Část I. GURU

1. GURU

Guru vidí ve svém žákovi skutečnou podobu Boha, a proto se pro žáka naprosto obětuje. Žák ve svém Guruovi vidí a cítí jediné útočiště svých omezení, a proto svého Gurua naprosto miluje.

Silou Gurua je jeho láska k žákovi. Silou žáka je jeho odevzdání Guruovi.

Guru je zdrojem dosažení žáka a zároveň nejvěrnějším služebníkem jeho lásky.

Guru má jen jednu soucitnou zbraň: odpuštění. Žák má tři vytasené meče: omezení, slabost a nevědomost. Guru nicméně snadno vítězí.

Dosáhnout realizace vlastní silou je jako přeplout oceán na voru. Avšak dosáhnout realizace milostí Gurua je jako přeplout oceán na rychlé a pevné lodi, která vás bezpečně dopraví přes moře nevědomosti ke Zlatému břehu.

Žáku, znáš toho nejpošetilejšího zákazníka na zemi? Je jím tvůj Guru a nikdo jiný. Kupuje tvou nevědomost a dává ti poznání. Kupuje tvou bezmocnost a dává ti sílu. Dovedeš si představit pošetilejší obchod? A teď poslyš jméno pošetilosti svého Gurua: je jím soucit a nic jiného.

2. Tvůj skutečný učitel

Ten, kdo tě inspiruje,
je tvůj skutečný učitel.

Ten, kdo tě miluje,
je tvůj skutečný učitel.

Ten, kdo tě popohání,
je tvůj skutečný učitel.

Ten, kdo tě zdokonaluje,
je tvůj skutečný učitel.

Ten, kdo si tě cení,
je tvůj skutečný učitel.

3. Role Gurua

Lidský učitel
ti ukazuje, jak číst.

Božský učitel
ti bezesně předčítá.

Jeden vede tvou mysl
ke vchodu moudrosti,
druhý otevírá tvou duši
nebesky rozlehlé Modři.

4. Role Gurua

Skutečným duchovním Mistrem je ten, kdo dosáhl realizace Boha. Každý člověk je sjednocen s Bohem, ale skutečný duchovní Mistr si s Bohem vytvořil vědomou jednotu. Může kdykoliv vstoupit do vyššího vědomí a přinést od Boha poselství pro ty žáky, kteří v něj mají víru. Mistr, je-li opravdový, představuje Boha na zemi pro hledající, kteří v něj věří a mají skutečnou aspiraci. Byl Bohem pověřen a zmocněn, aby jim pomáhal. Skutečným Učitelem, skutečným Guruem, je Sám Bůh. Na zemi však bude často působit prostřednictvím určitého duchovního Mistra. Mistr hledajícího inspiruje a postupem času mu pomocí nekonečné Milosti Nejvyššího nabízí osvícení.

Děláte chybu, pokud berete Mistra jen jako člověka, jako lidské tělo. Musíte cítit, že skutečný Mistr je uvnitř fyzického. Proč ke mně moji žáci přišli? Je to proto, že se ve mně nachází jejich skutečný Mistr –- Nejvyšší. Nejvyšší je i v nich, ale tam stále ještě spí, zatímco ve mně je plně probuzený. Mistr a žák jsou jako dva přátelé, kteří mají stejné schopnosti, ale jeden z nich spí a potřebuje pomoci vstát, než dokáže svou schopnost projevit. Guru je někdo, kdo přijde a dotkne se nohou svého bratra, pohladí ho po hlavě a řekne: „Prosím, vstaň. Je čas, abychom pracovali pro našeho Otce.“

Přijme-li Mistr někoho za žáka, přijímá ho jako část sebe samého. Když je žák nedokonalý, zůstává nedokonalým i Mistr. Mistrova dokonalost spočívá v dokonalosti žáka. Vždy říkám, že nemám žádnou individualitu, žádnou osobnost. Jsou to dosažení mých žáků, která mě vynesou buď do Nebe, nebo do pekla. Mám schopnost zůstávat neustále v Nebi, oni mě však snadno mohou stáhnout do pekla, neboť jsem je přijal za své vlastní.

Pravý duchovní Mistr se snaží vynést z hlubin žákova srdce vnitřní Božskost. Klepe na dveře žákova srdce a probouzí v něm božské dítě, jemuž říkáme duše. Říká duši: „Budeš se starat o ostatní členy rodiny — o tělo, mysl a vitálno –- a budeš na ně dohlížet. Neustále dělají chyby. Dej jim nový život, nový význam, nový smysl.“

Je úkolem duchovního Mistra, aby své žáky nechal pocítit, že bez lásky, pravdy a světla je život bezvýznamný a neplodný. To nejdůležitější, co duchovní Mistr pro své duchovní děti dělá, je to, že jim pomáhá uvědomit si v jejich nitru cosi rozlehlého a nekonečného, což není nic jiného než Sám Bůh.

