozum, a tak musel všechno analyzovat. Mysl u něj měla vždy poslední slovo. Cítil, že jeho sestra a bratři byli všichni hlupáci, kteří svůj rozum nepoužívají. Používali svá důvěřivá srdce, a to ho velmi bolelo. Uvnitř cítil, že může být sám sobě spasitelem, že nepotřebuje nějakého vnějšího zprostředkovatele, který by zachránil jeho život. Avšak, světe div se, při několika příležitostech si nedokázal sám pomoci. Mistr jeho sestry a bratrů, jehož cestu chvíli sám následoval, mu ale znatelně pomohl od tužeb mysli a vitální džungle. Mistr stále ve vnitřním i vnějším světě udržoval pro tohoto mladíka s brilantním rozumem dveře svého srdce dokořán otevřené. Hoch jej však opustil, protože měl na práci něco jiného, než co dělali jeho sestra a bratři.15
Byla to starší dáma, která si myslela, že se Mistr stará jen o mladou generaci. Myslela si, že se o starší generaci vůbec nezajímá. Mistr ji individuálně povzbuzoval a jednou jí projevil zvýšenou pozornost. Běda, tato zvláštní pozornost způsobila v jejím emocionálním a vitálním životě ohromný strach. Proto opustila cestu.From:Sri Chinmoy,Přišli, jen aby odešli, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/tcg