Část I. — Jóga

Říkáš, že učíš jógu. Mohl bys prosím vysvětlit, co je to jóga?

Sri Chinmoy: Jóga znamená jednotu, vědomou jednotu člověka s Bohem. Jóga je duchovní věda, která nás učí, jak člověk může realizovat konečnou Skutečnost.

Jóga je jazyk Boha. Chceme-li hovořit k Bohu, musíme se naučit Jeho jazyk. Jóga nám říká, že uvnitř nás je jistá božská vlastnost, které se říká aspirace, a že Bůh má jistou božskou vlastnost, které se říká Soucit. Jóga je spojovací článek mezi naší aspirací a Božím Soucitem.

Náš lidský život je plný pochybnosti, strachu a frustrace. Jóga nám pomáhá nahradit strach za nezdolnou odvahu, pochybnost za absolutní jistotou a frustraci za zlaté dosažení.

Jóga není něco nepřirozeného, nenormálního nebo nepozemského. Je to cosi praktického, přirozeného a spontánního. V této chvíli nevíme, kde Bůh je, nebo jak vypadá, ale praktikováním jógy uvidíme Boha na vlastní oči. Stejně jako ve fyzickém světě dosahujeme úspěchu v nějaké činnosti neustálým cvičením, tak i v duchovním světě dosahujeme praktikováním jógy cíl cílů: realizaci Boha.

Jóga není ani filozofie ani náboženství. Jóga zahrnuje filozofii i náboženství a současně je transcenduje. Náboženství a filozofie mohou lidskou bytost vést až k Božímu Paláci, ale jóga vede aspiranta přímo k Božímu Trůnu.

Jóga není v rozporu s žádným náboženstvím. Pro opravdového aspiranta, který se dal na jógu a duchovnost, nebude obtížné udržet si své náboženství. Mám žáky, kteří jsou katolíci, protestanti, židé, a tak podobně. Říkám jim, aby neopouštěli své náboženství. Pro člověka, praktikujícího jógu, je na začátku vždy snazší a bezpečnější zůstat ve svém náboženství. Jakmile však realizuje Boha, potom transcenduje všechna náboženství. Když jde hluboko dovnitř a realizuje Boha, zjistí, že mu patří celý vesmír a že tato realizace přesáhne všechna náboženství.

Náboženství je inspirace. Jóga je aspirace. Božskost je dokonalost. Inspirace, aspirace a dokonalost mohou na Zemi snadno a plodně kvést v transcendentální harmonii.

Nedávno jsem četl o člověku, který byl za živa pohřben osmnáct dní a přežil to bez úhony. Umožňuje tvůj způsob meditace, aby někdo časem vykonal takovýto čin?

Sri Chinmoy: Mé učení není jakýmsi druhem kupčení se zázraky. Moje práce je pomoci hledajícím dosáhnout Boha. Být pohřben v zemi osmnáct dní nám v našem duchovním hledání nepomůže. To, co nás vede k Bohu, je naše aspirace, náš vrcholný vnitřní pláč.

Když někdo vykoná zázraky nebo nadpřirozené výkony, k realizaci Boha nám ani přímo, ani nepřímo nepomůže. Nanejvýš se od něj naučíme, že pokud vstoupíme do tajné oblasti kosmických skutečností, lidské schopnosti neberou konce. Moje učení tedy nemá nic společného s předváděním takovýchto hloupých zázraků. Chcete-li opravdu realizovat Boha, chcete-li opravdu Boží nekonečné Světlo, Mír a Blaženost, potom byste se měli držet milióny a milióny mil daleko od věštců a obchodníků se zázraky. Pokud si myslíte, že vás inspirují, potom jste na omylu. Běžte hluboko dovnitř a uvidíte, že jenom probudili vaši jalovou, slepou a neplodnou zvědavost. Zvědavost není duchovnost. A to vám ti věštci a obchodníci se zázraky nabídli ještě něco navíc: pokušení. Pokušení je posel zničení. Je tady, protože se božské poslání vašeho života — neúspěšné, nenaplněné — chýlí ke konci.

Buďme tedy bdělí. Naléhavě vás žádám, abyste nezaplétali svoji ryzí meditaci srdce s věštci a obchodníky se zázraky. Neplýtvejte svým časem. Váš čas je vzácný. Vaše meditace je neocenitelná. Vaše dosažení bude střežit bezčasá Věčnost, nezměrná Nekonečnost a nekonečná Nesmrtelnost. Nečekejte. K tomu, kdo čeká, přijdou všechny věci, kromě realizace, která ztělesňuje dnešek, a kromě osvobození, které odhaluje nyní.

Fyzické pozice (Hatha Jóga)

Tady v západním světě má většina lidí, která se nevyzná v józe a meditaci, tendenci spojovat je s někým, kdo stojí na hlavě nebo dělá určitá cvičení. V jakém vztahu jsou tato cvičení k duchovnosti?

Sri Chinmoy: V této chvíli jsou mnozí z nás fyzicky neklidní, nejsme na tom lépe než opice. Nedokážeme vydržet v klidu více než sekundu, aniž bychom jej porušili. Tato fyzická cvičení a pozice uvolňují naše tělo a na krátkou dobu nám přinesou mír mysli. To jsou však jenom přípravné etapy. Pomáhají hledajícímu vstoupit do skutečného duchovního života. V opravdovém duchovním systému jsou začátečníci v hatha józe jako žáčci mateřské školy. Z mateřské školy musíme jít na základní školu, střední školu, na univerzitu. Někdo může ve skutečnosti mateřskou školu snadno přeskočit. Je mnoho aspirantů, kteří si jenom sednou a utiší a uklidní svoji mysl, a vstoupí do hlubších oblastí své bytosti, aniž by museli dělat nějakou hatha jógu.

Tato cvičení nám nikdy nedají realizaci, nikdy! Jinak by už touto dobou všichni světoví atleti realizovali Boha pouhým fyzickým cvičením. Tělo je nezbytné. Musíme mít zdravé a pevné tělo, aby v něm a jeho prostřednictvím mohla jednat duše na poli projevení. Pokud však očekáváme od těla něco víc, tak jsme bláhoví.

Musím nicméně zdůraznit, že Hatha Jóga je vysoce nadřazena západnímu systému cvičení, který je často vykonáván trhaně, prudce a do jisté míry násilně. Cvičení Hatha Jógy se provádějí klidně, tiše a v meditativní náladě. Na rozdíl od většiny západních cvičení posilují nervy a ztišují mysl.

