Část I: Bůh, Avatáři a jogíni

Jak se před vámi Nejvyšší objevuje a jaká je podstata vašeho vztahu k Němu?

Sri Chinmoy: Obvykle vidím Nejvyššího v podobě zlaté Bytosti, nanejvýš osvícené a osvěcující zlaté Bytosti. Říkáme-li zde na zemi, že dítě je obzvláště krásné, posuzujeme jeho podobu. Rád bych ale řekl, že Nejvyšší je nekonečně krásnější, než jakékoliv lidské dítě, které můžeme vidět. Takto já vidím Nejvyššího, když s Ním hovořím. Tuto Jeho podobu mám nejraději. Zároveň si můj Milovaný může vzít beztvarou podobu. Jiní duchovní Mistři dávají přednost jiným podobám a Nejvyšší se před nimi objevuje v těchto podobách. Tímto způsobem nás nechává využívat svého Soucitu.

Náš vztah je vztahem Otce a syna. Ze svého nekonečného Soucitu ve mně zapálil plameny aspirace. Tyto plameny stoupají vysoko, výše, nejvýše. Má aspirace v sobě nese nepodmíněnou lásku, oddanost a odevzdanost.

V lidském životě si člověk často přestane vážit vztahu, který má, ale v duchovním životě se důvěrný vztah mezi hledajícím a Nejvyšším Kormidelníkem stále zintenzivňuje a prohlubuje. Sladkost, láska a zájem plynoucí mezi hledajícím a Nejvyšším se důvěrnějším vztahem nezmenší. Naopak, důvěrný vztah tyto kvality jen zvyšuje. Když jednám s osobním aspektem Nejvyššího, On zvyšuje mou lásku, oddanost a odevzdanost. Nechá mě uvědomit si, kým věčně je. Čím důvěrnější je náš vztah, tím větší je naše vždy naplňující jednota.

Osobní aspekt nemůže pravému hledajícímu vytvářet problémy. Když se sblíží dva lidé, jejich vztah často netrvá dlouho, protože v sobě navzájem vidí slabosti. Osobní aspekt Nejvyššího ale ví, kdo jsme. Nevidí nás jako nedokonalé; bere nás jako svá vlastní nekonečná prodloužení. Nevyhledává naše chyby ani na fyzické, ani na psychické úrovni. Je to On, kdo nás nese ke všepřesahující Dokonalosti.

Proč o Bohu mluvíte vždy v mužském rodě?

Sri Chinmoy: Když říkám „Otec“, nevynechávám Matku. Bůh je mužský i ženský. Je to jen proto, že západnímu světu je bližší slovo „Otec“, protože Kristus říkal vždy „Otec“. Používám tedy slovo „Otec“, neboť je vám bližší. Na Východě se často obracíme k ženskému aspektu. Myslíme na Nejvyšší Bohyni, Božskou Matku. Máme tolik bohyní: Mahákálí, Mahálakšmí, Mahásarasvatí a Mahéšvari. Je pro nás tedy snadné myslet na Boha v ženské podobě. Když jsem ale s vámi, musím používat takové slovo, které vám je zcela blízké, neboť cítím, že tímto způsobem budete lépe sdílet mé zážitky. Ve skutečnosti je Bůh mužský i ženský. Na druhou stranu není ani mužský, ani ženský; překračuje obojí. Je tím, čím věčně je: svou vizí a svou skutečností. Tato skutečnost překračuje mužskou i ženskou podobu a zároveň obě tyto podoby ztělesňuje.

Jaký je rozdíl mezi Avatárem a částečným Avatárem?

Sri Chinmoy: Podle některých duchovních Mistrů mohou občas částeční Avatáři cítit, že ztratili kontakt se skutečností, kterou již dosáhli. Mohou být vnitřně neklidní, zmatení, nebo mohou mít obavy. Částeční Avatáři si nejsou dvacet čtyři hodin denně jistí svou vnitřní Božskostí a svého vnitřního dosažení. Ve vnitřním světě často cítí, že dosud něco hledají a neví, kdo vnitřně jsou. Ale plní Avatáři, ti, kteří dosáhli absolutně nejvyšší a nejplnější realizace Boha, nejsou nikdy neklidní, zmatení ani nemají obavy. Stále ví, co se děje ve vnitřním světě.

Naneštěstí si někteří Mistři myslí, že předcházející Avatáři nebyli dokonce ani jogíni. Když Avatáři z Nebe vidí, že je někdo kritizuje, tak ho ve vnitřním světě opravdově potrestají. Jestliže Mistr bezdůvodně kritizuje Avatára, tak i kdyby tento Avatár neměl ani dvacet žáků, kosmické právo sjedná odplatu.

