Část I — Přednáška

Modlitba a meditace

Drazí hledající, přeji si velmi krátce promluvit o modlitbě a meditaci.

Modlím se. Proč se modlím? Modlím se, protože potřebuji Boha. Medituji. Proč medituji? Medituji, protože Bůh potřebuje mě.

Když se modlím, myslím si, že Bůh je nade mnou, nad mou hlavou. Když medituji, cítím, že Bůh je hluboko ve mně, uvnitř mého srdce.

Jsou dva typy modliteb: správná modlitba a špatná modlitba. Podobně jsou dva typy meditace: správná meditace a špatná meditace. Správná modlitba říká: „Jsem bezmocný, jsem nevinný, jsem slabý. Potřebuji Tě, ó Pane Nejvyšší, abys mne posílil, abys mne očistil, abys mne zdokonalil, potřebuji Tě, abys mne učinil nesmrtelným, ó Pane Nejvyšší.“

Špatná modlitba říká: „Ačkoliv Tě potřebuji, ó Pane Nejvyšší, mám nějakou vlastní sílu, mám trochu svých vlastních schopností. Potřebuji Tě, protože když budu mít Tvou Sílu a Tvé Schopnosti, tak přijde čas, kdy budu moci panovat nad světem a ovládat svět. Celý svět bude ležet u mých nohou a já budu jednat v souladu se svou sladkou vůlí. Avšak k tomu potřebuji sílu v neomezené míře. Mám trochu síly, ale já potřebuji nekonečně více. Proto Tě vzývám, ó Pane Nejvyšší.“ Toto je špatná modlitba. Je to modlitba pro uspokojení vitálna v nás, toho vitálna, které chce ovládat celý svět.

Správná meditace říká: „Ze své nekonečné štědrosti sis vybral mne, abych byl Tvým nástrojem. Mohl sis vybrat někoho jiného, aby hrál tuto roli, ale Ty jsi tuto zlatou příležitost propůjčil mně. Nabízím Ti svou stálou vděčnost, své vděčné srdce za to, že sis vybral mne, abych se stal Tvým nástrojem a způsobem Tobě vlastním projevoval Tebe zde na zemi.“

Špatná meditace říká: „Pane Nejvyšší, tento náš svět je plný nevědomosti. Všichni plaveme v moři nevědomosti, libujeme si v potěšeních nevědomosti. Potřebuješ mě, protože v tomto našem světě je projevení Boha obzvlášť obtížné. Tvoje projevení, Tvoje úplné projevení je vzdáleným pláčem. Proto zde na zemi potřebuješ ode mě značnou podporu. Potřebuješ nevědomou lidskou bytost, jako jsem já, abych bojoval proti nevědomosti v tomto cizím světě, do kterého jsi vstoupil. Potřebuješ mou pomoc pro Tvé vlastní Projevení, a tak já chci být Tvým nástrojem.“

Modlitba je květina. Když vidíme květinu, jsme inspirováni. Inspirace nás nutí běžet nejrychleji, šplhat nejvýše, potápět se do nejhlubší hloubky. Meditace je strom. Strom aspiruje. Snaží se dosáhnout nejvyšší výšku, nejvyšší úroveň vědomí. Když vidíme květinu, svítá v nás inspirace. Když sedíme u paty stromu, vychází do popředí naše touha dosáhnout to Nejvyšší, absolutní transcendentální Vědomí.

Modlitba je čistota. Očišťuje naši mysl. Mysl je vždy přístupná pochybnostem, strachu, obavám a úzkostem. Je vždy napadána špatnými myšlenkami, špatnými pohnutkami. Když se modlíme, nastává očista naší mysli. Čistota zvětšuje naši schopnost vnímat Boha. Ve skutečnosti čistota není nic jiného než schopnost vnímat Boha. Pokaždé, když se modlíme, naše vnitřní nádoba se stává velkou, větší, největší. A v té chvíli může vstoupit do naší nádoby čistota, krása, světlo a blaženost a hrát si společně v nejvnitřnějších zákoutích našeho srdce.

Meditace je proud světla. Osvěcuje naše srdce. Když máme osvícené srdce, zmizí nejistota, zmizí pocit chtění. V té chvíli zpíváme píseň neoddělitelné jednoty, naší neoddělitelné jednoty s vesmírným Vědomím, s transcendentálním Vědomím. Když je naše srdce osvícené, konečné v nás vstoupí do Nekonečna a stane se Nekonečností samou. Miliony let staré spoutání nás opouští a vítá nás svoboda nekonečné Pravdy a Světla.

Modlitba je následována meditací, není jiná cesta. Prvně se musíme modlit a pak meditujeme.

Asato ma sad gamaya
tamaso ma jyotir gamaya
mrityor ma amritam gamaya.

Veď mne z neskutečného do Skutečnosti.
Veď mne ze tmy ke Světlu.
Veď mne od smrti k Nesmrtelnosti.

Toto je modlitba, kterou jsme se naučili od védských zřeců z pradávné minulosti. Tato nesmrtelná modlitba nemá na obloze indického vědění sobě rovnou.

