Část I

SCA 1120-1121. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy na vánočním výletu v lednu 1988 v Bukittinggi.

Nejvyšší dá občas hledajícímu na začátku jeho duchovního života malý zážitek cíle, což mu poskytne inspiraci. Potom tato vize vybledne. Proč to tak je?

Sri Chinmoy: Existuje něco, čemu se říká štěstí začátečníka. Bez přípravy začnete hrát nějakou hru a zjistíte, že ji hrajete velice dobře. Potom se snažíte získat stejný zážitek několik let. Ptáte se: „Co bych měl udělat, abych ten zážitek zase získal?“ V tomto případě zní odpověď: „Praktikuj duchovní život“.

Bůh je velice chytrý! Chce v nás vzbudit zájem hned od začátku. Pokud hledající není při svém prvním pokusu o meditaci úspěšný, mohl by si říci: „Ach, duchovnost není pro mě.“

Ale když budete mít dobrou meditaci, řeknete: „Jednou jsem měl tak krásnou meditaci. Proč jsem ji dostal? Copak jsem tehdy vedl duchovní život?“

Zde nám Bůh ukazuje Svůj nepodmíněný Soucit. Bůh říká: „Uděláme to půl na půl. Ty budeš aspirovat a Já ti ukáži Svůj Soucit.“ Když to vzdáte, Bůh nic neztratí. On vám ukázal, že je možné mít takovou radost. Takže pokud opravdu chcete Boha, pokud opravdu chcete duchovní život, musíte pokračovat, pokračovat. Kdyby vám jinak Bůh dal takový zážitek podruhé, nevážili byste si jej. Zahodili byste jej jako dítě, které si hraje s penězi. Rodiče dávají dítěti spoustu peněz a ono je jenom utrácí. Potom musí velice usilovně pracovat, aby získalo stejnou částku peněz.

Bůh není nelaskavý. On jenom říká, jak moc se musíte modlit, meditovat a ukáznit sami sebe, abyste ze svého duchovního života měli radost. Vy máte vnitřní Cíl. Tento Cíl nepřijde za vámi a nepostaví se před vás. Vy musíte jít za Cílem. Cíl říká, že jej musíte získat. Pokud opravdu milujete Boha, musíte k Němu běžet, ať je kdekoli.

Nenechte se tedy odradit, nemáte-li stejně vysoký zážitek, jaký jste dostali, když jste začali vést duchovní život. Bůh si dal tu práci, aby přišel za námi. My si také musíme dát tu práci, abychom šli za Ním.

Jak bychom mohli být šťastní a radostní, když přitom víme, že se nám něco opakovaně nezdařilo?

Sri Chinmoy: Musíme meditovat, abychom dokázali zapomenout na minulost a abychom měli nový začátek. Stanou se z nás snad svatí, když si budeme opakovat: „Jsem špatný, jsem hříšník“? Ne! Teď musíte zapomenout, že jste kdysi byli v temné místnosti. Musíte vstoupit do místnosti, která je zaplavena světlem, protože tato místnost je naplněna nadějí a radostí. Musíte tam jít a stát se občany vnitřního světa.

Pokud jde konkrétně o tebe, bojoval jsi velice usilovně šest nebo sedm let, abys překonal špatné síly, ale teď ses jim odevzdal. Tyto síly jsou naprosto nemilosrdné. Musíš mi odpustit, teď k tobě mluví můj soucit. Vystup z temné místnosti a vstup do místnosti, která má světlo. To neplatí jenom pro tebe, ale pro mnoho lidí.

Dejme tomu, že každý člověk má dvacet předmětů, které má studovat. Dříve se jim vedlo dobře při studiu deseti nebo patnácti předmětů. Teď ti stejní lidé studují velmi dobře pouhé čtyři předměty. Realizace Boha je jeden předmět, to je pravda, ale uvnitř tohoto předmětu jsou malé, malé předměty. Realizace Boha je velice obtížný předmět. Ty ostatní nejsou tak obtížné. Já však pozoruji, že lidé nezvládají mnoho předmětů a potom zeslábnou. Takže říkám všem — zapomeňte na to, že jste byli v temné místnosti. Nezůstávejte tam. Prostě vstupte do místnosti, která je plná světla.

