Nejistota a samolibost

Vždycky říkám, že nejistota je velice špatná. Proč byste měli být nejistí? Jednota je ta jediná skutečnost. Ten, kdo si vytvořil jednotu s Bohem, nemá žádnou nejistotu. Ale než je tato jednota vytvořena, musí být hledající velmi opatrný. Musí mít vždy na paměti, že sem přišel, aby se stal Božím dokonalým nástrojem. Nestane-li se dokonalým nástrojem a nepotěší-li Boha Jeho vlastním Způsobem, pak naplnění Mistrovy mise zůstane vzdáleným pláčem. Každou hodinu a každý den by si měl myslet: „Dovol, abych se stal dokonalým nástrojem.“ Dokonce i když se mu dostane vysokého ocenění ve vnějším světě, neměl by mít samolibý pocit. Pokud ho má, nebude usilovat o to, aby se stal lepším, a nebude činit pokrok.

Bůh překonává Sebe Sama v každé chvíli. Naší úlohou v Boží kosmické Hře je vědět, že potřebujeme dokonalost a potom usilovat o dokonalost — o nejvyšší dokonalost, která vždy překračuje sama sebe. Cítíme-li se nejistí, protože jsme nedosáhli svého cíle a protože jsme stále nedokonalí, takový druh nejistoty je pak užitečný. Jsme nedokonalí a víme to, ale v žádném případě se nebudeme snažit zvětšit nejistotu ostatních lidí. Máme-li takovýto druh nejistoty, budeme se snažit učinit pokrok každý den, dokud se nestaneme dokonalými nástroji Boha. Takový pocit nejistoty nám pomáhá. Když se cítíme bídně z toho, že Realizace Boha je pro nás vzdáleným pláčem, naším příštím krokem bude usilovat o to, abychom učinili pokrok.

Někteří žáci se stávají samolibými, protože ode mě získávají vnější náklonnost. Ale dokonalost od nich zůstane milióny mil vzdálená, nebudou-li neustále zvětšovat svou touhu po sebezdokonalení.

From:Sri Chinmoy,Deset božských Tajemství, Sri Chinmoy Centrum, 1996
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/tds