Nejvyšší transcendentální Pravda je v našem srdci, ale bohužel jsme ji ještě neobjevili. A tak žádám své žáky, aby šli hluboko dovnitř a meditovali na srdce, kde sídlí duše. Nakonec se naučí, jak se s duší spojit, a začnou poslouchat její příkazy. V tu chvíli začnou dělat skutečný pokrok v objevování svého nejvyššího a nejhlubšího Já.

Je-li člověk již pokročilý — to znamená, že vedl duchovní život již v dřívějších inkarnacích, a dokáže naslouchat příkazům své vnitřní bytosti, není pro něj zcela nezbytné mít duchovního Mistra. V takovém případě musí jít jen hluboko dovnitř a nanejvýš upřímně žít duchovním životem. Protože nechce Mistrovu pomoc, musí zcela záviset sám na sobě a na bezmezné Milosti Boha. Musíme ale vědět, že duchovní cesta je velmi obtížná. Bez pomoci duchovního Mistra realizovali lidé Boha jen v ojedinělých případech. I většina duchovních Mistrů přijala od někoho pomoc — na den, na měsíc nebo na rok či na deset let — než sami realizovali Boha.

Stejně jako potřebujeme učitele na vnější vědomosti k osvícení naší vnější bytosti, potřebujeme také duchovního Mistra, aby nám pomáhal a vedl nás v našem vnitřním životě, obzvlášť na začátku. Jinak bude náš pokrok velmi pomalý a nejistý a můžeme být nesmírně zmateni. Získáme vysoké, povznášející zážitky, ale nedáme jim přiměřený význam. Naši mysl může zatemnit pochybnost a my si řekneme: „Jsem jen obyčejný člověk. Jak bych mohl mít takovýto zážitek? Možná si něco namlouvám.“ Nebo to povíme svým přátelům a oni řeknou: „To celé je mentální halucinace. Zapomeň na duchovní život.“ Avšak je-li zde někdo, kdo ví, co je Skutečnost, řekne: „Nebuď hloupý. Zážitky, které jsi měl, jsou naprosto skutečné.“ Mistr hledajícího povzbudí a inspiruje a jeho zážitky mu správně vysvětlí. A bude-li hledající dělat ve své meditaci něco špatně, Mistr ho dokáže opravit.

Proč chodí člověk na univerzitu, když může studovat doma? Protože cítí, že se mu dostane odborného výkladu od těch, kteří předmět dobře znají. Víte, že bylo několik –- velmi, velmi málo –- opravdu moudrých lidí, kteří na žádné univerzitě nestudovali. Ano, existují výjimky. Každé pravidlo připouští výjimky. Bůh je v každém a cítí-li hledající, že nepotřebuje lidskou pomoc, je nanejvýš vítán vyzkoušet si svou schopnost sám. Když je ale někdo moudrý a chce k cíli běžet, místo aby jen klopýtal či kráčel, tehdy může být pomoc Gurua jistě značná.

Řekněme, že jsem teď v Londýně. Vím, že existuje New York a že se tam musím vrátit. Co k tomu potřebuji? Letadlo a pilota. I když vím, že New York existuje, nemohu se tam dostat sám. Podobně vy víte, že Bůh existuje. Chcete Boha dosáhnout, ale někdo vás k Němu musí dovést. Tak jako mě letadlo zanese do New Yorku, musí vás někdo přivést k Vědomí Boha, které je hluboko uvnitř vás. Někdo vám musí ukázat, jak vstoupit do vaší vlastní Božskosti, kterou je Bůh.

Duchovní Mistr k vám přichází s lodí. Říká: „Pojďte! Chcete-li se dostat ke Zlatému břehu, zavezu vás tam. A co víc –- jakmile budete v mé lodi, můžete zpívat, můžete tančit, můžete dokonce i spát, já vás však bezpečně dovezu k Cíli.“

Po tisíciletí jsme plavali v moři nevědomosti. Když se probudíme, chceme moře nevědomosti přeplavat a dostat se do oceánu Světla a Blaženosti. Jestliže víme, že existuje lodivod a existuje loď, která nás může k cíli bezpečně dovézt, potom se samozřejmě pokusíme získat pomoc. Pravý duchovní Mistr zná cestu a musí nám pomoci dosáhnout cíle. Jako lodivod nás odveze ke druhému břehu.

Když vám někdo pomáhá ve vnějším světě — například právník nebo lékař — bude vám za to něco účtovat. Avšak když vás Guru zaveze k vašemu cíli, nic si nevezme. Guruovi nemusíte dávat nic ze svého bohatství, protože on má své vlastní nekonečné bohatství. Nakonec zjistíte, že vaše bohatství je stejné. Jeho cíl, váš cíl, cíl každého člověka je stejný: nekonečný Mír, Světlo a Blaženost. Duchovní Mistr říká: „Jsi hladový. Já mám nekonečnou zásobu božského jídla, které chceš, takže si nemusím brát nic z tvého.“

