Otázky sovětských žáků

Má každý člověk na zemi zvláštní poslání?1

Sri Chinmoy: Ano, každý člověk má na zemi zvláštní poslání. Co je tímto posláním závisí na stupni rozvoje duše. Je-li duše mimořádně rozvinuta, potom bude poslání této osoby velmi, velmi významné.


  1. RGB 1-18. Sri Chinmoy v rámci oslav svých šedesátých narozenin zodpověděl dne 17. srpna 1991 otázky týkající se duchovnosti od svých studentů ze Sovětského svazu, kteří přijeli do New Yorku. Ti se připojili k více než tisícovce dalších studentů z celého světa, kteří měli také příležitost vyslechnout odpovědi Sri Chinmoye na tyto dušeplné a duchaplné otázky během setkání, které trvalo přesně 60 minut.

Co si myslíš o duši Ruska a její roli ve vývoji vědomí země?

Sri Chinmoy: Duše Ruska po léta a léta vnitřně velmi trpěla. Nyní jsou vnitřní problémy vyřešeny a duše Ruska je probuzena; plně reaguje na vyšší světlo — toto světlo může měnit a ve skutečnosti již začalo měnit tvář a osud nejenom Ruska, ale i mnoha a mnoha jiných zemí. Nyní vidíme mnoho politických a jiných problémů, ale to jsou všechno vnější problémy. Co nyní v Rusku pozorujeme, je vnější zápas.

Když chce duše Ruska jednat uvnitř a skrze jednotlivce, činí tak ve shodě s jeho schopnostmi a možnostmi. Duše Ruska jedná pohotově, sebejistě a sebedávajíce. Má mnoho, mnoho božských kvalit, ale jejími hlavními kvalitami jsou tolerance, trpělivost, odhodlanost a jednobodová vůle k dosažení svého cíle, ať už je tímto cílem cokoliv. Cíl může být vyšší než nejvyšší, nebo nemusí být tak vysoký. Namísto abychom používali termínu „Rusko“, hovořme o duši Sovětského svazu. Když duše Sovětského svazu říká: „Ano“, je to pozitivní v každém smyslu toho slova. Na druhé straně mohou některé jiné země také říci „Ano“, ale uvnitř jejich „Ano“ se rýsuje veliké „Ne“.

Mohou moderní lidské bytosti dosáhnout harmonie mezi vnitřním a vnějším životem?

Sri Chinmoy: Je to nejenom možné, ale i nevyhnutelné. Vnitřní i vnější život musí jít společně. Když se díváme na květinu, první věc, které si všimneme, je její krása a vůně. Potom, po několika sekundách vidíme čistotu, kterou ztělesňuje. Jestliže pokračujeme a díváme se na květinu dvě či tři minuty, uvidíme uvnitř ní také Božskost. Krása a vůně, kterou květina vyzařuje, jsou skutečnostmi jejího vnějšího života, zatímco čistota a Božskost v květině jsou skutečnostmi jejího vnitřního života.

Když se tedy díváme na květinu, uvidíme nejprve vnější život. Díváme-li se dále nanejvýš dušeplně, vidíme také vnitřní život. Ale jak vnější, tak i vnitřní život jsou částmi a součástmi téže květiny; oba jdou ruku v ruce. Řekněme, že vnitřní život je semínko. Kdyby nebylo semínka, nebylo by ani květiny. Kořeny květiny vyrůstají ze semínka. Přesně stejným způsobem pochází vnější život ze života vnitřního. Vnitřní život je hluboko uvnitř. Odtud dostáváme poselství míru, lásky, radosti, sebedávání a jednoty, a tyto kvality nabízíme ve svém vnějším životě. Ale jestliže je mezi vnitřním a vnějším životem nesoulad, potom náš vnější život nebude úspěšný a plodný, a my nebudeme schopni projevit Božskost naší duše.

Je nezbytné trpět nebo cítit smutek, abychom činili duchovní pokrok?

Sri Chinmoy: Řekněme, že mým cílem je Supreme. Supreme je můj milovaný Otec Věčnosti a já jsem Jeho syn. Dejme tomu, že je ode mne vzdálen deset metrů a já chci jít k němu. Myslíš, že si přeje, abych si uřízl jednu nohu a mohl tak říci: „Podívej, přicházím k Tobě, přestože trpím?“ Jestliže jdu k němu s úsměvem, radostně a laskavě, potom bude potěšen mnohem více. Na cestě k Němu ale může být nějaká překážka, kterou musím překonat a potom mohu upadnout a zlomit si nohu. Napadnou-li mne nepřátelské síly, co mohu dělat? Pouze se nevzdám. Půjdu k Němu a přinesu s sebou své trápení, ale nebudu si dobrovolně vytvářet utrpení, abych svému Božskému Otci dokázal, jak moc Jej miluji. To je absolutně zbytečné! Bůh námi nebude více potěšen, jestliže opatrujeme svá trápení.