Správné dýchání

Mohl bys nám něco říci o správném dýchání při meditaci?

Sri Chinmoy: Pokud jsi začátečník a chceš správně dýchat, potom bys měl sedět se vzpřímenou páteří. Dále musíš při dýchání myslet nejprve na čistotu. Když se nadechuješ a vědomě či nevědomě cítíš, že to přichází přímo od Boha, od Čistoty samotné, potom se tento dech může snadno pročistit. Když se nadechuješ, zkus se nadechovat tak pomalu a tiše, jak je to jen možné, takže kdyby někdo před tvůj nos umístil tenkou niť, vůbec by se nepohnula. A když vydechuješ, zkus vydechovat ještě pomaleji, než ses nadechoval. Pokud to jde, tak udělej mezi výdechem a dalším nádechem krátkou přestávku. Můžeš-li, zadrž na pár sekund dech. Je-li to však obtížné, tak to nedělej. Nikdy nedělej nic, co by ublížilo tvým orgánům nebo dýchacímu systému. Pokaždé, když se nadechuješ, zkus pocítit, že přinášíš do svého těla Mír, nekonečný Mír. A teď, co je opakem míru? To všichni znáte: neklid. Když vydechuješ, zkus prosím cítit, že vyháníš neklid tvého vnitřního i vnějšího těla a neklid, který vidíš všude kolem sebe. Pokud budeš dýchat tímto způsobem, zjistíš, že tě neklid opouští. Poté, co tohle několikrát uděláš, zkus prosím cítit, že nadechuješ Sílu a Moc z vesmíru, z kosmu. A při výdechu se pokus vypudit strach. Když budeš vydechovat, veškerý strach z tvého těla odejde. Po dalším cvičení se pokus cítit, že to, co nadechuješ, je Radost, nekonečná Radost a to, co vydechuješ, je smutek, trápení a melancholie.

Jinou věc, kterou můžeš zkusit, je cítit, že to, co nadechuješ, není vzduch, ale kosmická energie. Pociťuj, že do tebe s každým dechem vstupuje ohromná kosmická energie a že se ji chystáš použít k tomu, aby ses očistil: k očištění těla, vitálna, mysli a srdce. Pociťuj, že v tvém těle není jediné místo, které by nebylo zaplněno proudem kosmické energie. Plyne v tobě jako řeka. Pokud cítíš, že celá tvoje bytost byla umyta nebo pročištěna kosmickou energií, pociťuj dále, že vydechuješ veškeré smetí, které je v tobě, všechny nebožské myšlenky, nečisté činy, temné nápady. Vydechuj ven cokoliv, co ve svém systému považuješ za nebožské, cokoliv, co nechceš považovat za své vlastní.

Není to tradiční jogínská pránajáma, která je složitější a systematičtější. Avšak to, co jsem vám popsal, je nejefektivnější duchovní metoda dýchání. Budeš-li praktikovat tuto dýchací metodu, brzo uvidíš, že to, co děláš, není představa; je to skutečnost. Na začátku musíš používat představivost, ale po čase uvidíš a ucítíš, že to vůbec není představa, nýbrž skutečnost. Vědomě nadechuješ energii, která proudí ve vesmíru všude kolem, která tě očišťuje a vyprazdňuje všechno nebožské. Tímto způsobem se však musí dýchat velmi vědomě, ne mechanicky. Můžeš-li takto dýchat pět minut denně, budeš schopen činit velmi rychlý pokrok.

Když dosáhneš pokročilejšího stádia, pociťuj, že tvůj dech nepřichází a neodchází pouze nosem. Ciť, že se nadechuješ srdcem, očima, nosem, póry. Nyní jsi omezen na dýchání nosem nebo ústy, ale přijde doba, kdy zjistíš, že dýchat může kterákoliv část tvého těla. Duchovní Mistři mohou dýchat i tehdy, jsou-li jejich nosy a ústa zavřená. Pokud se zdokonalíš v tomto duchovním dýchání, ucítíš, že tvoje nečistota a nevědomost zmizely. To, co nahradilo tvoji nevědomost a nedokonalost, je Boží Světlo, Boží Mír a Boží Síla.

Vegetariánská strava

Dodržujete při vaší meditaci nějaká pravidla stravování? Je například nutné, aby člověk byl vegetariánem, aby mohl vést duchovní život?

Sri Chinmoy: V duchovním životě hraje vegetariánská strava velice důležitou roli. Čistota má pro aspiranta vrcholný význam. Této čistoty musíme dosáhnout ve fyzickém, vitálním a mentálním. Když jíme maso a ryby, vstupuje do nás agresivní, zvířecí vědomí. Naše nervy zneklidní; budou nepokojné a agresivní, a to může naši meditaci rušit. Mírné kvality ovoce a zeleniny nám naproti tomu pomáhají dosáhnout ve vnitřním i vnějším životě kvality sladkosti, jemnosti, prostoty a čistoty. Pokud jsme tedy vegetariány, pomáhá to naší vnitřní bytosti posilovat svoji existenci. Uvnitř se modlíme a meditujeme; na vnější úrovni nám pomáhá jídlo, které si bereme od Matky Země a které nám nedává jenom energii, ale také aspiraci.

Na světě jsou určitá místa, kde je výjimečně chladno a kde se lidé domnívají, že je nemožné, aby žili pouze ze zeleniny. Co mohou dělat? Musí jíst maso. Nebo jsou také někteří upřímní hledající, jejichž tělesná konstituce je velmi slabá. Od počátku svého života jedli maso a teď si už vytvořili zvyk — můžeš říci špatný zvyk — že bez masa nemohou být ani jediný den. Na jednu stranu mají upřímnou aspiraci, na druhou stranu se bouří jejich těla. V takových vzácných případech by aspiranti měli jíst i maso.

Mnoho duchovních hledajících došlo k závěru, že vegetarián je schopen udělat v duchovním životě rychlý pokrok. Vedle vegetariánské stravy se však musí modlit a meditovat. Na Zemi jsou miliony vegetariánů, ale to neznamená, že jsou zde miliony duší, které realizovaly Boha. V Indii mají vdovy zakázáno jíst maso. Nuže, navzdory mé hluboké lásce a respektu k indickým vdovám se obávám, že všechny nejsou realizované duše. Člověk potřebuje k realizaci Boha aspiraci, vnitřní pláč. Má-li někdo aspiraci, potom vegetariánská strava urychlí jeho pokrok, protože čistota těla pomůže jeho vnitřní aspiraci k větší intenzitě a dušeplnosti. Naproti tomu, pokud někdo vegetariánem není, neznamená to, že Boha nerealizuje. Zdaleka ne. Kristus, Vivékánanda a mnoho dalších duchovních Mistrů jedli maso a Boha realizovali.

