Část I — Muži a ženy: Jejich duchovní role a pozemské role

Je ve světě duší rozdíl mezi mužem a ženou?

Sri Chinmoy: Ve vývoji duší existují rozdíly, ale jejich podstata není v mužském či ženském rodu. Pokud je duše velmi pokročilá, velmi dospělá a velmi vyvinutá ve své schopnosti přijímat a získávat, bude mít potom více světla než duše méně vyvinutá. Božskost je uvnitř nás všech, ale některé duše ji přijaly mnohem více. Tato vnímavost nesouvisí s rozdíly mezi mužem a ženou.

Liší se ženy duchovně od mužů?

Sri Chinmoy: V Božím Oku jsou si muži a ženy rovni. Všichni jsme Božími dětmi, jako synové a dcery v rodině. Syn i dcera mohou oba plakat po vnitřním světě. Pokud pláčí společně pro tutéž věc, oba ji získají. Pokud však dcera pláče s největší upřímností, ale syn nikoliv, potom syn dostane tuto věc přirozeně mnohem později, protože musí čekat do té doby, než se stane upřímnějším. Je to výhradně záležitost vnitřního pláče. Pokud má žena intenzivnější vnitřní pláč než muž, dosáhne cíle první. Je to právě upřímnost, co se počítá, ne skutečnost, že ona je žena a on muž. Pokud upřímně něco potřebujete, tehdy si to zasloužíte. Pokud to upřímně nepotřebujete, potom si to nezasloužíte a nedostanete to. Není to otázka toho, zda jste muž nebo žena. Jde o to, kdo má upřímný vnitřní pláč.

Existuje nějaký konkrétní důvod nebo něco uvnitř ženy, proč duchovní Mistři jako Šrí Rámakrišna a Buddha nepřijímali ženy za své žáky?

Sri Chinmoy: Existuje něco, proč se ženy často nehodí po duchovní život. Vy jste mé dcery, takže mi to prominete. Rád bych ale řekl, že když se ženy vdají a mají několik dětí, velmi často se stává, že zapomenou na svou potřebu Pravdy a Boha. Zapomenou i na své manžely. Jejich cílem se stává pouze potěšit své děti a nechávat se těšit jimi. Děti se stanou jejich Bohem. Když vstoupí do života ženy dítě, země ji často velmi mocně spoutá. Potom už se často přestane zajímat o Nebe.

Jak ženy, tak muži mají vnitřní potíže. Muži mají miliony nedostatků, ale jejich největší potíží je ego. Pro ženy je největší obtíží žárlivost. Žárlivost ženy spoutává a snaží se svazovat i druhé. Žárlivost nechce dovolit ostatním, aby rostli. Mužské ego je ničivé. Říká: „Musí se to stát tak, jak chci já — jinak to zničím.“ Muži rozbíjejí, ženy svazují. Obě tyto vlastnosti jsou špatné.

Aby mohli muži ničit, potřebují odvahu a sílu, a tak o ni usilují. Když získají moc, většinou ji používají ke špatným účelům; používají ji k ničení. Alespoň však usilují o to, moc získat. Když ženy žárlí, neusilují o nic. Žárlí, protože vědí, že někdo jiný je převyšuje. Ale namísto toho, aby usilovaly o převýšení této osoby, chtějí pouze strhnout tuto osobu zpět.

Kdyby ženy využívaly čas, který promarní žárlivostí, k rozvíjení svého vlastního života, velmi snadno by předčily ty, na které žárlí. Když hraje jedna dívka velmi dobře na piano, jiná, která na ni žárlí, necvičí víc, aby byla lepší. Ne, možná se jen dlouhé hodiny modlí: „Bože, zlom jí prsty.“ Když chtějí muži projevit své ego, obvykle pro něco aspirují. Když chtějí něco, co má někdo jiný, nepřemýšlí o tom, jak strhnout toho druhého člověka dolů. Namísto toho aspirují pro sílu, aby tuto osobu zlomili. Ale ženy se obvykle nesnaží. Chtějí jen stáhnout ty, kteří je převyšují.

Všiml jsem si, že většina vysoce duchovně vyvinutých duší, o kterých jsem četl nebo je znal, jsou muži, a zajímalo mě, proč tomu tak je.

