Proč si kupuji zvířata a ptáky

Lidé mohou říkat, že plýtvám svým časem a penězi, když nakupuji zvířata a ptáky. Mazlíčci ale pomáhají lidem vynést do popředí jejich náklonnost. Kdykoliv se podívám na své ptáky, činčily, opice nebo psy, přinášejí ve mně do popředí extra lásku, náklonnost a zájem.

Když vlévám svoji náklonnost do ptáka, tato náklonnost pak plyne do Univerzálního Vědomí. Všechno, co nabízím v podobě lásky, náklonnosti a zájmu, přijímá celý vesmír.

Takže i když se svojí náklonností sestupuji pod lidskou úroveň, jí se to také dotkne. Pak to vstoupí do mých duchovních dětí. Když tedy dokáži tímto způsobem rozšířit více náklonnosti, cítím se naplněnější.

Zároveň, koupím-li si ptáka, vidím spoustu věcí. Pták v kleci mi připomíná duši uvězněnou v lidském těle. Vidím, jak má duše a vaše duše trpí. Vidím, jak naše duše chtějí létat po obloze božského vědomí.

  1. prosince 1981

Proč chovám zvířata

Když jsme slavili narozeniny Madhuri, zeptala se mě, proč přikládám zvířatům takovou důležitost. Odpověděl jsem jí, že mi dávají radost. Je to jako hrát si s káčou nebo novou hračkou.

Vidím, jak jsou opice neposedné! Má opice Madhu je vtělená neposednost, ale dává mi spoustu radosti, když ji pozoruji.

Když jsem byl dítětem, mívali jsme doma zvířata — psy, ptáky, opice. Teď se vracím ke svým starým zvykům. Nejsou to zlozvyky, staré zvyky mohou být i dobré.

Všechno má svůj vnitřní význam. Hlavním důvodem, proč chovám zvířata, je, že mi dávají ohromnou radost. Také cítím, že tyto nevinné bytosti potřebují moji zvláštní péči. Každý den slyším ptáky a dívám se na opice a další zvířata — morčata, pískomily atd. Dělám to každý den.

Jsem opravdu smutný, když některý z mých ptáků onemocní nebo když se opicím či jiným zvířatům nevede dobře.

Zvířata jsou neposedná, roztomilá, a zároveň sladká a láskyplná. Všechny tyto vlastnosti jdou pospolu.

  1. dubna 1981

Zmizelý ptáček

Koupil jsem roztomilého ptáčka, ale hned mi uletěl do kuchyně. Nejprve létal deset minut ze strany na stranu a potom zmizel. Databir a Ashrita se jej usilovně pokoušeli najít, ale nepodařilo se jim to. Prostě v kuchyni zmizel!

Viděl jsem ho, jak vlétl do jedné skříňky. Databir a Ashrita ji otevřeli, ale nebyl tam. Myslí si, že vylétl z domu ven.

  1. září 1980

Křeččí nevědomost

Jeden z našich křečků je tak špatný! Dneska jsem do něj strčil horním koncem kuličkového pera. Ani to s ním nepohnulo. Pomyslel jsem si: „Můj Bože, je po něm!“

Pak jsem do něj strčil ještě jednou a on otevřel oči. Tolik si užíval svého spánku nevědomosti!

  1. září 1980

Problémový papoušek

Dneska mi jeden papoušek způsobil pěkné problémy. Je tak nevychovaný! Včera jsem se ho snažil chytit, až při tom ztratil péro. Jméno jsem mu zatím ještě nedal.

  1. října 1980

Toulavá kočka

Kdykoliv jsem otevřel během posledních pár dní dveře od domu, jedna kočka chtěla vlézt do mého domu. Mezi mnou a kočkou začal boj.

Kočky jsou mnohem méně vyvinuté než lvi. Lvi si vyvinuli dobré a vznešené kvality. Domácí kočky se neustále dožadují naší pozornosti a budeš-li jí tuto pozornost dávat a dávat, můžeš změnit její přirozenost. Obecně jsou ale lvi mnohem více vyvinutí.