Drogy

Může podle tvého názoru člověk za pomoci nějakých drog realizovat Nejvyšší, nebo se přiblížit k Bohu?

Sri Chinmoy: Pokud někdo cítí, že užíváním drog získá vnitřní nebo vysoké zážitky, potom je to jeho věc. Možná řekne, že to nemohu posoudit, nebo že nejsem odborník, protože jsem drogy nebral. Já jsem však meditoval a realizoval Nejvyšší. Protože se ptáš na můj názor, tak si přeji díky síle mého vlastního nejvyššího poznání říci, že užívání drog není správné. Ti, kteří berou drogy, ničí své vnitřní duchovní schopnosti, které mají pro vstup do Božího Království vrcholný význam.

Kdybyste mě hodili do moře, násilně ponořili do vody a nedovolili mi vyplavat ven, co by se stalo? Těsně před tím, než bych ztratil vědomí, spatřil bych kolem sebe bílé prázdno. Takové zážitky mají ti, kteří berou drogy. Získají nějaké zážitky, ale je to nebezpečné, nepřirozené, násilné. Když se však někdo modlí, když medituje, když kontempluje, vstoupí do živoucího Vědomí Boha. Zná skutečnou Pravdu, cítí opravdovou Extázi, vidí skutečné Světlo. To je pozitivní a přirozené vplynutí do Boha. Užíváním drog, nebo používáním umělých prostředků lidé nevědomě, pokud ne úmyslně, popírají skutečnou Pravdu.

Ve Spojených Státech a v jiných zemích mám několik stovek žáků. Asi třicet nebo čtyřicet z nich, kteří jsou nyní mými blízkými žáky, užívali drogy a podle jejich tehdejšího chápání a realizace měli velmi vysoké, vznešené zážitky. Jaksi však s těmito zážitky nebyli spokojeni. Přišli ke mně s úmyslem poznat rozdíl mezi zážitky, které měli s drogami a zážitky, které by mohli mít při meditaci se mnou. Po čase začali ze své meditace získávat skutečné duchovní zážitky. Řekli mi, že rozdíl mezi zážitky s drogami a zážitky při meditaci je jako rozdíl mezi sezením ve vaně a plaváním na širém oceánu. Když se jich důkladně vyptáte, uvidíte, že jeden zážitek rozšiřuje a osvobozuje, kdežto ten druhý spoutává a omezuje. Všichni tito žáci k mé nejhlubší radosti a hrdosti rádi pokračovali bez drog. Ti jsou to jistě schopni posoudit, protože mají zkušenosti obojího druhu.

Všichni ti, kteří chtějí být mými žáky, musí zanechat drog, alkoholu a kouření. Užívání drog je pro duchovní život velmi špatné, pití je pro duchovní život velmi špatné a kouření je pro duchovní život velmi špatné. Všechny tyto věci ničí jemné duchovní nervy. Nebudu tolerovat nikoho, kdo stále užívá drogy a alkohol; nezapojím se do jejich života aspirace. Takoví nalévají jed do moře nektaru. Buď mají cítit naprostou nezbytnost duchovního života, nebo nemají chodit ke mně. Nejsem určen pro zvířecí vědomí, jsem určen pro aspirující vědomí.

Takže vy z vás, kteří pomýšlíte na to, že se stanete mými žáky, dejte si prosím za úkol jít hluboko dovnitř a zjistit, zda je tato cesta pro vás vhodná. Nejste povinni sem chodit, ale pokud chcete, existují jistá závazná pravidla. Jsou duchovní Mistři, kteří přijímají narkomany, ale já nejsem Nejvyšším pověřen, abych to dělal. Moje cesta je cesta, kterou pro mne vybral Nejvyšší, a je to Jeho Vůle, abych se zabýval jen těmi, kteří jsou ochotni dodržovat rozhodnutí, které jsem ohledně cesty učinil.

Pokud chceš realizovat Boha v tomto životě, naplnit Boha v tomto životě, chceš-li být mým žákem, musíš pevně sedět v mé lodi — v lodi, která tě dušeplně, oddaně a hrdě doveze k tvému předurčenému Cíli, k Cíli, který je Za. Nechť se v tvém životě už více neobjevují špatné sklony. V každém okamžiku musíš střežit božské vnitřní naléhání. Neměl bys však utrácet svůj vzácný čas dumáním o životě, který jsi vedl dříve. Neměl bys cítit zármutek nad tím, co jsi udělal, protože zármutek oslabuje tvoji aspiraci. Nežádám nikoho, aby se kál. Je pravda, že pokání očišťuje duši. Zároveň však nemáš čas aspirovat, hledět vpřed ke Světlu budoucnosti, když stále lituješ své minulosti. Přeji si, abyste všichni upřeli pohled ke Světlu, a ne k temnotě, s níž jste žili v minulosti. Minulost je prach. Je to budoucnost, co se počítá a budoucnost je nyní, v přítomnosti dneška. Zapomeňte na minulost. Pouze tehdy vás může zlatá budoucnost vlastnit a činit si na vás nárok.

Koncentrace, meditace, kontemplace

Mohl bys nám prosím říci rozdíl mezi koncentrací, meditací a kontemplací?

Sri Chinmoy: Když se koncentrujeme, nedovolujeme žádné myšlence vstoupit do naší mysli, ať už je božská nebo nebožská, pozemská nebo nebeská, dobrá nebo špatná. Mysl, celá mysl musí být zaměřena na určitý objekt nebo subjekt. Jestliže se koncentrujete na lístek květiny, pokuste se cítit, že na celém světě existujete jen vy a ten lístek. Nebudete se dívat ani dopředu ani dozadu, ani nahoru nebo dovnitř. Vy se jen pokusíte proniknout do objektu, na který zaměřujete svoji jednobodovou koncentraci. Koncentrace však není agresivní způsob, jak se podívat nebo vniknout dovnitř nějakého objektu. Zdaleka ne! Tato koncentrace pochází přímo ze srdce, nebo přesněji z duše. Můžeme ji nazvat nezdolnou Vůlí duše, nebo Silou vůle.