Část II

SCA 1122-1123. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy v Tenerife 22. ledna 1992.

Jaký je tvůj názor na znečišťování životního prostředí?

/Sri Chinmoy:/Je velice smutné, že se příroda tak ničí a že se ničí životní prostředí. Právě příroda udržuje naši krásu a oduševnělost. Když je příroda poničená, když přirozenou krásu nahrazují umělé věci, ničí to všechny dobré vlastnosti, které mají lidské bytosti. Lidem se naneštěstí umělé a lákavé věci líbí. Mnoho lidí nemá rádo přirozené věci, které mají svoji vlastní krásu, čistotu a božskost. Jsem velice smutný z toho, že životní prostředí se tak znečišťuje a ničí. Cítím, že bychom se měli modlit za to, aby příroda zůstala přirozená a normální. Krása by měla vždy zůstat taková, jaká je, abychom z ní mohli čerpat nejčistší radost, lásku a jednotu.

Do jaké míry ovlivňuje Západ orientální filozofie?

Sri Chinmoy: Orientální filozofie má základy ve vnitřní skutečnosti, kdežto západní filozofie má základy ve vnější struktuře. Orientální filozofie je jako semínko a západní filozofie je jako strom. Dokud semínko nevzklíčí, strom nemůže nést ovoce. Ještě musí být velice plodná půda. Takže semínko musí být dobré a také vnější půda musí být velice plodná. Východní filozofie a západní filozofie musí jít ruku v ruce. Východní filozofie představuje vnitřní rovnováhu a západní filozofie představuje vnější sílu. Pro své naplnění musí jít vnitřní rovnováha a vnější síla ruku v ruce.

Část III

SCA 1124-1129. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy v Centru v San Francisku 25. listopadu 1991.

Co bychom měli dělat, když zjistíme, že si sedneme k meditaci a nudíme se, nebo se nudíme v každodenním životě?

Sri Chinmoy: Použijte svoji sílu představivosti. Brzo ráno po meditaci — nikoli před meditací — si napište tři naprosto nové věci, které jste nikdy nedělali, a o kterých jste ani nikdy nepřemýšleli. Ty tři věci vám dají inspiraci a budou pro vás určitou výzvou. Vzbudí ve vaší mysli nebo ve vaší bytosti rozruch, který vás přiměje, abyste je udělali. Nejprve meditujte. Mnoho lidí brzo ráno nemedituje, třebaže je o to pořád prosím a prosím. To je velice smutná zkušenost. Nejdůležitější věci dělejte jako první. Ráno meditujte. Po meditaci použijte svoji sílu představivosti. Prostě si napište: „Dnes se pokusím udělat tři věci. Bude to nový začátek.“

Tím neříkám, že máte ty tři věci zvládnout během jediného dne, to ne. Může to trvat pár dní nebo i déle. Ale můžete začít. Pro člověka, který věří na dobrodružství, není život nudný. Dobrodružství ještě neznamená, že musíte vylézt na nejvyšší horu. Dobrodružství spočívá v tom, že dovolíte své mysli, aby do ní vstoupily nové, čerstvé a zdravé nápady. Potom na nich můžete začít pracovat.

Jak bychom se mohli zcela zbavit nejistoty, aby se už nikdy nevrátila zpátky?

Sri Chinmoy: To záleží na víře. Musíte věřit na rozlehlost, musíte věřit, že rozlehlost vás nehodlá zničit. Podívejte se na víru, kterou má dítě ve svého otce. Dítě nemá na výšku ani dvě stopy, kdežto jeho otec je vysoký šest stop a je velmi silný. Dítě se nebojí přijít k otci, protože si s ním vybudovalo neoddělitelnou jednotu. Jde k otci a je šťastné. Ono ví, že jej otec nehodlá udeřit. Naopak, otec je zahrne náklonností, láskou, zájmem a laskavostí.

