Část I — Promluvy a aforismy

Vnější běh a vnitřní běh

Vnější běh je intenzivní zápas za velkou nezávislost. Vnitřní běh je oduševnělý pláč po správné vzájemné závislosti. Nezávislost vynáší na povrch to, co nepochybně máme hluboko uvnitř — úsměv svobody. Vzájemná závislost nám umožňuje být si vědomi toho, čím věčně jsme — uspokojením jednoty.

Vnější běh je spalující touha dosáhnout všeho, co zde na zemi vidíme. Vnitřní běh je stoupající aspirace získat Shůry rozlehlou oblohu soucitu a poskytnout zdola drobný plamínek vděčnosti.

Vnější běh je výjimečný úspěch na horském vrcholu. Vnitřní běh je zářivý pokrok na slunečné cestě Věčnosti. Úspěch je ochotné a okamžité přijetí výzvy nesčetných obtíží. Pokrok je oduševnělé a vděčné přijetí požehnané radosti nepopsatelného bohatství.

Vnější běžec a vnitřní běžec: dva aspekty hledajícího-běžce. Vnější běžec koná, proto má úspěch. Vnitřní běžec se stává, proto postupuje kupředu.

Když má úspěch, získává hledající-běžec nové jméno: slávu. Když kráčí kupředu, získává hledající-běžec nové jméno: osvícení.

Oslavování hledajícího-běžce je krásná květina, která okouzluje a inspiruje celý jeho život. Osvícení hledajícího-běžce je plodný strom, který poskytuje úkryt a potravu celé jeho pozemské existenci.

Vnější běh je obrovské uspokojení, ačkoli může občas zcela zapomenout na skutečnost existence tiché dokonalosti. Vnitřní běh je trvalé uspokojení prostřednictvím kvetoucí dokonalosti.

Hledající-běžec má při svém vnějším běhu nezastřený sen o svém dni plného uvědomování. Hledající-běžec má při svém vnitřním běhu bezesnou vizi svého plného Projevení Boží Hodiny.

Vnější běžec vyzývá himálajsky velkou pýchu nemožného. Vnitřní běžec s úsměvem připravuje hostinu nejen s nemožností, ale také s Nesmrtelností.

Vnější běžec probíhá zlatou bránou a dobíhá do království zvuku. Vnitřní běžec vbíhá do jedinečného paláce, běží vzhůru do nejvyššího patra a padá k samotným Nohám Krále Ticha.

Nakonec říká vnější běh hledajícího-běžce vnitřnímu běhu: „Podívej, předávám ti to, co nyní mám — korunu svého majestátu.“ Vnitřní běh hledajícího-běžce říká vnějšímu běhu: „Podívej, předávám ti to, čím nyní jsem — trůn své krásy.“

Velký vítěz

Velkým vítězem je ten, kdo vyhrává všechny závody.

Velkým vítězem je ten, kdo se účastní všech závodů.

Velkým vítězem je ten, kdo se nedívá na výsledky závodů — zda je první, poslední nebo uprostřed. Závodí jen proto, aby získal radost a přinesl radost divákům.

Velkým vítězem je ten, kdo překonává své předešlé rekordy.

Velkým vítězem je ten, kdo si udržuje svou výkonnost.

Velkým vítězem je ten, kdo zůstává šťastný, i když se mu nedaří si svou výkonnost udržet.

Velkým vítězem je ten, kdo si vytvořil neoddělitelnou jednotu s vítězem i poraženým.

Velkým vítězem je ten, kdo pro pokročilý věk skončí se závoděním nebo ukončí kariéru šťastně a vesele.

Velkým vítězem je ten, kdo touží spatřit naplnění svých snů – když ne v sobě, tak v ostatních a jejich prostřednictvím. Nemusí to být dokonce ani prostřednictvím jeho blízkých, může to být prostřednictvím jakékoli lidské bytosti na zemi. Je-li ten, kdo nedokázal projevit své vlastní sny, nesmírně šťastný, když vidí, jak se jeho vize přeměňuje ve skutečnost prostřednictvím někoho jiného, pak je opravdu velkým vítězem.

Velkým vítězem je ten, kdo před závodem, během závodu i po závodě medituje na svého Vnitřního kormidelníka pro naplnění Jeho Vůle.