Mnoho žáků mělo lví inkarnaci. Začali jsme s Dulalem!

  1. října 1980

Ranní chorál

O půl šesté ráno, když hraji na své hudební nástroje, přidávají se ke mně všichni ptáci a zvířata. Někdy ani sám sebe neslyším! Všichni dohromady spustí — všichni! Morče má občas naprosto lidský hlas!

  1. listopadu 1980

Úpadek Sádhua

Jednoho ptáka jsem kvůli jeho božským vlastnostem pojmenoval Sádhu (asketický svatý muž). Když však uviděl všechny naše ostatní ptáky, začal žárlit. Jakmile spatřil svoji novou velkou rodinu, všechny jeho božské vlastnosti zmizely!

  1. ledna 1981

Tigo povídá

Můj pták Tigo je ohromný. Zůstává v mém pokoji 24 hodin denně. A celou noc mluví! Jednou jsem si ho nahrál. Říkal spoustu různých věcí: „Hello, Tigo; hello, Tigo.“ Takhle nějak mluvil a mluvil.

Nedávno jsem se díval na televizi. Poslouchal jsem zprávy o generálním tajemníkovi OSN, Kurtu Waldheimovi. Můj Bože, Tigo mi to nechtěl dovolit. Mluvil hlasitěji než nejhlasitěji!

  1. ledna 1981

Ranní koncert

Když brzy zrána hraji na esrádž, zvířata mě tak krásně pozorují!

Ptáci se ke mně přidávají svým vlastním způsobem. Začínáme okolo půl čtvrté nebo o tři čtvrtě na čtyři. Jeden pták na horním patře říká: „Happy Birthday! Thank you!“ (Šťastné narozeniny! Děkuji!) V přízemí jiný pták říká: „Hi! Hi! Hi!“ (Ahoj! Ahoj! Ahoj!) A takhle nějak to pokračuje.

  1. dubna 1981

Hridayovy kočky1

Včera se mě Madhuri zeptala, proč nemám žádné kočky. V Chittagongu a Pondicherry se o spoustu koček staral můj bratr Hriday. Každý den krmil patnáct nebo dvacet koček. Zřekl se celého světa, ale k nevinným kočkám zůstal připoutaný!

Zvířata stvořil Bůh. Různí lidé mají v oblibě různá zvířata. Ty můžeš mít rád jedno a jiné má rád zase někdo jiný. Jinak bychom ve zvířecí říši neměli žádnou zábavu. Je lepší, když existuje specializace!

Je mnoho zvířat, které nemám. To ale neznamená, že jsou beznadějná nebo zbytečná. Ne, ne! To jen, že ve svém domě nemohu mít všechny.

Příští týden pozvu žáky do svého domu na prohlídku zvířat a ptáků. Všechny klece ozdobíme.

  1. dubna 1981

  1. TZOO Sri Chinmoye“ otevřelo své brány na jeden den, 18. dubna 1981. Ptáci a zvířata měli své klece speciálně vyzdobené a vyrovnané do řad takovým způsobem, aby kolem nich mohli žáci procházet a prohlížet si je

Hra na schovávanou

Jednoho dne jsem přecházel ve svém pokoji a najednou jsem ucítil, jak se něco dotklo mé pravé nohy. Podíval jsem se dolů a koho to nevidím? Činčilu. Rozjařilo mě to, ale zároveň na mě přišly obavy: jak se dostala sem do horního patra a jak ji chytím?

Jedno děvče pracovalo dole v kuchyni. Zavolal jsem ji, aby hned přišla nahoru. Zeptal jsem se jí: „Jak mohla vyšplhat do horního patra?“

Odvětila: „Guru, činčila sem vyšplhala už několikrát.“

Namítl jsem: „Umějí poskakovat a jsou moc roztomilé, ale jak dokážou přijít až sem?“

A ona na to: „Zvládnou to!“

Mezitím činčila poskakovala po mém pokoji sem a tam a pak se schovala pod postel.