Velmi často slyším aspiranty říkat, že se nedokážou koncentrovat více než pět minut. Po pěti minutách je začne bolet hlava, nebo cítí, že je jejich hlava v ohni. Proč? Protože síla jejich koncentrace přichází z intelektuální mysli, nebo můžete říci z ukázněné mysli. Mysl ví, že se nesmí potulovat; toto mysl ví. Pokud se však mysl používá správným, osvíceným způsobem, potom do ní vstoupí světlo duše. Když do mysli vstoupí světlo duše, je mimořádně snadné koncentrovat se na něco dvě nebo tři hodiny, nebo jak dlouho chcete. Během této doby v ní nebudou žádné myšlenky nebo pochybnosti nebo strach. Žádná negativní síla nemůže vstoupit do vaší mysli, je-li zaplněna světlem duše.

Takže když se koncentrujete, zkuste cítit, že síla koncentrace pochází odtud, ze srdečního centra a jde nahoru do třetího oka. Srdeční centrum je tam, kde se nachází duše. Fyzické srdce je drobné, ale duchovní srdce — váš pravý domov — je rozlehlejší než vesmír. Když v tu chvíli myslíte na duši, nepokoušejte se prosím o ní vytvářet nějakou určitou představu, nebo nemyslete na to, jak vypadá. Myslete na ni jen jako na Božího zástupce, jako na nezměrné Světlo a Blaženost, která je ve vašem srdci. Světlo vychází z vašeho srdce, prochází třetím okem a potom vstupuje do objektu vaší koncentrace a sjednocuje vás s ním. Posledním stadiem koncentrace je odhalení skryté největší pravdy v objektu vaší koncentrace.

To, co může koncentrace v našem každodenním životě dokázat, je nepředstavitelné. Koncentrace je nejjistější způsob, jak dosáhnout našeho cíle, ať už je tímto cílem realizace Boha nebo jen uspokojení lidských tužeb. Koncentrace je jako šíp, který proniká do cíle. Ten, komu schází síla koncentrace, není lepší než opice. Skutečný aspirant koncentraci získá ať už Boží Milostí, stálým cvičením nebo aspirací. Každý hledající může tvrdit, že má v sobě božského hrdinu, božského bojovníka. A kdo je ten božský bojovník? Je to jeho koncentrace.

Když se koncentrujeme, musíme se koncentrovat na jednu určitou věc. Pokud se koncentruji na určitého žáka, potom bude tou jedinou věcí v mé mysli. Zároveň se stane jediným objektem mé pozornosti. Když však meditujeme, musíme se pokusit rozšířit své vědomí tak, aby obsáhlo širé moře nebo rozlehlou, modrou oblohu. Musíme rozšířit sami sebe tak, jako když pták rozpíná křídla. Musíme rozšířit naše konečné vědomí a vstoupit do Kosmického Vědomí, kde není žádný strach, žádná žárlivost, žádná pochybnost, ale veškerá Radost, Mír a božská Síla.

Pokud meditujeme, tak to, co ve skutečnosti děláme je, že vstupujeme do prázdné, klidné, pokojné a tiché mysli. Jdeme hluboko dovnitř a přibližujeme se k naší pravé existenci, což je naše duše. Žijeme-li v duši, cítíme, že vlastně spontánně meditujeme. Na povrchu je množství vln, ale moře vespod se to netýká. V největších hloubkách, na dně moře, je úplný klid. Takže když začnete meditovat, zkuste nejprve pocítit svoje vlastní bytí. To jest dno moře: klid a ticho. Pociťujte, že celá vaše bytost je prosycena mírem a klidem.

Potom nechte přijít vlny vnějšího světa. Strach, pochybnosti, obavy — pozemský zmatek — všechno bude spláchnuto pryč, protože uvnitř je pevný mír. Když jste ve své nejvyšší meditaci, tak se nemusíte ničeho bát. Vaše mysl bude veškerým mírem, veškerým tichem, veškerou jednotou. Chtějí-li vstoupit nějaké myšlenky nebo nápady, máte je díky vašemu vnitřnímu míru pod kontrolou, takže vás nebudou schopny ovlivnit. Skáčou a plavou jako ryby v moři, které za sebou nezanechávají žádné stopy. Létají jako ptáci na obloze, kteří za sebou nezanechávají žádné stopy. Takže když meditujete, pociťujte, že vy jste moře a že žádné zvíře v moři vás neovlivňuje. Pociťujte, že jste obloha a prolétávající ptáci na vás nemají vliv. Pociťujte, že vaše mysl je obloha a vaše srdce nekonečný oceán. To je meditace.

Pokud meditujeme, chceme rozmlouvat jenom s Bohem. Teď mluvím anglicky a vy mi rozumíte, protože umíte dobře anglicky. Když budete schopni meditovat, budete moci rozmlouvat s Bohem, protože meditace je jazyk, který používáme k rozhovoru s Bohem. Koncentrací se staneme jednobodovými a meditací rozšíříme naše vědomí do Rozlehlosti. V kontemplaci však do samotné Rozlehlosti vrosteme. Viděli jsme Pravdu. Cítili jsme Pravdu. Nejdůležitější věcí je však do Pravdy vrůst a absolutně se s ní sjednotit. Koncentrujeme-li se na Boha, můžeme cítit, že Bůh je přímo před námi nebo vedle nás. Když meditujeme, musíme uvnitř nás cítit Nekonečno, Věčnost a Nesmrtelnost. Jestliže však kontemplujeme, vidíme, že my sami jsme Nekonečno, Věčnost a Nesmrtelnost. Kontemplace znamená naši vědomou jednotu s Nekonečnem, Věčností, s Absolutnem. V kontemplaci objevujeme sami sebe. Když kontemplujeme, Stvořitel a Stvoření se stává jedním. Sjednotíme se se Stvořitelem a vidíme u svých nohou celý vesmír, uvnitř nás je celý vesmír. Když se v takovou chvíli podíváme na svoje vlastní bytí, nevidíme lidskou bytost. Vidíme cosi jako zdroj Světla, Míru a Blaženosti. Člověk by se měl každý den před meditací několik minut koncentrovat. Jsi jako běžec, který si musí vyčistit trať — podívat se, jestli na ní nejsou nějaké překážky a když ano, tak je odstranit. Když potom začneš meditovat, ucítíš, že běžíš velmi rychle, bez veškerých překážek. Jsi jako expresní vlak, vnitřní vlak, který staví jen v cílové stanici. Jakmile potom dosáhneš Cíle, musíš se stát Cílem. To je poslední stádium, kontemplace. Hledající, kteří právě vstoupili na duchovní cestu, by měli nejméně několik měsíců cvičit koncentraci a teprve potom začít meditovat. Na to musí několik let meditovat, a nakonec mohou kontemplovat.