Sri Chinmoy: Do jisté míry je pravda, že většina duchovních postav v Indii a kdekoliv jinde jsou muži, a ne ženy. Zejména pokud mluvíme o Avatárech, přímých zástupcích Boha, víme, že byli všichni muži. Pokud ale jdeme více do hloubky, vidíme, že většina takzvaných velkých duchovních Mistrů a jogínů se modlila k mateřskému aspektu Boha nebo na něj meditovala. Zejména v Indii hledající objevili tuto pravdu, že Bůh je jak matkou, tak i otcem — je mužský i ženský. Zároveň je Bůh nade vším. Bůh zahrnuje vše. Ráma, první Avatár, jeden z největších indických duchovních Mistrů, se modlil k bohyni jménem Durga. Modlil se k ní, aby jej ochránila., když byl v nebezpečí, přestože byl velký duchovní Mistr. Duchovní Mistři se velmi často obracejí k ženskému aspektu Božského.

Puruša je muž a Prakriti je žena. Přirozeností Puruši je setrvávat v tichosti. Jeho rolí je být odpoutaný od všeho dění kolem něj, zatímco rolí Prakriti je zapojovat se do všech aktivit světa. Její sebeobětování pro projevení je okamžitě odměněno poznáním, které má Bůh ve svém aspektu Puruši. Můžeme to vidět v Indii i kdekoliv jinde, že sebeobětování a realizace jdou dohromady. Právě toto sebeobětování, které ženský aspekt Boha — Prakriti nebo Šakti — učinil pro vědomí země, je odměněno realizací Puruši. Rád bych zde řekl, že tato realizace není v žádném směru nadřazená naprostému, nejvyššímu, ustavičnému sebeobětování ženského aspektu.

Matka Země se nám snaží vždy pomoci, utvářet nás a vést nás; zároveň se nás snaží vědomě či nevědomě spoutávat. Je právě taková, jaká je náklonnost či láska lidské matky. Zejména v Indii bude matka svého syna vždy povzbuzovat, inspirovat, podporovat a učit, ale nebude jej chtít pustit za hranice své náklonnosti.

V duchovním světě jsou Matka Země a ženský aspekt Boha sjednoceni. Hledající dostanou v duchovním životě rozličné příležitosti, ale když dojde na otázku realizace, Matka Země bude stát hledajícímu v cestě. Bude mu ukazovat všechna možná pokušení, aby byl hledající spokojený s pozemským životem a nestaral se o skutečné osvobození. Teprve když Matka Země nakonec vidí, že hledající je velmi, velmi upřímný, zasvěcený a nezůstane v jejích poutech navzdory všem jejím pokušením, odevzdá se vůli hledajícího.

Potom následuje nejtěžší z testů připravených kosmickými bohy a bohyněmi. Ve vnitřním světě postaví před aspiranta, který má realizovat Boha, tu nejkrásnější ženu z vitálního světa, která začne tančit a dělat spoustu nebožských věcí. V tuto chvíli je pravděpodobné, že aspirující žena získá určité uspokojení či pocit sounáležitosti s těmito tzv. apsárami z vitálního světa a nebude se snažit jít dál. A tak aspirující žena velmi často podlehne těmto pokušením, které jí kosmičtí bohové připraví. Ve skutečnosti to není slabost na straně ženy. Ona pouze cítí ve vitálním světě, ve vnitřním světě, určitý druh sounáležitosti, nebo můžete říci, emocionální jednoty se zemí, takže nejde výš. Aspirující muži mají však tendenci bojovat. Řeknou těmto krásným tančícím dívkám: „Vy ženy jste mě pokoušely na zemi a nyní mě pokoušíte v Nebi! Já jsem vás ale připravený porazit.“ A tak muži velmi často úspěšně překonají toto poslední pokušení. U mužů je pravděpodobnější, že se nenechají zasáhnout emocionálními kvalitami v podobě těchto apsár. Proto dokáže více mužů dosáhnout duchovního osvobození.