Naše indické uvědomění zní takto: „Přišli jsme z Nekonečné Blaženosti. Vrůstáme do nekonečné Blaženosti. A na konci naší cesty vstoupíme do nekonečné Blaženosti.“ Tento druh Blaženosti nemůžeme okusit v našem každodenním životě. V průběhu našich nejrozmanitějších činností se utkáváme s množstvím problémů a trpíme. Ale sami v sobě toto trápení nesmíme opatrovat. To by byla žalostná chyba.

Jestliže trpí ostatní, budeme s nimi přirozeně soucítit. Jestliže jsou nemocní, nebo někdo z jejich rodiny utrpěl nějakou pohromu, budeme pro ně mít pochopení. To je odlišný způsob vyjádření nebo ztělesnění trápení. Nebudeme ale vítat trápení s myšlenkou, že nám to pomůže učinit velmi rychlý pokrok. Utrpení jako takové není pro duchovní pokrok vůbec nezbytné.

Velmi často procházíme utrpením, když se pokoušíme dosáhnout dokonalosti, protože musíme překonávat naše nedostatky.

Sri Chinmoy: Zde používáš výraz „dokonalost“ podle svého vlastního mentálního chápání. Z duchovního hlediska je ale dokonalostí pokrok. Když jsem byl dítětem, musel jsem se učit bengálské abecedě. V bengálštině jsou jiná písmena, ale říkejme jim ABC. Když jsem se naučil první písmeno: „A“, byl jsem podle své maminky dokonalý. Potom, když jsem se naučil ostatní písmena, a nakonec celou abecedu, cítila, že její dítě dosáhlo ještě větší dokonalosti. I kdyby toto dítě muselo ještě chodit do mateřské školky, základní školy, střední školy a jinam, moje matka vždy, když jsem dělal pokrok, cítila, že jsem byl dokonalý.

Řekněme, že jsem včera ve svém duchovním životě toužil mít deset aut, deset domů a deset tenisových kurtů. Ale nyní moje touha poklesla a chci pouze pět aut, pět domů a pět tenisových kurtů. Učinil jsem pokrok a tento pokrok je mojí dokonalostí. Zítra budu chtít jen jeden tenisový kurt a po několika dnech nebo týdnech už nebude záležet na tom, že nemám ani ten. Třebaže rád hraji tenis, řeknu díky svému duchovnímu pokroku: „Je-li to Boží Vůle, nechť mi dá tenisový kurt. Není-li to Jeho Vůle, potom ho nepotřebuji.“

Původně nebyl Bůh ani na obrázku, ale nyní říkám, že chci tenisový kurt jen tehdy, je-li to Boží Vůle. To se nazývá pokrokem, a přichází to z poklesu našich pozemských tužeb a ze vzrůstu našich nebeských aspirací. Mám-li ve světě aspirace pochybnost nebo nějakou jinou špatnou kvalitu, budu se ji pokoušet zmenšit a nakonec osvítit. Cokoliv, co je ve mně nebožské, se budu pokoušet zmenšit a cokoliv, co je ve mně božské, se budu pokoušet zvětšit. Tomuto druhu pokroku se říká dokonalost.

Řekněme, že právě teď mohu meditovat jenom dvě minuty. Potom se postupně naučím meditovat tři minuty, pět minut, hodinu. Takhle se v začátcích pokouším činit pokrok, protože takto jej chápe moje mysl. Přijde ale čas, kdy božské ve mně, můj Vnitřní Pilot, mi dá pochopit, že nezáleží na tom, jak dlouho medituji, ale že vrcholnou důležitost má dušeplnost, s jakou medituji. Bůh mi řekne, že je lepší meditovat dušeplně sedm sekund, než strávit před oltářem sedm hodin s myšlenkami na to, co jsem ráno jedl, nebo co dělá Rusko a Amerika. Když si toto uvědomím, budu se pokoušet o svůj pokrok jiným způsobem.