My jsme si ještě nevybudovali jednotu s rozlehlostí nebo nekonečnem. Jsme nejistí ze dvou důvodů: buď se chceme dostat před nějakého člověka a máme pocit, že na to nemáme dostatečné schopnosti, nebo máme pocit, že jsme naopak vůči někomu jinému méněcenní. Nejistota začíná tehdy, když se snažíme někoho překonat, nebo když máme pocit, že jsme pod úrovní někoho jiného, dívá se na nás celý svět a my nedokážeme postupovat kupředu. Proč bychom měli jít kupředu? Musíme cítit, že lidé, kteří jsou před námi nebo nad námi nás nesou v hloubkách svých srdcí.

Jako malé dítě cítím, že mě nese otcovo srdce, třebaže nejsem schopen jít zároveň s ním. Nebojte se tedy rozlehlosti nebo velikosti, nemějte pocit, že někdo má více schopností než vy, nebo že je významnější než vy. Musíme cítit jednotu s mocnějšími schopnostmi druhých. To je jediný způsob, jak se naprosto zbavit nejistoty.

Jak můžeme dělat nejrychlejší pokrok, i když naše fyzické tělo není v dobrém stavu?

Sri Chinmoy: Já jsem ten pravý člověk, abych odpověděl na tvoji otázku! Moje fyzické tělo velice trpí. Existuje mnoho lidí, kteří fyzicky trpí, ale dělají rychlejší než nejrychlejší pokrok. A naopak je mnoho lidí, kteří jsou sice fyzicky v pořádku, ale nemyslí na Boha a nemyslí na vnitřní pokrok.

Mnoho starších mužů a žen nejsou bohužel fyzicky v pořádku. Je pravda, že když jsi zdravý, dostáváš radost, čerstvost a máš větší inspiraci aspirovat. Ale co můžeš dělat, když z nějakého důvodu nejsi fyzicky v pořádku? V takové chvíli existuje jen jeden způsob, jak tento problém vyřešit. Musíš nabídnout Bohu vděčnost za to, že jsi stále radostný člověk, že jsi stále šťastný, že ses proti Němu nevzbouřil.

Ty můžeš říci: „Ach, stále mohu chodit a mohu každý den přijít na tenisový kurt se podívat za Guruem. Každé ráno jsem první, kdo vidí Gurua, když přijíždí.“ Takto si udržuješ štěstí. A toto štěstí ti pomáhá dělat ohromný pokrok.

Pokud by sis ale myslel: „Jak jsem nešťastný! Podívejte se na ostatní žáky. Jak běhají, drhnou toto a tamto a jsou v pohybu. Kdybych byl jako oni, mohl bych dělat veliký pokrok.“, měl bys špatný přístup. Ty si ani neuvědomuješ, že když s velikými obtížemi dojdeš na tenisový kurt, jsi velice šťastný, že mě můžeš vidět. Ty na mě myslíš, modlíš se ke mně a děláš spoustu věcí. Ale nevíš, co je v myslích ostatních žáků, kteří se kolem tebe pohybují. Mají miliony problémů. Tvým jediným problémem je, že nedokážeš chodit tak rychle, jako oni. Copak to není štěstí? Tvým jediným problémem je, že ti bolest nedovoluje chodit tak rychle jako ostatním. Ale to je na fyzické úrovni. Nemáš ani zdání, jak moc jiní žáci mohou trpět na mentální úrovni. „Guru se na tamtoho žáka usmál, protože udělal něco velkého; vyrobil pro něj cvičební stroj. Guru se na mě neusmívá, protože já něco takového nedokážu.“ —, a tak to pokračuje a pokračuje.

