Moji přátelé jogíni, moji přátelé Avatáři

Část první — Moji přátelé jogíni

I.

Řekl jsem X: „Řekni mi, prosím tě, jak proběhlo tvé první setkání s Bohem?“

„Když jsem se poprvé setkal s Bohem, ihned se do mě zamiloval. Ale já jsem pochyboval. Váhal jsem se slunit v nekonečné záři Jeho Světla. Podezříval jsem. Podezříval jsem svou vlastní vnitřní vizi.“

Řekl jsem Y: „Řekni mi, prosím tě, jak proběhlo tvé první setkání s Bohem?“

„Kvůli mému dlouho zapomenutému Já Bůh ronil nekonečné slzy radosti, když jsem jej poprvé potkal. Já jsem líbal a líbal Jeho Nohy nekonečného Soucitu.“

Řekl jsem Z: „Řekni mi, prosím tě, jak proběhlo tvé první setkání s Bohem?“

„Když jsem se poprvé setkal s Bohem, okamžitě Svýma Očima nakrmil můj tisíciletý hlad. Já jsem Jej krmil nekončícím pláčem svého srdce.“

Nyní mi tyto tři realizované duše řekly: „Teď ses nás ptal ty. Nyní nám musíš říct, co se stalo, když jsi ty potkal Boha poprvé.“

Byl jsem více než připraven a dychtivý povykládat svým přátelům jogínům o mém prvním setkání s Bohem. Ale Bůh mi bezprostředně přikázal, abych byl zticha, a požadoval moji odevzdanost.

Po chvíli za mne Bůh řekl mým přátelům jogínům: „Když jsme se poprvé potkali, vzájemně jsme se probodli. Ano, vzájemně jsme se probodli.“

„Probodli čím?“

„Láskou, láskou a láskou. Není to pravda?“

„Bože, co s Tebou mám dělat? Ty mi lžeš. Já jsem Tě probodl svou hlubokou nevědomostí. Ty jsi mne probodl svou vždy soucitnou a vše-osvobozující Láskou.“

Bůh řekl: „Ne pane, dokonale jsi zapomněl na naše první setkání. Co mám dělat s tvou mizernou pamětí?“

II.

Můj přítel jogín A řekl: „Myslím, že přijímáním žáků jsem v tomto životě udělal jen jednu vážnou, nenapravitelnou chybu. Skutečně nevím, jestli jsem já jejich mistrem nebo jsou oni moji mistři. Mám veliké štěstí, že mi Bůh řekl, že toto je má poslední inkarnace.“

Můj přítel jogín B řekl: „Nebudu a nemohu svalovat vinu na Boha, že mám takové nešťastné žáky. Byl jsem to já, kdo chtěl mít stovky žáků. Každý můj žák je skutečná bolest hlavy, vážný problém a těžký náklad. Děkuji Bohu, že je to má absolutně poslední inkarnace. Nebudu se již více přátelit s Matkou Zemí.“

Můj přítel jogín C řekl: „V žádném případě nemohu vinit své žáky. Nebyl jsem schopný je potěšit. Jak mohu očekávat, že oni potěší mne? Přeji si přijít na zem ještě jednou s větším mírem, s větší blažeností, s větším množstvím světla a větší silou, abych je mohl potěšit, to znamená osvětlit jejich naprostou spoutanost a bezednou nevědomost. Musím říci, že v tomto životě jsem tím nejžalostnějším selháním.“

Nyní mne mí přátelé jogíni požádali, abych jim řekl, co si myslím já o svých žácích. Byl jsem více než dychtivý povykládat mým přátelům, co jsem cítil ze svých žáků, ale Nejvyšší ihned uzavřel má ústa.

Po pěti minutách za mne řekl: „Nemá žádného žáka. Všichni jsou to Moji žáci. Protože to jsou Mí žáci, nemá co o Mých žácích mluvit. Nechte Mne něco říct o Mých žácích.

Ráno pláčou pro svou realizaci.

Večer pláčou pro Mé plné Projevení na zemi.“

„Můj Pane, mohu dostat tu čest říct Ti něco za Tvé žáky?“

„Ano, můžeš. Ale neodporuj Mi, neuváděj Mne do rozpaků, Můj Synu.“

III.

Můj Přítel jogín A řekl: „Ó ano, Bůh byl se mnou nespokojen mnohokrát. Chce, abych propustil všechny své žáky. Chce, abych měl jenom toho za žáka, kdo je ke mně samá láska, samá oddanost a samá odevzdanost.“

Můj přítel jogín B řekl: „Bůh byl se mnou nespokojen mnohokrát. Říká, že jsem ke svým žákům neuvěřitelně povolný. Chce, abych jednal jako velitel.“

Můj Přítel jogín C řekl: „Dvakrát byl se mnou Bůh mimořádně nespokojen: jednou, když jsem řekl, že mí žáci jsou více než neužiteční, a jednou, když jsem řekl, že chci opustit zemi.“

