Proč vstupujeme do duchovního života? Do duchovního života vstupujeme, abychom dali Bohu, co máme, a abychom se stali tím, čím je On. Co máme, je nevědomost. Pokud ji dokážeme s radostí dát Bohu, potom se on může s naší nevědomostí vypořádat. Jestliže se budeme snažit zvládnout nevědomost sami, potom nemáme šanci z nevědomosti vyjít.
Pokusme se všichni cítit, že On je věčný Vykonavatel, nejvyšší Vykonavatel, a my jsme nástroje. Uvnitř nás hraje nekonečné prostřednictvím konečného. Zde máme největší příležitost. On je nekonečný v každém ohledu. On jedná prostřednictvím nás, omezených jedinců, přestože má díky Své nekonečnosti schopnost hrát Svou kosmickou Hru jakkoli Sám chce.
Bůh je vskutku velký. Může dělat ty největší věci, a stejně tak ty nejmenší. Vládne svou všemocnou Silou, a přitom si dá práci, aby stvořil ten nejdrobnější hmyz. On je nekonečný, a přece jedná prostřednictvím konečné, nedokonalé a omezené lidské bytosti. Konečnému však dává poselství spásy, osvobození a realizace. Přeměňuje konečné v nekonečné. Protože toto dokáže, je absolutní, je všemocný a je jediným Vykonavatelem. On přiměje Nekonečné, aby jednalo uvnitř a skrze konečné, a On přeměňuje konečné v Nekonečné.From:Sri Chinmoy,Dva hltaví bratři: Pochybnost a Ego, Madal Bal, 2002
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/tdb