Musím ale říci s veškerou upřímností, že pokud jde o naprosté a celkové osvobození, je žena naprosto rovnocenná muži. Z tohoto důvodu spousta duchovních Mistrů zjistila, že aby dosáhli skutečné úplnosti, museli přijmout ženský protějšek. Skutečně velcí duchovní Mistři věděli, že není chybou ženský protějšek přijmout. Musíte ale vědět, kde tento vztah stojí. Je to na vnitřní úrovni, na božské úrovni, kde jeden doplňuje druhého. Jeden není podřazený tomu druhému. Tento ženský protějšek se stává manželkou či duchovním partnerem. Říká se jí šakti.

V Indii však byla mezi duchovními obry a světci celá řada žen. Také na Západě máte svatou Terezu a další. Existovala spousta významných duchovních žen s nejvyšší realizací. Jediným rozdílem je počet — je mezi nimi více mužů než žen. Ale pokud jde o realizaci, ženy mohou mít úplně stejné nejvyšší transcendentální Vědomí jako muži. V Upanišadách nám před čtyřmi tisíci let dala žena významné poselství. Byl jeden mudrc, který měl dvě ženy. Na sklonku svého života chtěl odejít do lesů na odpočinek, a tak řekl svým ženám: „Mám ohromný majetek. Přeji si, abyste se o něj podělily.“ Ale jedna z jeho žen, jež se jmenovala Maitreyi, řekla: „Dá mi to Nesmrtelnost?“ On odpověděl: „Ne, ne, ne. Je to všechno jen materiální bohatství. Pro Nesmrtelnost musíš aspirovat, musíš meditovat.“ Maitreyi řekla okamžitě: „Co si počnu s tím, co neučiní mé vědomí nesmrtelným? Nechci to.“ Maitreyi chtěla to dosáhnout toho nejvyššího cíle v duchovním životě. Meditovala, a nakonec realizovala to Nejvyšší.

V Indii žije realizovaný duchovní Mistr a jedná se o ženu. Jmenuje se Ánanda Mayi Ma. Je nesmírně vysoko; je to realizovaná duše. Viděl jsem v Ánanda Mayi Ma opravdovou duchovnost a také někteří moji žáci se s ní setkali a cítili její velikost. Před šesti nebo sedmi lety se dva významní filozofové dohadovali o vědomí a Nekonečnosti. Přeli se po dlouhé hodiny. Potom zašli za Ánanda Mayi Ma. Ona nikdy téměř nic nečetla, ale skrze své duchovní osvícení, své vnitřní osvícení jejich problém osvětlila. Během tří minut shrnula vše. Řekla jen několik slov a oni šli domů spokojení. Takže vidíte, že je docela možné, aby žena realizovala Boha a stala se Guruem.

Je v současnosti více svobodných žen proto, že chtějí spíše pracovat než pečovat o rodinu?

Sri Chinmoy: Není to spojeno jen s prací, proč zůstávají ženy svobodné. Ve vnějším světě vidí, že se muži a ženy spolu neustále hádají, zápasí spolu a nejsou spokojeni jeden s druhým. Ženy cítí, že pokud mají být nespokojené, potom je lépe být nespokojený se sebou než s někým jiným. Ať už se proklínají nebo si žehnají, přinejmenším mají vládu nad svým životem. Jsou svými vlastními pány.

Myslí si také, že ztělesňují schopnosti jak ženské, tak i mužské. V jeden okamžik mají mužské kvality síly a odhodlání a v příštím okamžiku mají ženské kvality jemnosti a sladkosti. Nemá to nic společného s mentálními schopnostmi. Říci, že ženy jsou více mentální nebo že muži jsou více mentální, není správné. Mentální schopnosti nezávisí na tom, kolik kdo přečetl knížek. V indických vesnicích řada lidí nečetla žádné knihy, ale jejich mysl je jasná a pronikavá. Tyto ženy pouze cítí, že mohou mít jak mužské, tak i ženské kvality.