Velkým vítězem je ten, kdo vidí a cítí, že je pouhým nástrojem svého Vnitřního kormidelníka, který závodí v něm a jeho prostřednictvím podle jeho schopnosti přijímat.

Vítězem všech vítězů je ten, jehož vnitřní život se stal Vizí jeho Absolutního Nejvyššího a jehož vnější život se stal dokonalým nástrojem jeho Milovaného Nejvyššího.

3.

Zkušenost je běžcem-pionýrem úspěchu.

Osvícení je běžcem-pionýrem pokroku.

Vnitřní běžec

Každý člověk na zemi běží k cíli své cesty. Jestliže je běžec moudrý, bude velmi jednoduchý, bude mít na sobě jen základní, nezbytný oděv, nic těžkého nebo drahého, co by přitahovalo pozornost přihlížejících. Jestliže je běžec moudrý, bude také upřímný. Upřímnost znamená, že bude toužit jen po cíli a nebude se rozptylovat květinami a plody, které bude na své cestě míjet. Jestliže je běžec upřímný, poběží jen ve své vlastní dráze. Nebude vbíhat do drah ostatních a nebude je rušit. Moudrý běžec bude také čistý. Když jsme čistí, jasně vidíme svým vnitřním zrakem, že nejen my běžíme k nejzazšímu Cíli, ale Cíl samotný běží k nám.

Když běžíme ve vnějším světě, máme jen pár soupeřů a soutěž bude trvat jen pár hodin. Ve vnitřním světě máme ale spoustu soupeřů a může trvat dlouho, než je porazíme. Našimi soupeři ve vnitřním světě jsou strach, pochyby, úzkost, sklíčenost, trápení a podobné síly, které se stále snaží oloupit nás o naši radost. Jestliže jsme je včera porazili, dnes se vrací a znovu nás vyzývají. Vnitřně nemusíme být připraveni na výzvu, ale se svým malým egem říkáme: „Dobrá, přijímám tvou výzvu.“ Co se pak stane? Přichází strach a běží před námi, zatímco pochyby nám drží nohy a žárlivost nás táhne dozadu. Kdyby byly čestnými soupeři, běžely by tak, jak se má, ale ony neběží. Dokonce ještě než vyběhneme, přichází úzkost a dusí nás.

Pokud jsme jednoho dne poraženi, neměli bychom cítit, že jsme ztraceni. Neúspěch musíme vždy brát jako zkušenost. Neměli bychom brát neúspěch jako konečný výsledek nebo vrchol zkušenosti, ale jako část zkušenosti. Pokud si myslíme, že neúspěch je konec naší zkušenosti, skončili jsme. V dlouhém závodě může běžec začít velmi pomalu a pak postupně zvyšovat svou rychlost, dokud nedosáhne cíle. Pokud si ale myslí, že s pomalým začátkem není schopen dosáhnout cíle cesty, dělá obrovskou chybu. Vždy proto říkám, abychom brali neúspěch jako zkušenost, která právě začíná.

Bohužel, někteří lidé jsou po chvíli běhu unavení a chtějí si udělat přestávku. Ale v duchovním životě neexistuje přestávka. Jakmile jsme jednou začali běžet, nemůžeme přestat. Když se unavíme a zastavíme, bude nás nevědomost táhnout nazpět. Síly nevědomosti nás nemilosrdně napadnou a budou stahovat zpět do moře nevědomosti.

Od nepaměti jsme běželi bok po boku s nevědomostí. Ale teď, když jsme vstoupili do duchovního života, snažíme se běžet rychle, rychleji, nejrychleji. Dříve jsme se ztotožňovali s nocí nevědomosti. Teď, když jsme probuzeni, snažíme se ztotožnit se světlem moudrosti. Když se dokážeme sjednotit se světlem moudrosti, jistě dosáhneme předurčeného cíle — vždy osvěcujícího a vždy naplňujícího světa Za.

Když běžíme ve vnitřním životě, musíme cítit, že běžíme nejen proti nevědomosti, ale že běžíme s Bohem. Pokud je v běhu na 100 metrů jeden z běžců o 70 metrů před druhým běžcem, nebude mít ten, který je daleko vzadu, žádnou inspiraci běžet. Když je ale vedoucí běžec v čele jen o pár kroků, pak ten, který je za ním, cítí odhodlání ho předběhnout. Proto Bůh, který s námi běží, využívá jen malou část své nekonečné Schopnosti. Jedině tak budou mít lidské bytosti inspiraci a aspiraci Jej dostihnout a běžet s Ním. Bůh setrvává jen pár kroků před námi, abychom Ho mohli vidět, cítit, a nakonec si Ho uvědomit.

