Scéna 13

(Ježíš a Marie doma.)

Ježíš: Matko, prosím za odpuštění.

Marie: Neudělal jsi nic špatného, synu. Proč potřebuješ mé odpuštění?

Ježíš: Matko, včera na té svatební oslavě jsem na tebe byl zbytečně hrubý. Když jim došlo víno, požádala jsi mne, abych něco udělal. Byl jsem na tebe tak zlý. Řekl jsem: „Ženo, co na tom záleží tobě a co na tom záleží mně? Má hodina ještě nepřišla.“

Marie: Ale nakonec jsi mne poslechl. Jak se tedy na tebe mohu zlobit? Můj synu, proměnil jsi vodu ve víno. Jaký zázrak! Ježíši, byl to tvůj první zázrak. Jsem si jistá, že uděláš mnoho dalších. Ale to ti povím, můj synu, jestliže vykonáš padesát zázraků ve vnějším světě, pak ve vnitřním světě jich vykonáš padesát tisíc. Tvůj božský Otec v Nebi a má prostá duše na zemi budou znát všechny tvé skutky ve vnitřním světě. Ježíši, včera na svatební oslavě jsem požádala služebníky, aby tě poslechli. Dnes požádám celý svět, aby tě poslouchal, a on určitě bude.

Ježíš: Máš o mně příliš vysoké mínění, matko.

Marie: Synu, tvá nadpřirozená výška je nejen daleko za hranicemi mé zkušenosti, ale také daleko za hranicemi mé představivosti.

Ježíš: Já vím, maminko moje. Ty chceš jenom to, aby má Božskost vyšla do popředí. Já jsem slunce. Ty jsi měsíc. Já vycházím, ty se proto radostně a nepodmíněně schováváš. Od této chvíle ses rozhodla zůstat v pozadí. Taková je tvá láska ke mně. Taková je tvá jednota se mnou. Matko, jednoho dne se možná stanu velikým. Ale ty jsi dobrá. Velikost se v mých očích nemůže dobrotě vyrovnat.

Scéna 14

(Ježíš a jeho žáci.)

Ježíš: Lazare, můj drahý příteli, už tě není. Ó duše Lazara, tobě patří nezměrná vděčnost mého srdce, protože mi pomáháš odhalit Boží Slávu. Marto, Marie, drazí, přicházím do vašeho domu, abych oživil vašeho bratra. Děti, pojďme do Judey.

Žáci: Judea! Proč? Zapomněl jsi, že tě tam ještě nedávno chtěli ukamenovat?

Ježíš: Nemějte strach. Já vím, kdo jsem. Tentokrát uvidí mé světlo. Můj drahý přítel Lazar zemřel před čtyřmi dny. Můj Otec si přeje, abych šel za ním a oživil ho.

Žáci: Ale on už je pohřbený. Co teď můžeš dělat?

Ježíš: Já nemohu dělat nic. Neudělal jsem nic. Nebudu schopen udělat nic. Můj Otec však udělal, dělá a bude dělat všechno ve mně a mým prostřednictvím.

Žáci: Pane, oslavujeme tě. Ty oslavuješ svého Otce. Ty zůstaň se svým Otcem. My zůstaneme s tebou, naším Otcem.

Ježíš: Mezi vámi jsou stále ještě někteří, kdo ve mne nemají víru. Když oživím Lazara, vaše víra vzroste. Jsem vděčný Lazarovi. Jsem vděčný nevěřícím, protože mi pomáhají odhalit božskou Slávu Pána na zemi. Pojďme bez meškání. Pojďme a přinesme radost zarmoucené a zkroušené rodině.

Scéna 15

(Ježíš na Hoře. Ponořený v transu. Vstoupí Otec. Ježíšova tvář září.)

Otec: Synu, chci, abys svým žákům předal jako zvláštní radu několik aforismů. Tvoji žáci se tě možná zeptají na jejich význam. Proto ti řeknu také jejich význam.

Za prvé: Požehnáni jsou chudí na duchu, neboť jejich je Království Nebeské.

Ježíš: Jak krásná je Tvá rada, Otče!