Dokonalost není nalezena v určité výšce — jako vrcholek hory. Dokonalosti, které můžeme dosáhnout, není konce. Co shledáváme jako dokonalost dnes, je jen výchozím bodem pro vyšší dokonalost, o kterou se budeme snažit zítra. Na počátku spočívá naše představa o dokonalosti v tom, že budeme schopni meditovat jednu hodinu, a tak zkoušíme prodlužovat délku naší meditace. Ale potom pochopíme, že naše dokonalost závisí na tom, jak dušeplně a mocně meditujeme, a proto zkoušíme učinit naši meditaci více dušeplnou. Nakonec si uvědomíme, že to, jak se naše meditace může stát dušeplnější a mocnější, nemá hranice a my vidíme, že pokrok, který můžeme učinit, nemá konec. Jedině skutečná a dokonalá dokonalost je stálým pokrokem.

Je pravda, že bychom měli nejprve sami realizovat Boha a jenom poté pomáhat ostatním bratrům a sestrám?

Sri Chinmoy: Pokud se každý jednotlivec rozhodne čekat se službou lidstvu do doby, až realizuje Boha, potom nevím, jak tento svět půjde dál. Může být svět šťastný, půjde-li každý do Himalájských jeskyň a zapomene na něj? Když se ráno modlíte a meditujete, Bůh vám nabízí Své Světlo, Lásku a Mír. Později se během dne stýkáte s lidmi a ti vidí ve vaší tváři nebo hluboko uvnitř vás jistou krásu, světlo, lásku a radost, kterou v jiných lidech nevidí. Nemusíte říci ani jediné slovo. Půjdete po ulici a někdo se na vás podívá a nevědomě získá určitý dobrý pocit, nebo pocítí cosi hezkého uvnitř sebe. On to neví, ale díky světlu, které jste přijali během své meditace, jste jej inspirovali k tomu, aby ve svém životě pocítil cosi dobrého.

Modlíte se k Bohu, aby vám dal světlo; to je vaše aspirace. Potom se budete modlit k Bohu, aby vám dal schopnost toto světlo šířit; to bude vaším zasvěcením. Aspirace a zasvěcení musí jít společně — jako dvě ruce. Chcete-li běžet, potřebujete obě nohy; s jednou nohou nemůžete běžet. Mince má dvě strany; jak by mohla mít jen jednu stranu? Podobně i aspiraci a zasvěcení nelze oddělit. Když se modlíte, cosi Shora přijímáte. Pokud ale chcete být opravdu šťastní, musíte to, co jste přijali, nabídnout ostatním.

Neztrácíte své dobré kvality tím, že je nabízíte ostatním; pouze je zvětšujete. Právě teď sloužím Supreme ve vás tak, že odpovídám na vaše otázky. Svou službou božskému uvnitř vás nijak neztrácím svoji moudrost nebo lásku k vám. Naopak, zvětšuji lásku a moudrost, kterou již mám. Je to jako u matky. Matka dostává ohromnou radost a uspokojení, když sdílí se svými dětmi to, co má. Nezískává žádnou radost tím, že si všechno nechává pro sebe.

Stejná Osoba, která je uvnitř vás, je také uvnitř ostatních. Stejný Bůh, který je na Nebesích, je i na zemi. Bůh je jak Stvořitel, tak i stvoření. Díváte-li se vzhůru, vidíte Boha — Stvořitele. Díváte-li se kolem sebe, vidíte Boha — stvoření. Bůh nebude šťastný, když Ho budete hledat pouze nahoře a nebudete Ho hledat také kolem sebe.

Když se díváte vzhůru, Bůh je velmi šťastný, že se na něj Jeho dítě dívá. Když ale Bůh stojí přede mnou a já řeknu: „Proč stojíš přede mnou zde na zemi? Měl bys být jen v Nebi,“ potom se mnou Bůh nebude potěšen. Ne, když se na Něj dívám nahoru, je šťastný; a když Ho vidím v mých bratrech a sestrách, je také šťastný. Dívám-li se na Něj nahoru v mé modlitbě a meditaci, těším Jej svou aspirací. Pokud Mu sloužím v mých bratrech a sestrách, těším Jej svým zasvěcením.

Jsme lidské bytosti; nejsme bohové. Můžeme i přesto objevovat uvnitř či vně nás astrální úrovně?