Jak muži, tak ženy mají hrát své náležité role v Božím stvoření. Bůh určil ženám starat se o domácnost, protože ženy mají častěji více z kvalit sladkosti, lásky a krásy. Lidské bytosti nestvořily své role. Jejich role přišly shůry. Ten, který nosí domů peníze, hraje svou roli a ten, kdo s těmito penězi hospodaří, rovněž hraje svou roli. Pokud ale chtějí ženy vyzvat muže, dobrá. Jestliže se chce nějaká žena ničit osmihodinovým zaměstnáním a trávit několik dalších hodin v metru, zatímco její muž pracuje doma, nedá se nic namítat. Ať muži tuto výzvu přijmou. Někteří muži by se této myšlenky děsili, ale měli by říci: „Dobře, když chceš, můžeš jít pracovat. Vyměňme si role.“

Já podporuji toto ženské hnutí, ženy musí ale vědět, jaký druh svobody chtějí vynést do popředí. Svoboda je dobrá věc, pokud s ní jde ruku v ruce moudrost. Svoboda spočívá v činnosti, ale svoboda neznamená, že člověk musí zůstat ve vnějším světě a dokazovat světu, že existuje. Pokud ženy vyzývají muže nebožským způsobem, nic se nezlepší a ničeho se nedosáhne.

Jak mezi sebou muži a ženy soutěží?

Sri Chinmoy: Jak muži, tak ženy spolu soutěží, aby ovládali a vlastnili. Muži k tomu používají svůj aspekt síly — fyzické, vitální, mentální, psychické a duchovní. Ženy soutěží se svým aspektem krásy, rovněž na fyzické, vitální, mentální, psychické a duchovní úrovni.

Myslím, že je výborné, když ženy začnou dělat něco, co je považováno za oblast mužů; pokud tak ale činí, neberou na sebe muži a ženy navzájem slabosti těch druhých?

Sri Chinmoy: Ano, to je docela pravda. Viděli jsme to v našich vlastních Centrech. Vídávali jsme, že muži byli agresivní a ženy nejisté. Ale nyní, když se objevuje soutěžení o to, kdo získá jakou práci, do některých žákyň vstoupila ohromná agresivita. Vyzývají muže a ti nyní ukazují svou nejistotu. Ženy na sebe berou mužské slabosti a muži zase ty ženské.

Začínají nyní ženy rovněž používat vitální síly, když se snaží s muži soutěžit?

Sri Chinmoy: Začínají. Doufejme, že budou spokojené s tím, co získají. Vlastnictví někoho jiného je velmi krásné, dokud jej nezískáme my sami; jakmile jej ale získáme, velmi často už tak krásné není. Ženy získají takové osvobození, jaké chtějí. Když jim však bude dána příležitost dělat vše, co chtějí, řadu věcí začnou opomíjet. Budou chtít dělat jen to, co dělají muži. Potom nastane skvělá doba mezi manželi, mezi mužem a ženou. Když bude dělat žena stejné věci jako muž, budou oba ve stejnou dobu pracovat a s domácností to půjde z kopce. V noci, když přijdou oba domů unavení a vyčerpaní, žena řekne: „Ty uděláš půlku práce a já udělám tu druhou.“ Může se potom stát, že jeden z nich nebude ochotný dělat svoji část. Budou stovky způsobů, jak se dostat do konfliktu.

V indických vesnicích nedovolují muži svým ženám chodit do práce. Důvod, který udávají, je, že je pod jejich důstojnost posílat ženy do práce. Někdo si však pomyslí: „On nechce, aby jeho žena přišla do kontaktu s muži v úřadě. Bojí se, že svou ženu ztratí.“ Když ženy dostanou svobodu, po které volaly, manželé, díky společenskému tlaku, řeknou: „Dobře, běž do práce.“ Můžeme říci, že dělají určitou oběť nebo že podstupují riziko, protože nikdo neví, do jaké míry dokáží ženy mít svůj život ve svých rukou, když budou muset čelit okolnímu světu. Když ale budou ženy skutečně čelit okolnímu světu, musí být velmi statečné. Musí stát ve světě, ale nesmí se jím nechat ovlivnit. Budou čelit pokušení. Pokud budou slabé, zničí je to. Když budou silné, tehdy je to nezničí.

Když chce někdo vstoupit na určité pole, měl by vědět, do čeho jde. Když se budou ženy poměřovat s muži příliš, bude to, jako by skočily do ohně; budou zcela ztracené. I když přispějí stejným dílem, zjistí, že opomenuly řadu důležitých věcí. Ženy musí někde stanovit svou mez. Neměly by soutěžit s muži jen kvůli soutěžení samotnému. Pokud to budou dělat, vytvoří si jen samy sobě potíže. Řekněme, že žena vede restauraci a manžel je hudebník. Když se žena rozhodne soutěžit s ním v hudbě, zanedbá svou vlastní práci. Řekne: „Chci hrát na kytaru.“ Až její restaurace zbankrotuje, kdo pak pocítí ztrátu?

