Část I

Jak může náš vnitřní život naplňovat všechny naše potřeby, když je naše vnitřní schopnost stále tak omezená?1

Sri Chinmoy: Dítě má jeden dolar a za tento dolar si může koupit malou hračku. Jestliže ale stejné dítě potěší svého otce rozličnými způsoby — svojí náklonností, láskou a radostí, pak dá otec dítěti okamžitě dost peněz na to, aby si mohlo koupit deset různých hraček, nebo mu sám koupí tolik hraček, kolik je třeba, aby učinil dítě šťastným. K tomu dochází v našem vnějším životě.

Něco podobného se také děje ve vnitřním životě. Jestliže určitý žák potěšil Mistra různými způsoby a Mistrova víra v žáka je výjimečně silná, pak Mistr použije všechnu svoji sílu k tomu, aby tomuto žákovi pomohl. Pokud má žák v Mistra neotřesitelnou víru, pak Mistr získá obrovskou příležitost k rozvíjení vnitřních schopností žáka.

Mistr bude mít vždy nekonečně více víry v žáky, než mohou kdy žáci mít v Mistra. Žádný z mých žáků ve mne nikdy nebude mít stejně pevnou víru, jako mám já v něj nebo v ni, zvláště pokud je tato osoba jedním z mých vybraných žáků. Ve třídě jsou vždycky dobří studenti a špatní studenti. Stejně tak jsou mezi těmi, kteří následují naši cestu, někteří velmi dobří studenti. Tito vybraní žáci musí vždy cítit, že víra, kterou mají v Mistra a také víra, kterou mají sami v sebe, je ničím ve srovnání s Mistrovou vírou v ně samé.

Co je příčinou? Je to proto, že Mistr v nich vidí rozkvétajícího Boha. Když se na ně podívá, vidí v nich svoji vlastní nejvyšší božskou skutečnost. Vždy vidí uvnitř vybraných žáků vnitřní slunce a ví, že určitě přijde čas, kdy jejich vnitřní slunce vyjde do popředí a osvítí jejich mysl, vitálno a fyzické.

Žáci však nemají stejný druh víry v Mistra. Jejich víra je jako hrad z písku. Nyní mají víru nebo si představují, že mají určitou víru. Ale za okamžik, když vyjde do popředí jejich mysl a zastíní jejich srdce, je všechno pryč. A pokud nemají v Mistra žádnou víru, pak Mistr není schopen rozvíjet jejich vnitřní schopnosti.

Pro žáky je nejlepším způsobem, jak posílit víru v Mistra, když si představí Mistrovu víru v ně samé. Měli by si představit, že Mistrova víra v ně je vznešenější než nejvznešenější a že jsou nanejvýš vybranými nástroji. Na zemi existují milióny a miliardy lidí. Žáci se musí zeptat sami sebe, proč byli zrovna oni vybráni k tomu, aby nesli prapor vítězství svého Mistra. Musí posilovat svoji představivost, jež je skutečností samotnou, cítit nekonečnou víru, kterou v ně má jejich Mistr. Tímto způsobem, posilováním své vlastní víry v Mistra, mohou žáci každý den zdokonalovat svoje vnitřní schopnosti. Není to pouze možné, ale i nezbytné.


  1. SCA 1-8. 25. června 1994 vyzval Sri Chinmoy žáky, kteří jsou na cestě více než dvacet pět let, k otázkám.

Co má přednost — naprostá poslušnost, nebo nepodmíněná odevzdanost?

Sri Chinmoy: Poslušnost je většinou v mysli, zatímco odevzdanost je záležitostí celé bytosti. Nepodmíněná odevzdanost zahrnuje celou bytost: aspirující srdce, hledající mysl, dynamické vitálno a tělo, které se zcela straní letargii. Když přijde odevzdanost, je to jako když padnete k Nohám Nejvyššího, naprosto odevzdávajíce sami sebe k Nohám Boha. Tehdy se nejen vaše hlava, ale celé vaše tělo dotýká nekonečného Oceánu Soucitu našeho Milovaného Pána Nejvyššího.

Poslušnost se ale týká většinou mysli. Jestliže vám říkám, abyste něco udělali, můžete buď kráčet tak pomalu jako želva, nebo běžet tak rychle jako jelen. Ale ať jdete jakkoliv rychle, jakkoliv nadšeně, jakkoliv ochotně, pouze jedna část vaší bytosti kráčí: mysl. Mysl kráčí s nadějí, že potěší Boha nebo potěší Mistra. Říká si: „Jestliže nepůjdu, pak bude Mistr nespokojený, Bůh bude nespokojený.“ I přesto, že jdete rychle, ať už to děláte ze své vlastní vůle nebo z donucení, stále nezískáváte pocit spontánní sladkosti v celé bytosti. Když ale učiníte nepodmíněné odevzdání, všechny části vašeho těla, každý jednotlivý nerv z vašich 86000 jemných nervů — všechno — vám bude dávat nepředstavitelnou radost.