Když v běžném životě lidé vidí, že si někdo nechal pomoci, mohou říci: „Och, nedokázal to udělat sám.“ Ale člověk, který je skutečně hladový po Bohu, řekne: „Nezáleží na tom, kdo jídlo nabízí. Já mám hlad a chci jíst hned. To je jídlo, po kterém jsem plakal celý svůj život, a on mi ho dává. Dokud mě bude sytit pravou Božskostí, budu jíst.“

Máte-li pocit, že se přijetím Mistra vyhýbáte svým vlastním zodpovědnostem, děláte chybu. V tu chvíli se totiž od svého Mistra oddělujete. Mí velmi oddaní žáci necítí, že jsou cizí. Cítí se mnou jednotu. Cítí, že mám větší schopnost než oni, a tak svou malou schopnost ztotožňují s mou větší schopností. Když vstupují do mé schopnosti, cítí, že vstupují do své vlastní schopnosti, neboť ve mně vidí veškerou lásku a zájem.

Skutečný pokrok můžete udělat jen tehdy, cítíte-li jednotu se svým Mistrem. Jestliže máte pocit, že jste v Mistrově srdci cizincem či vetřelcem, nebo dokonce i tehdy, když si myslíte, že jste jen hostem, potom ve svém duchovním životě nikdy neuspějete. Jak dlouho můžete pobývat u svého přítele jako host? Několik dní nebo měsíc a pak budete muset odejít. Dokonce i když cítíte, že přicházíte jako přítel, přesto budete muset odejít. Cítíte-li však, že jeho dům je i vaším domem, tehdy jste v bezpečí, navěky v bezpečí.

Nachází-li se žák bezpečně v Mistrově srdci a Mistr v žákově srdci, hodina zasvěcení se rychle přibližuje. Když Mistr někoho zasvětí, dává mu část svého životního dechu. V době zasvěcení skládá Guru slavnostní slib hledajícímu i Nejvyššímu, že pro hledajícího v jeho duchovním životě udělá to nejlepší, že nabídne své srdce a duši, aby žáka přivedl do nejvyšších oblastí světa Za. Mistr říká Nejvyššímu: „Dokud k Tobě nepřivedu toto dítě, neopustím jej; má hra nebude skončena.“ A žákovi říká: „Od této chvíle se na mě můžeš spolehnout; můžeš mě považovat za svého vlastního.“

V době zasvěcení Mistr ve skutečnosti přebírá četné nedokonalosti žáka z této inkarnace i z inkarnací minulých. Samozřejmě existují praví a upřímní duchovní Mistři stejně jako falešní Mistři. Zde mluvím o pravých Mistrech. Někteří velmi upřímní Mistři zasvětí za měsíc jen jednoho žáka. Poté, co žáka zasvětí, onemocní a nesmírně trpí, protože na sebe opravdu vzali žákovy nedokonalosti. Na druhou stranu jsou duchovní Mistři, kteří dokáží zasvětit mnoho žáků, aniž by trpěli, protože mají schopnost vhodit nedokonalosti, které na sebe berou, do Univerzálního Vědomí. Naproti tomu existují falešní Mistři, kteří najednou zasvětí padesát, šedesát nebo sto žáků nebo kteří zasvěcují v zastoupení. Tento druh hromadného zasvěcení je však nesmyslným podvodem.

Guru může žáka zasvětit rozličnými způsoby. Může provést zasvěcení tradičním indickým způsobem, během žákovy meditace. Může ho také zasvětit, když žák spí nebo je ve svém normálním vědomí, ale klidný a tichý. Může žáka zasvětit pouhýma očima. Podívá se na žáka a ten bude okamžitě zasvěcen — nikdo to ale nebude vědět. Mistr může provést také fyzické zasvěcení, které spočívá v tom, že stiskne hlavu nebo srdce nebo jinou část žákova těla. V tu chvíli se snaží, aby fyzické vědomí pocítilo, že došlo k zasvěcení. Zároveň s fyzickým aktem však Guru žáka zasvěcuje i psychickým způsobem. Guru v tu chvíli vidí a cítí duši žáka a jedná podle ní. Zasvěcení může být provedeno také okultně nebo ve snu. Pokud v tu dobu není dosažitelný žádný duchovní Mistr, Bůh si na sebe ve vašem snu nebo během vaší meditace může vzít velmi zářivou lidskou podobu a zasvětit vás Sám. Ale to je velmi vzácné. Zasvěcení provádí většinou Mistr.

Moji žáci mě nemusí žádat, abych je navenek zasvětil, protože vím, co je pro ně nejlepší. To znamená, že vím, zda vnější zasvěcení urychlí jejich vnitřní pokrok, či ne. Velmi často zasvěcuji své žáky svým třetím okem. Cítím, že je to ten nanejvýš přesvědčivý a účinný způsob. Mnozí z vás si všimli mých očí, když jsem ve svém nejvyšším vědomí. V tu chvíli se mé obyčejné oči, mé lidské oči, naprosto sjednotí s mým třetím okem. Tyto dvě obyčejné oči získávají ze třetího oka nekonečné Světlo a toto Světlo vstupuje z mých božsky vyzařujících očí do očí aspiranta. Světlo okamžitě vstupuje do celého aspirantova těla a proniká jím od hlavy až k patě. Potom vidím toto Světlo, své vlastní Světlo, Světlo Nejvyššího, zářit v žákově nevědomosti, a tato nevědomost nabízí svou vděčnost. Říká: „Teď, když jsem se stala tvou, teď, když jsi mě učinil tvou, budu tvou navždy.“ V tu chvíli se stávám zodpovědným za osvícení žákovy nevědomosti a žák se stává zodpovědným za to, že mi pomůže projevit Nejvyššího na zemi.