5.

Snaž se být běžcem a snaž se vždy překonat a jít za všechno, co ti vadí a stojí v cestě. Buď skutečným běžcem, abys v závodě nechal nevědomost, omezení a nedokonalost daleko za sebou.

Běhání a hra života

Život a sport nemůže být oddělen, jsou jedním. Ve skutečnosti je samotný život hrou. Tato hra se dá hrát neobyčejně dobře za předpokladu, že hráč si vědomě nebo nevědomě rozvíjí schopnost vzývat transcendentální energii, která se v konání vždy projevuje.

Ve hře života každá duše vědomě či nevědomě běží k cíli vnitřní dokonalosti. Neexistuje žádný jedinec, který by neopustil výchozí bod. Možná nyní může být někdo, kdo zaostává v závodě k Bohu za někým jiným, ale všichni dělají pokrok a běží ke stejnému cíli.

Když vstoupíte do duchovního života, znamená to, že jste vědomě zahájili svou vnitřní pouť. Když běžíte vědomě, přirozeně dosáhnete cíle rychleji než ti, kteří ještě spí. Existuje řada důvodů, proč se nechat inspirovat k vědomému běhu k cíli. Můžete být inspirováni běžet k cíli, protože vidíte spoustu dalších, kteří také běží, a to vám dá pocit, že vám cíl má co nabídnout. Také můžete chtít běžet k cíli, protože vy sami máte intenzivní vnitřní pláč. Váš vnitřní pláč po pravdě, světle a lásce se zvětšil, a proto běžíte k cíli. Proč ve vás vzrostl vnitřní pláč, zatímco jiní ještě hluboce spí? To proto, že vás inspiroval Bůh. Není to proto, že jste právě vyšli z domu a rozhodli se běžet. Ne, něco uvnitř vás, nějaké vnitřní nutkání, vás inspirovalo vyjít ven a běžet. A kdo jiný vám dodal vnitřní nutkání, než náš Milovaný Nejvyšší?

Duchovnost je jednosměrná ulice, která vás vede k vašemu cíli. Jakmile jste jednou nastoupili cestu, nemůžete se vrátit. Startovní čára je za vámi. Jakmile jednou na jakékoliv úrovni začne evoluce, nemůžete se vrátit na začátek.

Když vědomě běžíte k cíli, přirozeně se k němu chcete dostat rychleji než nejrychleji. Chcete-li běžet rychle, rychleji, nejrychleji, musíte zjednodušit svůj vnější život, svůj život zmatku, život touhy, život úzkosti a starostí. Zároveň musíte zintenzivnit svůj vnitřní život, svůj život aspirace, život obětavé služby a osvícení.

Někdy, když vidíte cíl přímo před sebou, si myslíte, že byste se k němu mohli dostat okamžitě, i když jste možná trochu unavení. Jste unavení, protože vaše schopnosti jsou omezené. Nicméně vaše mysl chce cíl prostě popadnout. Ale existují určité hranice, jak rychle můžete jít. Jako běžec si musíte dát pozor, abyste neupadli těsně před tím, než dosáhnete cílové pásky.

Také můžete říci, že neexistuje něco takového jako pád. Protože je jen jedna silnice, jedna cesta k cíli, není možné z cesty sejít. A tak si občas odpočinete nebo se na chvíli zastavíte. Ale nehledě na to, jak dlouho odpočíváte nebo jak pomalu jdete, nemůžete sejít z cesty. V Bohem vybranou hodinu se musí uskutečnit pročištění a osvícení. Co si v té chvíli první uvědomíte, bude to, že cíl je přímo před vámi. Pak ucítíte, že cíl je uvnitř vás, a nakonec si uvědomíte, že cíl je nejen uvnitř vás, ale vy sami jste cílem. Vaše vlastní vyšší Já je cílem, po němž vaše nižší Já pátrá.

7.

Ranní běh je krása čistoty.

Večerní běh je zářivost jednoduchosti.

Běháme, stáváme se

Běháme. Stáváme se. Běháme ve vnějším světě. Stáváme se ve vnitřním světě. Běháme, abychom uspěli. Stáváme se, abychom postupovali vpřed.