Můžete nám vysvětlit rozdíl mezi Avatárem a dokonalým Mistrem?

Sri Chinmoy: Avatár je přímým představitelem Nejvyššího, představitelem nejvyššího stupně. Dokonalý Mistr je také představitelem Nejvyššího. Jestliže je někdo skutečným Avatárem, pak je také dokonalým Mistrem, a je-li dokonalým Mistrem nejvyššího stupně, je také Avatárem.

Na druhou stranu musí být pro každého hledajícího jeho Mistr dokonalý. Váš Mistr je dokonalý pro vás a Mistr někoho jiného je dokonalý pro něj. Žáci by svého Mistra měli považovat za dokonalého. Jen tehdy budou moci postupovat vpřed. Jinak se žák nic nenaučí. Duchovnost není jako vyučovací hodina ve škole, kde váš učitel ví o trochu víc než vy. Ačkoliv má váš učitel zeměpisu mnoho nedostatků, musíte k němu jít, odevzdat se mu a všechno se od něj učit jen proto, že musíte zeměpis studovat.

Pokud jde ale v duchovním životě o vnitřní světlo, vnitřní poznání a vnitřní moudrost, musíte cítit, že váš Mistr je dokonalý. Nemáte-li pocit, že váš Mistr je dokonalý, nedokážete dojít příliš daleko. Jestliže od začátku cítíte: „On ví jen o trochu víc než já; není úplně dokonalý,“ pak nedokážete dělat pokrok. Žáci si mohou o Mistrovi někoho jiného myslet, že je absolutně zbytečný; to nevadí. Každý žák by měl ale cítit, že jeho vlastní Mistr je pro něj dokonalý. Nevidí-li žák v Mistrovi dokonalost, jak ji může mít ve svém vlastním životě? Pouze když vidí u někoho jiného stejnou věc, po které touží, bude usilovat o její dosažení. Jestliže ale ve svém Mistrovi nevidí to, co chce, je nesmyslné, aby s ním zůstával. Aby spatřil dokonalost, musí jít k jinému Mistrovi.

V případě Avatára je to úplně jinak. Avatár je přímým potomkem Boha, a tak musí být dokonalý v pravém slova smyslu, neboť představuje to Nejvyšší. Ostatní Mistři jsou také potomky Boha, ale musíte si uvědomit, že je velký rozdíl mezi profesorem s doktorátem a učitelem ve školce. Na druhou stranu někdo prohlašuje, že jeho Mistr je nejvyšší Avatár, což může způsobit hádky a boje s ostatními, kteří si myslí o svých Mistrech totéž. Bůh Sám ví, kdo je Avatár, kdo je jogín a kdo je svámí. Takže nezáleží na tom, čí Mistr je Avatár nebo jogín nebo dokonalý Mistr. To nejlepší pro každého žáka je, aby nejen cítil, že jeho vlastní Mistr by měl být dokonalý, ale že je skutečně dokonalý. Nemá-li žák tento pocit, pak nemůže udělat podstatný pokrok v duchovním životě.

Jaký je rozdíl mezi jogínem a Avatárem?

Sri Chinmoy: Jogín jedná tiše. Avatár jedná dynamicky a mluví sebevědomě. Jogín je rostlina; Avatár je vysoký, obrovský strom.

Má nějaký význam, když velký Avatár a nižší Mistr odejdou ze světa ve stejný den?

Sri Chinmoy: Nemá to žádný význam. Jen se stalo, že měli stejnou hodinu odchodu. Dejme tomu, že se velký Avatár a jiný Mistr narodili ve stejný okamžik. Astrologové tomuto budou přikládat velkou důležitost. Ale budete-li pátrat po okamžiku, kdy se velký Avatár narodil, zjistíte, kolik milionů koček se narodilo ve stejnou hodinu. A je v tom nějaký význam? Avatár a jiný učitel, kteří zemřeli ve stejnou chvíli, nemají žádné přímé spojení. Jen pro oba nastala jejich hodina.

Jestliže jsou v kosmické hře dva lidé velmi duchovní, pak jejich společná existence na zemi může mít nějaký význam. Ale obyčejné lidi, kteří jsou výborní ve svém oboru a objeví se na pozemské scéně ve stejný okamžik, nemůžeme hned spojovat s duchovními Mistry.

Proč se některé realizované duše vrací na zem a jiné ne?