Řekl jsem: „Chytit ji teď bude hodně náročné.“

Odvětila: „Zkusme to.“

Stoupla si k posteli a pokoušela se ji chytit. Nebyl jsem v chytání činčil moc zběhlý, a tak jsem se jen snažil zahnat ji na její stranu. Nevěděl jsem, jak ji chytit; věděl jsem jen, jak křičet! Protože jsem se ji ale nesnažil chytit, přišla přirozeně na moji stranu.

Přiblížil jsem k ní ruku s nadějí, že mi nedovolí se jí dotknout. Ruku jsem sice natáhl, ale vnitřně jsem se modlil, aby k ní nepřišla a nedotkla se jí. Bůh moji modlitbu vyslyšel, činčila utekla na druhou stranu. Takto to pokračovalo pět nebo deset minut.

Dokonale jsem se bavil, ale dívka spíše ztrácela trpělivost, že se činčila nechtěla nechat chytit. Dal jsem jí tedy speciální poselství. Řekl jsem: „Takhle to s námi dělá i Bůh: hraje si na schovávanou. Když Mu nevěnujeme žádnou pozornost, přijde k nám. Jestliže Jej ale hledáme a chystáme se ho chytit, schová se nám.“

„Činčila nás tedy učí stejnou hru. Když si jí nevšímáme, klidně se k nám přiblíží, dotkne se nás a hraje si poblíž. Když se ji pak ale snažíme usilovně chytit, prostě zmizí. Takhle s námi hraje Boží Kosmickou Hru.“

„Když se Boha chystáme spatřit, v tu chvíli odchází. Když ale svému duchovnímu životu nevěnujeme žádnou pozornost, když na Boha nemyslíme, začnou k nám přicházet všechny dobré, krásné a čisté myšlenky. Jestliže jednoho dne někdo nechce meditovat, jestliže si chce užít nevědomosti, v ten samý den ten člověk dostane ohromnou inspiraci vést duchovní život. Když ale v jiný den umírá touhou po duchovním životě, budou jej napadat všechny špatné myšlenky a síly.“

Tohle nás tedy učila ta činčila.

  1. června 1981

Soucitný majitel zverimexu

Majitel jednoho zverimexu je k nám velmi, velmi milý. Vždycky si řekne nějakou cenu a já řeknu nějakou jinou. On se pak zeptá: „Nemůžete jít s cenou trochu nahoru?“

A já odpovím: „Ne, nahoru jít nemohu.“

Pak mi řekne, že mi toho mazlíčka dá za moji cenu, ale musím jej chovat ve velmi velké kleci. A že si následující týden přijde ke mně domů zkontrolovat, že jsem jej do té velké klece dal. Jinak že si ho vezme zpátky.

Obvykle se chlubí svými opicemi a já svými. Jednou nám prodal několik létajících veverek.

  1. ledna 1982

Meditace s Kanuem

Časně zrána medituji velmi mocně. V tu dobu spí Kanu poblíž mě. Také má dobrou „meditaci“. Když mě však unaví sedět se zkříženýma nohama a jen trochu se pohnu, okamžitě vyskočí. Může být unavený, že sotva dokáže otevřít oči, ale stejně mi nedovolí nikam odejít!

Dvakrát nebo třikrát jsem ho nechal u sebe na posteli, když jsem meditoval, ale on z ní spadl. Slyšel jsem tu ránu a cítil se velice bídně.

Rozhodl jsem se tedy při meditaci nechávat nohy na podlaze. Kanu pak spí vedle nich. Kdykoliv si je však zvednu na postel, vyskočí a začne naříkat, protože už je nevidí. Když je tedy zase vrátím na zem a on je spatří, jde si znovu lehnout.

Dělá-li rámus pták Koka, Kanu tomu nevěnuje žádnou pozornost. Když ale já něco napíšu kuličkovým perem na kousek papíru, okamžitě otevře oči ze strachu, že odcházím. A když se pohnu nebo udělám nějaký hluk, začne hned skákat a naříkat.

  1. ledna 1982