V duchovním životě je rychlost vrcholně důležitá. Ve vnějším světě rychlost většinou vychází z inspirace. Ve vnitřním světě rychlost většinou vychází z aspirace.

Inspirace nám pomáhá běhat — daleko, dále, nejdále. Pomáhá nám běžet do všech koutů světa. Aspirace nám pomáhá, abychom se rychle, rychleji a nejrychleji stali vybranými nástroji našeho Milovaného Nejvyššího.

Inspirace nám říká, abychom se podívali kolem, a tak ucítili a uviděli bezmezné světlo, energii a sílu. Aspirace nám pomáhá ponořit se hluboko dovnitř a užívat si bezmezný vnitřní nektar a blaženost.

Inspirace nám říká, abychom si nárokovali a veřejně prohlásili svoji vlastní božskost, která je naším rodným právem. Aspirace nám říká, abychom jednou provždy cítili a uvědomili si, že jsme přesným pravzorem našeho Milovaného Nejvyššího, a tudíž můžeme být tak velcí, tak dobří, a tak dokonalí jako On.

Inspirace nám říká, abychom se stali naším pravým Já. Aspirace nám říká, abychom se stali Bohem Samotným.

Inspirace nám říká, abychom cítili to, co oduševnělého máme: nekonečné množství Boží Lásky, Božího Soucitu, Boží Krásy a Božího Míru. Aspirace nám říká, abychom neustále cítili, že patříme Zdroji a jsme pro Zdroj. Jsme pro našeho Milovaného Nejvyššího Jediného a jsme pro našeho Milovaného Nejvyššího mnohého. Jeho naplnit, Jeho projevit a Jeho bezpodmínečně uspokojit Jeho vlastním Způsobem je důvod, proč jsme se narodili jako lidé.

Běháme. Stáváme se. Neustále běžíme, abychom se stali něčím velkým, vznešeným, božským a nejvyšším. Když se stáváme, cítíme, že jsme v procesu dosahování nejzazšího Cíle. Ale dnešní Cíl je jen startovní čarou pro zítřejší nové svítání. Neustále překonáváme svá předešlá dosažení, překonáváme to, co máme a to, čím jsme. Díky našemu sebedávání se stáváme Krásou, Světlem a Blažeností našeho Milovaného Nejvyššího.

9.

Ó Pane Nejvyšší, ať každý maratonský běžec běží po Tvé cestě Věčnosti, aby od Tebe přijal Tvé Světlo-Lásky Nekonečnosti a Tvou Blaženost-Jednoty Nesmrtelnosti.

Když nový rok začíná

Na Nový rok večer se na zemi probouzí nové vědomí. Bůh opět znovu inspiruje každou lidskou bytost, každého tvora novou nadějí, novým světlem, novým mírem a novou radostí. Bůh říká: „Nastává nový rok a uvnitř vás se probouzí nové vědomí. Běžte k určenému Cíli.“ Posloucháme Boha, příkazy našeho Vnitřního kormidelníka, a běžíme k nejzazší Skutečnosti. Nový rok nám dává energii, povzbuzuje nás a inspiruje, abychom běželi k nejzazšímu Cíli.

Když se probouzí nový rok, musíme si být vědomi faktu, že tento rok musíme překonat sami sebe. Musíme jít dál za naše současné schopnosti, dál za naše současná dosažení. Když máme takové neoblomné odhodlání, Bůh na nás sesílá Svá nejvybranější požehnání.

Bůh stále chce, abychom se pohybovali kupředu, nechce, abychom se ohlíželi. Víme, že když běžec běží rychle a ohlédne se, může zakopnout. Je to, jako kdybychom se během roku stále dívali za sebe, co jsme opominuli a přemýšleli nad svým utrpením, bídou, pocitem nezdaru, neúspěchem, a tak dále. Ale pokud se díváme kupředu, uvidíme naději probouzející se hluboko uvnitř nás. Každý den v novém roce je stejně důležitý. Dejme tomu, že běžec musí uběhnout sto metrů, aby dosáhl cíle. Po dvaceti metrech nejvyšší rychlosti cítí, že když běží touto rychlostí, bude za chvilku v cíli. A tak přijde uvolnění. Jakmile ale startér vystřelí z pistole, běžec může vyhrát závod jedině tehdy, když poběží nejvyšší rychlostí od začátku do konce. Nebo také můžeme říci, že jedině tehdy bude skutečně spokojen se svou rychlostí, jedině tehdy bude pyšný na svou rychlost.

