Část I — Duše a posmrtný život

Co se děje poté, když někdo zemře?

Sri Chinmoy: Každá lidská bytost je složena z pěti částí: z těla, vitálna, mysli, srdce a duše. Když zemřeme, těchto pět částí vstoupí do svých příslušných obalů a duše se postupně vrátí zpět do světa duší. Svou cestu začne od jemného fyzického. Z jemného fyzického vstoupí do srdce a do psychické oblasti. Nakonec se vrátí do svého vlastního světa. Tam po nějaký čas odpočívá, možná šest, deset nebo čtyřicet let; to zcela závisí na Vůli Boha. Potom se duše znovu vrací do světa; převezme nové tělo a zkouší na zemi projevit Božskost.

Když jdeme po opuštění těla na onen svět, jsou zde nějaké tvary, nebo je všechno bez tvaru?

Sri Chinmoy: Když někdo zemře a jeho duše se chce podívat na příbuzné, kteří jsou ještě na zemi, vezme si obvykle podobu, kterou měl na zemi, aby ho mohli jeho příbuzní poznat. Velcí duchovní Mistři však mohou duši poznat bez ohledu na to, jakou podobu si vezme. I když bude mít duše podobu světelného sloupce, Mistr použije své třetí oko a ihned ji pozná.

Co se stane s dušemi, které odešly po práci na zemi na odpočinek? Naplní nakonec jiné světy?

Sri Chinmoy: V jiných světech je spousta místa. Tam se zabýváme Nekonečnem.

Co se stane s duší zvířete, až opustí tělo?

Sri Chinmoy: Ta má svůj vlastní svět. Každá duše má své vlastní místo. Duše svatého nepůjde na stejné místo jako duše zloděje. Světec půjde do mnohem vyššího světa. Všechno záleží na vědomí, kterého duše zde na zemi dosáhla. Zvířata tedy půjdou do světa, který je pro ně určený. Nebudou ve světě, kde jsou velmi rozvinuté duše.

Opouští někdy naše duše na vteřinu tělo, i když jsme stále naživu?

Sri Chinmoy: Během dne může duše na pár vteřin opustit tělo, ale její vědomí během té doby zůstává v těle. Toto je tvůj pokoj a všechny vibrace v něm jsou tvé. Jakmile sem někdo přijde, ihned pocítí tvé vibrace. Když ale odejdeš a nevrátíš se, potom zde nebude nic. Nevrátí-li se duše, potom se jí její vlastní tělo odcizí; její vlastní pokoj pro ni bude cizí. Pokud jde však o smrt, potom je tělo jako rozbitá klícka. Jaký má tedy smysl zůstávat v rozbité klícce?

Co se stane s duší nějakého zničeného předmětu, který vytvořil člověk?

Sri Chinmoy: Řekněme, že je zničen nějaký dům; jeho obyvatelé se potom pokusí najít jiný dům. Také v případě duše, je-li zničena její klícka, neznamená to, že nezíská nějaké jiné místo k bydlení. Jakmile duše vstoupí do procesu evoluce, bude pokračovat v práci, dokud podle své schopnosti plně neprojeví božské Světlo. Pokud je to vůle Nejvyššího, může odejít na odpočinek do světa duší, nebo může pár dní nebo měsíců strávit na zemi a potom opět vstoupit do nějaké formy. Bude však stále pracovat.

Lidské duše — zejména aspirující duše — jsou více vyvinuty v tom smyslu, že ztělesňují více světla. Právě teď sedím na židli. Jsem duchovní člověk a moje duše bude mít více světla než duše židle, na které sedím. Židle však bude činit pokrok prostě proto, že jsem přinesl dolů světlo a židle toto světlo přijme. Jiná židle nebo křeslo stejnou příležitost nedostane.

V duchovním životě je to tak, že když přijdeme k duchovnímu Mistrovi a uvidíme ho, jak mluví nebo medituje, děláme rychlejší pokrok, ať už tomu věříme nebo ne. Zde je čtyřicet nebo padesát hledajících. Tito hledající ode mne podle svých schopností něco přijímají. Každá jednotlivá duše je tedy do jisté míry sycena. Když je duše nasycena, dělá rychlý pokrok.

Když někdo zemře násilnou smrtí, trpí jeho duše stejně, jako kdyby spáchal sebevraždu?

Sri Chinmoy: Jistěže ne. Myslíš si, že když se někdo zabije při automobilové nehodě, že jeho duše nedostane příležitost znovu se modlit a realizovat Boha? Dokonce i když někdo spáchá sebevraždu, může ho nějaký duchovní Mistr zachránit a všechna jeho karma bude smazána. Pokud se ve svém dalším životě začne pod vedením nějakého duchovního Mistra modlit a meditovat, má všechny důvody doufat, že může realizovat Boha.