Sri Chinmoy: Když vás požádám, abyste pro mě něco udělali, abyste pro mě pracovali, máte radost. Já mám radost, když vás požádám, abyste pro mě pracovali a také když vás žádám, abyste nepracovali. S duchovními Mistry je to stejné. Nejvyšší žádá některé duše, aby pro Něj na zemi pracovaly, a jiné nikoliv. Poté, co některé duše realizují Boha, nechtějí projevovat Božskost na zemi a s Božím souhlasem zůstávají v říši duší. Ale duše, které chtějí projevovat Božskost, jsou jako božští bojovníci. Schází dolů znovu a znovu a pracují pro Nejvyššího, pro přeměnu lidstva. Pro tyto duše je projevení vždy nezbytné. Cítí, že pokud nedojde k projevení, realizace je zbytečná.

Realizovali španělští mystici Boha?

Sri Chinmoy: Slovo „mystik“ je velice neurčité a komplikované. Ne všichni španělští mystici byli realizovaní, někteří z nich ale dozajista byli. Mnozí z nich jen na nějaký čas vstoupili do mystického světa a psali poezii, a tak podobně. Proč se ale ptát jen na španělské mystiky? Byla spousta mystiků, velmi málo jich však bylo realizovaných. Na druhou stranu, jakmile se stali skutečnými milovníky Boha, skutečnými aspiranty, už nebyli nadále mystiky. Z tohoto hlediska mohu říci, že jogín je mystikovi nekonečně nadřazen.

Část II: Spojení a realizace.

Jaký je rozdíl mezi mystickým zážitkem a realizací Boha?

Sri Chinmoy: Realizace Boha stojí nekonečně výše než mystický zážitek. Při mystickém zážitku cítíte Boží Přítomnost jako něco velmi sladkého a jemného, mystický zážitek ale není trvalou věcí. Když máte mystický zážitek, můžete ho ztratit. Realizaci Boha však ztratit nemůžete — je trvalá. Jakmile realizujete Boha, nikdy neztratíte, co již máte.

Básníci někdy získávají mystické zážitky. Básník může přijmout to nejjemnější světlo a mít hluboký mystický zážitek. Po dokončení svých básní se bohužel jeho vědomí může zhoršit, být nebožské, a on si svůj mystický zážitek nedokáže udržet. Mystický zážitek není trvalý. Když ale dojde k realizaci Boha, pak mystický zážitek, který člověk prožívá, bude mít trvalou sílu a může být stálý. Mezi realizací Boha a mystickým zážitkem je tedy velký rozdíl. Realizace Boha je cosi nekonečného, věčného a skutečného. Mystický zážitek je božský, ale pokud nepřijde po realizaci Boha, nebude stálý. Mystik se nachází mnohem níže než jogín. Nelze je srovnávat. Jogín neustále a bezvýhradně slouží Nejvyššímu a vědomě prožívá zážitky Boha. Mystik je spokojený s pouhými zážitky. Chce vejít do světla moudrosti, ale o svět se nezajímá. Jogín se o svět zajímá. Mystik chce jen zážitek a to, aby ho zážitek dovedl ke konečnému splynutí s Bohem.

Jsou Sat, Čit a Ánanda na stejné úrovni, nebo na různých úrovních?

Sri Chinmoy: Sat-Čit-Ánanda je trojité vědomí. Sat je existence, Čit je vědomí a Ánanda je blaženost. Chcete-li, můžete je oddělit a zároveň je můžete považovat za jedno. Dosáhne-li člověk existence, zažívá v ní vědomí samotné. A má-li člověk vědomí, je zde i blaženost. Je to jako byt nebo pozemek. Chcete-li, můžete pozemek pojmenovat jedním jménem nebo ho můžete rozdělit a každou část pojmenovat jinak. Existence jednoho je ale spojena s existencí toho druhého. Navzájem se doplňují. A tak je můžete buď oddělit, nebo je můžete držet pohromadě.

Sat-Čit-Ánanda je trojité vědomí na té nejvyšší úrovni, a ta je pro několik absolutně vybraných. Dosáhnout Sat-Čit-Ánanda je nanejvýš obtížné. Nanejvýš dvacet nebo třicet Mistrů této úrovně dosáhlo a zůstalo na ní a jen jeden nebo dva ji dokážou ztělesnit. Někteří Mistři této úrovně dosáhli a okamžitě sestoupili dolů, neboť to pro ně bylo příliš vysoko. Pro člověka je mnohem snazší dosáhnout osvícené mysli nebo Supermysli, ale Sat-Čit-Ánanda je naprosto to Nejvyšší. Toto vědomí je téměř nedosažitelné dokonce i pro duchovní Mistry.