Otec: Znamená to, že Království Blaženosti je pro ty požehnané, kteří se oddaně věnují svému vnitřnímu a duchovnímu životu a kteří nemají nic do činění s pýchou.

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti, Otče. Dále?

Otec: Požehnáni jsou zarmoucení, neboť oni budou utěšeni.

Ježíš: Krásné, Otče.

Otec: Znamená to, synu, že pravý duchovní život hledajícího začíná tehdy, když má skutečný pocit ztráty. Jeho ztrátou je ztráta jeho vnitřního bohatství: míru, radosti, lásky a blaženosti. Tato ztráta v něm vytvoří vnitřní pláč, který se může navenek projevit jako zármutek. Takovému hledajícímu bude přirozeně navrácen mír, radost, láska a blaženost, které touží znovu získat.

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti, Otče. Dále?

Otec: Požehnáni jsou pokorní, neboť oni zdědí zemi.

Ježíš: Krásné, Otče.

Otec: Znamená to, synu, že má-li člověk velký pocit nadřazenosti, bude poroučet druhým, ale cítí-li tentýž člověk, že beze Mne je slabý a bezmocný, vyvine si hlubokou pokoru. Tato pokora mu dá pocit jednoty se všemi lidmi na zemi. Jeho univerzální jednota je silou, která mu dovolí považovat zemi božsky, a tím nejvyšším způsobem za svou vlastní.

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti, Otče. Dále?

Otec: Požehnáni jsou čistí v srdci, neboť oni spatří Boha.

Ježíš: Krásné, Otče.

Otec: Znamená to, synu, že jedině čistota má schopnost přijmout Božskost a dosáhnout jí. Čisté srdce je nedostižným projevením Mé božské Skutečnosti.

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti mnohokrát, Otče. Dále?

Otec: Požehnáni jsou tvůrci míru, neboť oni budou nazýváni Božími dětmi.

Ježíš: Krásné, Otče.

Otec: Znamená to, synu, že Mými božskými dětmi jsou ti, kteří touží po Světle a kteří jsou naplněni Světlem. Světlo se v procesu svého projevení stává všesytícím a všenaplňujícím Mírem.

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti, Otče. Dále?

Otec: Jestliže tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou.

Ježíš: Krásné, Otče.

Otec: Znamená to, synu, že odpuštění je zdaleka tou nejlepší vlastností jak ve Mně, tak ve všech lidech. Jestliže tě nevědomost jednou udeřila a ty jsi nevědomosti odpustil, neexistuje žádná záruka, že tě neudeří znovu. Jestliže však řekneš nevědomosti, že chce-li tě udeřit znovu, jsi více než připraven odpovědět jí svou zbraní odpuštění, nevědomost zjistí, že tvá zbraň je nekonečně silnější než její zbraň. Tvá zbraň má Světlo a šíří Světlo, zatímco její zbraň, kterou je temnota, je samým zmatkem. Jak může dál bojovat proti svému protivníkovi, Světlu, které je všemilující a všenaplňující, když zůstává v žalostném a neustálém zmatku?

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti, Otče. Dále?

Otec: Když dáváš almužny, ať tvá levá ruka neví, co dělá tvá pravá ruka.

Ježíš: Úžasné, otče.

Otec: Znamená to, synu, že člověka uspokojuje, když se někdo dívá, jak dává něco ostatním. Uspokojení, které vyplývá z veřejného ukazování, vytváří zbytečnou pýchu. Co je pýcha, ne-li okamžité a naprosté sebezničení?

Ježíš: Děkuji Ti, Otče, děkuji. Dále?

Otec: Pro dnešek to stačí, Můj synu. Jsem trochu unaven. Někdy příště ti dám další rady.

Scéna 16

(Ježíš se svými žáky.)

Ježíš: Jsem Žid, ale Židé mne nepřijímají. Nenávidí mne, přestože jsem přišel, abych je zachránil. Takový je můj osud. Přesto vím, že jednoho dne mne celý svět přijme a bude mne milovat a zbožňovat. Vím, že nejsem pouze pro malý zlomek lidstva. Jsem pro celé lidstvo. Ale ti, kteří mne přijímají a považují za svého vlastního, jsou bezpochyby moji milovaní. Mé dny jsou sečteny. Mám dvanáct žáků. Jeden z nich, Jidáš, mne zradí. Vydá mne do rukou nepřítele. A potom mne ukřižují.

