Existují různé příčiny toho, proč jdou někteří žáci nějakou dobu po naší cestě a pak v ní nechtějí pokračovat nebo nechtějí dosáhnout svého cíle pomocí naší cesty. Každý má hned odpověď na to, proč on nebo ona chtějí opustit naši cestu. Neexistuje žádné pravidlo, které by platilo bez výjimky. Jedním důvodem je, že jsou unavení. Jsou unavení chůzí po této cestě. Jiným důvodem je, že mají pocit, že když půjdou nějakou jinou cestou, poběží rychleji. Nebo mají pocit, že nepotřebují žádnou cestu. Mají pocit, že všechny cesty jsou zkažené, temné, zmatené a že ani jediná cesta není osvícená. Pět minut je cesta osvícená a deset hodin je zcela temná a pochybná, jako když procházíte tunelem. Nebo mají pocit, že osoba, v níž věřili, není pro ně ta pravá, nebo že takovou osobu mohou najít nejen v tomto Centru, ale i na jiných duchovních místech.
Někdy říkají, že cesta je špatná, nebo ti, co po ní jdou, jsou špatní. Říkají Mistrovi: „Ne, ne, ne, nepodezříváme tě. Ty jsi duchovní. Kdo se nám nelíbí, jsou jedině žáci.“ Ale já vám říkám ne. Pokud chtějí členové rodiny bojovat, v tu chvíli bojují. V indických vesnicích stojíme všichni při sobě — sedm nebo osm členů rodiny. Každý den se třeba bratři a sestry hádají a bojují spolu. Ale neodcházejí od svých rodičů. Nenazývají kohokoliv jiného svým bratrem. Neříkají: „Protože mí bratři a sestry jsou velmi zlí, nejlepší po mě bude najít si někoho jiného jako svou matku a otce a odejít k jiné rodině.“ Také v duchovním životě je to stejné.
Říkám vám, že nakonec se viníkem stává Mistr. Mnoho, mnoho lidí, kteří odešli, říkají, že odešli, protože žáci jsou špatní. Ale když odejdou, skutečný šíp zacílí na Mistra. „Především, proč si vydržuje takové darebáky?“ Nejprve říkají: „Kvůli těmto darebákům odcházím.“ Pak se dostaví myšlenka: „Ale kdo si vydržuje ty darebáky? Mistr.“ Proto tak nebo tak, nakonec se stává viníkem Mistr. Žádný žák neopustí Centrum, dokud neucítí, že Mistr je nějakým způsobem vinen. Když nás lidé opouštějí, je to tím, že jsme tak nebo onak zklamali jejich vlastní očekávání. Když k vám nepřistoupím a nemluvím s vámi, když se na vás neusměji, ihned jste se mnou nespokojení. Ale pokud je to otázka Mistra a žáka, dokud já jsem Mistr, musím říci, že já vím, koho musím potěšit. Musím potěšit jen jedinou Osobu na zemi a v Nebi, a tou je Nejvyšší. Cítím, že pokud dokážu potěšit Nejvyššího, Nejvyšší má schopnost potěšit tebe, potěšit jeho, potěšit kohokoliv tady. Ale pokud se budu snažit potěšit vás všechny tady a zapomenu na Nejvyššího, říkám vám, že pak nebudu moci potěšit jediného člověka na jedinou prchavou vteřinu. Není to má falešná skromnost. Ne, věřte mi. Právě teď jsou se mnou někteří spokojení. Proč? Ne proto, že se vás snažím potěšit, ale proto, že těším Někoho, kdo má schopnost vás potěšit. Právě proto, že Ho těším, ještě tolik vás tady dokážu udržet.