Mantry

Mohl bys prosím říci něco o mantrách?

Sri Chinmoy: Mantra je zaklínadlo. Může to být slabika, jedno slovo, několik slov nebo věta. Když mantru mnohokrát opakujete, nazývá se to džapa.

Jaký užitek získáme opakováním mantry? To první, co získáme, je čistota. Čistota má v našem duchovním životě nejvyšší důležitost. Pokud v duchovním životě není čistota, potom v něm není ani jistota. Dnes můžeme udělat pokrok a zítra můžeme spadnout tam, kde jsme začínali. Pokud však opakujeme mantru, kterou nám dal duchovní Mistr — a nikdo jiný — určitě čistotu získáme. Z čistoty získáme energii, čistou energii. Když máme energii, získáme ještě něco jiného: pocit univerzální jednoty. A v naší jednotě s Božím vesmírem dosáhneme jednoty s Bohem samotným. Pro rychlé dosažení čistoty je nejlépe opakovat mantru vzestupně. Všichni znáte význam AUM, posvátného Božího jména. Dnes opakujte pětsetkrát “AUM”, “Supreme”, nebo jakoukoliv mantru, kterou vám dal váš duchovní Mistr. Zítra ji opakujte šestsetkrát; pozítří sedmsetkrát;, a tak dále, dokud za týden nedosáhnete dvanácti set. Potom začněte každý den sestupovat, dokud zase nedosáhnete pěti set. Takto můžete vyšplhat na strom a sešplhat z něj dolů. Když sešplháte dolů, ciťte prosím, že se pokoušíte rozdělit získané plody prostřednictvím svého srdce mezi všechny aspirující lidi kolem vás.

Jsou dva způsoby provádění džapy. Jeden je slyšitelný, druhý neslyšitelný. Pokud opakujete mantru nahlas, získáte fyzickou čistotu. Opakujete-li mantru v tichosti, získáte čistotu ve svém vnitřním životě. Fyzická čistota je v duchovním životě nezbytná, ale má-li hledající nedostatek vnitřní čistoty, nedělá žádný pokrok. Člověk může být fyzicky čistý, umytý, ale ve své mysli může mít nebožské, nečisté věci. Má v tu chvíli nedostatek vnitřní čistoty. Je tedy lepší praktikovat džapu v tichu a cítit, že uvnitř vás je někdo, vaše vnitřní bytost, kdo opakuje to slovo za vás.

Pokračujte prosím v tomto cvičení týden po týdnu jeden měsíc. Ať už chcete změnit své jméno nebo ne, svět vám dá nové. Dá vám jméno Čistota. Uslyšíte to vaším vnitřním uchem a překoná to vaši nejlaskavější představivost. Někteří mí žáci v New Yorku toto cvičení dělali a stále jej dělají. Musím říci, že značně pročistili svoji přirozenost a omezili své citové problémy.

Bez čistoty nemohou v naší přirozenosti natrvalo zůstat vnitřní dosažení. Máte-li nedostatek čistoty, potom ve vás žádná božská Pravda nemůže zůstat natrvalo. Jakmile je zde čistota, Mír, Světlo, Blaženost a Síla budou schopny pracovat nanejvýš úspěšně a plodně. Čím jste čistší, tím přicházíte blíže k Supreme. Takže pouhým oduševnělým a oddaným opakováním mantry můžete získat všechno — To Nejvyšší, Supreme.

Část II. — Význam Gurua

Myslíš si, že aspirant potřebuje k realizaci Boha žijícího Gurua?

Sri Chinmoy: Pro realizaci Boha není žijící Guru absolutně nezbytný. První člověk na Zemi, který realizoval Boha, úplně první realizovaná duše, neměla lidského Gurua. Jako svého Gurua měla jenom Boha.

Avšak pokud Gurua máte, usnadní to váš duchovní pokrok. Guru je ve vašem duchovním životě soukromým učitelem. Existuje velký rozdíl mezi soukromým a obyčejným učitelem. Obyčejný učitel se podívá na studentovu práci a dá mu známku. Vyzkouší ho a student zkoušku udělá nebo ne. Soukromý učitel však takový není. Povzbuzuje a inspiruje studenta doma tak, aby dokázal zkoušku udělat. Nevědomost se vás v každém okamžiku vaší životní cesty pokouší prověřovat, zkouší vás, mučí vás, ale tento soukromý učitel vás naučí, jak zkouškami co nejsnadněji projít. Duchovní učitel inspiruje a zvyšuje aspiraci hledajícího tak, aby v Boží zvolené hodině realizoval Nejvyšší.

Abychom se v tomto světě něčemu naučili, potřebujeme ze začátku nějakého učitele. Abychom se naučili abecedu, potřebujeme učitele. Abychom se naučili vyšší matematiku, potřebujeme učitele. Učitel může být nezbytný sekundu, rok, nebo po mnoho let. Nuže, je absurdní cítit, že pro všechno ostatní v životě učitele potřebujeme, ale pro realizaci Boha nikoliv. Tak jako potřebujeme učitele pro vnější vědomosti, pro osvícení naší vnější bytosti, tak potřebujeme také duchovního Mistra, zejména na začátku, aby nám pomáhal a vedl nás ve vnitřním životě. Jinak bude náš duchovní pokrok velmi pomalý a nejistý. Můžeme být ohromně zmateni. Dostane se nám vysokých, povznášejících zážitků, ale nebudeme jim přikládat odpovídající význam. Naši mysl může zatemnit pochybnost a my si můžeme říci: “Jsem jenom obyčejný člověk, jak bych mohl mít takový zážitek? Možná, že klamu sám sebe.” Nebo to řekneme našim přátelům a oni na to řeknou: “To je všechno mentální halucinace. Zapomeň na duchovní život.” Pokud je zde však někdo, kdo zná Skutečnost, řekne nám: “Nebuď hlupák. Zážitky, které jsi měl, jsou naprosto skutečné.” Povzbuzuje a inspiruje hledajícího a podává mu správné vysvětlení jeho zážitků. Na druhou stranu, pokud bude hledající dělat ve své meditaci něco špatně, bude ho schopen opravit.

Duše vstoupí do lidského těla a lidská bytost završí první rok existence, druhý rok, a tak dále. Během této doby ji rodiče učí mluvit, učí ji, jak jíst, jak se oblékat, jak se chovat. Dítě se učí všechno od svých rodičů. Rodiče hrají svoji roli v době zrání. Podobně učí Mistr studenty v duchovním životě, jak se mají modlit, jak meditovat, jak kontemplovat. Když se potom student naučí jít hluboko dovnitř, může dělat všechno sám.

