Máte-li sen, že jste byli na nějakém místě nebo se něco stalo, stane se to skutečností?

Sri Chinmoy: Neexistuje žádné pevné a jasné pravidlo. Neexistuje žádná kategorická odpověď. Musíte vědět, jaký druh snu máte. Někdy jsou to všechno imaginární sny, které pocházejí z podvědomé úrovně. Například, pokud máte na něco chuť, řekněme na kuře, a nedostanete ho, pak může být v noci touha přenesena do snu a ve snu budete jíst kuře. Tento druh snu není žádný skutečný sen. Je to jen nesplněná touha, která pochází z podvědomé úrovně a která se projevuje ve stavu snu.

Existují skutečné sny a tyto sny se obvykle odehrávají v časných ranních hodinách. Říkáme tomu Hodina Boží, která je mezi čtvrtou a pátou hodinou ráno. Skutečná hodina začíná ve čtyři ráno. Pokud máte sny v té době, pravděpodobně se projeví. Ale tyto sny musí být také řádně střeženy; musí být bez nečistých myšlenek. A také, pokud máte sny během zatmění měsíce nebo zatmění slunce, jsou tyto sny obvykle splněny.

Šestkrát nebo sedmkrát měl můj strýc velmi živé sny, které se skutečně odehrály na fyzické úrovni potom, co se probudil. Věří, že to je jeho duše, která mu dává poselství.

Sri Chinmoy: Je to naprosto pravda. Pokud obdržíte tyto zprávy shora, musí se uskutečnit. Ale pokud meditujeme, pokud se koncentrujeme, můžeme vědomě vstoupit do světa snů. Právě teď je pro nás svět snů něco neurčitého, nejistého a do jisté míry nejasného. Ale pokud to budeme studovat, budeme o tom vědět hodně věcí. Je to otázka studia. Pokud studujete vnitřní život, přirozeně budete zaplaveni vnitřním poznáním. Sebepoznání je sebevzdělávání, vnitřní objevování. Když studujete, objevíte mnoho věcí. Podobně, pokud budete studovat vnitřně, objevíte vnitřní život. Tam je všechno zaznamenáno; jen to musíme rozvinout.

Měl jsem sen, že moje matka zemře. Věděl jsem to, tak jsem se modlil a modlil. Pak zemřela.

/Sri Chinmoy:/Váš sen vás jen připravoval. Kdybyste to nevěděl, váš šok by byl vážnější. I kdybyste se to dozvěděl jen tři hodiny před smrtí, pomohlo by vám to, abyste se posílil. Když nastala matčina smrt, bylo to na jedné straně těžké a na druhé straně vám váš sen pomohl stát se silnějším.

Nedávno jsem se probudil z hrozné noční můry, ve které mě něco škrtilo. Proč se to stává?

Sri Chinmoy: Pokud máte během spánku sepnuté ruce a máte je přímo na hrudi, nad srdcem, občas máte noční můry. Stává se to často. Také není dobré si zakrývat obličej polštářem a přikrývkou.

Část III — Smrt a život po smrti

Pokračuje vlastní Já po smrti?

Sri Chinmoy: Já neumírá. Překonalo smrt. Říkáme: „Ty jsi To.“ Takže Já překonává takzvaný život i takzvanou smrt, protože je nesmrtelné, věčné, nekonečné.

Co se stane duši po smrti?

Sri Chinmoy: Místo, do kterého hned po smrti vstoupí, do vitálního světa, není hezké místo. Někdy tam duše zůstávají po dobu tří let. Ale pokud zasáhne duchovní Mistr, může vzít duši velmi rychle do jiných vnitřních světů. Nejrychleji to může duchovní Mistr udělat za devatenáct dní. V samotném vitálním světě existují lepší světy a existují nižší světy. Na zemi máme země, a tam jsou nazývány světy. Zde říkáme, že některé země jsou špatné a jiné země jsou hezké. Všechny vnitřní světy, jiné než vitální, jsou dobré, i když některé jsou výš než druhé. Ale ve vitálnu nejsou některé světy tak pěkné. Čím výš se duše dostane od nižšího vitálna k vyššímu vitálnu a do psychického světa, tím lépe pro ni. Ve vyšších vnitřních světech mají duše lepší zacházení a lepší výživu. Všechno je lepší.

Tohle nejsou smyšlené příběhy. Ve světech po smrti mohou být věci stejně jasné a skutečné, jako jsou zde. Pokud se váš otec objeví ve vašem snu z druhého světa, pak když se k němu po třiceti nebo čtyřiceti letech připojíte, váš otec si dokonce zapamatuje skutečný den, kdy se vám zjevil. V nebi je to zaznamenáno a vše je uchováno v paměti.