Zde na západě nás Spasitel naučil nejvyšší modlitbu: „Staň se Vůle Tvá.“ A opět, ten stejný Spasitel nás naučil nejvyšší meditaci: „Já a můj Otec jsme jedním.“

Tat twam asi: „Ty jsi To.“ Ty jsi To, všepřesahující Za, Pán Nejvyšší. To je nejvyšší výška modlitby.

Brahmosmi: Já jsem Brahman, já jsem všeprostupující Brahman, Absolutní Nejvyšší. Toto je nejvyšší výška a nejhlubší hloubka meditace.

Modlitba mi říká: „Ó hledající, považuj Nejvyššího Milovaného za svého vlastního a říkej: „Ó Milovaný Nejvyšší, Ty jsi můj. Považuji Tě za vlastního, opravdu vlastního. Věnuj mi Tvoje božské kvality v neomezené míře, tak abych mohl být Tvým dokonalým nástrojem tady na zemi. Máš nekonečný Mír, Světlo a Požehnání. Dej mi nekonečný Mír, Světlo a Požehnání, tak abych mohl být Tvým nejdokonalejším nástrojem.

Meditace mi říká: „Ó hledající, pověz Bohu: „Já jsem Tvůj.“ Pověz Absolutnímu Nejvyššímu: „Jsem pod Tvým velením. Použij mě svým vlastním Způsobem. V každém okamžiku můžeš projevovat Sebe ve mně a skrze mě. V každém okamžiku, po celou věčnost mne můžeš používat dle své sladké Vůle. Naplnit Tebe Tvým vlastním Způsobem znamená dosáhnout nesmrtelného života. Naplň Sebe skrze mne zde na zemi i tam v Nebi.“

Každý hledající začíná svou denní pouť s oduševnělou modlitbou a oduševnělá meditace zakončuje jeho denní putování.

Univerzita Massachusetts

  1. září 1975

Část II — Otázky a odpovědi po přednášce

Co je nejdůležitější věcí v duchovním životě?

Sri Chinmoy: Je jedna nejdůležitější věc v duchovním životě, a ta nejdůležitější věc je: Bůh jako první a Bůh jako poslední. Bůh by měl přijít jako první v mém životě, a Bůh by měl přijít jako poslední v mém životě. Začnu svou cestu s Bohem, a skončím svou cestu s Bohem a mezi tím tam Bůh bude také. Nepotřebuji nikoho zachraňovat kromě Boha. Kdokoliv považuje Boha za svého vlastního, toho považuji i já za svého vlastního. Ten, kdo se nestará o to, aby považoval Boha za svého vlastního, prohlašuje nevědomost za svou vlastní. Já nemohu prohlásit nevědomost za svou vlastní. Tak každý, kdo je v Bohu, s Bohem a pro Boha je mým.

V duchovním životě není žádná taková věc jako neutralita. V běžném životě říkáme: „Nechci být do toho zapojen.“ Ale v duchovním životě je to nemožné. Buď se postavíte na Boží stranu, nebo vás nepřátelské síly přitáhnou a vy budete nuceni přijmout, vědomě či nevědomě, nevědomost světa jako svou vlastní. Ta vás chytí a pohltí vás. Takže prosím, ciťte, že ti, kteří neaspirují, již přijali stranu nevědomosti. A co je nevědomost? Něco, co nás záměrně odvádí od Skutečného v nás. Někteří lidé říkají, že necvičí duchovnost, ale také říkají, že nejsou ve vězení nevědomosti. Ale já říkám: „Už jste tam, ale nevíte o tom.“

Existují dva magnety. Pokud dovolíte, aby vás přitáhl duchovní magnet, bude vás určitě táhnout směrem k realizaci. Ale pokud to nedovolíte, pak vás do sebe vtáhne nevědomost. Nemůžete stát uprostřed; nemůžete zůstat neutrální. Musíte přijmout jednu stranu.

Jak poznáme, že se blíží náš cíl, osvobození?

Sri Chinmoy: Když je člověk student, studuje na základní škole, střední škole, vysoké škole a univerzitě. Když člověk vstoupí na univerzitu, bude vědět, že brzy dokončí svá studia. V duchovním životě také, je to stejné. Když člověk začne duchovní život, nevnímá, kolik vlastní míru. Roste do většího míru, nezměrného míru, nekonečného míru. Když je člověk začátečník v duchovním životě, nevnímá, kolik má utrpení, jak těžké je pro něj meditovat dokonce jen pět minut. Pak postupně získá schopnost meditovat celé hodiny. Stane se to stejným způsobem, jak když jde student od první třídy do vyšší třídy a do nejvyšší třídy. Bude vědět, že když jde do nejvyšší třídy, je jeho studium u konce.

Když lidé pomlouvají jinou osobu o jejích negativních kvalitách, může tato pomluva zvětšit sílu těchto kvalit?

Sri Chinmoy: Jistěže ano. Pokaždé, když otevřeme naše ústa, vynášíme do popředí nebo používáme sílu. Může to být dobrá síla nebo to může být špatná síla. Dokonce i když neřekneme nic nahlas, pokud opatrujeme nebožskou myšlenku o někom jiném, pak tato nebožská myšlenka vstoupí do této osoby jako šíp. On nebude moci vědět, kdo je viník, ale šíp určitě do člověka vnikne.