Může mít někdo zážitek nirvikalpa samádhi?

Sri Chinmoy: Nejen někdo, ale každý člověk má příležitost dosáhnout nirvikalpa samádhi. Jak může kdokoliv od úplného začátečníka vstoupit do nirvikalpa samádhi? Musíme mít Gurua. Jestliže je někdo upřímný, pak musí dostat toho Gurua, kterého dostat má. Je to naše srdce, které nám to řekne. Mysl nerozumí, ale srdce ví, zda někoho skutečně milujeme nebo ne. Ve svém srdci můžete cítit, jestli mám s vámi spojení. Nemůžeme podvést své srdce, ačkoliv můžeme snadno podvést svou mysl. Tak jako mysl podvádí nás, i my jsme dost chytří a můžeme podvést svou mysl. Naše srdce nás ale nikdy nepodvede a my také nesmíme podvést své srdce.

Obtíž je, že tady na Západě je velmi slabé povědomí o tom, kdo Guru je. Prosím o prominutí, ale nekritizuji Západ. Zdaleka ne. Velmi Západ obdivuji. Na Západě je ale představa Gurua a chela (žáka) velmi podivná, velmi podivná. Lidé na Západě tomu nerozumí a nechtějí rozumět. Na Západě si myslí, že to ví lépe. Ale na Východě cítí skutečnou jednotu těchto dvou duší. Tady na Západě se stále cítíme být někomu zavázáni. Jsme zavázáni tady a tam, a závazek ke Guruovi přichází vždy jako poslední. Nejdřív musím navštívit své přátele; musím udělat toto a tamto. Tady na Západě nedáváme důležitost Guruovi na druhé místo, ale na třetí místo. Na Východě tomu tak ale není. Na Východě má Guru tu nejvyšší důležitost. Neříkám to jako kritiku; jen uvádím, jaká je pravda.

Náš Guru od nás nechce nic. Chce jen, abychom mu absolutně věřili. Věříme-li svému Guruovi, náš Guru pro nás udělá všechno. Ale nevěříme-li svému Guruovi, chudák náš Guru je ztracen. Proč? Žák za jeho jednáním najde nějaký skrytý motiv, i když Mistr chce přijít a pomoci svému žákovi z celého srdce. Bude si myslet: „Mistr chce něco víc. Chce ode mě peníze. A proto to všechno dělá.“ Guru přichází k žákovi jako nezvaný host.

Opravdový Guru se nestará o vaši kritiku nebo o váš názor. Dává vám své Světlo za každou cenu, tak jako matka. Když má dítě horečku, nechce si vzít lék. Ale matka dítě neposlechne. Jestliže je to opravdový Guru, pak žáka vnitřně přinutí, aby jeho Světlo přijal. Guru řekne: „Nechci od tebe nic. Přišel jsem, protože vím, co ti můžu nabídnout a co pro tebe znamenám.“ Matka zná spojení mezi ní a dítětem, a tak přinutí dítě, aby si vzalo potřebný lék. Guru v duchovním životě také vnitřně nutí žáky. Na vnější úrovni ale nedělá nic, protože vnější mysl žáků by mu nemusela rozumět.

Jak dlouho trvá průměrnému člověku, který přijde na duchovní cestu, než realizuje Boha?

Sri Chinmoy: To záleží na upřímnosti či odevzdání žáka–hledajícího. Jeho meditace musí být nanejvýš upřímná, oddaná a naplňující. Dokáže-li člověk nanejvýš oddaně a oduševněle meditovat osm nebo dvanáct hodin denně, je docela možné, že potom bude moci realizovat Boha v průběhu jednoho života. Jestliže někdo medituje například pět minut denně, tak i když medituje velmi oduševněle, nemusí být pro tohoto člověka možné v jednom životě realizovat Boha. Nicméně je lepší meditovat upřímně a oddaně jednu minutu než neupřímně meditovat deset hodin.

Neexistuje však žádné pevné a neměnné pravidlo. Je zde přítomna Boží Milost. Máte-li duchovního Mistra nejvyšší kvality, nemusíte meditovat dvanáct nebo šestnáct hodin denně. Ne, jen meditujte nanejvýš oddaně hodinu či dvě denně a s Mistrovou Milostí můžete udělat stejný pokrok, jaký byste udělali, kdybyste meditovali dvanáct nebo šestnáct hodin denně bez Mistra.

