Ego je oddělení a individualita. Oddělení a lidská individualita nemohou žít v moři jednoty a univerzálnosti. Jestliže chceme udržovat svou oddělenou individualitu, náš život skončí zničením. Předtím, než kapka vstoupí do oceánu, říká: „Ó, budu úplně ztracená, budu úplně ztracená! Tady je mocný oceán, obrovský oceán. Když do něj vstoupím, budu úplně ztracená, budu úplně zničená, nebudu mít žádnou existenci!“ Ale to je špatný způsob myšlení. Kapka by měla být duchovně moudrá. Měla by cítit: „Když vstoupím do tohoto obrovského oceánu, má existence s ním neoddělitelně splyne. Potom budu moci považovat nekonečný oceán za svou součást.“ Kdo to může popřít? Ve chvíli, kdy kapka vstoupí do oceánu, sjednocuje se s oceánem, stává se součástí oceánu; stává se oceánem samotným. Kdo může v tu chvíli oddělit vědomí kapky od vědomí celého nezměrného oceánu?
Lidské ego nás neustále obtěžuje. Ale pokud máme božské ego, které nám dává cítit: „Jsem Boží syn, jsem Boží dcera,“ potom nebudeme tíhnout k oddělení naší existence od zbytku Božího stvoření. Bůh je vševědoucí, všemohoucí, všudypřítomný. Pokud On je vším, pokud On je všude, pokud já jsem Jeho syn, jak mohu být omezen na jedno určité místo? Toto božské ego nebo božská hrdost je absolutně nezbytná. „Nemohu si libovat v potěšeních nevědomosti. Jsem Boží dítě. Je mým rodným právem realizovat Ho, objevit Ho v sobě a ve všech. On je můj Otec. Když On může být tak božský, potom co je to se mnou? Vzešel jsem z Něho, z Absolutního, z Nejvyššího; proto bych měl být také božský.“ Tento druh božské pýchy musí vystoupit do popředí. Běžné ego, které nás neustále spoutává, musí být přeměněno. Božské ego, božská hrdost, která považuje za svůj celý vesmír, by měla být naší jedinou volbou.
Ego se zajímá o osobu a její vlastnictví. Když se zabýváme univerzálním Vědomím, stáváme se veškerým vesmírem. V tomto vědomí nejednáme jako drobný jedinec, který se může pyšnit pouze sám sebou a cítit: „Toto je mé vlastnictví. Toto je má kapacita. Toto je moje osobnost. Toto je mé dosažení.“ Ne, v tu chvíli řekneme: „Veškerá dosažení jsou má. Není nic, co bych si nemohl považovat za své zcela vlastní.“
Nejrychlejší cestou, jak v duchovním životě překonat ego, je nabídnout Bohu pět minut denně vděčnost. Pokud nedokážete nabízet vděčnost pět minut denně, potom ji nabízejte jednu minutu. Nabídněte svoji vděčnost Bohu. Potom ucítíte, že uvnitř vás vyrůstá sladká, vonící a krásná květina. To je květina pokory. Když Mu nabídnete svou vděčnost, Bůh vám dá něco nanejvýš krásného, a tím je pokora. Když objevíte uvnitř sebe květinu pokory, ucítíte, že vaše vědomí pokrylo délku a šířku celého vesmíru. Pomyslete na stéblo trávy a okamžitě ucítíte pokoru. Šlapeme po trávě, ale ta si nikdy neztěžuje ani neodporuje. Pokud chodíme po trávě zlehoučka, můžeme ucítit pocit jednoty s Matkou Zemí a s nekonečnou Rozlehlostí. Dotkneme se srdce Matky Země a cítíme srdce Nebe v naší radosti, neboť když se dotkneme srdce Matky Země, Otec Nebe okamžitě odpoví radostí. V duchovním životě pěstujeme pokoru pomocí vědomé vděčnosti. Jakmile ego jednou spatří květinu pokory, odchází pryč, protože cítí, že se může stát něčím lepším: univerzální jednotou.
Čím více dáváme, tím více jsme oceněni. Pomyslete na rostoucí strom. Strom má květy, ovoce, listy, větve a kmen. Avšak strom nezískává pravé uspokojení vlastněním své kapacity, nýbrž nabízením své kapacity. Pouze v sebedávání získává uspokojení. Když nabízí své plody světu, sklání se s největší pokorou. Když nabízí stín nebo ochranu, nabízí je každému, bez ohledu na bohatství, společenské postavení nebo schopnosti. Také my získáváme pravé uspokojení sebedáváním, a ne tím, že si držíme vše pro svou vlastní potřebu. Ego se vždy snaží vlastnit věci pro sebe. Ale když překročíme ego, snažíme se dávat vše pro Boží Uspokojení, pro uspokojení světa a pro uspokojení naší duše. Na lidské úrovni se ego snaží získat uspokojení užíváním věcí pro své vlastní záměry. V duchovním životě přesahujeme lidské ego a potom tyto věci užíváme pro božské účely, pro uspokojení celého světa.From:Sri Chinmoy,Dva hltaví bratři: Pochybnost a Ego, Madal Bal, 2002
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/tdb