Lidé, kteří nemají určité schopnosti, mají občas štěstí, protože mohou učinit odevzdání — neříkejme tomu bezmocné odevzdání, protože to je velice špatné, říkejme tomu radostné odevzdání. Můžete říci: „Ach Bože, nedal jsi mi schopnosti, abych něco udělal, abych něco vykonal, ale moje modlitba vděčnosti k Tobě říká, že bych měl být spokojen s čímkoli, co jsi mi dal.“

Takže když jste spokojení s tím, co máte, můžete udělat ten nejrychlejší pokrok. Existuje ještě jeden způsob, jak být spokojený s tím, co máte: prostě se rozhlédněte kolem sebe. Zjistíte, že kolem vás je mnoho lidí, kteří trpí mnohem více než vy. Kdybyste šli do nemocnice, zjistili byste, kolik lidí je v daleko horším stavu než vy. Když myslíte na své utrpení, pomyslete na nemocnici. Tato myšlenka se pro vás stane okamžitým lékem. Já to takto dělám. Když občas mohu chodit jenom s největšími obtížemi, myslím na lidské bytosti, které nemohou chodit a nemohou se vůbec pohybovat — potom vypadá moje utrpení ve srovnání s tím jejich jako úplné nic. V takovou chvíli říkám Bohu: „Ach Bože, jsi na mě tak laskavý. Pořád mohu trochu chodit, kdežto spousta lidí ve Tvém stvoření nemůže chodit vůbec.“

Na druhou stranu, proč bych se měl srovnávat s ostatními lidmi, abych mohl být šťastný? To je jenom dočasné řešení. Ten první způsob je zdaleka nejlepší. Musíte si říci: „Budu šťastný. Kdo trpí více, než samotný Bůh uvnitř mě?“

My cítíme, že Bůh je samé štěstí. Ale Bůh je vším. Bůh není jenom v našem utrpení. Bůh je utrpením samotným. Řeknu vám příklad. Když nějaké dvouleté dítě vážně onemocní a trpí, matčino ztotožnění je takové, že trpí daleko více než její malé dítě. Jak hrozně dokáže matka trpět! Matčino ztotožnění s dítětem jde k samotnému kořeni utrpení dítěte.

Takže pokud chápeme Boha jako naši Matku nebo Otce, musíme cítit, že On trpí mnohem více než my. My máme pocit, že jsme trpitelé. Ale pokud milujeme Boha, cítíme, že uvnitř nás Někdo trpí nejenom tolik jako my, ale mnohem více, protože má schopnost všechno pohltit, přijmout a cítit daleko více než my. Nejvyšší proto trpí mnohem více, než my vůbec můžeme trpět.

Na druhou stranu, naše utrpení má určitý smysl. My nevíme proč. Takže náš přístup by měl spočívat pouze v radostném odevzdání Boží Vůli. Určitě se budeš modlit k Bohu za lepší zdraví — to je správný přístup. Ale zároveň se svou modlitbou za lepší zdraví musíš Bohu nabídnout vděčnost, protože jsi stále šťastný a nevzbouřil ses proti Němu.

Právě před dvěma týdny jsem dostal práci, ve které pracuji s lidmi bez domova v Berkeley.

Sri Chinmoy: Máš tak velké srdce, tak šlechetné srdce! Hluboce obdivuji skutečnost, že sloužíš lidem bez domova. Zároveň i ty bys měl cítit, že jsi bez domova. Tvým domovem je tvoje duše. Takže z duchovního úhlu pohledu jsou lidé, kteří nemají volný přístup ke své duši, také bez domova. Ty se staráš o bezdomovce, protože jsou bezmocní, ale tvoje duše cítí: „Ach, mé dítě je bez domova, je bez domova.“ Tvoje duše myslí na tvoji mysl, vitálno a tělo jako na bezdomovce. Jako ty se staráš o bezdomovce na fyzické úrovni, tvoje duše se stará o tebe na vnitřní, duchovní úrovni.

Mnoho lidí má opravdový zájem o meditaci, stanou se z nich žáci a po několika prvních měsících zmizí. Rád bych věděl, co bychom mohli udělat proto, aby se noví lidé cítili lépe a měli silnější pocit, že jsou součástí naší skupiny?