Sri Chinmoy: Ano, můžeme. Jestliže jsme ale moudří, nebudeme pomýšlet na vstup do astrálních úrovní. Budeme myslet pouze na to, jak potěšit Boha. Těšíme-li Boha, potom cokoli, co nejvíce potřebujeme, nám On dá. Je to jako když vstoupíme do velké zahrady. V zahradě je mnoho druhů ovoce a květin: růžové keře, stromy manga, jabloně, a tak podobně. Řeknu-li majiteli zahrady pár hezkých věcí, bude mnou potěšen a řekne: „Vezmi si, co chceš. Máš-li rád nějakou květinu, vezmi si ji. Chceš-li mango, guáve nebo jablko, prostě si je vezmi.“

Občas pláčeme pouze pro jednu věc, pro jablko nebo růži a majitel může říci: „Dobře, vezmi si to.“ Jestliže jsem ale majitele potěšil, řekne: „Proč chceš jen jablko nebo růži? Můžeš mít všechno, co je v této zahradě.“ Když se ale pokusím vzít byť jediné jablko, aniž bych nejprve potěšil majitele, vyhubuje mi.

V tomto konkrétním případě je vlastníkem Bůh a Bůh nám dá jen to, co je pro náš duchovní život nejlepší. Můžete-li tedy potěšit vašeho Vnitřního Pilota skrze svoji modlitbu a meditaci, potom vám dá to, co potřebujete nejvíce. Jestliže si On myslí, že je pro tebe nezbytné, abys vstoupil do astrálních úrovní, takže budeš moci vidět, co se děje dejme tomu v Rusku, potom ti tam dovolí vstoupit. Toto tě ale neučiní šťastným. Pouze to zvětší tvůj život touhy. Když dnes dostaneš schopnost k letu po astrální úrovni na vzdálenost sta mil, abys získal zprávy z jiného místa, potom budeš zítra chtít, abys mohl přes astrální kanály dostávat zprávy z míst vzdálených dvě stě nebo čtyři sta mil. Tato schopnost ale neuspokojí tvé srdce a tvou duši; pouze nasytí tvoji zvědavost a vzdálí tě od Boha.

Jestliže ale můžeš těšit Boha jeho vlastním Způsobem, potom ti dá cokoliv daleko za tvojí představivostí. K tvé největší radosti ti dá věci, o kterých jsi nikdy ani nesnil. Jakmile je On spokojen s tvojí aspirací a s tvým zasvěcením, jakmile je spokojen s tvojí láskou, oddaností a odevzdáním, potom není nic, co by ti nedal. Jsi-li duchovně připraven, On ti dá všechno. Tehdy budeš schopen během mrknutí oka jít dále než nejdále, abys mohl vidět, co se děje nejenom ve vnějším světě, ale i ve vnitřním světě. Budeš mít volný přístup k celému Božímu vesmíru. Nejlepší věcí je tedy starat se o to, abychom těšili Boha. Jakmile potěšíš Boha, dá ti schopnost vše vidět, vše dělat a vším se stát — Jeho vlastním Způsobem.

Nejvyšší modlitba, kterou můžeme Bohu nabídnout je: „Staň se Vůle Tvá.“ Vy zkoušíte těšit Boha; to je vaše práce. Potom je na Bohu, aby těšil on vás a naplnil svým vlastním Způsobem. A to je jediný způsob, který vás opravdu uspokojí, protože jedině Bůh ví, co je pro vás nejlepší.

Četl jsem, že duše nemá národnost. Co máš na mysli, když mluvíš o nějaké indické, britské, ruské nebo jiné duši?

Sri Chinmoy: Narodil jsem se v hinduistické rodině, můžeš mne tedy nazývat hinduistou. Další osoba je muslimem a třetí je křesťanem. Když se ale modlíme a meditujeme, vstupujeme do Univerzálního Vědomí a toto Univerzální Vědomí se stává částí a součástí našeho života. Tehdy není žádný hinduismus, islám nebo křesťanství, je zde pouze jednota.

Můžeš říci, že ses narodil v Rusku; jsi tedy ruská duše. Ale jak získáváš vnitřní zkušenost, jak se duchovně rozvíjíš, řekneš, že nenáležíš pouze Rusku, ale Sovětskému svazu. Později řekneš, že náležíš celému světu. Narodil jsem se v Bengálsku; jsem tedy Bengálec. Bengálsko je v Indii; jsem tedy Ind. Indie je v Asii; jsem tedy asiat. Asie je kontinentem světa. Jsem tedy občanem celého světa.