Můj přítel jogín D řekl: „Bůh byl se mnou nejen v mnoha případech nespokojen, ale také mi bez milosti mnohokrát huboval. Říká, že jsem skutečný hlupák. V mé Lodi je mnoho neupřímných pasažérů. Loď je těžce naložená. Podle Boha je zde možnost, že se loď převrhne hřměním pochybností, drakem obav a sprchou strachu neupřímných pasažérů. Také říká, že ta trocha upřímných hledajících, kteří jsou na Lodi, bude mít bohužel stejný osud jako ti neužiteční pasažéři. Chce, abych ihned řekl neaspirujícím cestujícím, aby opustili mou Loď.“

Můj přítel jogín E řekl: „Velice je se mnou Bůh nespokojen, když u něj pláči, aby zrušil a odpustil následky špatných činů mých žáků. Také je se mnou značně nespokojen, když sám odnímám trest za špatné činy mých žáků. Jinak je se mnou Bůh celkem potěšen.“

Nyní se zeptali mí přátelé jogíni mne, zda byl se mnou někdy Bůh nespokojen nebo ne. Ještě než jsem si troufl otevřít ústa, Bůh otevřel Svá Ústa za mne.

„Všechen svůj čas využívám k tomu, abych na něj myslel. Nemám čas, abych s ním byl nespokojen.“

„Můj Pane, mohu něco říct?“

„Jistě. Ale musíš si být jistý, že na to mám stejný názor.“

„Ovšem. Můj Pane věčného Soucitu, Tvůj čas je nanejvýš vzácný. Můj Pane, děláš správnou věc. Ze Své nekonečné Štědrosti nemarníš Svůj čas ukazováním Své Tváře nespokojenosti mně, věčnému hříšníku.“

„Vidím, že jsi neposlechl Můj jasný požadavek. Tentokrát tě musím potrestat.“

„Ó Pane mého života, Ó Pane mé duše, Ó Pane mého cíle, Tvé nejpřísnější potrestání si vždy zasloužím. Pro spravedlivé potrestání se vždy modlím. Pro mne není nic sladšího, nic dražšího, nic důvěrnějšího, nic více osvětlujícího a naplňujícího než Tvé nejlaskavější potrestání.“

„Můj Synu, přál bych si, abych mohl být tak pozemsky chytrý a nebesky moudrý, jak jsi ty.“

„Můj Pane, nemusíš mít obavy. Splním Ti Tvé přání. Jen mi dovol dotknout se Tvých vždy-odpouštějících Nohou.“

„Dotýkej se Mých Nohou. Můžeš štípat Mé Nohy. Můžeš kousat Mé Nohy. Můžeš líbat Mé Nohy.“

„Můj Pane nebudu štípat Tvé Nohy. Nebudu kousat do Tvých Nohou. Nebudu líbat Tvé Nohy. Pohltím Tvé Nohy neustávajícího Soucitu.“

„Dobře. Pohltil jsi Mé Nohy. A co bude s tvým slibem? Kdy Mne učiníš tak chytrým a moudrým, jako jsi ty?“

„Můj Pane, právě nyní.“

Moji přátelé Avatáři

I.

Řekli mi: „Co jsi nám ze země přinesl?“

Řekl jsem jim: „Co chcete ze země? Dám vám ze země cokoliv chcete.“

Řekli: „Daruj nám pozemskou vděčnost. Daruj nám alespoň pozemskou aspiraci.“

Řekl jsem: „Darujte mi vaše nebeské odpuštění a já vám dám svou pozemskou vděčnost. Darujte mi váš nebeský zájem a já vám dám svou pozemskou aspiraci.“

Řekli: „Země si nezaslouží nebeské odpuštění a zájem.“

Řekl jsem: „V tom případě si Nebe nezaslouží pozemskou vděčnost a aspiraci.“

Náhle přišel Nejvyšší. Řekl: „Tady je Mé posouzení země a Nebe:

Země je dobrá.

Já potřebuji zem.

Řekl jsem Nejvyššímu: „Můj Otče a Matko, proč jsi vždy na mé straně? Co si o Tobě budou ostatní myslet? Nebudou si myslet, že mi nadržuješ?“

„Čím více si budou myslet, že ti straním, Můj Synu, tím více dostanu příležitostí těšit se z tvého bezvýhradně odevzdaného dechu.“

„Otče, nejsem to já, kdo Se odevzdal Tvému Transcendentálnímu Světlu, ale je to Tvé Světlo, které se odevzdalo moři mé nevědomosti.“

„To je totéž. Já mám tebe a ty máš Mne. Co potřebujeme víc?“

„Otče, můj život je Tvá Útěcha. Můj život je Tvůj Soucit.“

II.

Usmívali jsme se, usmívali a usmívali. Když jsme se přestali usmívat, zeptal jsem se ho, jak se mu vede.

