Když přijmete duchovní život, vaše vlastní vnitřní světlo by vás mělo oddělit od touhy po falešné moudrosti, kterou tato osoba má. Vy víte, že to, co ta osoba dělá, je špatné, ale zároveň budete chtít dělat to samé, jestliže se s ní stýkáte příliš často. Když budete mít příležitost, pokusíte se také vnutit ostatním svou nadřazenost. Pokud následujete duchovní cestu, pak jakmile jednou poznáte, že to, co dělá, je špatné, musíte říci: „Vím, že dělá něco špatného. Nebudu dělat stejnou špatnou věc. Vím, že nebudu spokojen tím, že budu dělat to, co dělá on, a proto půjdu jinou cestou.“ Tou jinou cestou je cesta jednoty.
Odkud tato jednota pochází? Z aspirace. Aspirace je vnitřní pláč, který stoupá vysoko, výš, nejvýš. Co se děje, když vědomě neaspirujeme, abychom šli vysoko, výš, nejvýš? Zákon gravitace nás automaticky táhne dolů. Vidíme, že ti, kdo neaspirují, zůstávají stále na stejné úrovni. Každý den jsou polapeni nekončícími touhami. Jsou vydáni touhám na milost. Pokud ale aspirujete, je to přesně naopak. Dnes máte slabý pocit aspirace, slabý pocit dobré kvality uvnitř sebe. Zítra při vaší meditaci tato dobrá kvalita zesílí. Pozítří se stane velmi rozlehlou. Následující den se stane nekonečnou. Když začnete s jednou touhou, další den budete mít touhu silnější a následující den touhu nejsilnější. Každý den vás touha spoutává, chytá a rdousí. Ale když začínáte s aspirací, každý den vás aspirace uvolňuje, osvobozuje a činí vás nesmrtelným.
Ego může být překonáno jedině pomocí vědomé aspirace. A tato aspirace přichází, pouze když máte cestu, Mistra a duchovní společenství. Potřebujete mít okolo sebe duchovní lidi, aby vás neustále inspirovali. Neduchovní lidé zničí vaši aspiraci, pokud jste s nimi příliš často. Musíte následovat cestu, abyste putovali stále směrem k cíli. Cesta bez cíle je nemožná. Cesta vás vždy dovede na nějaké místo, přestože toto místo nemusí být vaším cílem. Můžete jít jakoukoliv cestou, ale pokud chcete dojít na určité místo, musíte jít správnou cestou. Pokud nepůjdete správnou cestou, nedosáhnete svého cíle. Jakákoliv cesta, kterou si vyberete, vás někam dovede. Každá cesta má vždy konec, ale tento konec nemusí být vaším cílem. Proto je nezbytná určitá cesta: cesta, která vás dovede k vašemu cíli, jímž je realizace Boha.
Pokud usilujete o to Nejvyšší, musíte věnovat pozornost překročení ega. Jinak bude-li si někdo cvičit své ego na vás, vy je budete používat na někoho jiného, a ten bude dělat to samé na někom dalším. Je to nakažlivá nemoc. Někdo musí být vyléčen. Dva nemocní, kteří jsou spolu, nemohou vyléčit jeden druhého. Bez ohledu na to, kolik nemocných je dohromady, nemohou se navzájem vyléčit. Naopak, jeden může nakazit nemocí druhého, jelikož oba jsou již slabí a pak je velmi pravděpodobné, že oba zemřou. Musí zde být někdo silný, aby vyléčil ty slabé. Pokud se v duchovním životě stýkáte se slabými lidmi, oslabujete sami sebe. Pouze pokud jste mezi duchovními lidmi, posilujete se tím. Potom vaše vlastní síla vnitřního světla bude schopna stát proti někomu se silným egem. Jakmile jste jednou schopni přemoci sílu jeho ega pomocí svého vnitřního světla, potom se stane jeho síla zbožštěnou silou a on bude bojovat na vaší straně proti nevědomosti.From:Sri Chinmoy,Dva hltaví bratři: Pochybnost a Ego, Madal Bal, 2002
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/tdb