To, že jsem vás zasvětil, neznamená, že teď můžete jít a dávat zasvěcení někomu dalšímu. Není to totéž, jako kdybych vám řekl Pravdu, kterou teď můžete říci někomu jinému. Velice často slýchávám, že jistý Mistr někoho zasvětil a že ten žák teď pokračuje v zasvěcování někoho dalšího a ten člověk zase pokračuje dál — jako potomci v rodině. Tento druh zasvěcení ale nemá žádnou hodnotu. Pravé zasvěcení musí dát Mistr, který uskutečnil Boha. Nemůže být provedeno v zastoupení. Má-li Mistr duchovní sílu zasvětit žáka přímo na okultní úrovni, je to v pořádku. Avšak říká-li, že může zasvěcovat prostřednictvím nějakého žáka, který je stále ještě začátečníkem, je takové zasvěcení absurdní. Když se setkáte s lidmi, kteří říkají, že byli požádáni svým duchovním Mistrem v Indii, aby zasvěcovali druhé, pak si buďte jisti, že o žádné zasvěcení nejde. Je to jen podvod. Zasvěcení musí provést přímo duchovní Mistr — buď na fyzické úrovni, nebo na vnitřních úrovních.

Když Guru žáka zasvětí, přijímá ho bezvýhradně a nepodmíněně. Dokonce i když žák po zasvěcení od Gurua odejde a bude ho kritizovat, Guru bude jeho prostřednictvím působit navždy. Žák může dokonce odejít k jinému Guruovi, avšak Guru, který ho zasvětil, mu bude ve vnitřním světě vždy pomáhat. A je-li nový Guru dostatečně charakterní, potom původnímu Guruovi dovolí, aby jednal prostřednictvím tohoto žáka. Ačkoliv je fyzické spojení s původním Guruem přetrženo a Guru žáka fyzicky nevidí, musí mu duchovně pomáhat, protože dal Nejvyššímu slib.

Dokonce i když žák nepůjde k žádnému jinému Guruovi, ale prostě sejde z cesty Pravdy, musí jeho původní Guru svůj slib dodržet. Žák může duchovní cestu opustit na jednu inkarnaci, na dvě inkarnace, nebo dokonce na mnoho inkarnací, ale jeho Guru — ať už v těle, nebo ve vyšších oblastech — bude na žáka neustále dohlížet a čekat na příležitost aktivně mu pomáhat, až se opět vrátí na duchovní cestu. Guru je opravdu nestranný, ale protože dal žákovi a Nejvyššímu v žákovi slib, bude čekat nekonečně dlouho na příležitost dovést žáka k Cíli.

Někteří mí žáci, kteří kdysi následovali mou cestu nanejvýš upřímně, mě také nanejvýš upřímně opustili. Jsou-li ale mými žáky ve vnitřním světě, pokud jsem je již přijal a byli mými skutečnými žáky, potom si přeji říci, že jsem na ně nezapomněl. Může jim trvat jednu, dvě, pět nebo šest inkarnací, než se vrátí k životu aspirace, ale bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá, budu jim v jejich pochodu k realizaci Boha pomáhat.

Protože jsem dal duši žáka i Bohu slib, jsem za každého žáka odpovědnější, než je on sám. Ale kdo mi umožňuje mít tuto odpovědnost? Žák! Jsem svým žákům vydán napospas. Právě teď je pro ně Bůh jakousi mlhavou představou, a tak mě mohou dnes přijmout a zítra opustit. Žák mě může na vnější úrovni opustit, ale dokud Nejvyšší chce, abych se na něj koncentroval a posílal mu Jeho Světlo, musím to dělat. Poté, co opustí naši cestu, nemusí následovat žádnou cestu nebo může jít nějakou jinou cestou. Avšak jakmile jednou někoho přijmu, jsem za něj odpovědný, dokud a pokud mi Nejvyšší neřekne, že už je v jiných rukách.