Pokud existují dva druhy činnosti, neměli bychom přikládat stejnou důležitost oběma? Naneštěstí, to my neděláme. V tom je ten problém. Pokud žena cítí, že její práce, i když je to jen údržba domu, je méně důležitá než práce jejího manžela, pak je to nepochopení pravdy. Ženy naneštěstí získaly pocit, že jejich práce je podřadná práci mužů. Není to ale pravda. Vezměme si například zahradu, ve které právě odpočíváme. Manžel udělal veškerou těžkou práci, ale bez námahy ženy by nebyla tak krásná. Manžel může získat veškeré uznání, když tu jeho žena není, ale faktem zůstává, že ona udělala spoustu práce. Mnohdy lidé nejsou oceňováni takovým způsobem, jakým by si přáli. Kam ale jakékoli oceňování směřuje? Jde ke Zdroji. Takže veškeré ocenění vždy získá ten, kdo je skutečným Konatelem. Skutečným Konatelem je Bůh. Když někoho oceňujeme, i když tak nečiníme navenek, naše chvála jde k Bohu. Přeji si tedy říci všem svým žákyním, že svoboda je něco, co chtějí a potřebují v mnoha oblastech. Existuje však několik polí, kde, pokud budou soutěžit s muži, vytvoří jen problémy. Právě tak jsou oblasti, kde není zase dobré pro muže, aby soutěžili se ženami. Existuje ale řada oblastí, do kterých může vstoupit každý.

Část II — Rodinný život: Manželé a manželky, děti a rodiče

Má se za to, že v kalijuze by měl člověk spíše pěstovat oddanost než se řídit filozofií Védánty. Je to tvrzení, které se týká každého, nebo to platí pouze pro manželské domácnosti?

Sri Chinmoy: Toto poselství je pro každého. V dnešním světě musí být védántská filozofie upravena. Jinak tento svět nebude pokračovat v tom smyslu, jak jej známe. Říká se, že védántská filozofie má sklon tvrdit, že svět je iluze. Toto není ryzí Védánta, avšak neaspirující lidé, kteří védántskou filozofii následují, skutečně věří, že svět iluze je. Lidé, kteří věří tomuto výkladu, mají pocit: „Komu záleží na světě?“ Potom se okamžitě z tohoto světa stahují. Védánta ale nebyla dobře pochopena. Šrí Rámakrišna říkal, že pokud budeme brát Védántu v tomto smyslu, nikdo nebude pracovat. Všichni řeknou, že svět je iluze, a budou chtít jít na nějaké opuštěné místo, aby tam pouze meditovali. Proto Rámakrišna radil hledajícím, aby se dali na cestu oddanosti. Vždy říkával Vivékánandovi, aby praktikoval vnitřní život ne védántickým, ale jeho způsobem, což znamená cestou oddanosti. Modlil se k Matce Kálí, aby svět přijal cestu lásky, oddanosti a odevzdání.

Pokud zůstane svět u své rafinované mysli, pokud zůstane u své logické mysli, jež nemá žádné světlo, pokud zůstane u své intelektuální mysli, pramenící ne z čistého intelektu, ale z velmi jemné arogance, potom neexistuje žádná naděje na sebeobjevení či realizaci Boha. Nejrychlejší cestou je cesta oddanosti. V této cestě je nekonečná moudrost.

Dnešní svět potřebuje srdce. Naše srdce a naše duše mohou nabídnout nekonečně více pravdy než mysl, která ustavičně podezírá a zpochybňuje sebe samu. V srdci není žádných pochyb; v duši není žádných pochyb. Nejbezpečnější a nejrychlejší cesta k Bohu je cesta srdce.