Pomluva je velmi špatná. Nikomu nepomůže. Zde se všichni snažíme být moudří. Cokoliv, co nám nepomáhá, se snažíme z naší přirozenosti odmítnout. Všichni jsme hledající. Jako šiřitelé pomluv nebudeme moci jít k Bohu. Potřebujeme Mír, Světlo, Blaženost a božskou Lásku. Budeme-li pečovat o tyto vlastnosti, pak nebudeme mluvit špatně o druhých. Snažíme se milovat Boha. Jestliže milujeme Boha, jak potom můžeme nenávidět Boží děti? Mluvit o někom špatně znamená nepřímo ho nenávidět. Máme-li opravdu rádi kořen, kterým je Bůh, pak nemůžeme mluvit špatně o větvích nebo listí. Milujeme-li opravdu kořen, pak listy, plody a větve musíme také milovat.

Co můžeme dělat s pýchou?

Sri Chinmoy: Dejme tomu, že si myslím, že jsem dobrý zpěvák. Vstoupila do mě pýcha. Ihned se začnu porovnávat s některými velkými, dobře známými zpěváky, a moje pýcha bude zničena. Nebo si například myslím, že jsem dobrý lektor. Ihned se pak pokusím porovnat se s nějakým velkým řečníkem. Pak moje pýcha ustoupí do pozadí. Pokaždé, když do nás vstoupí pýcha, toto můžeme udělat. Je to lidský způsob, jak se vypořádat s pýchou. Ale potíž s tímto způsobem je, že nám pomáhá porazit naši pýchu jen dočasně. Dnes do mě vstoupila pýcha, protože mám pocit, že jsem skvělý zpěvák. Ve chvíli, kdy začnu myslet na opravdu skvělého zpěváka, moje pýcha zmizí. Ale zítra to může přijít znovu. Zítra budu pyšný na něco jiného. Ale pokud mohu snést do svého systému Mír a Světlo, co se pak stane? Nebudu mít příležitost být pyšný na nic, protože budu cítit, že každý, kdo opravdu něčeho dosáhl, nebo něco udělal, je můj bratr nebo sestra. Pravá ruka nebude žárlit na levou ruku. Obě patří stejnému tělu. Takže když je tam jednota, pýcha odejde pryč.

Jak mohu bojovat s pohodlím v nízkém vědomí?

Sri Chinmoy: To, čemu říkáte pohodlí, já chci nazvat potěšení. Komfort a potěšení jdou ruku v ruce. Potěšení je forma vášně, forma ničení. Dokud není vitálno zcela očištěno, lidské vědomí cítí, že potěšení je něco velmi sladkého.

Dítě si nevědomky vezme jed. Myslíte si, že jen proto, že si ho vzalo nevědomě, ho to nezabije? Nevědomky dítě položí prst do ohně a popálí se. Znamená to, že jen proto, že si není vědomo, jak něco dělat, nebude trpět následky? Od chvíle, kdy jste přijali duchovní život, nemusíte vědomě vstupovat do nižšího vitálního světa. Ale ve své mysli tam nevědomě vstupujete. Na fyzické rovině můžete zůstat tisíce kilometrů daleko od vitálního světa. Ale mentálně, pokud pěstujete nízké vitální, emocionální myšlenky, destruktivní myšlenky, bude to přirozeně mysl ničit.

Pokud je vaše aspirace stálá, pak hořící plamen ve vás bude stoupat výš, výš a výš. Ale pokud plamen nehoří, tak se vitální síly stávají velmi silné, velmi silné. Na druhou stranu, když po celou dobu plamen hoří směrem vzhůru, jak to může jít dolů? Hoří-li plamen velmi jasně, vitálno cítí: „Tady pro mě není místo.“ Nižší vitálno nemá šanci v dané osobě zůstat. Potom se nižší vitálno snaží zasadit smrtelnou ránu, absolutně smrtelný úder. V té chvíli musí být aspirant velmi bdělý a musí tomuto úderu čelit. Pokud se tomuto úderu statečně postaví, pak bude nižší vitálno cítit: „Ach, on mě nepotřebuje.“

Chcete, abyste byli dokonalí, a chcete získat osvícení. Pokud stále cítíte, že se chcete stát dokonalými a nechcete nic jiného, pak máte schopnost udržet si svou vlastní výšku. Postupně budete z této výšky stoupat až do nejvyšší výšky, která je vaším cílem. Vaše vlastní výška je teď vaše stoupající aspirace a nic jiného. Váš konečný cíl musí přijít k vám, pokud neustále usilujete o to, abyste zůstali tam, kde jste právě teď, ve vaší stoupající aspiraci.

Kdokoliv se chce vzdát duchovního života jen proto, že nedělá značný pokrok nebo proto, že z času na čas spadne dolů, dělá strašnou chybu. A pak bych chtěl říci ještě něco. Po přijetí duchovní života, pokud ho vědomě opustíte, vás budou nepřátelské síly nemilosrdně mučit a božské síly vám ukážou značnou lhostejnost. Pokud nechcete přijmout duchovní život, výborně. Spěte, spěte; nepřišel ještě váš čas, abyste se probudili. Ale pokud jste již začali běžet a pak jdete zase spát, v té chvíli přijde nevědomost a celého vás zahalí.