Proč jde někdo na univerzitu, kdežto někdo jiný studuje doma? Je to proto, že cítí, že dostane odborné rady od lidí, kteří daný předmět dobře znají. Nuže, vy víte, že bylo několik – velmi, velmi málo – opravdových mužů moudrosti, kteří nechodili na žádnou univerzitu. Ano, existují výjimky. Každé pravidlo připouští výjimky. Bůh je v každém a když hledající cítí, že nepotřebuje lidskou pomoc, je mu přáno, aby si zkusil svoje schopnosti sám. Je-li však někdo dostatečně moudrý a chce běžet ke svému Cíli, namísto aby klopýtal nebo jen kráčel, potom může být pomoc Gurua jistě značná.

Právě teď jsem v Londýně. Vím, že existuje New York a musím se tam vrátit. Co potřebuji, abych se tam dostal? Letadlo a pilota. Přestože vím, že New York existuje, nemohu se tam sám dostat. Podobně i vy víte, že Bůh existuje. Chcete Boha dosáhnout, ale někdo vás tam musí vzít. Tak jako mě vezme letadlo do New Yorku, někdo musí vzít vás do Vědomí Boha, které je hluboko uvnitř vás. Někdo vám musí ukázat, jak vstoupit do vaší vlastní Božskosti, jež je samotným Bohem.

Duchovní Mistr k vám přichází s lodí. Říká: “Pojď. Chceš-li se plavit ke Zlatému Břehu, vezmu tě s sebou. Co víc, jakmile nasedneš na mou loď, můžeš zpívat, tančit, můžeš dokonce i spát, já tě však bezpečně dovezu k Cíli.” Pokud řeknete, že nepotřebujete ničí pomoc, pokud chcete plavat přes moře nevědomosti sami, je to na vás. Kolik let, kolik inkarnací vám to však bude trvat? Můžete se také po nějaké době plavání zcela vyčerpat a utopit.

Stane-li se někdo opravdovým žákem nějakého Mistra, nebude cítit, že on a jeho Guru jsou dvě naprosto rozdílné bytosti. Nebude cítit, že jeho Guru je na vrcholku stromu a on je u jeho paty, a neustále umývá Guruovy nohy. Ne! Bude cítit, že Guru je jeho vlastní nejvyšší částí. Bude cítit, že on a jeho Guru jsou jedním, že Guru je jeho nejvyšší a nejrozvinutější částí. Opravdový žák proto nenalézá žádné obtíže v tom, aby podřídil svoji nejnižší část nejvyšší části. Být oddaným žákem není pod jeho důstojnost, protože ví, že jak nejvyšší, tak i nejnižší části jsou jeho vlastní.

Jak vlastně skutečný duchovní Mistr učí meditaci?

Sri Chinmoy: Skutečný duchovní Mistr je ten, kdo má neoddělitelnou jednotu s Nejvyšším. Díky síle této jednoty může snadno vstoupit do hledajícího a vidět jeho růst, jeho vývoj, jeho aspiraci a zjistit všechno o jeho vnitřním i vnějším životě. Chceš-li být pod vedením takového Mistra, potom tě naučí meditovat jeho tichý upřený pohled. Mistr nemusí na vnější úrovni vysvětlovat, jak meditovat, dávat nějaký zvláštní způsob meditace nebo mantru. Bude na tebe prostě meditovat. Tvoje duše vstoupí do Mistrovy duše a přinese si od ní zprávu, poznání, jak meditovat.

Navenek jsem dal jen velmi málo žákům nějaký zvláštní způsob meditace. Mám však několik stovek žáků a většina z nich ví, jak meditovat. Jak se to naučili? Když medituji v centru nebo na veřejných setkáních, tak ve mně něco vidí, něco ve mně něco cítí. A kdo to ve skutečnosti vidí? Jsou to jejich duše. Jejich duše vstupují do mé duše, učí se od ní a potom s touto získanou moudrostí učí žáky, jak meditovat.

Všichni skuteční duchovní Mistři učí své žáky a obdivovatele meditaci v tichu. Když medituje ryzí duchovní Mistr, sestupuje shora Mír, Světlo a Blaženost a vstupuje do upřímného hledajícího. Ten se potom automaticky naučí meditovat z nitra.

Část III. – Výběr Gurua

Jak může člověk poznat pravého Mistra?

Sri Chinmoy: Když medituješ s nějakým duchovním Mistrem, může ti ze své nekonečné laskavosti ukázat prostřednictvím svých očí nebo své duchovní přítomnosti Světlo a Mír. Když se pravý duchovní Mistr podívá na ryzího aspiranta, aspirant v něm určitě něco ucítí. Člověk, který realizoval Boha nebo duchovní Mistr, není někdo s křidélky a svatozáří, aby ho bylo možné poznat. Je normální, až na to, že jeho vnitřní život má nadbytek Míru, Světla a Blaženosti. Pokud tedy přijdeš k duchovnímu člověku s očekáváním něčeho jiného, než je nezměrný Mír, Světlo, Blaženost a Síla, budeš zklamán.

Naproti tomu musíš vědět, zda ti to přísluší posuzovat. Nevím-li nic o medicíně, jak mohu posuzovat nějakého významného lékaře? Pouze jiný lékař bude vědět, jak jej správně posoudit. Daleko lépe než já může velkého lékaře ocenit nějaká zdravotní sestra, která o medicíně něco málo ví. Opravdový hledající s upřímnou aspirací a zasvěcením již ve svém duchovním životě dosáhl trochu vnitřního Světla. Bůh jej díky jeho aspiraci vybavil špetkou Světla a s tímto Světlem určitě něco v pravém duchovním Mistrovi uvidí a ucítí. Je-li někdo opravdu pokročilý a činí na své vnitřní pouti rychlý pokrok, bude jeho aspirace tím nejlepším soudcem pro to, zda je ten druhý člověk, označovaný jako duchovní Mistr, pravý nebo ne. Upřímná aspirace je tedy tím nejlepším soudcem.

Můžeš mi říci, jak vybrat Mistra?

Sri Chinmoy: Pokud hledáš Mistra, můžeš si jej vybrat způsobem, který je velmi prostý. Napiš si jména všech Mistrů, se kterými ses setkal, o kterých jsi slyšel nebo četl v knihách. Bude to asi šest nebo sedm jmen. Potom vezmi jméno prvního duchovního Mistra ze seznamu a opakuj jeho jméno s rukou na srdci. Opakuj jméno sedmkrát a pokus se cítit zvuk ve svém srdci. Pokračuj dále podle seznamu a zkus cítit tep svého srdce při opakování jména každého Mistra. Pocítíš-li radost, blaženost a extázi, ihned dej tomuto Mistrovi bod. Musíš cítit, jakou radost dostáváš při opakování jeho jména a podle toho jej umístit na stupnici.