Říkám svým studentům: „Jsem připraven vzít na sebe všechny vaše problémy, jste-li připraveni cítit, že jste pro mě a jen pro mě. Je-li vaše věrnost rozptýlena tu a tam, v této skupině a v tamté skupině, a chodíte-li do našeho Centra meditovat jednou za uherský rok, potom — dokonce i když říkáte, že jsem váš Mistr — jste mě učinili bezmocným cokoliv pro vás udělat. Mohu pro vás něco udělat jen tehdy, když mi skutečně dáte celou svou existenci, vnitřní i vnější. Vaše problémy na sebe mohu vzít na základě své naprosté jednoty s vámi a díky tomu, že mě úplně přijmete.“

Když vám Mistr velmi vysokého řádu řekne, že s ním máte věčný vztah, říká to na základě své naprosté jednoty s Nejvyšším a s vaší duší. Ví, že budete vždy pod jeho vnitřním vedením. A až realizujete to Nejvyšší, uvidíte, že nejvyšší Vědomí, které jste realizovali, je stejné jako Vědomí, které na zemi představoval Mistr. Pravý duchovní Mistr ztělesňuje nekonečné Vědomí Nejvyššího a představuje toto Vědomí na zemi.

Když Mistr mluví o věčném vztahu, tento vztah je vztahem vzájemného přijetí. Mistr neříká: „Ať už si to uvědomuješ, nebo ne, budu s tebou mít věčné spojení a budeme věčně jedním.“ Ne, pokud má Mistr skutečně schopnost vytvořit si s žákem tento věčný vztah, potom má také schopnost nechat žáka pocítit, že to udělal. Mistr nabízí toto poselství duši hledajícího a hledající cítí, že jeho vnitřní spojení s Mistrem bude trvat navěky. Potom Mistr žáka přijímá z celého srdce a natrvalo, se svou největší něžností, zájmem, soucitem, vděčností a pýchou. A žák cítí totéž ke svému Mistrovi. Cítí, že Mistr není nic odděleného, ale něco jeho zcela vlastního. Cítí, že to nejvyšší, co nazývá Mistrem, je jeho vlastní nejosvícenější částí. Má-li tento pocit, tento druh uskutečnění, tehdy může mezi Mistrem a žákem zasvitnout věčný vztah.

Věčný vztah mezi Mistrem a žákem je důležitý, jen když jde o realizovaného Mistra. Není-li Mistr plně realizovaný, potom žáka jen podvádí. Existuje mnoho Mistrů, kteří Boha nerealizovali, ale prostě říkají: „Ó, máme věčné spojení. Budu se o tebe starat i poté, co opustím tělo.“ Když takový Mistr opustí tělo, žák může ke svému Mistrovi plakat bez ustání, žádné odpovědi se mu ale nedostane. Takovýto Mistr je k ničemu, dokonce i když je na fyzické úrovni. Jen dává falešné sliby.

Hlavním smyslem zasvěcení je vynést do popředí duši. Není-li zde zasvěcení, nikdy nemůže dojít k úplnému pročištění těla, vitálna, mysli a srdce. Neexistuje-li zasvěcení, potom nemůže být nejvyšší Cíl nikdy uskutečněn. Ti, kteří jsou mi blízko, pocítili skutečné rozkvétání svého zasvěcení v okamžiku, kdy z celého srdce zasvětili celý svůj život — tělo, vitálno, mysl, srdce a duši — Nejvyššímu ve mně. Toto rozkvétání zasvěcení je vskutku víc než zasvěcení. Je to odhalení vnitřní Božskosti žáků. V tu chvíli cítí, že oni a jejich Guru se stali naprosto jedním. Cítí, že jejich Guru bez nich neexistuje a že oni neexistují bez svého Gurua. Žák a Guru se vzájemně naplňují a cítí, že toto naplnění přichází přímo od Nejvyššího. A největší tajemství, které se žák od Gurua učí, je toto: jen tím, že nejdříve naplní Nejvyššího, může naplnit zbytek světa.

Jak může Guru naplnit Nejvyššího? Guru sehrává svou úlohu tím, že bere žákovu nevědomost, nedokonalost, temnotu, nečistotu a neochotu a věrně a oddaně je nese k Nejvyššímu. Žák naplňuje Nejvyššího tím, že neustále zůstává v Guruově lodi a v nejvnitřnějších zákoutích Guruova srdce a cítí, že existuje jen pro naplnění svého Mistra. Jeho naplnit, jeho projevit: to je jediný význam, jediný cíl, jediný smysl žákova života.

5. Guru není tělem…

Guru není tělem. Guru je odhalením a projevením božské Síly na zemi.

6. Setkat se s Bohem bez prostředníka…

Setkat se s Bohem bez prostředníka nemusí být nemožné,
avšak je to jistě ten největší horolezecký úkol.

7. Pomáhal ti někdo…

Pomáhal ti někdo, když ses učil abecedu? Potřeboval jsi učitele, aby ti pomohl zvládnout tvůj hudební nástroj? Chodil jsi na přednášky, které ti umožnily získat akademický titul? Pokud jsi ke zvládnutí těchto věcí potřeboval pomocníka, nepotřebuješ snad také učitele, který tě dokáže dovést ke znalosti Božského, k moudrosti Nekonečného? Tím učitelem je tvůj Guru a nikdo jiný.

8. Vzájemné přijetí

Guru a žák se musí něžně, opravdově a dokonale zkoušet, než dojde k jejich vzájemnému přijetí. Jinak — pokud se ve volbě zmýlí — bude muset Guru tančit se selháním a žák se zničením.