Sri Chinmoy: Každý by se měl snažit se s nimi spřátelit. Vy, chlapci, byste se měli pokusit spřátelit s jedním nebo dvěma nově příchozími, kteří odpovídají vašim povahám. Děvčata by měla dělat totéž. Pokud s určitými lidmi cítíte nějakou sounáležitost, snažte se s nimi stýkat. Tím nic neztratíte. Můžete to chápat jako určitou zodpovědnost svého vnitřního života — že se postaráte o jednoho nebo dva lidi. Chlapci by měli poskytovat oddanou službu chlapcům a děvčata děvčatům.

Také byste měli mít více akcí podobného druhu, jakým je Joy Day. Noví žáci by rozhodně měli chodit na pravidelné meditace, ale kromě toho by měly být dvakrát nebo třikrát za měsíc nějaké rekreační činnosti, aby nově příchozí mohli pocítit, že nevedeme život odříkání. Díky přijetí transcendujeme věci, které je nutné transcendovat a osvítit.

Někteří žáci mají pocit, že když se budou stýkat s novými žáky, ztratí svoji duchovnost nebo božskost. Ostatní jsou nejistí. Mají pocit, že tito nově příchozí žáci jsou talentovanější než oni, takže je pro ně lepší udržovat se nad nimi tím, že je budou ignorovat.

To ale vůbec není pravda. Pokud někomu pomůžete kráčet po cestě duchovnosti, Bůh vám dá patřičné schopnosti, abyste běželi rychleji, nekonečně rychleji. A kromě toho, jelikož se věnujete józe mnoho let, musíte cítit jednotu, pokud se někdo dostane krok před vás. Budete velice hrdí na to, že právě vy jste pomohli dotyčnému člověku jít vpřed.

Nejistota dokonce ani nepotřebuje dalšího člověka. Když se vaše vlastní srdce dostane dopředu, vaše mysl začne žárlit. Mysl nechce, aby vaše srdce šlo kupředu. Vstoupí do srdce a způsobí zmatek. Řekne mu, že děláte špatné věci. Rafinovaně žárlí na srdce, protože srdce obdivuje každý, ale mysl nikdo. Takže řekne srdci: „Děláš všechno špatně.“

Jak bychom mohli mít více síly srdce?

Sri Chinmoy: Jenom tak, že budete opakovat: „Já jsem srdce, já jsem srdce, nejsem mysl.“ Vlastnostmi síly srdce jsou čistota, krása a pocit jednoty. Pomyslíme-li na chrám, pomyslíme ihned na oltář, který je uvnitř. Myslíme na květiny, svíčky a podobně, které jsou na oltáři. Jinak by chrám byl jako každý jiný dům. Ale když řekneme „chrám“, okamžitě cítíme v našem těle, v nervech, v naší bytosti něco čistého. Něco zvedá naše vědomí. Co je to? Jsou to svíčky, vonné tyčinky a květiny na oltáři. V tu chvíli myslíme na cokoli, co je spojeno s čistotou.

Když myslíme na sílu srdce, přesně stejným způsobem cítíme, že nejvýznamnějším pokladem, které má srdce, je čistota. Když myslíte na mysl, čistotu v ní nenajdete. Vybaví se vám jenom zmatek nebo nadřazenost — mysl říká, že jste buď k ničemu, nebo že zbytek světa na vás žárlí. Nikdo nechce cítit nebo vybudovat jednotu s myslí. Dobrými vlastnostmi mysli jsou vyrovnanost, jasnost a osvícení. Ale ty jsou velmi vzácné.

Takže když myslíte na sílu srdce, nejprve musíte myslet na sílu čistoty. Co nám dává bezprostřední pocit čistoty? Kterákoli květina, kterou máte nejraději — růže, lotos, nebo nějaká jiná květina. Musíte cítit, že se nadechujete krásy a vůně květiny, kterou máte nejraději. Snažte se ji prosím představit uvnitř svého srdce. Nejprve ciťte, že ta květina tam je. Potom si ji představte v srdci. Představivost má svoji vlastní realitu. Jakmile si představujete, že uvnitř vás je květina, růže nebo jakákoliv jiná květina, snažte se cítit její vůni. Po patnácti minutách, nebo po půl hodině, nebo i po několika dnech, se snažte cítit, že květina ve vašem srdci je nyní neviditelná. Nemusíte tu květinu vidět, nemusíte ji cítit, ne. Jakmile pomyslíte na své srdce, uvidíte, že se z něj stala ta nejkrásnější květina, nejkrásnější růže.