Když někdo spáchá sebevraždu, aby předešel smrti z rukou svého nepřítele, trpí ve vnitřním světě stejným osudem, jako jiný člověk, který si vzal život?

Sri Chinmoy: Mnohokrát se stalo, že spolu bojovali dva válečníci a když jeden z nich s určitostí věděl, že je to záležitost minuty nebo sekundy, než ho ten druhý zabije, ihned ukončil svůj život. Mnohokrát byli zajati králové, kteří nechtěli být zabiti svými nepřáteli. Zabili se tedy sami. Řekli: „Protože je předurčeno, že nás máš zabít, je pro nás lepší, když se zabijeme sami.“ Když udělali toto, říkám vám, že jednali správně. Nebudou trpět stejným osudem jako někdo jiný, jenž spáchal sebevraždu.

Bude trpět duše člověka, jenž spáchá harakiri, způsob sebevraždy, který je v Japonsku považován za čestný?

Sri Chinmoy: To zcela záleží na každém jednotlivém případě. Obvykle spáchají sebevraždu lidé, kteří se nedokáží postavit tváří v tvář skutečnosti; mají citové problémy nebo nejsou naplněny jejich touhy. Každý případ je ale odlišný a rozhodnout může jedině Bůh. Jde-li o duchovní Mistry, ti mohou opustit tělo podle své vůle. Nepoškodí však fyzické; nezastřelí se nebo něco takového. Duše odejde okultně a duchovně. Nejprve se však dovolí u Nejvyššího.

Když někdo učiní téměř nemožný pokus o záchranu něčího života a sám přitom zahyne, je to stejné jako sebevražda?

Sri Chinmoy: Musíš znát motiv. Matka vidí, jak se topí její dítě. Možná není schopna poznat, že je to Boží záměr, aby zůstala na zemi a pečovala o své ostatní děti. Ona jen vidí, že se topí její syn, a tak se ho pokusí zachránit. Když při tom zahyne, není to sebevražda.

Když občas popisuješ Nebe, tak to spíš vypadá jako peklo, kde se bojuje a podobně.

Sri Chinmoy: To je vitální Nebe. Lidé to mají rádi. Tak, jako se my hádáme, škrtíme a bojujeme, oni se tím také baví.

Může jít do Nebe někdo, jehož duše byla v pekle?

Sri Chinmoy: Obvykle musí jít nejprve na zem a konat dobré skutky. Peklo je však částí vitálního světa, a je tedy možné jít odtud přímo do Nebe. Když jim přímo pomůže Nejvyšší nebo nějaký duchovní Mistr, mohou jít některé duše z pekla do Nebe. V opačném případě musí jít na zem a získávat duchovní zásluhy.

Je možné, abychom my byli v Nebi a naše vitálno v pekle?

Sri Chinmoy: Je to docela možné. Zlostné, nevyvinuté vitálno občas zůstane v pekle, ve světě mučení. Chce-li duše opustit jemné vitálno, opustí jej. Zanechá fyzický obal na jednom místě, vitální na jiném místě a mentální na dalším místě. Potom se vrátí zpět do světa duší.

Co se stane vitálnu v hodině smrti?

Sri Chinmoy: Vitálna jsou dvě. Jedno je fyzické, to je vitálno uvnitř fyzického. To druhé je vlastní vitálno, jenž nepatří fyzickému. Je zcela oddělené, s fyzickým se neztotožňuje.

Když duše opustí tělo, lidská bytost se rozloží do pěti prvků. Vlastní vitálno vstoupí do vitálního obalu. Mysl zůstane krátký čas s vitálnem — pár dnů nebo pár měsíců — a potom se vrátí na úroveň mysli, do mentálního obalu. Duše zůstane ve vitálním obalu dva měsíce, šest měsíců, někdy i jeden rok; to záleží na každé duši zvlášť. Potom vejde do mentálního světa a pak do psychického světa.

Když je vitálno ve vitálním obalu, může značně trpět. Pokud je vitálno neosvícené a nečisté, je mučení nanejvýš nemilosrdné. Máme-li otevřené třetí oko, vidíme, že žádný lidský trest není tak těžký a krutý, jako vitální trest. Na druhou stranu, pokud vitálno svým vlastním způsobem aspirovalo, aby se ztotožnilo s duší, pokud vitálno naslouchalo duši, když byl hledající na zemi, potom ve vitální oblasti netrpí. Je-li někdo duchovně pokročilý, potom netrpí prakticky vůbec, protože zná složitosti této oblasti.