(Všichni žáci jsou šokováni.)

Žáci: Jidáš! Jidáš! Jidáš zradí našeho Pána!

Jidáš: Nemožné, nemožné! (Dotýká se Ježíšových nohou.) Pane, existuje něco, co bych mohl udělat bez tvého vědomí nebo bez tvého souhlasu, nebo přinejmenším bez tvého tichého svolení? Vím, Pane, že tvá slova se naplní. Ale Pane, zdá se mi, že jsi to ty, kdo mne vyvolil, abych ve tvé kosmické hře hrál tuto nemyslitelnou úlohu.

Ježíš (usmívá se a žehná mu): Máš pravdu, Jidáši. Pravda, svět tě bude nenávidět. Ale svět neví, že všechno je předurčeno. Jidáši, až udeří tvá hodina, hraj tedy svou úlohu dobře.

Žáci: Pane, naše hodina už udeřila. Chceme sehrát svou úlohu dobře.

(Všichni popadnou Jidáše a začnou ho bít a kopat.)

Ježíš: Přestaňte! Přestaňte, nebo vás okamžitě opustím! Jidáš dělá správnou věc. Jeho zrada je předurčena. Co může nyní dělat? A co mohu nyní dělat já? Jenom náš Otec v Nebi ví, co je nejlepší pro Jidáše a co je nejlepší pro mne a pro vás všechny.

Žáci: My víme, co je pro nás nejlepší!

(Znovu začnou Jidáše bít.)

Ježíš: Přestaňte! Přestaňte! Jestli nepřestanete, nadobro vás opustím.

Petr: Pane, jsi velký. Jsi božský. Pro tebe je snadné odpustit takovému špinavému zrádci a ničemovi, jako je Jidáš. My jsme ale smrtelníci, obyčejní lidé. Jak mu můžeme odpustit?

Ježíš: Stejným způsobem, Petře, jakým odpustím já tobě. Petře, jednoho dne mne zapřeš — ne jednou, ne dvakrát, ale třikrát. Třikrát za sebou v jediném krátkém dni!

Petr: Já? To je nemožné! Kdy? Proč?

Ježíš: Ano, Petře, právě ty mne zapřeš a nikdo jiný. Myslíš si, že je to nemožné. Já ti však říkám, že je to nejenom možné, ale nevyhnutelné. Je to předurčeno. Neplač, Petře, nebuď zarmoucený. Miloval jsem tě nejvíce. Vždy tě budu milovat nejvíce. Až přijde čas, budeš to ty, kdo ponese prapor Pravdy a odemkne dveře mého srdce, aby lidstvo mohlo spatřit Světlo mého Otce. Miluješ mne nesmírně vroucně. Proto chci, aby ses staral o mé ostatní žáky, kteří jsou mými jehňátky, mými ovečkami.

Petr: Budu, Pane. Určitě budu. Pane, jsi Pánem Lásky. Jsi Pánem Soucitu. Jsi Pánem Odpuštění.

Ježíš: Ne, ne. Jsem jenom synem naplnění. Můj Otec je Pánem Lásky. Můj Otec je Pánem Soucitu. Můj Otec je Pánem Odpuštění.

Filip: Pane, uvidíme někdy Tvého Otce?

Ježíš: Zajisté můžete. Mám ti, Filipe, říci nejvyšší pravdu? Ten, kdo viděl mne, viděl Otce, protože Já a můj Otec jsme jedním.

Děti, rád bych vám řekl jeden zábavný příběh: Jeden otec měl tři syny — nejmladšího, prostředního a nejstaršího.