Když toužíme dosáhnout cíle života, děláme postupný pokrok. Během postupného vývoje si ale musíme udržovat stále stejnou aspiraci. Dejme tomu, že běžec poběží pět mil. Když startér vystřelí z pistole, má běžec inspiraci, a ze začátku běží velmi rychle. Po dvou nebo třech mílích se ale velmi unaví. Běh se stává nudným a obtížným. Pokud se běžec vzdá jen proto, že je unavený, a protože se vytratila jeho inspirace, nedosáhne svého cíle. Když ale bude pokračovat, nakonec cíle dosáhne. Potom rozhodně ucítí, že boj a utrpení těla stály za to.

Každý den, když ráno svítá, bychom měli cítit, že musíme dosáhnout něčeho nového. Běháme, a každý den jsme pokročilejší. Jestliže aspirujeme, jsme stále v pohybu. Když se ráno vydáváme na cestu, měli bychom cítit, že dnešek je pokračováním včerejší cesty; neměli bychom to považovat za úplně nový začátek. A zítra bychom měli cítit, že jsme opět urazili další míli. Každý den bychom měli cítit, že jsme urazili další míli. Pak víme, že jednoho dne dosáhneme svého cíle. I když naše rychlost klesne, musíme pokračovat v běhu a nevzdávat se cesty. Když dosáhneme svého cíle, uvidíme, že stálo za to bojovat.

11.

Ten, kdo má inspiraci, oduševnělou inspiraci, stále běží ke světu Za a pláče po světě Za.

Celistvý člověk

Ve všech profesích, zvláště ve světě atletiky, představuje celistvý člověk z duchovního pohledu dokonalost; celistvý člověk představuje uspokojení — dokonalost ze spokojenosti a spokojenost z dokonalosti.

Současný lidský život má bohužel daleko k dokonalosti ze spokojenosti a ke spokojenosti z dokonalosti. Vskutku se nám na to nabízí žalostný pohled. Člověk-tělo je nevědomost. Člověk-vitálno je namyšlenost. Člověk-mysl je pochybnost. Člověk-srdce je nejistota. Ale existuje ještě člověk-duše. Duše, která je uvnitř těla, a přesto daleko za vědomím těla spoutaným zemí, je přímým reprezentantem Vnitřního kormidelníka. Člověk-duše je letem aspirace. A nakonec, člověk-Bůh je Blažeností Uspokojení.

Všichni atleti bez výjimky mají potenciál být velcí a dobří. Velký atlet je malý člověk neúnavně inspirovaný. Dobrý atlet je jednoduchý život bezesně probouzený. Velký atlet v nás hledá znamenitost. Dobrý atlet v nás hledá překonání. Znamenitost se celkem často dostane do slepé uličky. Překonávání pokaždé dosahuje stále nového začátku a stále nového svítání. Znamenitost je úspěch a překonávání je pokrok. Atlet v nás je objevitelem úspěchu a tvůrcem pokroku. Vnější svět je žízní po úspěchu. Vnitřní svět je hladem po pokroku.

A co chudák atlet v nás, jehož osud je špatný? Ach, chudáku atlete se špatným osudem, tvá modlitba jednoho dne změní tvůj postoj k Boží Vůli. Tvá nejzazší jednota s Boží Vůlí ti poskytne nekonečně více štěstí, než v co může nanejvýš úspěšný atlet doufat a čeho může dosáhnout.

Jsou dva světy: vnější svět a vnitřní svět. Přesně tak jsou i dvě soutěže: vnější soutěž a vnitřní soutěž. Vnější soutěž začíná a končí. Vnitřní soutěž má start bez začátku a cíl bez konce. Ve vnější soutěži soutěžíme se zbytkem světa. Ve vnitřní soutěži soutěžíme se svým strachem, pochybností, úzkostí, obavami apod. Ve vnitřní soutěži soutěžíme s tisíce let trvající nevědomostí.