Řekl: „Jsem zde nevýslovně šťastný, neboť se již dlouhou dobu těším z dokonalé blaženosti Nebes. Na druhou stranu je mi však hrozně líto, že se téměř všichni mí žáci na zemi rozprchli. Nemají aspiraci. Zasnoubili se se všemi druhy pokušení. A jak se cítíš ty na zemi? Jak se vede tvým žákům?“

„Cítím se dobře. Nejvyšší mi jednou pro vždy oznámil, že nemám žádné žáky. Všichni ti, kteří se považují za mé žáky, jsou Jeho žáci. Takže jsem volný. Nemám vůbec problémy. Jen jsem trochu unavený.“

„Chci ti přidat něco ke tvé únavě. Jsi sklíčený a rozladěný.“

„Snad.“

„Bratře, nejdražší bratře, země pro nás nebude nikdy připravena.“

„Máš pravdu. Poněvadž pro nás nebude země nikdy připravena, pokouším se cítit dech života země na její vlastní úrovni. A navíc, snažím se připravit sebe pro zemi.“

„Přestaň, přestaň! Vrať se brzy. Ukonči na zemi svou hru a přijď sem těšit se z dokonalé blaženosti Nebes. Velmi zoufale potřebujeme tvou přítomnost. Co říká Bůh na to, že bys odešel ze země do Nebe?“

„Říká ... “

„Co říká?“

„Říká ... “

„Co říká?“

„Říká ... “

„Řekni mi, proboha, co říká na tvůj odchod ze země do Nebe.“

„Říká, že ty a já milujeme hluboce jeden druhého.“

„Počkej, zítra se na tebe zeptám Boha.“

„Děkuji ti, děkuji ti, děkuji ti.“

„Potřebuji tě, Nebe tě potřebuje, my všichni tě tady potřebujeme. Vrať se brzy, tentokrát nadobro.“

Poznámka vydavatele

Sri Chinmoy prošel onu dlouhou Cestu přes sedm vyšších světů až k nejvyššímu poschodí Božího Paláce. Nejvyšší jej seslal, aby nás vedl, chránil a ukazoval nám cestu k Určenému Cíli. Je to cesta srdce, cesta Božské Lásky. Píše: „Bůh řekl mým jménem mým přátelům jogínům: „Když jsme se on a Já setkali poprvé, probodli jsme se vzájemně láskou.“ Jak by se mohl náš svět změnit, kdybychom zahodili dýky a ostatní zbraně a pozvedli prapory oddané lásky a nezištné služby.

Tyto božské rozhovory mezi Sri Chinmoyem a jeho přáteli jogíny a Avatáry jsou v převážné části mantrického charakteru. Upřímným neustálým opakováním posvátných slov může duchovní hledající udělat velmi rychlý pokrok na cestě k Realizaci Boha.

Nejvyšší promlouvá k Sri Chinmoyovi v jasných a přesných termínech. Zcela a nepodmíněně odevzdán Sri Chinmoy poslouchá Boží Příkazy. Takový příkaz jej přivedl v jeho 32 letech z Indie na Západ. Během několika krátkých let pomohl se svou čistotou a duchovním magnetismem stovkám upřímných plačících hledajících po duchovním světle. Mnozí z nich jsou nyní jeho oddanými žáky. Přesto nám stále opakuje, že on není Guru, že je pouze jeden Guru a to je Nejvyšší, Nejvyšší sám.

Protože je Sri Chinmoy sjednocený s Bohem, Nejvyšší skrze něj mluví a říká: „Dovol Mi něco říct o Mých žácích. Ráno pláčou pro svou realizaci. V poledne pláčou pro osvobození lidstva. A večer pláčou pro Mou plnou Manifestaci na zemi.“

Cesta Sri Chinmoye je cesta bezvýhradné lásky, oddanosti a odevzdanosti. Je to cesta čistoty, upřímnosti a vděčnosti. Je to cesta srdce. Je to cesta služby požadující transformaci a nabízející Realizaci Boha.

Tato cesta není útěkem od skutečnosti; právě naopak, je to Skutečnost sama. Je pro silné stejně jako pro čisté v srdci.

Světlo Sri Chinmoye přenáší duchovní hledající do Boží Přítomnosti. Bližší než nejbližší je vztah aspirujícího k Bohu. Můžeme slyšet Boha mluvit ústy Sri Chinmoye: „Můj Synu, tvůj život je Můj Zájem, tvůj život je Mé Projevení.“

Země snad není připravena na Sri Chinmoye, ale on se bezvýhradně připravil pro zemi. Sestupuje daleko pod omezené vědomí svých žáků a zvedá je na vrcholek jejich možností. Jeden jeho Přítel Avatár jej vroucně prosí: „Ukonči svou hru na zemi a přijď sem, pojď se těšit z dokonalé Blaženosti nebes. Velmi zoufale potřebujeme tvoji přítomnost.“ Ale Sri Chinmoy božsky veselým, přitom však nejvýše utěšujícím způsobem odpovídá: „Ty a já milujeme hluboce jeden druhého.“

Posvěceným posláním Sri Chinmoye je sloužit lidstvu a zůstat s námi zde na zemi, i když si najde čas k rozmluvě se svými přáteli jogíny a přáteli Avatáry tam v nebi. Nejvyšší skutečně požehnal a naplnil jeho dech všeprostupujícím Vědomím.