Existuje nějaký způsob, jak zkrátit cestu k realizaci?

Sri Chinmoy: Jsou dvě cesty. Jedna je cestou mysli, druhá je cestou srdce. Cesta srdce je zkratka. Půjdeme-li po cestě mysli, velice často budeme mít pochybnosti. Budeme zpochybňovat svou vlastní aspiraci, budeme zpochybňovat své vlastní zážitky a budeme zpochybňovat své vlastní chápání Boha. V tomto okamžiku milujeme Boha, v následujícím okamžiku Jej možná milovat přestaneme, protože nenaplnil naše touhy. Na cestě mysli neustále popíráme své vlastní myšlenky. Teď říkáme, že tato cesta je velmi dobrá a že děláme pokrok. Vzápětí, když nejsou naše touhy naplněny a vstoupí do nás pochybnost, se náš pokrok zastaví.

Druhou cestou je cesta srdce. Jakmile milujeme Boha, skočíme do moře Míru, Světla a Blaženosti. Jako kapka, která splyne s mocným oceánem, cítíme, že jsme se stali oceánem samotným. Použijeme-li mysl, okamžitě si pomyslíme: „V takovém obrovském oceánu zahynu.“ Srdce však řekne: „Ne, skočím. Když skočím, neztratím se. Jen se stanu nekonečným.“ Srdce je dítě a dítě vždy věří svým rodičům. Máme-li Mistra, budeme mu věřit a budeme také věřit Bohu, neboť Bůh bude vždy dělat to, co je pro nás nejlepší. To je to, co cítíme, když jdeme cestou srdce. Cesta srdce je tou nejkratší cestou.

Jak můžeme co nejlépe využít svůj vnější čas ke zdokonalení své vnitřní aspirace?

Sri Chinmoy: V tuto chvíli náš čas znamená náš pozemsky spoutaný čas. Musíme si uvědomit, proč tento omezený čas máme. Čas a život vznikly zároveň. Byly si navzájem velmi blízko. Když ale život začal na zemi hrát svou úlohu, stal se dočasným, a stejně tak čas, protože byl jeho přítelem, se také stal dočasným. Přesto oba vědí, že jejich zdrojem je Věčné.

Jste hledající. Když se modlíte, koncentrujete a meditujete, musíte cítit, že každá vteřina je nekonečně důležitější, než jste si mysleli dříve, před vstupem do duchovního života. Tuto vteřinu můžete použít k meditaci nebo k pomlouvání a pěstování nečistých a nebožských myšlenek. Když vědomě používáte čas, abyste udělali něco božského, vstupujete do božského času. Božský čas znamená věčný čas. Když vědomě myslíte na něco božského, věčný čas okamžitě přichází a potřásá si s vámi rukou. V lidských bytostech obvykle nezůstává, protože by musel zůstat v pochybnostech, starostech, úzkostech, žárlivosti, a tak dále. Jestliže ale chcete pomocí své aspirace v každém okamžiku stoupat, tehdy se věčný čas stává vaším přítelem. Potom se mohou pozemský čas a věčný čas spřátelit.

Jestliže je pro vás realizace vzdálená i poté, co jste se modlili, meditovali a sehráli svou úlohu v duchovním životě, nemusíte být netrpěliví nebo znepokojení, protože Boží Hodina ještě neudeřila. Sehráli jste svou úlohu a musíte cítit, že také Bůh ve vás sehrál svou úlohu — stali jste se nástrojem. I když se bude vaše vědomá mysl snažit, abyste se cítili bídně, neboť jste sehráli svou úlohu a přesto jste od realizace Boha daleko, musíte cítit, že Boží Hodina ještě neudeřila. Potom se nebudete cítit bídně.

Velice často si vymyslíme určité datum a pro svou realizaci si dáme nějaký poslední termín. Cítíme, že toho a toho dne, možná za deset, dvacet, čtyřicet nebo padesát let, realizujeme Boha. A pak, ačkoliv jsme to byli my, kdo si toto datum představoval a stanovil si pro sebe tento časový limit, když ve stanovený čas své realizace nedosáhneme, proklínáme svou aspiraci a proklínáme Boha. Pokud však cítíme, že tuto hodinu musí vybrat Bůh, dokážeme být šťastní.

Abych se vrátil k vaší otázce — jestliže vědomě aspirujete a jestliže se vědomě modlíte a meditujete, uvidíte, že svůj čas využíváte nanejvýš božsky.