Jak někdo může být na fyzické úrovni naživu, když jeho duše opustila tělo?

Sri Chinmoy: Vaše duše opustila během vašeho spánku vaše tělo mnoho, mnohokrát a přišla ke mně, a přesto jste naživu. Duše může několik sekund opustit tělo. Letmá vteřina ve světě duší vypadá jako mnoho let nebo mnoho měsíců tady. Mezi časem duše a naším pozemským časem existuje rozdíl. Obyčejná duše může tělo opustit maximálně na dobu jedenácti až třinácti hodin. Pokud duše opustí tělo a v té době se nevrátí, pak se obvykle už nemůže vrátit do klece, která je tělem. Jinak může duše opustit tělo na půl hodiny nebo hodinu a tělo může během spánku nebo i jindy pracovat automaticky. Můžete spát osm hodin. Během těchto osmi hodin, po dobu půl hodiny nebo čtyřicet pět minut, může vaše duše jít do New Yorku, do oblasti duší nebo do jiných míst. Opět, zkušenost, kterou získá vaše duše za jednu vteřinu, popíšete jako jednu hodinu.

Když něco vidíte obyčejnýma lidskýma očima, vidíte jen jednu věc. Ale pokud to vidíte světlem duše, budete moci vidět všechno v letmé vteřině. A opět, když se pokusíte vyjádřit tuto letmou vteřinu vaší myslí, můžete strávit hodinu při popisování detailů: kdo seděl vedle vás a jak vypadal nebo co bylo na zdi. Můžete jít dál a dál. Takže když říkáte, že přišla duše a povídala si s vaší duší, tento rozhovor může trvat jen nepatrnou vteřinu, ale když to fyzická mysl zaznamenává svým vlastním způsobem a chce to vyprávět, může to trvat jednu nebo dvě hodiny.

Takže duše může opustit tělo na několik minut nebo několik hodin a tělo může fungovat. Ale opět, pokud je mimo více jak třináct hodin, pak je nemožné udržet spojení. Kabel se přeruší. Někdy se stane, že duše jde do různých světů duše nebo do vzdálených částí světa a po čtyřech až pěti hodinách se nechce vrátit.

Zjevují se po své smrti duchovní Mistři ve svém jemnohmotném těle?

Sri Chinmoy: Mnoho duchovních Mistrů v Indii dokázalo svým drahým, že smrt není konec, když se před nimi velmi zřetelně objevili v jemném těle. Dám vám jeden takový příklad. Byl jeden velký duchovní Mistr, který se jmenoval Srí Rámakrišna. Když opustil tělo, jeho manželka ovdověla. V Indii je zvykem, že ženy po smrti svých mužů přestanou nosit náramky a šperky. Když si však Srí Rámakrišnova žena začala snímat své ozdoby, zjevil se před ní velmi zřetelně její muž a řekl: „Co to děláš? Neměla bys odkládat své šperky. Naopak, měla by sis obléci zlaté náramky a šperky. Teď jsem nesmrtelný. Měla by sis proto obléci něco krásnějšího, něco významnějšího.

Proč vás duše žáků včas neinformují, když kolem sebe vidí síly smrti?

Sri Chinmoy: Ony mě informují, ale někdy se o tom duše dozví jen pět minut nebo půl hodiny před tím. Není to tak, že to bude duše vědět dvacet let dopředu. A někdy se stává, že náhodná smrt je způsobena velmi mocnou nepřátelskou silou, a v tomto případě o tom ani samotná duše nemusí vědět. Někdo je na zemi sedmdesát nebo osmdesát let a zaútočí strašná nepřátelská síla, ale duše si to neuvědomí. Duše má být vždy vědomá, ale někdy, když je ve styku s fyzickým a s myslí, není schopná pracovat s věčnou a neoddělitelnou jednotou s Nejvyšším. Duše je pokryta jednou vrstvou po druhé a pro světlo duše je tak velmi obtížné proniknout ven.

Otálí duše po smrti se svým odchodem, aby pomohla svým drahým a blízkým?

Sri Chinmoy: Některé duše nemarní čas. Prostě odejdou. Počkají jen pár dnů, aby viděly, zda je jejich příbuzní a přátelé mají rádi. Tři nebo čtyři dny jim stačí.