Abychom tedy získali sílu srdce nebo si ji uvědomili, nejprve si musíme rozvinout sílu čistoty. A uvnitř čistoty je jednota. Čistota přijme každého. Dítě je čisté — proto přijímá každého. Květina je čistá — každému dovoluje obdivovat její krásu.

Část IV

Ve škole jsme se učili o řeckých bozích a mě by zajímalo, jestli existují v nějakém světě tak jako indičtí bohové a bohyně? Také bych rád věděl, jestli jsou tvořeni noví bohové a bohyně, nebo jestli jsou pořád titíž. 1

Sri Chinmoy: Nejprve se zaměřme na indickou a řeckou mytologii. Na vnější úrovni jsou moje vědomosti o řecké mytologii skoro nulové. Ale indickou mytologii jsem studoval, studoval a studoval. Rád bych řekl se srdcem jednoty a s Božím nekonečným Světlem Moudrosti, že řečtí bohové a bohyně — ať už naštěstí či naneštěstí — se nemohou srovnávat s indickými bohy a bohyněmi.

Indičtí bohové a bohyně vznikli z nejvyšší Výšky Nejvyššího. Samotný Nejvyšší chtěl stvořit tyto kosmické bohy a bohyně, tak jako strom potřebuje větvě, listí, květy a plody.

Kromě našich hlavních kosmických bohů a bohyň, například Mahéšvari, Mahákálí, Mahálakšmí a Mahásarasvatí, existuje mnoho, mnoho, méně významných kosmických bohů a bohyň, jejichž jména možná neznáme a snad ani nepotřebujeme znát. Strom má bezpočet listů. Kdyby chtěl majitel stromu pojmenovat každý list, může to udělat, protože je zároveň vševědoucí, všemocný a všudypřítomný. Ale my bychom si tolik jmen nedokázali zapamatovat. Měli bychom v tom naprostý zmatek.

Takže nám stačí, že známe čtyři hlavní kosmické bohy a bohyně, o kterých jsem se již zmínil, a kromě naší trojice — Brahmy, Višnua a Šivy — máme Indru, Vayua, Agniho, a tak dále. Všichni tito indičtí bohové a bohyně vznikli přímo z Transcendentální Vize Nejvyššího. Sestoupili přímo od Samotného Nejvyššího.

U řeckých bohů a bohyň to tak není. Vědomí Řecka a také vědomí okolních zemí aspirovalo a tato aspirace vystoupila z fyzické úrovně na vitální úroveň. Na mentální úroveň se už tak mocně nedostala. Tato aspirace chtěla něco přímo Shůry. Tato aspirace byla schopna vystoupit z fyzické úrovně na vitální úroveň, ale odtud už nebyla schopna jít výše. Byl tam však ohromný hlad po síle Shůry. Zajímala je hlavně síla. Pokud v té síle bylo světlo, bylo to skvělé, ale hlavně je zajímala síla. O moudrost se nezajímali. Chtěli oddělit sílu od moudrosti. V jejich myslích převažoval aspekt síly. Ale není možné je od sebe oddělit. Moudrost a síla jdou ruku v ruce. Když vzývali sílu Shůry, získávali také i nějakou moudrost.

Takže řečtí bohové a bohyně byli většinou zformováni z aspirujícího vitálna — musíme ovšem vědět, že nešlo o nízké vitálno, nebo nízké elementy, to rozhodně ne. Jsou to dynamické, nikoli agresivní aspekty lidské aspirace. Vystoupilo to nahoru a postoupilo do vitální úrovně — do vitálna, které je dynamické, aktivní a progresivní.