Když při opakování jména určitého Mistra nezískáš žádnou odpověď, žádnou radost, žádnou inspiraci, potom jsi oprávněn dát mu nulu ze sta. Pokud získáš ze jména nějakého Mistra na seznamu ohromující odpověď, jsi-li celý rozechvělý, pokud i samo jméno vyšle obrovský tlukot srdce od chodidel tvých nohou až po vrcholek hlavy, musíš mu dát devadesát pět nebo i sto bodů. Tehdy budeš bez pochybností vědět, že je to tvůj Mistr. Je určen pro tebe a ty jsi určen pro něj. Není-li nablízku, ale v Indii nebo někde jinde, musíš tam jít, nebo pokud je určeno, aby se to stalo, okolnosti přivedou Mistra k tobě. Jsi-li předurčen k tomu, aby ses stal žákem nějakého určitého Mistra, potom Bůh zcela jistě přivede jeho k tobě nebo tebe k němu.

Zasvěcení

Co je to zasvěcení?

Sri Chinmoy: Sanskrtský výraz pro zasvěcení je diksha. Nuže, co diksha znamená? Znamená to “dávání” nebo “sebenabízení.” Když Mistr někoho zasvětí, dává tomuto člověku část svého životního dechu a žák mu dává oduševnělý slib, že mu bude do konce života věrný a že mu bude nepodmíněně sloužit.

V okamžiku zasvěcení skládá Guru hledajícímu a Nejvyššímu slavnostní slib, že mu bude v duchovním životě pomáhat ze všech sil, že mu nabídne své srdce a duši, aby jej vzal do nejvyšší oblasti, která je Za. Mistr říká Nejvyššímu: “Neopustím toto dítě, moje hra neskončí, dokud a pokud jej nepřivedu k Tobě.” Žákovi řekne: “Od nynějška můžeš se mnou počítat, můžeš na mne myslet jako na svého vlastního.”

Ve skutečnosti Mistr od žáka v okamžiku zasvěcení odejme jeho početné nedokonalosti, a to jak ze současné, tak i z minulých inkarnací. Existují samozřejmě skuteční, upřímní duchovní Mistři, stejně jako falešní. Teď mluvím o těch pravých Mistrech. Někteří velmi upřímní Mistři zasvětí pouze jednoho žáka za měsíc. Po zasvěcení onemocní a nesmírně trpí, protože na sebe opravdu převzali žákovy nedokonalosti. To je pravé zasvěcení. Naproti tomu jsou někteří duchovní Mistři, kteří jsou schopni zasvětit mnoho žáků, aniž by trpěli, protože mají schopnost vhodit nedokonalosti do Univerzálního Vědomí. Na druhou stranu jsou někteří falešní Mistři, kteří zasvěcují padesát, šedesát nebo i sto žáků současně, nebo zasvěcují v zastoupení. Zasvěcení není jako tabletky, které se vyrábí v továrně po tisících a miliónech. Takové masové zasvěcení je absurdní podvod.

Guru může žáka zasvětit různými způsoby. Může to provést tradičním indickým způsobem, při kterém žák medituje. Může také zasvěcovat, když žák spí, nebo když je sice v normálním vědomí, ale tichý a klidný. Guru může žáka zasvětit pouhým pohledem. Podívá se na žáka a ten člověk bude ihned zasvěcen, nikdo to však nebude vědět. Mistr může také provést fyzické zasvěcení, kdy zatlačí na hlavu, nebo na srdce, nebo na nějakou jinou část žákova těla. Tehdy se snaží dát fyzickému vědomí pocítit, že proběhlo zasvěcení. Vedle těchto fyzických úkonů zasvětí Mistr žáka psychicky. V takovém okamžiku Guru vidí a cítí žákovu duši a jedná podle ní. Zasvěcení může také proběhnout okultními cestami.

Zasvěcení může lze také provést ve snu. Když v té době není dostupný žádný duchovní Mistr, může na sebe samotný Bůh vzít podobu velmi zářivé lidské bytosti a zasvětit tě během tvého snu nebo meditace. To je však velmi vzácné. Většinou je zasvěcení vykonáno nějakým Mistrem.

Moji žáci mne nemusí žádat, abych je zasvětil na vnější úrovni, protože vím, co je pro ně nejlepší; vím totiž, zda vnější zasvěcení jejich vnitřní pokrok urychlí, nebo nikoli. Velmi často zasvěcuji moje žáky pomocí mého třetího oka, což považuji jako nejpřesvědčivější a nejefektivnější způsob. Mnohokrát jste sledovali mé oči, když jsem byl ve svém nejvyšším vědomí. V takový okamžik se mé obyčejné oči, mé lidské oči, naprosto sjednotí s mým třetím okem a přebírají z něj Světlo. Tyto dvě obyčejné oči přijímají a napájí se nekonečným Světlem z třetího oka, a toto Světlo, vycházející z mých božsky zářících očí, vstupuje do očí aspiranta. Světlo ihned vstoupí do celého aspirantova těla a jiskří od hlavy až k patám. Potom vidím Světlo, mé vlastní Světlo, Světlo Nejvyššího, jak září v žákově těle. Mé Světlo vstupuje do žákovy nevědomosti a ta mu nabízí svoji vděčnost. Říká: “Teď, když jsem se stala tvou, teď, když jsi mne učinilo tvou, budu tvá navždy.” Stal jsem se zodpovědným za osvícení vaší nevědomosti a vy jste se stali zodpovědnými za moje projevení.

Jenom to, že jsem vás zasvětil, však neznamená, že můžete jít zasvětit někoho jiného. To není jako že jsem vám řekl Pravdu a vy ji teď můžete říci někomu jinému. Velmi často slyším o tom, že nějaký Mistr někoho zasvětil a ten žák pocítil, že zná pravdu, takže zasvěcoval někoho jiného a ten zase ještě někoho dalšího — jako potomci v rodině. Takové zasvěcení však nemá hodnotu. Skutečné zasvěcení musí být provedeno realizovaným Mistrem; nemůže být provedeno v zastoupení. Má-li nějaký duchovní Mistr takovou duchovní sílu, aby zasvětil nějakého žáka přímo na okultní úrovni, pak je to v pořádku. Pokud ale řekne, že může zasvětit prostřednictvím nějakého žáka, který je teprve začátečníkem, pak je takové zasvěcení absurdní. Když vidíme tady ve Spojených státech lidi, kteří říkají, že je požádal jejich Mistr v Indii, aby zde zasvěcovali jiné, potom si můžete být jisti, že to vůbec není zasvěcení, ale pouhý podvod. Zasvěcení musí být vykonáno přímo nějakým Mistrem, ať už na fyzické úrovni, nebo na vnitřních úrovních.