Naproti tomu některé moudré duše zůstávají, přestože jsou velmi zářivé a mocné. Chtějí vidět, jestli mohou svým přátelům a příbuzným nějak pomoci předtím, než odejdou do mentálního světa. Když jim mohou nějak posloužit, udělají to. Různě je inspirují, a tím jim pomáhají. Někdy se svému příteli nebo příbuznému zjeví ve snu s trochou světla a inspirují ho. Nebo mohou přijít a říci: „Na zemi není nic trvalého. Tak jako jsem já opustil tělo, tak i ty budeš jednou muset odejít. Můj čas vypršel. Už nemohu pro Boha na zemi nic udělat. To nejlepší, co můžeš udělat, je na zemi pro Boha něčeho dosáhnout. Neztrácej čas. Udělej tolik, kolik můžeš.“ Každá duše před opuštěním těla lituje promarněného času. Všichni marníme čas. Duše také může lidem odpovědět na jejich otázky pomocí náhody nebo vnitřní komunikace. Takže existuje mnoho způsobů, jak může duše svým blízkým a drahým pomáhat.

Co si myslíte o zachovávání těla po smrti?

Sri Chinmoy: Když duše opustí tělo, nemá to žádný smysl. Je na duši, aby zanechala v těle nějaký zlomek své existence. Když nájemce bytu odchází, může si vzít ze svého bytu všechno, anebo tam může nechat nějaké drahé věci, které cítí, že nepotřebuje. Pokud si chce duše nechat nějakou část, kousek svého nekonečného bohatství v těle, pak může. Ale duše to obvykle nedělá; domnívá se, že od chvíle, kdy je dům rozbitý, už je zbytečné udržovat tam něco velmi cenného. Pokud vím, že se vzdávám svého bytu, a já se ho nejenom vzdávám, ale ničím ho, pak je hra skončena. Pokud si chce duše něco nechat, pak je to obvykle jen na pět nebo šest měsíců.

Může se stát, že někteří duchovní Mistři zanechají světlo. Na druhou mohou říci: „K čemu je? Přestali jsme hrát pozemskou hru.“ Záleží zcela na duši. Jen bych chtěl říci, že tím, že budete udržovat tělo realizovaného člověka na zemi po dobu šesti měsíců, nedáte ostatním realizaci Boha. Mistr zůstává na zemi čtyřicet nebo padesát let. Pokud jeho fyzická přítomnost na Zemi nedokáže, aby někdo realizoval Boha, co může trocha světla v těle udělat během šesti nebo osmi měsíců po smrti?

Žádný zázrak na Zemi nepomůže žádné lidské bytosti realizovat Boha. Kristus dělal zázraky, ale není to kvůli nim, že ho svět oceňuje, obdivuje a uctívá. Pokud si myslíte, že ho svět oceňuje jen proto, že se po své smrti vrátil, absolutně se mýlíte. On přišel na svět s poselstvím Soucitu, Míru a Lásky v nekonečné míře. Je uctíván světem nikoliv kvůli jeho zázrakům, ale kvůli jeho Míru, Světlu a Soucitu, kvůli Skutečnosti, kterou ztělesnil, stále ztělesňuje a bude věčně ztělesňovat.

Sepsal jsem smlouvu o darování svých orgánů po smrti nemocnici. Udělal jsem to správně?

Sri Chinmoy: Je to otázka osobního přístupu. V Indii čistí tělo po smrti tím, že ho spálí. Cítí, že v těle byly během života nečistoty, takže tělo po smrti očistí ohněm. Tady na Západě tělo pohřbívají. Cítí, že když tělo učinilo obrovské oběti, musí se nabídnout zemi. Pokud ve vašem případě cítíte, že obětováním svého těla uděláte pro lékařskou vědu něco užitečného, můžete to udělat. Ale pokud máte pocit, že když obětujete své tělo, nějaký hloupý doktor nebude mít o něj žádný zájem ani respekt, a jenom ho rozřeže, aby získal nějakou zkušenost, pak ho možná nebudete chtít darovat. Jste to vy, kdo se musí rozhodnout. Když se modlíte a meditujete, budete schopen poznat, co je pro vás to správné.

Guru, pracuji v nemocnici a někdy tam jsou lidé, kteří jsou smrtelně nemocní. Jaký je nejlepší způsob, jak k těmto lidem chovat?

Sri Chinmoy: Jen se snaž být více soucitná a milující. To, co děláš teď, je naprosto v pořádku, jen se to snaž dělat víc. Ciť, že neděláš nic špatného. Děláš správnou věc. Mohou tě kritizovat, ale když děláš něco správného a lidé ti nerozumí, co můžeš dělat?