Tak, prosím, utíkejte vstříc slunci. Pak vás temnota musí opustit. Nebojte se svých chyb. Buďte si vědomi pouze své výšky a svého cíle. Pokud jste si vědomi své výšky a jste si vědomi svého cíle, pak tam nemůže být žádný propad. Ale jestliže to vědomě necítíte, pak je každý okamžik skličující temnotou.

Část III — Promluvy

Čistota

Mám-li říci, co je nejdůležitější v duchovním životě vedle realizace Boha, okamžitě řeknu „čistota“. Čistotu a realizaci Boha nelze oddělit. Čistota musí být ve fyzickém, vitálním, mentálním a psychickém. V běžném životě mluvíme o vnější čistotě [cleanliness]: on je čistý, on je špinavý. Ale čistota [purity] je něco, co je nekonečně vyšší a naplňující než pouhá vnější čistota. Člověk si může dát sprchu a hned po osprchování může opatrovat nebožské myšlenky a zajímat se o špatné zlé síly. A teď, jaký druh čistoty získal? Očistil své tělo, ale jeho vitálno, jeho mysl, jeho vnitřní existence je samá nečistota. Takže vnější čistota má velmi málo co do činění s vnitřní čistotou srdce, se skutečným srdcem. Ale na druhou stranu vnější čistota může být velkou pomocí a podpořit vnitřní čistotu. Pokud bychom se osprchovali a vzali si čisté, čerstvé oblečení, pak věci, které obklopují naše tělo, jsou již čisté a božské. Pak bude pro nás jednodušší, abychom zabránili nebožským, nepřátelským, nižší vitálním silám do nás vstoupit, a udržet svou mysl a vitálno čisté a božské.

V duchovním světě je čistota dechem naší skutečné vnitřní existence. Pokud nebudeme mít čistotu, můžeme dosáhnout po dobrém nebo po zlém jen trochu reality. Ale tato realita je velmi omezena, a dokonce i toto velmi omezené dosažení rychle zmizí. Bez čistoty nebudeme schopni v duchovním životě dosáhnout ničeho podstatného a nebudeme schopni udržet ani to málo, čeho jsme dosáhli. Ale máme-li čistotu, pak můžeme mít všechny božské vlastnosti v nezměrné míře. Pokud budeme mít bezmeznou čistotu, pak naše vnitřní dosažení mohou trvat věčně. Ale dokud jsme si nevytvořili pevnou čistotu v bezmezné míře, realizace Boha zůstane vzdáleným pláčem.

Jak se staneme čistými? Jeden způsob, jak získat čistotu, je stýkáním se s duchovními lidmi, s čistými lidmi. Od nich dostaneme inspiraci a vedení. Druhým způsobem je vědomě myslet na sebe jako na děti, božské děti. Cítíme-li, že jsme Boží děti, víme, že je tu někdo, kdo se o nás postará. A kdo to je? Jsou to naši božští Rodiče. Dítě nemá žádný pocit nečistoty. Ono je vždy čisté. Naše vnější mysl může říci, že dítě je velmi špinavé, ale to je jen fyzické. Vnitřně je čisté. Pokud si hraje venku, může být jeho tělo pokryto špínou, blátem, vším možným. Dospělý řekne: „Hle, ono je tak špinavé!“ Ale dítě nemá pocit viny nebo provinění. Prostě běží ke své matce, aby se znovu očistilo. Můžeme-li stále cítit, že jsme Boží děti, pak náš pocit nečistoty odejde a naše duše nám spontánně řekne, co je pro nás nejlepší. A toto poselství bude významně prostoupeno čistotou.

V duchovním životě musí každý hledající cítit, že je dítě. Můžeme-li cítit, že nám jsou jen čtyři roky, budeme moci žít v srdci. Dítě žije v srdci. Když je mu třináct nebo čtrnáct, začne fungovat jeho mysl. Když začne fungovat mysl, srdce je zahaleno; a když je srdce zahaleno, všechno jde špatně a čistotu nikde nenajdeme.

Pokušení

Existují různé druhy pokušení. Jeden druh pokušení každý zná, a to je fyzické pokušení, pokušení vést obyčejný život, nižší život. Toto pokušení nás pokouší, abychom vstoupili do světa potěšení, vitálního světa, sexuálního života a do všech druhů nebožských činností. Budeme-li tomuto pokušení naslouchat, bude to smrt našeho duchovního života. Vstoupíme-li do tohoto pokušení, bude to trvat roky a roky a roky, než z tohoto života vyjdeme.

Dalším pokušením je pokušení agresivního vitálna. To přichází v podobě ega. Stejně jako Julius Caesar chceme říci: „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“ Jsme v pokušení, aby k nám každý přišel a dotknul se našich nohou. Chceme být mocní a silní, abychom vládli jiným. Cítíme, že toto nám dá skutečné uspokojení. Když ego vystoupí do popředí a láká nás, cítíme, že jsme nejvyšší páni a všichni ostatní jsou k ničemu.

V mentálním světě existuje ještě další druh pokušení. Cítíme, že víme všechno, zatímco zbytek světa se skládá z hlupáků. Všichni, všichni ostatní, jsou nevědomí hlupáci, a my jsme jediní, kteří vědí všechno. V mentálním světě jsme v pokušení věřit, že my máme moře moudrosti a všichni ostatní mají moře nevědomosti. Jsme v pokušení věřit, že jsme jediní, kdo všechno zná, zatímco zbytek světa je hromada nevědomosti.