9. Co znamená, když Guru přijme žáka?

Co znamená, když Guru přijme žáka? Znamená to, že Guru bude ochotně žít ve světě zlatého obětování.

10. Nejvyšší zasvěcení je …

Nejvyšší zasvěcení je, když Mistr řekne žákovi: „Vezmi si, co mám,“ a žák řekne Mistrovi: „Vezmi si mě, jaký jsem.“

Část II. Výběr Gurua

1. Výběr Gurua

Velký učitel
inspiruje hledajícího.

Velký učitel
aspiruje prostřednictvím hledajícího.

Velký učitel ví,
že on je duší cesty hledajícího
a také jejím cílem.

Existují tři typy duchovních učitelů. Jeden řekne: „Udělám pro tebe všechno, mé dítě. Ty nemusíš dělat nic. Můžeš spát, můžeš pít, můžeš si užívat vitálního života, můžeš dělat cokoliv. Prostě zůstaň ve svém vlastním světě a já ti dám realizaci a osvobození. Nemusíš dělat nic.“ Od takového duchovního Mistra se raději držte na tisíce mil daleko.

Druhý učitel řekne: „Řekl jsem ti, co je Pravda. Snažil jsem se tě inspirovat. Svou roli jsem sehrál. Teď musíš tvrdě pracovat, abys dosáhl svého cíle. Teď musíš objevit svou vlastní vnitřní Božskost.“ Takový učitel nevyřeší žádný z žákových problémů. Takový duchovní učitel je slabý, přestože je upřímný.

Potom je třetí druh učitele. Na základě své naprosté jednoty s tím nejzazším Nejvyšším říká žákovi: „Mé dítě, kráčejme společně. Ty budeš aspirovat a já snesu od Nejvyššího nekonečnou Milost a Soucit. Mám své vlastní spasení, ale budu kráčet s tebou a povedu tě. Pracujme společně.“ On je tím pravým duchovním učitelem.

Jak může aspirant vědět, je-li Mistr, který o sobě prohlašuje, že realizoval Boha, skutečně realizovaný? Realizovaného duchovního Mistra nepoznáte podle křídel a svatozáře. Je normální — až na to, že ve svém vnitřním životě vlastní hojný Mír, Světlo a Blaženost. Přicházíte-li tedy za duchovním Mistrem a očekáváte něco jiného než nezměrný Mír, Světlo, Blaženost a Sílu, potom budete zklamáni. Naproti tomu však musíte vědět, zda jej dokážete posoudit. Jestliže nevím nic o medicíně, potom jak budu posuzovat velkého lékaře? Jen jiný lékař bude vědět, jak ho správně posoudit.

Co se týká duchovního života, opravdový hledající, který má upřímnou aspiraci a zasvěcení, již získal trochu vnitřního Světla. Bůh ho za jeho aspiraci obdaroval trochou Světla a s tímto Světlem musí v pravém duchovním Mistrovi něco vidět a cítit. Je-li někdo v duchovním životě skutečně pokročilý a dělá rychlý pokrok na své vnitřní cestě, potom jeho aspirace nejlépe pozná, zda je duchovní Mistr pravý, či není. Nejlepším soudcem je naše upřímná aspirace.

Nerealizovaný Mistr vás může klamat den nebo měsíc nebo několik let, ale nemůže vás oklamat navždy. Je-li vaše upřímná aspirace stoprocentně čistá a nechcete-li nic než Boha, pak vás Bůh u tohoto neupřímného, nerealizovaného Mistra nenechá. To je nemožné!

Lidé velice často přicházejí a snaží se posuzovat, zda je duchovní Mistr dokonalý, či ne. Zde mohou snadno udělat chybu. Je-li Mistr opravdový — to znamená, že realizoval Boha — pak to, co jim na Mistrovi může připadat jako slabost, je nebude brzdit v jejich seberealizaci.

Takzvané lidské slabosti jsou však jedna věc. Pokud se ale Mistr oddává nižšímu vitálnímu životu, sexuálnímu životu, potom je ten Mistr velmi špatný a vy ho musíte opustit. Necítíte-li v Mistrovi čistotu, nevidíte-li u něj dokonalost v nižším vitálním životě, emocionálním životě, potom se mu musíte zdaleka vyhnout. Jak od něj jinak získáte dokonalost svého vlastního vitálního života?

Někteří Mistři mají svou vlastní realizaci, pravou realizaci, a přesto je někteří žáci opustí. Domníváte se ale, že Mistr není realizovaný jen kvůli tomu, že ho někteří lidé opustili? Ne, jsou to nedokonalosti a omezení aspirantů, co je od jejich Mistra odvádí. Člověk dojde do určitého bodu a potom vyjde na povrch jeho vitálno nebo ego a on už nechce jít dál.

Někteří lidé přijmou duchovní život na dva roky, na šest let, nebo dokonce na deset let a potom se unaví. Jestliže se někdo unaví kráčením po duchovní cestě a cestu opustí, nemusí to být nezbytně Plán Nejvyššího. A tak se nesnažte Mistra posuzovat podle toho, že jej mnoho lidí opouští. Mnoho jich odejde, avšak mnoho dalších zase přijde.

