Když se vidím, jak si hovím ve své sebeshovívavosti a jak začínám pochybovat ve svou upřímnost, co bych měl dělat?

Sri Chinmoy: Máte-li opravdovou upřímnost, samotná tato upřímnost vás ochrání. Upřímnost překypuje silou, my ale tuto sílu podceňujeme. Jestliže si myslíte, že jste upřímní ke svému cíli, když děláte chyby, tak v té chvíli upřímní nejste. Když je upřímnost neoblomná, nemůžete udělat žádnou chybu. Síla upřímnosti potlačí sílu pokušení a výsledkem bude, že se stanete upřímnějšími. Pokud ale přesto chybu uděláte, měli byste se vždy pokusit znovu. Jestliže jste opravdu upřímní, vaše upřímnost se po několika minutách objeví a vyvolá ve vás pocit, že případ není úplně ztracený. Upadli jste. Teď se pokuste vstát a znovu jít, pochodovat, běžet.

Jaké druhy své pohodlnosti musíme transformovat?

Sri Chinmoy: Každý druh pohodlnosti ve vašem vitálním, emocionálním a mentálním životě — všechno, co vám brání jít hlouběji a výš. Všechno, co děláte špatně na fyzické, vitální a mentální úrovni, všechno, co vám snižuje vaše vědomí a nedovoluje vám, abyste se co nejsilněji koncentrovali na Nejvyššího, je pohodlnost a musí se transformovat.

Chci-li dělat džapu, měl bych pronášet tvoje jméno nebo „Aum“ nebo „Supreme“?

Sri Chinmoy: Nejlepší způsob, jak dělat džapu je pronášet jméno Nejvyššího. Jestliže ale nemáš radost z pronášení „Supreme“, potom opakuj „Aum“: Bůh Stvořitel, Bůh Ochránce a Bůh Přeměnitel. Buď použij „Aum“ nebo „Supreme“. Zřeci svaté minulosti pronášeli „Aum“. Když pronášíš „Supreme“, zahrnuje to vše. Někdy při pronášení „Supreme“ pracuje mysl, ale s „Aum“ funguje jinak. Protože „Supreme“ je anglický výraz, nemusíš z toho mít radost, kdežto „Aum“ je pro tebe nové. Když děláme něco nového, dostáváme radost.

Má přítelkyně není tvým žákem. Začala meditovat na tvoji fotografii a cítí velký strach.

Sri Chinmoy: Není to strach. Je to jen obava z toho, zda je připravena vzdát se určitých věcí. Strach není ze Skutečného, ale ze vzdání se něčeho. Velmi často lidé říkají, že jsou z mé fotografie vyděšeni k smrti. Není to ale z mé fotografie; jen se nechtějí vnitřně vzdát svých starých zvyklostí, svého starého života. Dívají se na mou fotografii a vidí oceán nejistoty. Ve skutečnosti to ale není oceán nejistoty. Jen si pevně drží své staré zvyklosti a nechtějí se jich vzdát. „Co se stane, jestliže se jich vzdáme? Právě teď víme, co jsme a co děláme.“ Její zážitek je třeba vysvětlit takto.

Dokážete-li zahladit minulost a jste připraveni vědomě a oduševněle vstupovat do stále nového, uvidíte, že nové má také svou skutečnost, skutečnost více naplňující než minulost. Pak strach nikdy nemůže existovat. Strach přichází pouze tehdy, když nejste ochotni vzdát se svého starého života, nebo si nejste jisti novým životem.

Ale většinou si lidé neuvědomují fakt, že se nechtějí vzdát svého starého života. Protože se chtějí stát duchovní, cítí se zahanbeni, že se stále starají o obyčejné věci, a nechtějí si to přiznat. Někteří jsou upřímní; říkají, že se nevzdají pití a drog. Chtějí duchovní život, ale nechtějí se vzdát svého starého života. Nechávají nás, abychom je povzbuzovali a říkali, že jim nový život určitě dá pocit uspokojení. Může to být na mé cestě nebo na cestě někoho jiného, a dokud se procvičuje duchovnost, získají určité uspokojení. A pokud je duchovnost následována upřímně a oddaně, uspokojení bude trvalé.