V zákoutích našich vzpomínek se zcela nečekaně ozývá hlas odvážného snílka a přidává radost k našemu nadšení. Před půl druhým stoletím tento snílek spatřil světlo světa zde na Long Islandu, v New Yorku. Byl to Walt Whitman. Tento básník-zřec, se svým poselstvím univerzálního „Já“, se k nám připojuje na naší důležité cestě.
Naší první zastávkou je návštěva u Dr. Radhakrishnana, jednoho z největších žijících filozofů. Říká o hinduismu:
> „Hinduistický postoj k náboženství je zajímavý. Zatímco ustálené intelektuální představy oddělují jedno náboženství od druhého, hinduismus si žádná takováto omezení neklade. Intelekt je podřazený intuici, dogma zkušenosti, vnější vyjádření vnitřnímu uvědomění.“
> Dr. RadhakrishnanZapamatujme si tuto skutečnost a podívejme se dále na hinduismus. Je to bezpochyby významné náboženství. Avšak je to také prosté náboženství. Nechce člověka mást nebo zkoušet jeho intelektuální schopnosti. Nevyžaduje jeho pozornost ani nežádá o jeho přízeň. To důležité, co od něj vyžaduje, je porozumění jeho duše. Hinduismus chce nejen uchovávat, ale také rozšiřovat vnitřní harmonii každé lidské duše, pokud je toto Vůlí Boha. To, co chce, je vlastnit vše, co je v kulturní, náboženské a duchovní moudrosti světa nejlepší a být tímto vším vlastněn.
Ačkoliv měl hinduismus svá období nečinnosti, není to statické náboženství. Statické náboženství by vedlo jen k bezobsažnosti, a nakonec ke smrti. Hinduismus se za svou dlouhou historii stal symbolem přizpůsobivosti, nezávislosti, tvůrčího myšlení a spontánního zlepšování v myšlení i činu. Hinduismus ví, jak vstřebávat; ví také, jak odmítat, aby mohl sedět u nohou Pravdy. Hinduismus je neustálý stoupající pláč po Pravdě. Usiluje o to být podstatou všeobjímajícího duchovního všeléku, který by nasytil lidstvo.
Minulost Indie je neuvěřitelně bohatá a různorodá. Totéž se dá říci o její nebojácné přítomnosti, která může a musí být startovní čárou pro zlatou budoucnost. Hinduismus dneška se upřímně snaží objevit jedinečný způsob života, ve kterém mohou skupiny s úplně odlišnými rasovými, historickými, etnickými, pojmovými a duchovními východisky žít v dokonalé harmonii a zároveň aktivně spolupracovat v naplňování jednoho úkolu: sňatku Hmoty a Ducha. Indie, ve své nejčistší podstatě, není ani materiálně hladová, ani světa se stranící země. A tolerance, se kterou byl hinduismus vždy spojován, je pevně zakořeněna v oběti a v plném uznávání práv druhého člověka.
Indie nejedná ani se strachem, ani s pocitem nadřazenosti. Vskutku, hinduismus začal být poslední dobou sebekritický. Proto také rychle přichází jeho zlepšení. Je pravda, že hinduismus dneška má nespočet problémů. Je stejně tak pravda, že Matka Indie si sama musí vyřešit a jistě vyřeší všechny své problémy. Nezdolná vůle dodává sílu Bharat Mata (Matce Indii). Pokrok, hmotný i duchovní, probíhá bleskovou rychlostí. Nicméně nejdůležitější je skutečnost, že hinduismus dneška se hodlá přizpůsobovat — ne západnímu nebo východnímu nebo jižnímu nebo severnímu vzoru — ale Vzoru samotné Nekonečnosti.
Zde v Americe jsme v zemi svobody, svobody, která živí dynamické myšlenky a dynamická hnutí. Tam v Indii jsme v zemi svobody, svobody plodné tolerantní duchovnosti, která sytí všechna náboženství. Zde si přejeme dosáhnout Boha tím, že rychle běžíme, zatímco tam si přejeme dosáhnout Boha tím, že svižně stoupáme.
Pojďme a naslouchejme oddanému hinduistovi. Říká, že jeho otec je Ticho, jeho matka je Síla. Ticho sytí jeho vědomí. Síla používá jeho vědomí. Jeho rodiče ho učí, jak se nadechovat vzduchu duchovní jednoty, jak tuto jednotu cítit ve všech lidských bytostech, skutečně v celém stvoření. Jeho rodiče ho naučili tajemství všech tajemství: jedině pomocí meditace můžeme vidět a cítit svět plně a celistvě. Pomohli mu si uvědomit, že jeho život je nedílnou součástí lidstva. Nemá svou vlastní rasu, svůj vlastní národ. Jeho náboženství je Boží vizí. Ví, že aby si uvědomil Boha, nemusí zabíjet své nižší já. Jen ho musí přeměnit ve své Vyšší Já. Potom hle! Cíl mu kyne. Skutečně je to nový přístup a nové naplnění Pravdy. A nakonec chce nejen vidět Boha, ale také se stát Bohem samým.
A tak se naše loď plaví a tančí, naladěná na věčný, mystický rytmus Boha. Jsme snílci. Jsme také realisté a idealisté. Naše loď se s láskou svého srdce touží dotknout vzdálených břehů Zlatého Za. Naše loď s mírem své duše touží rozmlouvat s Dechem Nejvyššího.From:Sri Chinmoy,Jóga a duchovní život. Cesta indické duše., Madal Bal, 1994
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ysl