Každý jednotlivec činí vědomě či nevědomě pokrok. Silou tohoto pokroku vidí a cítí každá duše svoji jednotu s ostatními. Můžete mne nazývat Bengálcem. Díky mé vnitřní realizaci však mohu říci, že jsem kosmopolitní, právě tak, jako když Sokrates řekl, že náleží celému světu.

Existuje absolutní Pravda a je možné tuto absolutní Pravdu objevit?

Sri Chinmoy: Objevit absolutní Pravdu je nejen možné, ale i nevyhnutelné. Jednoho dne každý člověk na zemi — v Bohem zvolené hodině — objeví absolutní Pravdu. Ty ji objevíš dnes, a já ji objevím zítra. Tuto absolutní Pravdu však musí pochopit každý člověk na zemi; nikdo na ni nemá výhradní monopol. Když Bůh cítí, že jsme připraveni, přijde k nám s absolutní Pravdou. Může to trvat mnoho, mnoho let, nebo mnoho inkarnací, ale Boží hodina pro nás nakonec určitě nastane. Nevíme, kdy to bude, ale víme, že to musí přijít.

Mohl bys svým ruským dětem nabídnout nějaké zvláštní poselství ke svým nadcházejícím narozeninám?

Sri Chinmoy: Všem a každému ruskému dítěti mého srdce, mé duše a mé realizace Boha, si přeji nabídnout nekonečnou náklonnost mého srdce, nekonečnou lásku mého srdce a nekonečnou laskavost mého srdce. To je poselství, které nabízím všem žákům, které mám v Sovětském svazu. Dovolte mi říci těm, kteří mne přišli navštívit, že jsem velmi šťastný, že jste tady, že jsem na vás velmi hrdý a že jsem vám velmi vděčný. A všichni ti, kteří nemohli přijet, obdrží nekonečnou laskavost, nekonečnou náklonnost a nekonečnou lásku mého srdce.

Co máš na mysli, když mluvíš o míru a klidu?

Sri Chinmoy: Mír je nekonečně mocnější než klid. Klid je v mysli, a můžeš ho mít pět sekund, pět minut nebo pět hodin. Ale mír se nalézá v centru srdce, v celé bytosti. Když máš klid, cítíš ho v mysli. Ale když máš mír, cítíš jej od chodidel až po vrcholek hlavy; zaplavuje celou tvou bytost.

Vezměme celou bytost jako strom. Podíváš-li se na určitý lístek a vidíš, že se nehýbe, potom můžeš říci, že ten lístek je v klidu. Jestliže se ale podíváš na celý strom — na silný kmen a větve — potom pocítíš, že je plný míru.

Uvnitř nás je mysl, vitálno, srdce a duše. Je v nás tolik věcí. Klid působí jen na fyzickou mysl nebo na vlastní mysl. Ale mír působí na celou bytost. Mír je nekonečně významnější než klid. Pokud je ale někdo velmi neklidný, potom mu i špetka klidu přinese trochu uspokojení.

Kdy pojedeš do Ruska?

Sri Chinmoy: Umírám touhou jet do Ruska, ale nyní je to z vnitřních důvodů nemožné. Vy aspoň můžete přijet a vidět mne zde. Kromě toho jsem již poslal své srdce, svoji vnitřní realizaci a svoji jednotu Věčnosti vnitřní i vnější existenci Ruska.

Všichni ruští žáci sní o chvíli, kdy přijedeš do Ruska.

Sri Chinmoy: Také o tom sním. Věřím však, že budu moci vidět čtyři sta ruských žáků v Jugoslávii, až tam na podzim pojedu.

Kdy nalezne duše Ruska harmonii?

Sri Chinmoy: Nevím, kdy duše Ruska nalezne harmonii, ale vím, jak já jako jednotlivec a ty jako jednotlivec můžeme pomoci duši Ruska, aby měla více harmonie. Jestliže se modlíme k Bohu, abychom se stali lepšími lidskými bytostmi, potom naše dobré kvality určitě pomohou duši Ruska, aby měla více harmonie, míru a jednoty.

Jsi to ty, kdo může učinit duši Ruska šťastnou a hrdou na tebe a na tvůj duchovní život. Když se děti dobře chovají, když se modlí, meditují a dělají správné věci, potom cítí rodiče ohromnou radost a uspokojení. Je tedy na tobě, na mně a na ostatních, abychom pomohli duši Ruska nalézt více radosti, lásky a harmonie.