Na druhou stranu musíte vědět, že je to věc víry. Ty, kteří vědí a cítí, že těším Nejvyššího, ty ihned dokážu potěšit. Ale ty, které netěším, ti cítí, že nejsem ve styku se Zdrojem. Ti cítí, že nejsem ve spojení s Nejvyšším a že jen Nejvyššího zneužívám. Cítí, že používám Nejvyššího, jen když chci uniknout před jejich zlobou namířenou vůči mně. Cítí, že když je nepotěším, hodím celou vinu na Nejvyššího. Ale když udělám něco dobrého nebo božského, okamžitě vystoupím a řeknu: „To já jsem to udělal, to já jsem to udělal.“
To si někteří lidé myslí, že dělám. Ale já nejsem blázen. Vždycky říkám: „Nejvyšší, Nejvyšší, nechť je vykonána Tvá Vůle.“ Ale lidé, kteří nás opustili, nebo kteří nás opustí, mají vědomý či nevědomý pocit, že mezi Výškou Nejvyššího a mým vlastním způsobem konání je zející propast. Cítí, že je zde zející propast, nebo že zde není ani spojení.
Pokud cítíte, že Mistr je dobrý, ale cesta nebo žáci jsou špatní, pak děláte chybu. Mistr je se svou cestou a žáky sjednocen. Protože já jsem zakladatelem této cesty, musím říci, že má cesta je cesta srdce. Jelikož je to cesta srdce, musíme se chovat jako matka a dítě. Matka přijímá slabosti, nedokonalosti a všechno, co se týče jejího dítěte, jako své vlastní. Cítí, že nedokonalosti jejího dítěte jsou jejími vlastními nedokonalostmi. No a z pohledu dítěte je matka vždy matkou. Dítě vůbec netrápí, že jeho matka nemá magisterský titul. Dítě neopustí svou matku jen proto, že je nevědomá. Ne, v tomto případě je to jen otázka lásky. Kde je láska, tam nevidíme chyby.
V jednom ze svých příběhů jsem řekl, že duchovní Mistr jen skrývá nedokonalosti svých žáků. Když schová nedokonalosti svých žáků, Bůh ho nepovažuje za zloděje. Naopak, Bůh je s ním spokojen, protože cítí, že Mistr skutečně miluje své děti. Bůh dal Mistrovi trpělivost, světlo, všechno, aby Mistr dělal práci pro Boha. Duchovní Mistr pracuje pro Boha a Bůh ví, že Mistr věnuje svůj čas a schovává nedokonalosti svých dětí, aby je mohl osvítit.
Tak tedy, když lidé po několika letech následování naší cesty opouští Centrum, jsem nakonec viníkem já. Jsem velmi rád, že považují za viníka mě spíše než mou cestu nebo někoho konkrétního, protože přece jenom nebyli to žáci nebo cesta, kdo je přivedl, byla to má realizace. Byl to Mír nebo Světlo nebo něco jiného, co ve mně uviděli. V nějaké části svého bytí byli vědomě přesvědčeni, že mám schopnost řešit jejich celoživotní problém, jejich tisíciletý problém, kterým je nevědomost. Nepřišli jste na cestu proto, že už někdo předtím na naši cestu přišel. Ani náhodou. Pokud máte dojem, že on vás přivedl do Centra nebo ona vás přivedla, jste zcela na omylu. Určitý člověk může být nástrojem. Někdo na ulici vám ukázal kostel, ve kterém jsem. Řekněme, že ten kostel je váš cíl. Ale jakmile dosáhnete cíle, nepůjdete ven a nebudete pátrat po člověku, který vám cíl ukázal. On sám se o cíl ani nemusí zajímat. Ne, ten člověk sehrál svoji roli.
Proto vám všem chci říci, že jsem zcela připraven vzít obvinění od všech těch, kteří opustili Centrum. Každý ví, co je podle nich pro ně nejlepší. Ale říkám vám, nakonec jsme všichni jedním. Zda je někdo v této lodi nebo v tamté lodi, jakmile dosáhneme cíle, jsme všichni jedním. Mnoho lidí odešlo a mnoho lidí odejde, ale vy nesmíte cítit, že jste viníkem, nebo že cesta není vyhovující. Ne, Cesta je vyhovující. Proto s námi zůstáváte.From:Sri Chinmoy,Bojovníci vnitřního světa, Madal Bal, 2007
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/wiw