Nejmladší syn řekl: „Otec je v Nebi.“

Prostřední syn řekl: „Království Nebeské je ve tvém srdci.“

Nejstarší syn řekl: „Já a můj Otec jsme jedním.“

Otec řekl nejmladšímu: „Synu, děkuji ti za tvou vizi.“

Otec řekl prostřednímu: „Synu, děkuji ti za tvé poslání.“

Otec řekl nejstaršímu: „Synu, děkuji ti za tvou jednotu.“

Mé sladké děti, Otec mne požádal, abych přišel na svět. Poslechl jsem Ho. Požádal mne, abych světu ukázal Jeho Světlo. Poslechl jsem Ho. Naplnil jsem všechny Jeho žádosti. On naplnil své sny prostřednictvím mého zasvěceného a odevzdaného života. Nyní chce, abych se k Němu vrátil. Jsem tedy připraven. Děti, můj Otec mi vás všechny dal. Nyní, když je má pozemská pouť u konce, Mu vás všechny opět vracím. Nejsem nic. On je všechno. On je pro všechno, On je vše. On je pro všechny. Jidáši, pojď sem, prosím.

(Jidáš jde a sedne si k Mistrovým Nohám.)

Nimitta matram bhava… Buď pouhým nástrojem.

(Jidáš zpívá.)

Dnes, dnes, dnes,
sám stojím s Bohem;
zítra a navždy
s Paprskem Jeho Soucitu.

Ježíš: Petře, pojď sem, prosím.

(Petr jde a sedne si k Mistrovým Nohám.)

Nimitta matram bhava… Buď pouhým nástrojem.

(Petr zpívá.)

Zachránit mravence, jako jsem já,
přišel jsi do tohoto světa prachu a hlíny.
Milovat žebráka, jako jsem já,
a dát mi vznešenou úlohu
ve své Kosmické Hře.

Ježíš: Děti, buďte nástroji Pána. Všichni jsme Jeho nástroji. Přišli jsme na svět, abychom byli Jeho ztělesněním. Přišli jsme na svět, abychom Jej odhalili. Přišli jsme na svět, abychom Jej naplnili.

Scéna 17

(Večer. Ježíš sám v malé zahradě.)

Ježíš: Ano, dělal jsem zázraky a moje zázraky byly mnohé a rozmanité. Tišil jsem bouře. Léčil jsem tělesné nemoci. Dával jsem zrak slepým. Dokonce jsem oživil mrtvého. Svět však nikdy neuvěří tomu, že své zázraky považuji přinejmenším za druhořadé. Přišel jsem na svět, abych odhalil svého Pána, svého Otce, který je v Nebi. Kdokoliv ve mne věří kvůli mně samému, je nekonečně větší než ti, kteří ve mne věří jen pro mé zázraky. Ovšem, právě pro nedostatek víry jsem nechtěl konat zázraky v Nazaretu. Nemělo by to žádný smysl. Pro mne je každý zázrak projevením Boží Síly Světla. A není-li přijat správným způsobem, sytí pouze lidskou zvědavost; vůbec nepomáhá pozvednout lidské vědomí. Proto je naprosto nezbytné, aby Boží Síla Světla byla usměrňována Boží Výškou Moudrosti. Kdo však uvěří, že mám moc konat zázraky tváří v tvář všem nevěřícím, pochybovačům a zapřisáhlým ateistům? Běda, nikdo mi nerozumí. Nikdo ke mně nepřichází, aby naplnil mého Pána Jeho božským Způsobem.

(Ježíš zpívá.)

Nikdo ke mně nepřišel,
nikdo nepřišel a nikdo nepřijde.
Jen můj nejvyšší Milovaný přišel, jenom On.
Plakal jsem po Jeho úsměvu
a On po mé nesobecké lásce.
Bezesně ve mně nechává růst
Strom své Vize.

Scéna 18

(Ježíš a Marie.)

Ježíš: Matko, prosím, zazpívej mi nějakou píseň. Jak bych si přál umět zpívat jako ty.

Marie: Synu, jak bych si přála mít osvěcující srdce jako ty.

Ježíš: Matko, prosím, zpívej.

(Marie zpívá.)

Můj život začal s hrdostí povinnosti,
můj život bude žít s krásou světla,
můj život se bude radovat s duší skutečnosti,
můj život skončí s Výškou Božskosti.

Ježíš: Matko, v Nebi mi bude chybět tvůj rozechvívající hlas. Za několik dnů budu ukřižován.