Když Guru zasvětí žáka, přijme jej otevřeně a nepodmíněně. I když ten žák po zasvěcení odejde, protože na Guruovi nalezl nějaké chyby, Guru bude uvnitř tohoto žáka a jeho prostřednictvím působit navždy. Ten žák může dokonce odejít k jinému Guruovi, ale Guru, který jej zasvětil, mu bude ve vnitřním světě stále pomáhat. A pokud je ten nový Guru dostatečně šlechetný, dovolí původnímu Guruovi, aby působil uvnitř a prostřednictvím tohoto žáka. I když je fyzické spojení s původním Guruem přerušeno a Guru žáka fyzicky nevidí, je povinen mu duchovně pomáhat, protože to slíbil Nejvyššímu. I kdyby žák neodešel za nějakým jiným Guruem, ale prostě sešel z cesty Pravdy, Guru musí držet svůj slib. Žák může odpadnout z duchovní cesty na jednu, dvě nebo i více inkarnací, ale jeho Guru, ať je ve fyzickém těle nebo ve vyšších úrovních, ho bude stále opatrovat a čekat na příležitost, aby mu aktivně pomohl, až se vrátí na duchovní cestu. Guru je skutečně odpoutaný, ale protože složil slib žákovi a Nejvyššímu v žákovi, bude čekat libovolně dlouhou dobu na příležitost, aby jej vzal do Cíle.

Někteří z mých žáků, kteří jeden čas následovali moji cestu s nejvyšší upřímností, mě také s nejvyšší upřímností opustili. Pokud jsou však mými žáky ve vnitřním světě, pokud jsem je již přijal a byli mými opravdovými žáky, potom si přeji říci, že jsem na ně nezapomněl. Mohou projít jednou, dvěma, pěti nebo šesti inkarnacemi, než se vrátí na cestu aspirace, ale bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, já jim na jejich cestě k realizaci Boha pomohu.

Hlavním účelem zasvěcení je vynést na povrch duši. Bez zasvěcení nemůže být nikdy očištění těla, mysli, srdce a vitálna úplné. Bez zasvěcení nemůže být nikdy realizován Nejvyšší Cíl. Ti, kteří jsou mi blízcí, pocítili v okamžiku, kdy z celého srdce zasvětili celý svůj život — tělo, vitálno, mysl, srdce a duši Nejvyššímu ve mně, skutečný rozkvět zasvěcení. Rozkvět zasvěcení je opravdu více než zasvěcení. Je to odhalení vnitřní Božskosti žáků. V takový okamžik cítí, že oni a jejich Guru jsou absolutně totéž. Cítí, že Guru bez nich neexistuje a že oni neexistují bez svého Gurua. Guru a žák se vzájemně naplňují a cítí, že toto naplnění pochází přímo od Nejvyššího. A nejvyšší tajemství, které se žák naučil od Gurua je toto: jen tehdy, když naplní nejprve Nejvyššího, může naplnit zbývající část světa.

Jak může Nejvyššího uspokojit Guru? Guru hraje svoji úlohu tím, že z žáka snímá nevědomost, nedokonalost, temnotu, nečistotu a neochotu, a nese jej věrně a oddaně k Nejvyššímu. Žák bude naplňovat Nejvyššího tím, že neustále setrvává v Guruově lodi a v nejvnitřnějším zákoutí Guruova srdce, a že žije jen pro naplnění svého Mistra. Naplnit a projevit ho, to je jediný smysl, jediný účel a jediný význam žákova života.

Život ve společnosti

Pokud se nějaký duchovní hledající zajímá jen o Boha, ale přesto nechce opustit lidstvo, jak moc se musí zapojit do společnosti a jakou povahu by měl mít takový vztah?

Sri Chinmoy: Ze všeho nejdříve musíme znát úroveň tohoto aspiranta. Pokud cítí, že vnitřní život, duchovní život má pro něj svrchovaný význam a že bez něj nemůže nic dělat — pokud je na takové úrovni — potom musí většinu svého času zasvětit realizaci Boha. Jeho vnitřní bytost mu řekne, do jaké míry se má zapojit do společnosti. Pokud se však nějaký aspirant teprve učí abecedu duchovního života, potom by měl přijmout společnost jako něco, co je v jeho životě důležité a významné, co jde souběžně s jeho vnitřním životem.

Musíme vědět, kde se ten daný aspirant nachází. K tomu, aby nějaký člověk realizoval Boha, nemusí úplně opustit společnost. Když opustí společnost — nebo v širším smyslu lidstvo — jak potom může na Zemi založit a projevit Božskost? Je-li pravým aspirantem, musí se ponořit hluboko do nitra, aby poznal, jak společnosti pomoci. Být lidumilem je báječná věc. Pomoc lidumila společnosti však bude mít význam jen tehdy, když půjde hluboko dovnitř a dostane přímé poselství od své vnitřní bytosti, od Boha. Pokud ale zkouší pomoci lidstvu svým vlastním způsobem, potom takzvaná pomoc nebo přispění bude pouze činem sebechvály, který sytí jeho ego. Nějaký člověk řekne: “Udělal jsem toto. Udělal jsem tamto.” Důležité je ale: “Inspiroval mne Bůh? Pověřil mne tím Bůh?” Pokud jeho činy nebyly inspirovány Bohem, ale jeho vlastním egem, potom služba, kterou nabízí světu, bude plná temnoty a nedokonalosti.

Člověk musí být ve svém duchovním hledání moudrý. Musí vědět, že na prvním místě je Bůh a až po něm je lidstvo. Jde-li někdo nejprve k lidstvu a slouží mu podle svých omezených schopností, potom Boha v lidstvu vůbec nenaplňuje. K tomu, aby skutečně sloužil lidstvu, musí jít nejprve k Božskému, a odtud k lidstvu. Jak může něco dávat, když nic nevlastní, když nemedituje a nezískává určité vnitřní bohatství? Nejprve musí něčeho dosáhnout, potom musí dávat. Tak může potěšit Boha a naplnit lidstvo.