Dokonce i když je duchovní Mistr pravý, nemusí být určen pro vás. Jak poznáte, že jste našli svého Mistra? Je to tak: kolem vás může být spousta lidí, ale když spatříte určitého člověka, okamžitě získáte radost. Znamená to, že s ním má vaše duše určité spojení. Přímo před vámi může být deset lidí a k devíti z nich nemusíte cítit nic. Ale tvář nebo pouhá přítomnost jednoho člověka vám dává radost. Tehdy si musíte uvědomit, že tento člověk má s vámi vnitřní spojení.

Máte-li vnitřní spojení s opravdovým Mistrem, toto spojení velice pravděpodobně existuje již po mnoho inkarnací. A tak v okamžiku, kdy tohoto Mistra uvidíte, budete mít nesmírnou, ohromnou radost. Celá vaše bytost bude zaplavena vnitřní radostí a světlem. Pocítíte, že váš život našel v Mistrovi konečně svůj zdroj. Pocítíte, že vy jste list a Mistr je strom. Duchovní Mistr, který vám dává okamžitou radost, spontánní radost, nesmírnou radost, je vaším Mistrem. Někdy, máte-li dostatečné štěstí, najdete svého vlastního Mistra hned, když poprvé uvidíte nějakého duchovního Mistra. Je ale také možné, že budete muset navštívit několik duchovních Mistrů.

Jestliže najdete Mistra, jehož pouhá přítomnost vám dá okamžitě inspiraci, radost, mír a blaženost, potom si musíte položit poslední a naprosto nejdůležitější otázku: „Pokud mi tento Mistr nedá realizaci, osvobození a nic z toho, co chci, dokážu mu i přesto dát svou lásku, svou oddanost, své odevzdání, svůj život?“ Bude-li odpověď: „Ano, nechci od něj nic než to, aby mi dovolil sloužit mu a dát mu to, co mám a čím jsem,“ pak budete najisto vědět, že je vaším Mistrem. On je dozajista vaším Mistrem.

Říká se: „Je-li student připraven, učitel se objeví.“ Častokrát — tisíckrát — se nicméně stává, že Mistr přijde a žák je také připraven, ale je zahalen závojem nevědomosti. Nevidí světlo, ačkoliv je přímo před ním. I když váš učitel stojí přímo před vámi a dvacetkrát vám požehná, ani tehdy ho nemusíte poznat. Učitel vás pozná, ale nemůže vám říci: „Ty jsi mým studentem,“ protože by byl špatně pochopen. Pomysleli byste si například: „Mám milióny dolarů. Proto mi říká, že jsem jeho žákem. Žádá mě, abych byl jeho žákem, aby si mohl přivlastnit moje peníze nebo to nebo ono.“

Cítíme, že na tomto světě je pravda jen to, na co sami přijdeme. Když něco objeví někdo jiný a řekne nám o tom, nevěříme mu, zpochybňujeme to. Přijde-li z vašeho nitra poznání, že jsem vaším Mistrem, pak pocítíte, že to je vaše vlastní zjištění. Když vám to však řeknu já, potom ucítíte, že máte právo o mně pochybovat. Viděl jsem několik upřímných hledajících, kteří byli předurčeni být mými žáky a dříve nebo později se jimi stali, něco jim ale tehdy bránilo v tom, aby mě přijali. Kdybych jim to řekl, jejich poznání by to neurychlilo. Naopak, jen by je to pozdrželo. A tak jsem mlčel, aby — až dozraje čas — mohli získat uspokojení ze svého vlastního objevu.

V duchovním životě jsou učitelé, kteří vás mohou učit několik let, a jiní, kteří vás mohou učit od školky až po nejvyšší univerzitní lekce. Mají schopnost vynést vás do největší výšky. Jestliže vás učitel, jakkoliv je upřímný, nedokáže vzít k tomu nejvyššímu, přirozeně ho opustíte, až dojdete tak daleko, kam vás může dovést. Jsou však takzvaní Mistři, kteří vůbec nemají schopnost učit, ale budou se vás snažit udržet co nejdéle, jen aby vás využívali. Jste to však vy, kdo musí vědět, zda vám učitel dokáže pomoci. Vaše vnitřní bytost vám řekne, jestli děláte uspokojivý pokrok, nebo ne. Jakmile pocítíte, že i přes svou upřímnost neděláte vůbec žádný pokrok, neztrácejte čas. Máte plné právo učitele opustit, kdykoliv se vám zachce.

Někdy se však stává, že učitel má pravé, skutečné poznání, ale student se pravdu nechce učit způsobem, jakým ji učitel chce učit — nebo spíše způsobem, jakým Božské chce, aby ji učitel učil. Velice často je to bohužel tak, že když duchovní učitel říká nebo odhaluje pravdu, pochybovačná mysl aspiranta ji nechápe. Aspirant položí otázku, ale jeho mentální pochybnost mu nedovolí přijmout odpověď. Potom nehledě na to, jak pravdivá, jak významná nebo posvátná může odpověď být, je pro hledajícího zbytečná.