Marie: Ó ne, to není možné! Nedovolím, aby se to stalo. Můj milovaný synu, nepoužiješ svou božskou sílu, aby ses zachránil? Prosím, udělej to, můj synu. Budu tak šťastná, tak hrdá, a tak vděčná.

Ježíš: Abych tě potěšil, matko, vykonal jsem na svatební oslavě svůj první zázrak. Proměnil jsem vodu ve víno. Abych tě na konci své cesty znovu potěšil, vykonám další zázrak, zázrak všech zázraků. Protože si můj nebeský Otec přeje, abych se k Němu vrátil, budu se muset vrátit zpět. Ale tři dny po své smrti se ještě jednou objevím a všechny vás navštívím. Takový zázrak nebude mít obdoby v celých dějinách stvoření našeho Pána.

Matko, matko mého srdce, potěším tě tedy jiným způsobem. Nezachráním své tělo, ale dokážu světu, že jsem nesmrtelný, že jsem věčný. Přestože tělo může zaniknout, duše je nesmrtelná. Toto tělo sehrálo svou roli. Proč bych je měl dále udržovat na zemi? Matko, i ty se ke mně v Nebi brzy připojíš.

Marie: Připojím? Jak bych si přála, synu, abychom mohli odejít společně.

Ježíš: Matko, tvá hodina ještě neudeřila, ale brzy udeří.

(Vstoupí Marie Magdalena. Pláče.)

Magdalena: Pane, včera v noci jsem měla hrozný sen, viděla jsem v něm, jak jsi byl ukřižován. Na kříži jsi požádal o něco k pití a podali ti trochu vína. Vypil jsi víno, pak jsi sklonil hlavu a řekl: „Vše je skončeno.“ Můj sen byl tak živý. Pane, ten sen nemilosrdně mučí mé nitro. Mé srdce je zcela zlomené. Pane, prosím tě, řekni mi, že můj sen byl celý jen výplodem mé fantazie a nemá nic společného se skutečností.

Ježíš: Viděla jsi ještě něco?

Magdalena: Ano, viděla. Viděla jsem něco neuvěřitelného. Tři dny po své smrti ses přede mnou objevil. Živě jsem tě viděla. Běžela jsem to říci Petrovi a ostatním tvým žákům. Všichni mi uvěřili, kromě jednoho žáka.

Ježíš: Kdo to byl? Kdo ti neuvěřil?

Magdalena: Byl to ten nešťastný Tomáš.

(Vstoupí Tomáš.)

Tomáš: Magdaleno, slyšel jsem tvůj rozhovor s Pánem. I mně se zdál podobný sen. Pán mi ze své nekonečné štědrosti dal bezvýhradnou víru v něj a řekl: „Ty mi věříš, protože mne vidíš. Šťastní a požehnaní jsou ti, kteří ve mne věří, aniž by mne spatřili.“

(Tomáš zpívá.)

S pochybností začala má mysl,
se strachem začalo mé srdce,
s nečistotou začal můj život,
to vše v tomto nejkratším okamžiku.

Ježíš: Výborně, výborně, nikdy jsem nevěděl, že máš tak sladký hlas. Tvůj sen, Tomáši, má v sobě mnoho skutečného. Magdaleno, tvůj sen se brzy promění ve skutečnost. Magdaleno, prosím, zazpívej mi. Už jsi mi dlouho nezpívala.

(Magdalena zpívá.)

Byla doba, kdy jsem klopýtala a klopýtala,
ale nyní jen stoupám a stoupám za hranice,
daleko za hranice
nekonečných Hranic svého Cíle.
A přesto mne můj Kormidelník stále pobízí:
„Pokračuj, pokračuj!“

Ježíš: Velmi jsi mne potěšila, Magdaleno. To, co Otec potřebuje, je srdce čistoty, a ty ji máš v hojné míře. Čisté srdce je jedinečným pokladem. Před několika měsíci jsi slyšela, jak jsem řekl, že požehnáni jsou čistí v srdci, neboť oni uvidí Boha. Ty uvidíš Boha ve mně.