V tomto bodě řekl Nejvyšší: „Mé dítě, jelikož sis dalo takovou práci, abys vystoupalo na toto místo, půjdu dolů a dám ti, co si přeješ.“ A tak Nejvyšší snesl dolů svoji Milost. Aspirace, která vystoupala na výšku vitálního světa, přijala Požehnání Shůry, od Nejvyššího a potom si tato vznešená aspirace vzala na sebe podobu bohů a bohyň, nebo podobu, kterou nakonec vytvořila lidská mysl a ta se začala nazývat bohové nebo bohyně.

Rád bych však řekl, že indičtí bohové a bohyně jsou nekonečně více, hmatatelnější a konkrétnější. Můžete s nimi mluvit nekonečně oddaněji a laskavěji. Třebaže bohyně jako Kálí nebo Durga mají ohromnou moc, můžete k nim mít mnohem důvěrnější vztah než k řeckým bohům a bohyním.

Abych byl k vám zcela upřímný, postavení nebo výška řeckých bohů a bohyň a indických bohů a bohyň není stejná. Je to podobné, jako kdybyste porovnávali nějaký kopeček a Mount Everest. Říkám to díky své vlastní realizaci. Jiní možná realizují pravdu odlišným způsobem. Někteří lidé budou vyvracet moje tvrzení, možná jej vůbec nepřijmou, ale každý musí být spokojen se svou vlastní realizací.

Vraťme se však k tvé druhé otázce. Nemůžeme říci, že by vznikali noví bohové a bohyně. Jasně vidím, že ti noví jsou ti stejní staří, kteří se projevují v nových podobách, novými způsoby a novým světlem. Nejvyšší nepřináší na svět nové bohy a bohyně, protože tito bohové a bohyně nevěří v evoluci. Neúčastní se v Boží Kosmické Hře takovým způsobem jako my. Jejich realizace, jejich schopnosti a všechno ostatní, je pevně dáno.

Ve smyslu vnitřního bohatství jsou kosmičtí bohové a bohyně jako milionáři, ale těmi milionáři také zůstanou. Nestanou se z nich miliardáři. Na druhou stranu, kdyby zneužili svoje bohatství, jejich moc zmizí. Je to stejné jako u lidských bytostí. Když má někdo velké bohatství, musíme se dívat, jestli jej zneužívá, nebo jestli jej používá správným způsobem. Pokud jej používá správně, získá radost a vděčnost lidstva.

Avšak pokud lidské bytosti aspirují pouze na ztotožnění s Boží Vůlí, pokud chtějí těšit Boha Jeho vlastním Způsobem, stanou se nejvybranějšími nástroji Boha, Nejvyššího a jejich moc pozemské transformace zdaleka překoná moc kosmických bohů a bohyň.


  1. SCA 1130. Na tuto otázku odpověděl Sri Chinmoy během výletu autobusem z Cardiffu do Londýna 15. listopadu 1991.

Část V

SCA 1131-1132. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy 24. července 1980.

Jak se můžeme připravit na středeční meditaci, abychom byli vnímavější?

Sri Chinmoy: Snažte se cítit, že každý středeční večer je zlatou příležitostí. Buď tuto zlatou příležitost využijete, nebo ji promeškáte. Získáte něco velice vzácného, nebo něco velice vzácného ztratíte. Takto byste to měli chápat. Jste-li moudří, pokusíte se takovou příležitost co nejvíce využít. Jste-li hloupí, zanedbáte ji a ztratíte ji.

Meditujeme hodinu nebo hodinu a půl. I kdybyste byli ve svém nejvyšším jenom pět minut, něco přijmete. Nemusíte být vnímaví celou dobu. Můžete přijmout velké množství i v průběhu krátkého času.