Je tu ještě jedna forma pokušení. Je to pokušení cítit, že my jediní jsme záplavou čistoty a že zbytek světa je samá nečistota. Jsme jediné čisté a božské osoby všude kolem. Jedná se o formu ega, která se liší od běžného ega. Je velmi jemná a současně velmi škodlivá.

Takže, jak můžeme překonat tyto formy pokušení? Můžeme je překonat jedině tím, že se odevzdáme — ne jim, ale božskému Světlu, božské Vůli. Jak to můžeme udělat? Můžeme to udělat tak, že se budeme vědomě snažit při meditaci cítit, že my jsme nástroj a někdo jiný je hráč. A kdo je ten někdo? Je to Vnitřní Pilot. Pokud máme pocit, že jsme to my, kdo koná, budou se nám nebožské síly posmívat. Přijdou a vzbudí v nás pýchu, domýšlivost, nebožskost, nečistotu a nejistotu. A tak se musíme během meditace modlit k Nejvyššímu: „Ó Pane, jsem Tvůj nástroj. Jsem Ti tak vděčný, že jsi mě přijal jako svůj nástroj, a jsem Ti tak vděčný, že jsi ze mě udělal vědomý nástroj. Použij mě prosím Tvým vlastním Způsobem.“

Na zemi jsou miliony a miliony lidí, kteří si nejsou vědomi skutečnosti, že jsou nástroji Boha. Přijali jsme duchovní život, a proto jsme si plně vědomi toho, že my jsme nástroje a Bůh je Hráč. Pokud se nám podaří udržet si tento pocit, nedojde k žádnému pokušení. Dokud budeme těmi, kdo konají, budou na nás špatné síly útočit a pohltí nás. Ale pokud se staneme naprosto bezmocnými a budeme cítit: „Já jsem nástroj, ó Bože. Jsi to Ty, kdo hraje. Použij mě,“ pak všechna pokušení přijdou a napadnou našeho Vnitřního Pilota, Boha, ale na Něj nebudou mít žádný vliv.

Když se staneme ‚pánem‘, když cítíme, že neexistuje žádný jiný ‚pán‘, pak síly pokušení přijdou a zaútočí na nás. Ale pokud budeme chytří a moudří, a řekneme: „Ne, ne, ne, já nejsem ten, kdo koná; já jsem nástroj. Ten, kdo koná, je někdo jiný,“ pak tyto síly půjdou a zaútočí na toho, kdo koná, na Všemocného, na Nejvyššího. A pak my budeme v bezpečí.

Vnitřní studium

Jóga je jediný způsob, jak realizovat Boha a získat osvobození. Neexistuje žádný jiný způsob. Jóga znamená spojení s Bohem. Pokud chce někdo získat magisterský titul, jde studovat na univerzitu. Pokud někdo řekne: „Nebudu studovat, ale získám magisterský titul jinak,“ je to nemožné. Stejně tak, pokud člověk necvičí jógu, pokud nemá disciplínu, pokud nemedituje, pokud neaspiruje, pak je nemožné získat osvobození. Osvobození je jako vyšší kurz. Pokud jsem nejprve neprošel střední školou ani vysokou školou nebo univerzitou, jak mohu dostat svůj magisterský titul? Podobně, v józe také půjdeme krok za krokem nahoru, nahoru, nahoru, nahoru. Pak, na konci našeho vnitřního studia, dostaneme osvobození.

Nabízíme-li svou existenci Bohu, Pravdě, Světlu, pak můžeme očekávat Mír, Světlo a Blaženost v bezmezné míře. Budeme-li ve škole pilně studovat, samozřejmě budeme očekávat dobrou známku. Jak jsme zaseli, tak sklidíme. Pokud jsme zaseli božská semínka, semínka aspirace, pak dříve nebo později musíme uvidět bohatou úrodu realizace Boha. Můžeme-li nabídnout vnitřní pláč, můžeme-li plakat pro Mír, Světlo a Blaženost, pak Bůh musí přijít. Náš pláč bude naplněn Bohem, který je vlastníkem nekonečného Míru, Světla a Blaženosti.

Někteří duchovní Mistři říkají svým žákům, kteří dokonce meditovali deset nebo dvacet let, aby nepoužívali slova jako ‚spasení‘, ‚osvobození‘ a ‚osvícení‘. Jedná se o velmi vysoká slova. Začínáme s abecedou duchovního života. Dokonce i když myslíme ve spánku na dosažení cíle, jen klameme sami sebe. Cíle dosáhneme, ale v Boží zvolené Hodině. Spása, osvobození, realizace: tyto věci přichází na konci cesty. Právě teď musí všichni hledající myslet na základní věci v jejich duchovním životě. Meditovat pět nebo deset minut nebo půl hodiny: to je právě teď vaše studium. Dítě nemyslí na své magisterské studium, když se dosud nenaučilo abecedu; to je nemožné. Tak ho nechme, aby se učilo přípravné věci, základní věci; pak, když bude na univerzitě, může myslet na osvobození a realizaci.