Někteří hledající mění svého učitele téměř každý den. Dnes tento učitel, zítra tamten učitel, pozítří někdo jiný. Jsou nesmírně neklidní a nikdy nedosáhnou osvícení.

Učitel je jako loď. Jste-li na jedné lodi, jste v bezpečí. Avšak máte-li jednu nohu v jedné lodi a druhou nohu v druhé lodi, potom prostě spadnete do moře nevědomosti. Jste-li bezpečně usazeni v mé lodi anebo v lodi někoho jiného, potom vás lodivod bude moci dovézt ke druhému břehu. Jakmile dosáhnete svého cíle, uvidíte, že každá loď přijela jinou cestou. Cíl je jeden, ale cest je mnoho. Nemůžete cesty neustále střídat a doufat, že budete postupovat stále stejnou rychlostí. Hledající musí být moudrý, opatrný a rozlišující.

Řím je jedno místo, ale existuje mnoho cest, jak se tam dostat, a každý cestovatel půjde jinudy. Každý Mistr má pravdu svým vlastním způsobem. Jakmile si ale jednou Mistra vyberete, musíte na jeho cestě zůstat s naprostým zasvěcením a odevzdáním, protože v jedné chvíli můžete jít jen po jedné cestě.

Jeden Mistr učí to, další Mistr učí něco jiného a třetí Mistr učí něco naprosto odlišného. Můžete mít pocit, že je to jako různé předměty ve škole: dějepis, zeměpis, filozofie, a tak dále. Ale přeji si říci, že v duchovním životě existuje jen jeden předmět: realizace Boha. Pro tento předmět, nejhlubší předmět, byste měli následovat jednu určitou cestu. Je-li to cesta oddanosti, skvělé. Je-li to cesta poznání, skvělé. Je-li to cesta nezištné služby, skvělé. Pak je můžete všechny zkombinovat do jediné. Až realizujete Boha, všechny cesty se stanou jedinou cestou; tři hlavní cesty oddanosti, poznání a nezištné služby se nevyhnutelně spojí v jedinou.

Nemůžeme říci, že naše cesta je pro každého zdaleka tou nejlepší. Nebuďme takoví hlupáci. Můžeme jen říci, že naše cesta je cestou lásky, oddanosti a odevzdání. Pokud ji druzí chtějí přijmout, je to dobré a v pořádku. Naše cesta je nejlepší pro nás a zůstáváme na ní, protože je to cesta, kterou Nejvyšší chce, abychom následovali. Také druzí si musí najít takovou cestu, která pro ně bude tou nejlepší.

Duchovní cesta, cesta vnitřního života, je celoživotním procesem. Jste-li připraveni podstoupit takovou dlouhou disciplínu, teprve tehdy získáte svého pravého Mistra. Když studujete, musíte to brát vážně, abyste u zkoušek prošli. Podobně i svůj duchovní život musíte brát nanejvýš vážně a upřímně. A tak nejprve, prosím, jděte hluboko do svého nitra a snažte se cítit, zda chcete duchovního Mistra, aby vás vedl po zbytek vašeho života, a zda ho dokážete poslouchat úplně, z celého srdce a nepodmíněně. Pokud cítíte, že dokážete Mistra věrně a oddaně následovat a dát svůj život jeho cestě, potom k vám Mistr musí přijít. Cítíte-li, že bez duchovního života neexistujete a nemůžete existovat, tehdy buďte ujištěni, že jste pro duchovní život připraveni. Jestliže cítíte, že nemůžete zůstat na zemi bez vnitřního míru, bez vnitřní radosti, bez živoucího vedení Bohem prostřednictvím duchovního Mistra — pokud jste dospěli do tohoto bodu — pak musíte duchovního Mistra získat velice brzy.

Není na zemi hledající, který by zůstal bez učitele, když zoufale nějakého potřebuje. Jestliže je jeho aspirace intenzivní, jestliže jeho vnitřní pláč neustále stoupá, jak by mohl Bůh zůstat spát? Je to Bůh, kdo v tomto hledajícím zažehl plamen aspirace, a je to Bůh, kdo mu přivede duchovního Mistra nebo kdo ho položí k nohám duchovního Mistra.

2. Jednou věcí je znát učitele …

Jednou věcí je znát učitele a druhou je znát jeho učení. Jeho učení ukazuje světu, co má, avšak to, co je, je jiným jménem pro Vizi Věčnosti.

3. Co potřebují …

Vzpouzející se mysl hledajícího
potřebuje správnou cestu.
Hledající srdce hledajícího
potřebuje správného učitele.
Aspirující duše hledajícího
potřebuje správného Boha.

4. Nenechávej se ubíjet obavami

Nenechávej se ubíjet obavami
z falešných učitelů.
Štít tvé upřímnosti tě ochrání
a také ti dozajista pomůže najít
toho skutečného učitele.