Náš mír je uvnitř

Žádná cena není příliš vysoká za vnitřní mír. Mír je harmonické ovládání života. Pulsuje životní energií. Je to síla, která snadno překonává veškeré naše pozemské znalosti. Přesto není od naší pozemské existence oddělená. Otevřeme-li uvnitř ty správné cesty, můžeme tento mír pocítit tady a teď.

Mír je věčný.

Nikdy není příliš pozdě na to mít mír.

Čas je k tomu vždy zralý.

Náš život může být skutečně plodný,

nejsme-li odříznuti od našeho Zdroje,

kterým je Mír Věčnosti.

Největší neštěstí, které může potkat lidskou bytost, je, ztratí-li svůj vnitřní mír. Žádná vnější síla ji o něj nemůže okrást. To, co ji o něj okrádá, jsou její vlastní myšlenky, její vlastní činy.

Naše největší ochrana nespočívá v našich materiálních dosaženích a zdrojích. Všechna bohatství světa nejsou ničím ve srovnání s naší božskou duší. Naše největší ochrana spočívá ve společenství naší duše s všesytícím a všenaplňujícím Mírem. Naše duše žije v Míru a žije pro Mír. Žijeme-li život míru, jsme vždy obohacováni a nikdy ochuzeni. Náš vnitřní mír je neomezený, jako nesmírná obloha obklopuje vše.

Dlouho jsme bojovali, hodně jsme trpěli, daleko jsme cestovali. Ale tvář míru je před námi stále skrytá. Můžeme ji odhalit, jestliže se vlak našich tužeb ztratí ve Vůli Pána Nejvyššího.

Mír je život. Mír je věčná Blaženost. Obavy — mentální, vitální a fyzické — existují. Avšak záleží na nás, zda je přijmeme, nebo odmítneme. Měli bychom vědět, že to nejsou nevyhnutelné skutečnosti života. Protože náš Všemohoucí Otec je veškerým Mírem, naším dědictvím je Mír. Je himálajskou chybou rozšiřovat širokou cestu budoucího pokání tím, že budeme špatně využívat a zanedbávat zlaté příležitosti, které dostáváme. Musíme se rozhodnout tady a teď, uprostřed všech svých každodenních činností, a vhodit sami sebe, srdce a duši, do Moře Míru. Mýlí se ten, kdo si myslí, že mír k němu přijde sám od sebe na konci jeho životní pouti. Doufat v dosažení míru bez duchovnosti a meditace je jako očekávat vodu na poušti.

Pro mír mysli je základem modlitba. Modlit se k Bohu pro mír s plnou koncentrací a soustředěností oddanosti dokonce i jen pět minut je mnohem důležitější než trávit dlouhé hodiny v bezstarostné a nedbalé meditaci. A teď, jak se modlit? Se slzami ve svém srdci. Kde se modlit? Na osamělém místě. Kdy se modlit? V okamžiku, kdy naše vnitřní bytost chce, abychom se modlili. Proč se modlit? To je otázka všech otázek. Musíme se modlit, pokud chceme, aby Bůh naplnil naši aspiraci. Co dalšího můžeme od Boha očekávat? Můžeme od Něj očekávat, že nám pomůže pochopit všechno: všechno v ničem a nic ve všem, Plné v Prázdném a Prázdné v Plném.

Musíme vždy rozlišovat. Musíme cítit, že vnější svět, který přitahuje naši pozornost, je pomíjivý. Abychom měli něco trvalého, abychom v životě dosáhli pevného základu, musíme se obrátit k Bohu. Neexistuje jiná možnost. A k tomuto obrácení neexistuje žádný vhodnější okamžik, než když se cítíme nejvíce bezmocní.

```

Cítit se bezmocný je dobré.

Lepší je pěstovat ducha sebeodevzdání.

Nejlepší je být vědomým nástrojem Boha.

```

Všechno záleží na mysli, vědomě nebo nevědomě, včetně hledání míru. Úlohou mysli je odstranit mrak pochybnosti. Úlohou čistoty v mysli je zničit četné mraky pozemskosti a pouta nevědomosti. Není-li v mysli čistota, potom nemůžeme mít v duchovním životě trvalý úspěch.

Mír budeme vlastnit jen poté, co úplně přestaneme hledat chyby v druhých. Musíme celý svět cítit jako svůj zcela vlastní. Když pozorujeme chyby druhých, vstupujeme do jejich nedokonalostí. To nám ani trochu nepomáhá. Zvláštní je, že čím hlouběji se pustíme, tím nám je jasnější, že nedokonalosti druhých jsou našimi vlastními nedokonalostmi, ale v jiném těle a mysli. Zatímco když myslíme na Boha, Jeho Soucit a Jeho Božskost rozšiřují naši vnitřní vizi Pravdy. V plnosti své duchovní realizace musíme dojít do bodu, kdy přijmeme lidstvo jako jednu rodinu.

Nesmíme dovolit naší minulosti, aby trápila a ničila mír našeho srdce. Naše nynější dobré a božské činy mohou snadno působit proti našim minulým špatným a nebožským činům. Má-li hřích sílu nás rozplakat, meditace má nepochybně sílu dát nám radost, zaplavit nás božskou Moudrostí.

Náš mír je uvnitř a tento mír je základem našeho života. A tak se ode dneška rozhodněte naplnit svou mysl a srdce slzami oddanosti, základem míru. Je-li náš základ pevný, potom nezávisí na tom, jak vysokou postavíme nástavbu, nikdy nám nebude hrozit nebezpečí. Protože mír je pod, mír je nad, mír je uvnitř, mír je vně.

From:Sri Chinmoy,Jóga a duchovní život. Cesta indické duše., Madal Bal, 1994
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ysl