Prosím, nemyslete si, že vás odrazuji. Daleko od toho. Konečným cílem dítěte je určitě získat jeho magisterský titul. Ale tím, že bude po celou dobu myslet na nejvyšší kurz, nikdy magisterský titul nedosáhne. Hledající musí jít krok za krokem. Pokud stále myslí na cíl, bude cítit, že cíl je příliš daleko. Tady ještě nezačal cestu a cíl je miliony kilometrů daleko. Pak si začne myslet: „Jsem tak slabý, jsem tak neupřímný, tolik věcí neznám. Jak mohu dosáhnout svého cíle?“ Když tyto myšlenky přijdou, bude zklamaný a sklíčený a vzdá se duchovního života.

Část IV — Poznámky k žákům

Vidění a cítění

Jedna věc je cítit; jiná věc je vidět. Nemusíš mě vidět dvacet čtyři hodiny denně. Pokud můžeš cítit mou vnitřní přítomnost, stačí to. Když matka pracuje v kuchyni a dítě si hraje v obývacím pokoji, dítě nemusí vidět matku po celou dobu. Ví, že jeho matka je tam. Stále získává vibrace své matky. Atmosféra v místnosti je prosycena vědomím matky a pýchou otce. Tak tady také, když večer meditujete předtím, než jdete do postele, jestli mě můžete vidět ve svých snech, to je výborné. Ale pokud mě nevidíte, musíte cítit: „Chce-li přijít a být v mém snu, v pořádku. Ale jestli chce, abych jen v sobě cítil jeho přítomnost, je to víc než dost.“

Někteří z vás mě chtějí vidět. Ano, pokud mě můžete vidět, je to v pořádku. Ale mnohem důležitější než vidět, je cítit. V případě, že matka nevidí syna, stále cítí jeho přítomnost ve svém srdci. Použijete-li svou vizi, pak ve mně uvidíte jednu věc a někdo jiný může vidět něco jiného. Vidět je dobré, ale může to být zrádné. Ale když ve mně něco cítíte, v té chvíli jste se již sjednotili s mým vědomím. Jestliže se předtím, než půjdete do postele, ztotožní vaše srdce s mým vědomím, pak následující ráno, když vstanete, musíte cítit mou přítomnost uvnitř vás, vně vás, kolem vás, všude. Když večer meditujete, snažte se cítit hluboko uvnitř sebe mou existenci, nebo se snažte cítit, že je uvnitř vás to nejkrásnější dítě. Toto dítě je duše, která vychází do popředí.

Takže se vždy snažte věnovat víc pozornosti cítění než vidění. Když cítíte, mysl by tam vůbec neměla být. Chovejte se jako dítě, které ví jen to, jak milovat. A neočekávejte nic svým vlastním způsobem. Cítíte-li: „Ach, kdyby Mistr přišel a byl tady se mnou, byl bych tak šťastný,“ pak se oddáváte jen vymyšleným snům. Žijte pouze ve Skutečnosti, v božské Skutečnosti. Tato Skutečnost vám řekne: „Nech Boha řídit tvůj život. Chce-li přijít, ať přijde. Tvůj úkol je okopávat půdu; tvůj úkol není produkovat úrodu. To udělá On. Vypěstuje pro tebe bohatou úrodu realizace. Ty Ho musíš jen nechat.“

Potom můžete jít ještě o krok dál a říci: „Já nejsem ten, kdo kultivuje půdu. Je to On ve mně, kdo ji kultivuje.“

Postupně, postupně předávejte veškerou odpovědnost Nejvyššímu ve mně. Cítíte-li upřímně, že jsem zodpovědný za vaše činy, pak nebudete moci udělat nic špatného. Také se snažte cítit, že to, co nemůžete dělat přímo přede mnou, nemáte dělat vůbec; co nemůžete říct přede mnou, že nemáte říkat. Máte-li takovýto vnitřní pocit, pak budete cítit mou přítomnost v každém okamžiku svého života.

Uvědomění si, kdo Mistr je

Když opustíte tělo, řekněme po čtyřiceti až padesáti letech, a stanete se duší, a když budete naprosto ve vědomí duše, pak budete mít možnost poznat můj skutečný status. Nežádám vás, abyste opustili tělo, v žádném případě, protože jinak byste mi nemohli pomoct v mé manifestaci. Ale uvědomíte-li si můj vnitřní status, když jste v těle, ve fyzickém, pak je vaše realizace opravdu něčím. Pak se můžete zúčastnit a podílet se na mé hře. Nyní se mnou hrajete fotbal a společně hrajeme proti nevědomosti. Je to příležitost, kterou dostáváte na zemi. Ale ve světě duší budete jen pozorovatel: já hraji dobře fotbal a vy se na mě díváte. Občas byste se chtěli zúčastnit, ale ve světě duší se hry nemůžete zúčastnit přímo. Nedostanete tam skutečné uspokojení, protože manifestace se koná zde na zemi. Radost, kterou získáte, přijde jen z pozorování.

Ve vzácných případech jsou velmi blízcí žáci, nejbližší žáci, velmi silní jak na fyzické úrovni, tak i na duchovní úrovni. Na obou úrovních jsou velmi silní, nadšení, oddaní a odevzdaní. Když Mistr hraje na zemi svou roli, a to i v případě, že žáci jsou ve vyšších úrovních, jejich radost je pevná a konkrétní; dostanou stejnou radost. Ale pokud mě někdo opravdu chce vidět a projevovat tady na zemi, pak musí být se mnou tady.

