O milosrdenství Matky Kálí

Žil jednou jeden veliký, slavný básník starověké Indie jménem Kálidása. Tak jako je Shakespeare nesmrtelným autorem v anglické literatuře, je v indické literatuře dozajista nesmrtelným Kálidása. Psal divadelní hry a básně v sanskrtu. Jeho nejoblíbenější epickou básní byla Méghadúta: „Oblak poslem lásky“.

Kálidása žil během vlády dobrého, laskavého, velkorysého a mocného krále Vikramáditji. Aby na svém dvoře podpořil inspirující, osvěcující a duchovně povznášející aktivity, ustanovil tento král devět mimořádných osobností, které byly známy jako navaratna neboli „devět drahokamů“. Byli to odborníci v nejrůznějších oblastech, jako je medicína, astronomie, malba a další. Kálidása byl právě jedním z těchto devíti drahokamů. Byl to astana kavi, básník královského dvora. Tento příběh vypráví o tom, jak se Kálidása stal slavným básníkem.

Když byl Kálidása ještě mladý, žil jeden král, který měl velmi krásnou dceru. Ta se velmi dobře vyznala v posvátných písmech. Bohužel začala být velmi pyšná, a tak prohlásila, že se provdá jen za muže, který ji porazí ve filozofické nebo duchovní debatě. Její výzvu přijalo mnoho a mnoho učenců, odborníků na sanskrt a znalců indických písem. K jejich velikému zklamání však byli jeden po druhém poraženi a odcházeli s hanbou. Zklamaní nápadníci chtěli proto najít způsob, jak se za tu potupu princezně pomstít, ale ať se snažili, jak chtěli, uspět nedokázali.

Jednoho dne přišli čtyři tito učenci do malé vesničky a uviděli mladého pastýře. Byl špinavý a neupravený, ve tváři se jevil, mírně řečeno, jako hlupák. Když ho poprvé spatřili, seděl na větvi stromu a jedl ovoce. Zároveň ale větev, na které seděl, odřezával!

Jednoho z učenců napadla skvělá myšlenka. Řekl: „Mohli bychom princeznu obelstít a odplatit se jí tím, že jí přivedeme tohoto pastýře a budeme předstírat, že je to velký učenec. Kdo ví, možná, že ten neuvěřitelný trouba princeznu porazí.“

A tak ho stáhli ze stromu, pomohli mu vykoupat se, nakrmili ho tím nejlahodnějším jídlem, oblékli ho do pěkných šatů a na hlavu mu nasadili turban. Hned vypadal jako opravdový učenec! Pak jej doprovodili do města a poradili mu: „Musíš být úplně zticha, protože tě předvedeme před princeznu.“

Mladík se vylekal: „Před princeznu? A proč?“

„Abys ji mohl porazit v debatě a oženit se s ní,“ odpověděli.

Na jednu stranu byl chudák pastýř k smrti vyděšený, zároveň ho to ale lákalo. Umínil si, že princeznu v debatě porazí. Učenci mu poradili: „Když se tě princezna na něco zeptá, odpovídej pouze gesty — zvedni ruce a prsty.“

Když pastýř a učenci přišli do paláce, řekli princezně, že pastýř je velký mudrc, který složil slib mlčení. Když mu princezna položila první otázku, ukázala na něj jedním prstem. Pastýř ničemu nerozuměl, ale protože mu ukázala jeden prst, řekl si, že ukáže prsty dva. Milí učenci se jeho gesto ihned jali výborně vysvětlovat. Princezna se ho zeptala na mnoho otázek a cokoli tomu hlupákovi přišlo na mysl, gesty odpověděl. Mazaní učenci pak vymýšleli úžasná vysvětlení. Princezna byla s pastýřem a jeho odpověďmi velice spokojená a konečně řekla: „Dobrá, jsem připravena vdát se za tohoto velkého vzdělance.“

Učencům pak dala štědrou odměnu za to, že jí přivedli takového vzdělance. A tak se princezna a pastýř vzali. Ach Bože, neuběhly ani dvě hodiny a princezna pochopila, že ten člověk je nejhorší možný hlupák v celém Božím stvoření! Když začal mluvit, nic nedávalo smysl. Princezna byla nešťastná, že ji učenci oklamali, ale co mohla dělat? Řekla svému novému manželovi: „Zůstaneš mým manželem pod podmínkou, že mě teď poslechneš. Jinak tě vyženu z paláce.“

Mladík vystrašeně přikývl: „Ano, poslechnu tě.“

Princezna mu tedy nakázala, aby ještě téhož večera zašel do chrámu bohyně Kálí a zamknul dveře zevnitř. Pak se musí k Matce Kálí začít modlit. Až Matka Kálí zaklepe na dveře, musí jí říct, že ji dovnitř pustí jen pod podmínkou, že ho požehná a učiní z něj velkého učence.

Mladý muž svou manželku poslechl. Šel do chrámu Matky Kálí a zamkl dveře zevnitř. Pak se co nejoddaněji začal modlit. Po několika hodinách Matka Kálí přišla a zaklepala na dveře. Když jí otevíral dveře, řekl jí: „Matko, Matko, pustím tě dovnitř, jen když mě požehnáš. Jinak tě dovnitř nepustím.“

Matka Kálí viděla, že je velmi upřímný, a tak na něj pohlédla a vlila do něj všechen svůj Soucit. „Otevři ústa a vyplázni jazyk,“ pokynula mu. Když tak učinil, napsala mu na jazyk zvláštní mantru, nanejvýš posvátnou a tajnou větu. Mladík byl vmžiku obdařen božskými dary: stal se velmi vzdělaným, dokázal plynně mluvit v sanskrtu a začal skládat básně.

Když se pozdě té noci vrátil domů, jeho manželka byla s jeho proměnou velmi spokojená. K její největší radosti se z něj přes noc stal velký učenec a básník. Žili pak spolu velmi šťastně. Ten mladý muž se proslavil jako Kálidása. Dása znamená otrok nebo služebník. Od Matky Kálí získal světlo moudrosti, proto dostal jméno Kálidása — služebník Matky Kálí.

From:Sri Chinmoy,Cokoliv chceš, Bůh ti dá, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/wyw