Existují dva způsoby, jak sloužit lidstvu, vnitřní a vnější způsob. Existují dva způsoby, jak sloužit pacientům. Jeden způsob je si s nimi povídat a jednat s nimi velmi soucitně. Druhým způsobem je nabízet dobrou vůli, lásku a zájem vnitřně. Pokud si ale myslíš, že vnitřní cesta není účinná, děláš chybu. Já v nemocnici nepracuji, ale protože je to potřeba, musíš tam pracovat ty. Měla by ses snažit netrávit v nemocnici víc času, než potřebuješ. Předpokládejme, že je někdo z tvé rodiny jako pacient v nemocnici. Pak tam musíš jít. Ale pokud chodíš do nemocnice a trávíš tam hodiny a hodiny s myšlenkou, že se stáváš skvělým filantropem, že pomáháš lidstvu, pak Bůh řekne: „Jak víš, že to je to, co od tebe chci?“ Je dobré pomoct, dát chudým, potřebným pět nebo deset dolarů. Ale v tuto chvíli pro tebe charita nemusí být Boží Vůlí. Je dobré pracovat v nemocnici. Ale pokud máš pocit, že pomocí této filantropie realizuješ Boha, děláš chybu. Existují miliony lékařů a zdravotních sester a tisíce nemocnic. Bůh sám ví, kolika inkarnacemi projdou lékaři a sestry, než realizují Boha. Nesmíš být lhostejná. Zároveň však nesmíš zapomenout na svůj cíl.

Někdy se stává, že vnější věci vyžadují mnoho tvojí pozornosti, takže nemůžeš dělat věci vnitřní. Tehdy při meditaci medituješ jako lakomec jen pro sebe. Pacientům nemocnice nemůžeš během své meditace dát vnitřně ani trošku míru. Tehdy neexistují. Vnějšek pohlcuje tolik tvé pozornosti, že pro pacienty nemůžeš vnitřně dělat nic. Ale když skončíš se svou meditací, myslíš na své přátele a drahé.

Musíš-li pracovat v nemocnici, buď prosím milá a laskavá, ale neodcházej ze své cesty, neboť pokud to uděláš, bude pro tebe těžké zůstat ve svém vlastním duchovním životě. Smrtelně nemocní nejsou obecně božští. Jsou to lidé, kteří jsou jednou nohou v hrobě. Co od nich můžeš očekávat? Nechtějí vědomě přijmout duchovní život. Pokud jim chceš pomoci, buď laskavá, laskavější. Ale nepouštěj svou cestu.

Jestliže duše již opustila tělo, mohou doktoři udržovat tělo naživu?

Sri Chinmoy: Je to možné, pokud duše udržuje trochu fyzických vibrací. Ale ve vnitřním světě je již mrtvé.

Je na dlani napsáno, kdy zemřeme?

Sri Chinmoy: Z dlaně se nedá vždy říci, kdy člověk zemře. Jde-li o náhodnou smrt, na dlani to nemusí být zaznamenáno přesně, na čele je to však vždy správně. Čelo vyzařuje okamžitou vibraci. Na čele bude napsáno, co se člověku stane zítra, a na nose bude vidět, jestli to bude náhodná smrt.

Kdysi jsem měl přítele, který mne měl velmi rád. Jmenoval se Ravi. Jednou v šest hodin večer trénoval hod oštěpem. Když jsem po něm vzal oštěp, spatřil jsem v něm síly smrti. Pomyslel jsem si: „Nejlépe na to zapomenout anebo se modlit k Bohu.“ Nechtěl jsem o tom nic vědět. Druhý den jsem scházel ze schodů a on stál u schodiště. Viděl jsem ty samé síly a zlobil jsem se na sebe, že je to všechno jen mentální halucinace. O hodinu a půl později jsem se dozvěděl, že se mu stala nehoda. Jel se svým přítelem na motocyklu za nákladním autem. Auto zpomalilo, a když chtěl zpomalit také můj přítel, místo brzdy omylem přidal plyn, a tak do auta narazil. Řidič nákladního auta zaslechl ránu. Naložil je a oba převezl do nemocnice. Leželi ve stejném pokoji. Raviho matka je šla navštívit, ale nedovolili jí to, protože doktor řekl, že oba případy jsou velmi vážné. Myslím, že žil jen tři hodiny. Zjevení ke mně tedy přišlo, když jsem trénoval hod oštěpem. V den, kdy zemřel, byly závody v hodu oštěpem, ale já jsem tam nešel; šel jsem jen na pohřeb. V jeho případě bylo předurčeno, že zemře.