Největší příležitost dostáváme, když do světa přijde skutečný duchovní Mistr. V té době děláme ten nejrychlejší pokrok. Dokonce i ti, kteří by jinak byli v duchovním životě naprosto k ničemu, dělají také nejrychlejší pokrok, v závislosti na jejich kapacitě. Mám žáky, kteří měli jen jednu nebo dvě lidské inkarnace. Můžete si představit, jak je jejich život stále ve světě zvířat. Ale prostřednictvím přímého zásahu duchovního Mistra tito lidé mohou ještě v lidském životě udělat rychlý pokrok, i když jejich pokrok nemusí být tak velký, jako u pokročilejších hledajících. I když mohou být ve zvířecím vědomí, protože přijali Mistra, on jim pomůže. V té chvíli hraje svou roli Mistrův nepodmíněný Soucit.

Urychlení Boží hodiny

Cítíte-li, že jsem alespoň Boží vědomý zástupce, a můžete-li čtyřiadvacet hodin denně cítit, že se o vás starám, pak můžete snadno urychlit Boží vybranou hodinu. Většina z vás tady má jednu společnou nemoc. Musíme otevřít nemocnici pro všechny pacienty, kteří trpí touto nemocí. V naší nemocnici, všichni trpí jednou nemocí: mají pocit, že se o ně nestarám. Ale můžete-li cítit, že se o vás starám jako o jednotlivce, jako o hledajícího a jako o dítě mé duše, pak okamžitě můžete urychlit Boží hodinu.

Jak se o vás starám, nebudete nikdy vědět. Právě teď, když se na vás usmívám, máte pocit, že se o vás starám. Ale pokud budete cítit mou přítomnost ve svém srdci, pak budete vždy cítit, že se o vás starám. Můžete-li vědomě cítit mou přítomnost, pak se postupně bude vaše radost zvyšovat. Když si pěstujete depresi, pochyby a podobné věci, v té chvíli mi dáte nulu. Zkuste jít hluboko uvnitř. Pokud mi můžete dát za mou péči o vás i jeden bod ze sta, pak budu velmi vděčný. Když mi můžete dát sedmdesát, říkám vám, že v té době musíte cítit, že urychlujete Boží hodinu. Když mi můžete dát vyšší známku, pak děláte ten nejrychlejší pokrok. Nejjednodušší způsob, jak urychlit Boží hodinu, je stále cítit, že se o vás starám jak ve svém vnitřním životě, tak i v mém vnějším životě.

Lidským způsobem si myslíte, že snad od vás něco potřebuji, nějakou laskavost, a to je důvod, proč se o vás starám. Ale několikrát jsem vám řekl, že nikdo není nepostradatelný. Jen ciťte, že ten, kdo je schopen sloužit našemu poslání božským způsobem, dostává tu největší příležitost. Jsem za vás zodpovědný vaší duši, Nejvyššímu. Není to vaše dychtivost, která urychlí Boží hodinu a umožní vám běžet co nejrychleji: je to moje dychtivost, moje potřeba. Je to má stálá vnitřní potřeba, vzít každého jednotlivce co nejrychleji k cíli. Máte-li pocit, že je to vaše potřeba, a ne moje potřeba, pak jste na omylu. Realizoval jsem Boha; to je pravda. Ale dokud vám nedám realizaci Boha, tak jsem neprojevil Božskost v pozemském vědomí a moje hra není dokončena.

Poselství žákům ze dne 13. dubna 1969

Sri Chinmoy předal toto poselství svým žákům dne 13. dubna 1969 k pátému výročí svého příchodu na Západ.

Máme jednu volbu a jedno rozhodnutí. Naše volba je sjednotit se s Božím životem. Naše rozhodnutí je být věčně oddaným dechem v naplňování Božího vesmíru.

— Sri Chinmoy

Ó Nejvyšší, Tobě nabízím to, co jsem: svůj život oduševnělé vděčnosti. Ó děti Nejvyššího, dám vám to, co mám: svůj život nesobecké oddanosti a jednoty. Moje láska je mojí váhou. Moje láska je mojí výškou. Moje láska je zároveň mojí váhou a mojí výškou. Moje láska k oddaným žákům je silou mé jednoty s nimi, je mojí váhou. Moje láska k Nejvyššímu, je silou mé jednoty s Ním, je mojí výškou.

V posledních několika letech vstoupili žáci do mého života a já jsem vstoupil do jejich životů. Já sloužím Nejvyššímu v nich; oni slouží Nejvyššímu ve mně. Společně rosteme. Společně budeme věčně růst. Postupně budeme dávat a brát. Já od vás očekávám absolutní oddanost a vy ode mne očekáváte absolutní realizaci Absolutna.

Podle gramatiky je ‚nejlepší‘ stupeň superlativy. V běžném životě nemůže být každý nejlepší. Jen jeden člověk může být nejlepší; ostatní mohou být dobří, lepší, a tak dále. Ale tady máme co do činění s Nekonečnem, Věčností a Nesmrtelností. Nekonečno nemá hranice. My všichni jsme duchovní hledající, hledající nekonečnou Pravdu. Takže každý jednotlivec se může snažit stát se jedním s Nejdražším, s Nejvyšším. Každý jednotlivec může být jedinečným nástrojem Nejvyššího silou své naprosté oddanosti a nepodmíněné odevzdanosti Vůli Nejvyššího. Gramatika je napsána smrtelníky, obyčejnými lidmi. Ale náš život je napsán Nejvyšším, který může udělat každého z nás jedinečným nástrojem Jeho Vůle.