Vždycky myslete na to, že existuje místo, kde můžete dostat tu nejvýznamnější věc. Musíte si ovšem této věci vážit. Problém je v tom, že děti bohatých rodičů utrácí otcovo bohatství. Otci nevadí, že dítě využívá jeho bohatství. Ale dítě jej zneužívá, utrácí jej. Otec na to řekne: „Časem se naučí zacházet s penězi.“ Ale někteří v tom pokračují a nic to pro ně neznamená. Chtějí otcovo bohatství, ale neváží si jej.

Síla peněz není špatná, pokud se používá správným způsobem. Také duchovní síla se musí používat správným způsobem. Ale někteří lidé nemají rozvinuté vědomí. To je důvod, proč zneužívají svoje vnitřní bohatství. Čeho si váží? Své letargie, lenosti, nevědomosti.

Proč miluji Ameriku? Vždycky říkám, že Amerika je jako šílený slon, který běží sem a tam, rozbíjí hlavy, ale aspoň se snaží jít vpřed. Dost často jde místo toho stranou. Ale kdyby jenom ležel a spal, nedostal by se vůbec nikam. Je lepší dělat chyby než se povalovat. Pokaždé, když uděláme nějakou chybu, máme z toho žalostný zážitek. Potom se znovu pokusíme udělat pokrok. Opět děláme chyby. A opět cítíme, že existuje něco vyššího a hlubšího. Ale kdybychom si nevážili duchovního bohatství, co bychom udělali? Jenom bychom spali, zůstali bychom na stejném místě, na jakém jsme byli vždycky.

Vraťme se však k tvé otázce — než přijdu ve středu na meditaci, můžete si číst knihy a vytvořit meditativní vědomí. Velmi často se stává, že přijdu na setkání, a je tam atmosféra jako na indickém trhu. Všichni si povídají a pobíhají kolem. Žáci jsou jako zlobiví studenti. Dělají všechno špatně, ale jakmile se objeví učitel, hned jsou zticha.

Pokud přijdete na setkání dříve a zůstanete plní míru, atmosféra míru a jeho vědomí vstoupí do žáků, kteří jsou neukáznění. A dokážete-li zůstat v tichu, budu vám upřímně vděčný.

Jaký je rozdíl mezi tvou láskou a tvým zájmem?

Sri Chinmoy: Když někoho milujete, projevujete o něj zájem, ale láska je nekonečně důležitější než zájem. Láska znamená jednotu. Zájem nemusí být založen na jednotě. Pokud si vybudujete jednotu s lidstvem nebo s vyššími skutečnostmi, dáte všechno, co máte, a všechno, čím jste. Jestli však o někoho projevujete zájem, dáváte podle velikosti své ochoty, nikoli podle svých možností. Když někoho milujete, dáváte podle svých naprosto největších možností. Dáte všechno, co máte a všechno, čím jste.

Jestliže máte zájem, dáte jenom trochu. Žebrák vás požádá o almužnu a vy mu dáte jeden nebo dva dolary. Tak vypadá váš zájem o chudého člověka. Možná si pomyslíte: „Třeba neměl nic pořádného k snídani.“ Pokud byste však k tomu člověku chovali lásku, okamžitě byste ho pozvali k sobě domů, dali mu svoje nejlepší jídlo a nechali ho jíst, kolik by chtěl.

Takže mezi zájmem a láskou je veliký rozdíl. Láska znamená naprosté sebedávání, ale ze zájmu dáte jenom tolik, kolik chcete dát, ať už je to jeden dolar, nebo deset. Zájem je omezen vaší ochotou dávat, ale když k někomu cítíte lásku, dáváte tomu člověku bez všech omezení, podle vašich vlastních vnitřních možností. Láska znamená vědomé a neustálé nepodmíněné sebedávání. O skutečnou lásku jde jenom tehdy, je-li nepodmíněná.

Část VI

SCA 1133-1134. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy 8. července 1989.

Jsou duše tvých písní různé?

Sri Chinmoy: Jsou různé ve smyslu stupně vývoje, stejně jako lidské bytosti. Některé písně nejsou tak rozvinuté a silné jako jiné. U nich není vnitřní božskost, není tak projevená jako například u písně Jiban debata.