Magdalena: Pane, už jsem v tobě Boha uviděla. A nejen to — vidím tě pouze jako Boha. Nejsi nikdo jiný než tvůj nebeský Otec. Ty konáš všechno. Jemu však připisuješ všechny zásluhy. Taková je velkodušnost tvého srdce.

Ježíš: Mýlíš se, drahá Magdaleno. Můj nebeský Otec je jediným vykonavatelem. Já jsem Jeho pouhým nástrojem.

Nimitta matram
nimitta matram
nimitta matram
nimitta matram…

Jsem pouhým nástrojem.

Scéna 19

(Nebe. Krišna hraje na svou božskou flétnu.)

Krišna: Ach, Ježíš na zemi zpívá mou nejoblíbenější píseň. Jak oduševněle předává bohatství mé písně lidstvu. Ne, musím být naprosto upřímný. Ta píseň není moje. Já jsem ji nesložil. Byl to náš Otec Nejvyšší, kdo ji složil. Naučil mne tu píseň a já jsem ji zpíval na zemi. Naučil stejnou píseň Ježíše a on ji teď zpívá na zemi tak oduševněle a úspěšně.

Ach, dnes se Ježíš vrátí domů. Jak tvrdě pracoval, hlavně své poslední tři roky na zemi. Potřebuje a zaslouží si zde v Nebi nějaký odpočinek. (Nahlas zakřičí.) Rámo, Buddho, kde jste? Přijďte sem, prosím. (Vstoupí Ráma a Buddha.) Náš bratr Ježíš se dnes vrátí. Otec mi to oznámil dnes ráno.

Ráma a Buddha: Otec ti vždy řekne všechno jako prvnímu. Jsi Jeho nejmilejší syn.

Krišna: Ale vůbec ne. My všichni jsme Jeho nejmilejší synové. Co mohl nebohý Otec dělat? Rámo, ty jsi včera v noci musel vést tvrdý boj proti Satanovi a silám nevědomosti. Proto jsi byl ráno k smrti unavený. Je přirozené, že jsi musel dlouho spát. Otec nechtěl rušit tvůj tvrdý spánek.

Buddho, ty jsi vstal velmi brzy ráno a začal jsi meditovat. Vstoupil jsi do svého nejhlubšího transu. Když tě Otec viděl ve tvém obvyklém transu, nechtěl rušit ani tebe. A co jsem ráno dělal já? Já jsem hrál na flétnu a vzpomínal na svou pozemskou lílu (hru) ve Vrindávanu se svou božskou Radhou a se svými božskými gópiemi, mými naprosto věrnými a zcela odevzdanými oddanými. Protože jsem ani nespal, ani nemeditoval, Otec ke mně přišel a řekl mi o dnešním Ježíšově návratu.

Ráma a Buddha: Krišno, máš sladkost a zájem pro všechny své oddané. Pro nás, své bratry, jsi sama chytrost a moudrost. Není divu, že tě svět, zvláště Indie, tak miluje.

Krišna: Bratře Rámo, Bratře Buddho, neztrácejme čas. Náš bratr Ježíš brzy přijde. Jeho ukřižování mnou úplně otřáslo.

Buddha: Mne to jednoduše vyděsilo, když jsem o tom tehdy od Otce slyšel.

Ráma: Když mi Otec řekl o Ježíšově ukřižování, hluboce se mne to dotklo. Udělal toho pro zemi tolik, a země mu oplatila ukřižováním. Země pro nás není připravena.

Buddha: Zdá se, že pro nás nikdy nebude připravena.

Krišna: Kvůli mně, kvůli Otci, připravme se k uvítání Ježíše. Vytvořme pro něj ten nejkrásnější trůn.

(Udělají zlatý trůn. Ježíš vystoupí vzhůru a objeví se. Zdraví ho s největším nadšením a posadí ho na trůn. Vstoupí Otec.)

Otec (žehná Ježíšovi a objímá ho): Ježíši, můj Ježíši.

Viděl jsem tvou trpící tvář.
Plakal jsem a plakal.
Cítil jsem tvé odpouštějící srdce.
Usmíval jsem se a usmíval.
Objal jsem tvou osvěcující duši.
Tančil jsem a tančil.