Božský postoj, který by měla žena zaujmout v manželském životě, je cítit, že veškerý úspěch jejího manžela závisí na její oddanosti, zasvěcení a inspiraci. A manžel musí být vždy své ženě vděčný, protože ona jej vědomě, trvale a oddaně naplňuje. Jeden doplňuje druhého. Manželovou úlohou je ticho a úlohou ženy je síla. Dokud se síla a ticho nespojí, nemůže být žádného naplnění. V duchovní jednotě otázka podřazenosti a nadřazenosti vůbec nevyvstává. Ty musíš hrát úspěšně svou roli a tvůj manžel musí stejně tak hrát úspěšně svou roli. Jen potom vás Bůh oba zaplaví požehnáním.

Manžel a manželka se musí cítit jedním, když se ale někdy jedním necítí, když muž ženu trápí, měla by si okamžitě připomenout, že jejím nejdražším je Nejvyšší. A pokud žena trápí manžela, měl by udělat stejnou věc. Takto jsou v bezpečí. Toto je však jen dočasné opatření. Ve chvíli, kdy přichází utrpení, buďte moudří; když přichází hněv, když přichází zklamání, buďte moudří. V tu chvíli se tomu nepoddávejte; buďte trpěliví. Bez trpělivosti nemůžete dělat nic. Co chcete a potřebujete, je přeměna přirozenosti vašeho manžela nebo vaší ženy, a pokud na to budete trpělivě čekat, Nejvyšší vám to určitě dá. Nejvyšší má ale svůj vlastní čas. Váš čas může být v tento okamžik, avšak Jeho později. Pokud má někdo trpělivost, je schopen se vyrovnat s věčným Časem.

Myslíte si, že pokud někdo chce vést vitální život, potom by se měl oženit či vdát, a pokud se někdo chystá zůstat svobodný, měl by zcela dodržovat celibát?

Sri Chinmoy: Naprosto. Nesměšujte to. Pokud chcete zůstat svobodní, dodržujte celibát nejen fyzicky, ale také vitálně a v mysli. Potom budete schopni učinit pokrok. Jinak není žádného pokroku. Pokud si v mentálním světě libujete ve všech nebožských myšlenkách, buďte ujištěni, že neděláte žádný pokrok. Nižší síly by měly být vykořeněny z mentálního světa a z vitálního světa právě tak, jako ze světa fyzického. Tomu se říká skutečný celibát.

Jaký je nejlepší způsob, jak vykořenit myšlenky na sex z mentálního světa?

Sri Chinmoy: Tím, že budete neustále setrvávat v srdci, v srdci čistoty. Ciťte, že mentální svět pro vás není skutečný. Psychický svět, svět srdce, je vaším skutečným světem a tam můžete zůstat čistí. Dokážete to udělat. Zůstaňte jen v psychickém světě.

Guru, jak se může manžel cítit šťastný, když jeho žena pro tebe pracuje, a on ne?

Sri Chinmoy: Naneštěstí si tento manžel neuvědomuje, že pokud mě jeho žena těší, ocenění a láska, které ode mě dostává, jde také k tomu, s kým si vytvořila jednotu. Pokud se napiješ vody, vědomí vody vstupuje do celé tvé bytosti. Má vděčnost tvé ženě od tebe není oddělena. Pokud jde o schopnosti, jste ty a tvá žena jedním. Když se jen ponoříš do hloubky, uvidíš, že mé srdce je samou vděčností. Pokud se jeden z vás cítí špatně, když ten druhý pro mě pracuje, potom zde schází jednota. Když žáci vykonávají nezištnou službu, mělo by to být vždy s pocitem jednoty.

Co když žena chodí do práce kvůli duševní rovnováze a najme služebnou, aby se starala o dům?

Sri Chinmoy: Rovnováha je jedna věc a svatost je věc druhá. Pokud si najmete služebnou, aby se vám starala o dům, nemáte žádnou představu, jaký způsob života vede. Váš způsob života je možná založen na čistotě, ale život vaší služebné může být samá nečistota. Budete s ní mít pohovor, abyste zjistili, zda je v pořádku, ale její jemné vibrace na vnitřní úrovni mohou být zaplaveny nečistotou. Co se potom stane? Nechodíte do kina, do barů ani na jiná nebožská místa, ale najednou začnou do vaší mysli vstupovat velmi nebožské myšlenky a vy nebudete vědět, odkud přicházejí. Jak si zajistíte čistotu vaší služebné? Snažíte se vést čistý život a dosáhli jste určitého standardu. Chcete nyní svůj standard obětovat, protože doma je to velmi nudné a vy chcete získat nějakou práci. Pokud ale závisíte na někom jiném, kdo se vám stará o dům, nemůžete vědět, jak duchovní či neduchovní tento člověk je, a nebudete si schopni vysvětlit nebožské síly, které vás budou napadat.