Každý žák může být jako okvětní lístek božského lotosu, unikátní okvětní lístek lotosu. Celý lotos se bude nadýmat božskou pýchou, když uvidí, že každý jednotlivý plátek pomáhá a slouží celku růst do Nejvyšší dokonalé Dokonalosti zde na zemi.

Víme, že pomalý a vytrvalý vyhraje závod. Zajíc prohrál závod s želvou. Ale na druhou stranu si přeji říct, že když žijeme v Božství, když žijeme v Nejvyšším, v Nejvyšším Vědomí, že v té chvíli toto pravidlo nemusíme dodržovat. V našem případě rychlé a dynamické může vyhrát závod. Nejvyšší je náš Pilot, náš Věčný Pilot. Podle Jeho Vůle, v Jeho vybrané Hodině jsme začali naši cestu. Je to On, kdo nás inspiruje běžet vstříc Zlatému Pobřeží věčného Za. V Jeho závodě On běží v nás a skrze nás, a tak musíme dosáhnout určeného Cíle.

Někteří z vás mají mylnou představu, že Nejvyšší je nepoznatelný. Ale to není pravda. Právě teď není znám všem lidem. Ale zároveň ti, kteří si Ho uvědomili, si jsou plně vědomi skutečnosti, že může být viděn, může se s Ním mluvit, můžeme Ho cítit. Když s Ním mluvím, vidím Ho jasněji, než vidím vás tady svýma otevřenýma očima. Takže můžete říct, že Boha právě teď neznáte, protože jste ho nerealizovali. Ale když řeknete: „Bůh je navždy nepoznatelný,“ pak jste na omylu. Bůh je náš Otec. Jak může náš Otec zůstat po celou dobu nepoznatelný? On může zůstat nepoznatelný nanejvýš na krátkou dobu, protože my si teď hovíme v potěšení nevědomosti. Jsme v temné místnosti, která chce světlo. Ale když je naše vědomí, naše vnitřní bytost, zaplavena božským Světlem, pak Ho musíme vidět tváří v tvář.

Takže prosím, od této chvíle změňte svůj názor, pokud jde o Boha. Bůh není v současné době znám, ale nikdy nemůže být nepoznatelný. On je náš Otec. On je náš nejdražší, On je náš nejbližší. V Jeho zvolené hodině otevře naše třetí oko, oko, které skutečně vidí Pravdu. Tyto dvě lidské oči nevidí konečnou Pravdu. Pouze třetí oko, které je okem naší božské jednoty s Nejvyšším, nás může nechat vidět, cítit a splynout s Nejvyšším. Nejvyšší nás inspiroval k zahájení své cesty. Cíl naší cesty je určen. Musí se nám to podařit, protože Nejvyšší je náš Pilot, Nejvyšší je naše Cesta, On je náš Průvodce, On je náš věčný Cíl.

Část V — Otázky a odpovědi z Oxfordu.

SCS 278-283. Otázky v části V. položili hledající, kteří navštívili přednášku Sri Chinmoye na Oxfordské univerzitě dne 19. června 1976.

Modlím-li se za svého otce, bude to přínosem pro vývoj jeho duše, i když nevede duchovní život?

Sri Chinmoy: Pokud člověk nevede duchovní život a jiný člen jeho rodiny se pro něj modlí a medituje, samozřejmě, že to pomůže. Ale pokud člověk vědomě odmítá lásku a duchovní pomoc, kterou dostává, pak z toho nebude mít žádný prospěch. Například člen vaší rodiny nepřijal duchovní život, ale vy jste jej přijal oduševněle a modlíte se za tuto osobu jen proto, že je členem vaší rodiny. Vaše modlitba bude rozhodně plodná za předpokladu, že nedojde k jejímu odmítnutí. On může říci: „Jsem příliš letargický. Nechci to udělat, ale pokud to pro mě uděláš, budu ti vděčný. Mám hlad, to je pravda, ale nechce se mi jít do kuchyně. Přineseš mi něco k jídlu?“ Pak můžete jít do kuchyně a otevřít chladničku a přinést mu jídlo. Přinášíte mu jídlo jen proto, že je líný. Ale pokud mu přinesete jídlo a on ho prostě odhodí, a ještě se rozzlobí, pak co můžete dělat? Takže je to na něm. Když mu přinesete jídlo, měl by ho alespoň sníst. Když bude jíst, tak bude živen. V té chvíli pak nezáleží na tom, jestli šel do kuchyně sám. Ale pokud odmítá jídlo, pak bez ohledu na to, jak upřímní jste, s jakým dobrým úmyslem mu jídlo přinášíte, ztrácíte svůj čas. Zcela to závisí na jeho přijetí nebo odmítnutí. Pokud to přijme, pak samozřejmě budete cítit, že síla vaší modlitby, plod vaší modlitby, k němu přijde. Ale pokud to odmítne, pak je to nemožné.