Má Bůh nějaký plán? Ne, nikdy! Udělat plán znamená sestavit rozvrh práce, která se má v budoucnu udělat. To, co nás často inspiruje k tomu vrhnout se do různých aktivit, je pokušení úspěchu. Přejeme si vrůst do úspěchu budoucnosti. Z tohoto důvodu nám plány do určité míry pomáhají. Avšak Bůh nepotřebuje žádný plán. Pro Něj není vize Budoucnosti něčím, co se má naplnit, ale něčím, co již přebývá, ba se již vznáší na obrovské hrudi současnosti.
Svět byl vždy okouzlován aktivitou — tady, tam a všude. Vymizení nadšené aktivity znamená zkázu lidského života. Každá aktivita nutně prochází střídavými úspěchy a neúspěchy předtím, než dosáhne svého cíle. Aktivita je vnějším vyjádřením vnitřního volání. Toto vnitřní volání je zástupcem Boží Vůle v lidském těle, usilujícím o to hrát si se světem Za a probudit Nekonečné v konečném.
Bůh nemá žádný plán. Ani ho nepotřebuje. On není mentální bytost, která na budoucnost nedokáže myslet bez plánu. To, co Bůh je, je Blaženost. To, co Bůh chce, abychom měli, je Blaženost. Můžeme ji mít, jen pokud obrátíme vše, co máme, a vše, čím jsme, k Nejvyšší Skutečnosti.
Nejprve musíme myslet na existenci Boha a potom, pokud musíme, můžeme myslet na Boží plán. Existuje Bůh? Kde je důkaz? Samotné naše srdce je tímto důkazem. Naše srdce po nás neustále chce a požaduje, abychom viděli Boha všude a ve všem. Pomocí aspirace svého srdce můžeme cítit Boží existenci. Pomocí aspirace svého srdce můžeme vidět, že Boží Nebe, kterým je Ticho, a Boží Země, kterou je Síla, jsou nejen vzájemně závislé, ale také navzájem se doplňující úsměvy Boží věčné Skutečnosti.
Někteří lidé říkají, že svět vznikl podle plánu, který vytvořil Bůh. Vidí, že svět je plný utrpení a nedokonalosti, a mají pocit, že by vytvořili lepší svět, kdyby dostali šanci. Jim říkám: „Kdo vám brání? Jste to vy, kdo musí půdu zušlechtit tak, abyste sklidili bohatou úrodu dokonalosti a uspokojení.“
Hodně jsme se naučili z utrpení a nedokonalosti. To, co potřebujeme teď, je Blaženost a Dokonalost. Tyto dvě božské vlastnosti nezískáme tím, že budeme kritizovat plán, který jsme Bohu vnutili. Blaženost a Dokonalost můžeme získat jen tím, že budeme žít v Božím Vědomí. Neexistuje jiný způsob.
Lidský výklad utrpení a nedokonalosti je založen na předpojatých mentálních představách a názorech člověka. Boží výklad je založen na Jeho přímé Vizi v její naprosté a nejvyšší Skutečnosti. Lidský výklad potřebuje ospravedlnění. Avšak Boží výklad nepotřebuje žádné ospravedlnění, neboť On je Pravdou ztělesněnou a zároveň Pravdou odhalenou.
Podobně duchovní člověk se na Boha dívá z jiného úhlu než obyčejný člověk. Cítí, že Bůh má vše a je vším, projeveným a neprojeveným. Jeho Bůh je ve věčném procesu vždy se rozvíjející Dokonalosti. Obyčejný člověk však cítí, že Bůh musí ještě něčeho dosáhnout, aby přeměnil svět.
Bůh je dítě, věčné božské Dítě. Jak může mít dítě plán? Nemožné! Tak jako si lidské dítě hraje se svými panenkami, obléká je a hladí je, stejně tak si Bůh, božské Dítě, hraje se svými panenkami, lidskými nástroji. Avšak protože Bůh je božské Dítě, cokoliv dělá, dělá vědomě, významně a božsky.
Lidské nevědomé, polovědomé, vědomé a duchovně vědomé plány a Boží sebeodhalující projevení jsou neoddělitelné. Nejvyšším Tajemstvím je to, že lidské plány jsou vždy spojeny s Dechem Nejvyššího. Člověk to musí vědět. Není nic dalšího, co by měl vědět. Člověk to musí cítit. Není nic hlubšího, co by měl cítit. Člověk to musí uskutečnit. Není nic vyššího, co by měl uskutečnit.From:Sri Chinmoy,Jóga a duchovní život. Cesta indické duše., Madal Bal, 1994
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ysl