Řekl byste nám něco o těch všeobecně diskutovaných zákonech o potratech? Je potrat duchovně přípustný?

Sri Chinmoy: Dovolte mi nejprve začít u snahy o kontrolu porodnosti. Z toho nejvyššího duchovního hlediska musí být sexuální život přeměněn, osvícen, zbožštěn a zdokonalen. Sexuální život a realizace Boha nemohou jít nikdy dohromady. To je bez diskuse. Zdokonalení však nemůže vyvstat přes noc. Musí tak být učiněno postupně. Sexuální život je lidská slabost či nezbytnost. Pokud je ale v rodině osm či deset dětí, rodiče se o ně nemohou pořádně postarat. Někteří rodiče jsou skutečně chudí, zatímco jiní jsou bohatí. Přestože jsou bohatí, nemohou se řádně postarat o deset dětí. Matka je také jen lidská bytost. Jak si může rovnocenně všímat deseti dětí či dát odpovídající množství lásky a náklonnosti tolika dětem?

Některé duchovní osobnosti řeknou, že pokud uděláte něco špatně, musíte přijmout následky. Musím říci, že pokud uděláte něco špatně nebo učiníte chybu, musí být špatným následkům zabráněno, pokud je to možné. Jestliže jsem se dotkl ohně a spálil si prst, okamžitě si na něj pustím studenou tekoucí vodu, abych se zbavil bolesti. Samozřejmě, že je pro mě lepší se ohně nedotýkat a nepálit si prst, pokud jsem ale udělal chybu, je zapotřebí lék. Kdo bude trpět, když bude mít každá rodina osm či deset dětí? Postarají se o tyto děti ti, kteří jsou proti kontrole porodnosti? Jednoduše řeknou, že pokud jste udělali něco špatně, musíte přirozeně zaplatit pokutu. V tomto případě však zaplatí pokutu i děti. Pokud jsem udělal něco špatně a vím, že je způsob, jak uniknout, budu se přirozeně snažit uniknout, abych se zachránil. Sexuální život musí být přeměněn, ale není nezbytné ani ku prospěchu věci mít tucty dětí za účelem jeho přeměny.

V Americe je spousta žen, které chtějí mít děti. Nebojí se či nestydí se říci lidem, že jejich děti jsou nemanželské. Naopak, jsou hrdé. Chtějí být zkrátka matkami. Nemají zájem o žádného manžela. Cítí, že jsou schopny dát dětem stejnou pozornost jako rodiče dva. Dají svým dětem rovněž otcovskou lásku a náklonnost. Pokud takto smýšlí, neodsuzuji je. Jsou-li natolik statečné, ať své děti mají.

Co když ale některá cítí, že udělala chybu? Z nějakého popudu v určitém okamžiku něco udělala, a nyní se cítí bídně. Obává se, co na to řeknou rodiče, co na to řekne společnost, a nechce nést odpovědnost za výchovu dětí bez otce. Uvědomí si, že udělala chybu, a nyní chce žít lepší život. V jejím případě říkám, že je potrat určitě přijatelný.

Pokud žena ví, že bude mít dítě, které nechce, pak jediné důležité je, aby k přerušení těhotenství došlo co nejdříve. Duše může vstoupit do těla dítěte kdykoliv ode dne početí až do několika hodin po porodu. Pokud se potrat uskuteční až poté, co duše vstoupila do těla dítěte, potom tato duše odletí jako pták. Provede ale hroznou odplatu. Může matku i otce mučit nevídaným způsobem. Toto může trvat dokonce i dvě nebo tři inkarnace. Stává se také, že pokud je duše mocná, až budou chtít rodiče v budoucnosti děti, tato duše jejich budoucí děti prokleje. Mohou být postižené, anebo tito rodiče nebudou moci mít děti, až je budou chtít. Musíme tedy vědět, zda už duše vstoupila. Pokud duše ještě nevstoupila, rozhodnutí o potratu je na tomto člověku.