Právě pro naše znovu a znovu se opakující žalostné porážky a neúspěchy nesmíme odejít z atletického světa. Ne, musíme jen oduševněleji, oddaněji a bezvýhradněji aspirovat. Jsme spojovacím článkem mezi naší aspirací a inspirací. Aspirací jsme, inspiraci nabízíme.

Naše touha po aspiraci je nejzazším stáváním se. Protože po něčem toužíme, nakonec se tou věcí staneme. Naše touha je naše sebepřekonávání. Překonávání nás vždy zavádí mimo sféru sžíravého strachu a jedovaté pochybnosti. Osvobozeni od strachu se staneme velkými. Osvobozeni od pochyb se staneme dobrými. Velikost ovlivňuje vnějšího člověka. Dobrota inspiruje vnitřního člověka. Není pochyb o tom, že velikost nakonec triumfuje. Ale dobrota věčně a nejvýše vládne v srdci aspirujícího lidstva. Velikost povýšeně a nesprávně říká: „Mám vše. Jsem vším.“ Dobrota pokorně a oduševněle říká: „Můj Milovaný Pán Nejvyšší je pro mě ryzím soucitem. Ze své nekonečné Štědrosti mi v Jeho vybranou Hodinu dopřeje to, co má, a to, čím je.“

Všichni aspirujme. Aspirovat znamená rozšířit své horizonty. Věčný pláč naší věčné cesty je člověk-Bůh. Nekonečný úsměv našeho nekonečného Cíle je Bůh-člověk. Sdílejme tuto nesrovnatelnou moudrost se zbytkem světa, a tak osvoboďme spoutání, vyzařujme lásku, prodlužme mír a posilme jednotu. Jednota představuje plnost a plnost je celistvým člověkem.

Protože se primárně zabýváme světem atletiky, pojďme k jeho zdroji: olympiádě. Olympiáda je nesrovnatelnou, slibnou, slavnou a skvostnou vizí Řecka. A co je touto vizí? Touto vizí není nic jiného než štěstí světa. Štěstí je láska probublávající v novost a naplnění opravdového života, osvěcující život a naplňující život.

Olympiáda se tyčí nad všemi člověkem vytvořenými rozdíly. Je nekonečně větší než závod. Je věčně jasnější než barva. Je nanejvýš lepší než náboženství. Je nejen neustále sjednocena s hladem po vývoji aspirujícího lidstva, ale také jídlem uspokojení a výživou dokonalosti lidstva.

Lidský atlet v nás se upíná k velkému očekávání. Božský atlet v nás se upíná k životu existence, která je odevzdána Boží Vůli, Jeho potěšit Jeho vlastním Způsobem. Nejvyšší atlet v nás je Bůh. Bůh nejvyšší Atlet má ve své nejbližší rodině, která jde v Jeho stopách, tři členy: syna Rychlost, dceru Obratnost a syna Sílu. Obratnost pomáhá svému bratrovi Rychlosti, a tak Rychlost dosahuje nejvyššího vítězství a nejvyšší slávy. Když si to nezbytnost žádá, pomáhá Obratnost také svému bratrovi Síle, a Síla dosahuje bezmezné slávy a bezmezného vítězství. A také, je-li to nutné, pomáhá sestra oběma bratrům, aby dosáhli nejvyššího vítězství a nejvyšší slávy. Celou dobu je Otec pozoruje. Jak se dívá, žehná své dceři Obratnosti v srdcích vděčnosti svých synů. A tyto tři děti na oplátku nabízí svému Otci bezesné ticho a nesmrtelný zvuk svého vítězství.

13.

Víra v sebe sama a víra v Boha musí běžet společně.

Kdo je vítězem?

Kdo je vítězem? Ne ten, kdo vyhrává, ale ten, kdo si vytvořil radostnou jednotu s výsledkem, který je zkušeností ve formě úspěchu či neúspěchu, cestou vpřed nebo cestou zpět.

Kdo je vítězem? Ne ten, kdo vyhrává závod, ale ten, kdo miluje bezesný a bezdechý běh s Bohem, Nejvyšším Běžcem.

Kdo je vítězem? Ne ten, jehož slávu opěvujeme, ale ten, kdo v nezměrné míře ztělesňuje Světlo Božího Soucitu.

Kdo je vítězem? Ne ten, kdo získal obrovské jméno a proslulost a nashromáždil velké jmění, ale ten, kdo požaduje jedinou věc: uspokojení Boha Božím vlastním Způsobem.