Modlitba bhakty je velice jednoduchá: „Ó můj Pane Bože, vstup do mého života se svým Okem Ochrany a se svým Srdcem Soucitu.“ Tato modlitba je nejrychlejším způsobem, jak zaklepat na Dveře Boha, a je také nejsnazším způsobem, jak vidět Boha Dveře otevřít.
Karmajogín a džňánajogín mohou trpět chvilkou pochybnosti o Boží existenci. Ale bhakta nemá žádné takovéto utrpení. Pro něj je existence Boha axiomatická pravda. Víc než to, je to spontánní pocit jeho srdce. Ale běda, také on musí procházet určitým druhem utrpení. Jeho utrpení je utrpení pocházející z oddělení od jeho Milovaného. Se slzami oddanosti svého srdce pláče po znovuvytvoření nejsladší jednoty s Bohem.
Uvažující mysl oddaného bhaktu neokouzluje. Těžkým skutečnostem života se nedaří přitáhnout jeho pozornost, natož ho pohltit. Chce žít neustále v říši opojené Bohem. Oddaný člověk cítí, že pokud on k Bohu kráčí, Bůh k němu běží. Oddaný člověk cítí, že pokud on na Boha myslí vteřinu, Bůh pro něj pláče hodinu. Oddaný člověk cítí, že pokud on jde k Bohu s kapkou své lásky, aby uhasil ustavičnou žízeň Boha, Bůh ho obklopuje mořem své Božské Lásky.
Vztah mezi oddaným člověkem a Bohem se dá jen pocítit, a nikdy ne popsat. Ubohý Bůh si myslí, že žádný člověk na zemi se ho nikdy nemůže zmocnit, neboť je jedinečný a neocenitelný. K Jeho největšímu překvapení, k Jeho nejhlubší radosti, odevzdaná oddanost Jeho uctívače se Ho dokáže zmocnit.
Jsou lidé, kteří bhaktu zesměšňují. Říkají, že Bůh bhakty není nic jiného než osobní Bůh, nekonečný Bůh s podobou, velebná lidská bytost. Těmto lidem říkám: „Proč by to bhakta neměl cítit?“ Bhakta upřímně cítí, že on je drobná kapka a Bůh je nekonečný Oceán. Cítí, že jeho tělo je nekonečně malou částí Boha, nesmírného Celku. Oddaný člověk myslí na Boha a modlí se k Bohu dle své vlastní představy. A dělá tak naprosto správně. Jen vstupte do vědomí kočky a uvidíte, že její představa všemohoucí Bytosti má podobu kočky — jen v obrovské podobě. Jen vstupte do vědomí květiny a uvidíte, že představa květiny o něčem nekonečně krásnějším je květina.
Bhakta dělá totéž. Ví, že je lidskou bytostí, a cítí, že jeho Bůh by měl být lidský v každém slova smyslu. Cítí, že jediný rozdíl je v tom, že on je omezenou lidskou bytostí a Bůh je neomezenou lidskou Bytostí.
Pro oddaného člověka je Bůh zároveň blažený a milosrdný. Radost jeho srdce ho nechává pocítit, že Bůh je blažený, a bolesti jeho srdce ho nechávají pocítit, že Bůh je milosrdný.
Pták zpívá. Člověk zpívá. Bůh také zpívá. Prostřednictvím srdce svého bhakty zpívá své nejsladší písně Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti.From:Sri Chinmoy,Jóga a duchovní život. Cesta indické duše., Madal Bal, 1994
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ysl