Musíme vědět, že nepodmíněné odevzdání není odevzdáním se otroka jeho pánu. Je to odevzdání, které přichází z moudrosti, z uvědomění si, že Někdo ví více než my a zároveň nás považuje za své zcela vlastní a také chce, abychom Jej přijali za svého vlastního. Rozlehlý oceán chce vždy pojmout malou kapku. Pokud má kapka trochu inteligence nebo moudrosti, chce také přijmout oceán za svůj vlastní a říci: „Stala jsem se oceánem.“ Jestliže můžeme přesně stejným způsobem učinit nepodmíněné odevzdání, okamžitě se staneme neoddělitelnou součástí našeho Milovaného Nejvyššího. Tehdy nejsme za nic odpovědní, protože to, co říkáme, nevychází z nás; vychází to z naší nejvyšší skutečnosti.

Ptáš se, co je přednější. To záleží na jedinci. Nepodmíněné odevzdání bude rozhodně zahrnovat naprostou poslušnost; pokud učiníte nepodmíněné odevzdání, pak musí přijít naprostá poslušnost. Pokud ale máte naprostou poslušnost, nezískáte automaticky výsledek nepodmíněného odevzdání, kterým je sladkost. Podle mne je nepodmíněné odevzdání daleko důležitější a cennější než poslušnost, dokonce i když je poslušnost založená na naprosté víře. Poslušnost může být buď ochotná, nebo neochotná, avšak nepodmíněné odevzdání je vždy radostné. Při nepodmíněném odevzdání říkáme: „Použij mne jako fotbalový míč. Nakopni mne tak silně, jak se ti líbí, pravou nebo levou nohou, jakkoliv chceš.“ Pokud je zde nepodmíněné odevzdání, tehdy se hledající stává dokonalým nástrojem Nejvyššího.

Je síla poslušnosti jediným způsobem, jak potěšit Boha stálou dokonalostí aspirace?

Sri Chinmoy: Hovořil jsem o poslušnosti a odevzdání. Nyní si přeji říci, že pokud je poslušnost hledajícího šťastná, radostná, bezesná a bezdechá, pak může hledající rozhodně těšit Boha. Ale není to jediný způsob, ne! Je mnoho způsobů. Někdo řekne: „S poslušností chci běžet nejrychleji a těšit Boha Jeho vlastním Způsobem.“ Někdo jiný řekne: „Chci běžet nejrychleji a těšit Boha prostřednictvím aspirace.“ Někdo další řekne: „Chci těšit Boha a běžet nejrychleji se svým odhodláním.“

Je tedy mnoho způsobů, jak těšit Boha a běžet nejrychleji. Pokud si vyberete cestu poslušnosti, pak si přeji říci, že tato poslušnost musí být radostná, šťastná a spontánně sebedávající. Tehdy se poslušnost jednotlivého žáka stává nejmocnějším způsobem, jak těšit Boha. Pokud chcete běžet nejrychleji po cestě poslušnosti, pak vaše poslušnost nesmí být vynucená. Nemůže vycházet ze strachu z potrestání za neposlušnost. Ne, musí vycházet z lásky.

Jestliže máte tento druh poslušnosti, budete přirozeně schopni běžet nejrychleji po cestě poslušnosti. Tehdy bude vaše aspirace automaticky stoupat jako plamen, vysoko, výše, nejvýše. Je to proto, že neustálá, bezesná a bezdechá poslušnost nemůže být oddělena od nejvyšší aspirace. Čím výše stoupá vaše aspirace, tím více si ceníte důležitosti poslušnosti. Podobně, čím více posloucháte Boží Vůli, tím výše se budete schopni dostat ve své aspiraci.

Musíme ovšem uvažovat ještě o jedné věci. Hledající často říká: „Když nepůjdu do školy a nebudu poslouchat učitele, pak mne potrestá. Jestliže pracuji v kanceláři a neposlouchám svého nadřízeného, pak mne propustí. Jestliže ale neposlouchám Boha, co se stane?“ Když žáci přestanou poslouchat Boha, většina z nich cítí, že zde není žádné potrestání. Potrestání zde je, ale nepřichází okamžitě. Pokud dnes neposlechnete Boha velmi závažným způsobem, pak může Bůh čekat deset dní, aby vás potrestal. Ale opět, během těchto deseti dní možná uděláte mnoho, mnoho dobrých věcí, abyste Boha potěšili, a tak vám Bůh může odpustit.

Mnohokrát se může stát, že uděláme obrovské chyby. Pokud ale nejsme okamžitě nebo v blízké budoucnosti potrestáni, cítíme: „Pravděpodobně nám Bůh odpustil nebo jsem možná žádnou chybu neudělal. Naše mysl nás přesvědčila o tom, že jsme udělali chybu, ale zřejmě se mýlila.“ Neposlušnost je ničivá síla v nás, která často sama sebe skrývá. Nacházíme důvody k jejímu ospravedlnění. Jestliže jsme ale učinili něco skutečně neduchovního, a nebyli jsme potrestáni, musíme cítit, že zatím nepřišel ten správný čas, nebo že nám Bůh odpustil díky síle našich dobrých skutků.

Existuje něco, co je nanejvýš důležité a čemu žáci nevěnují žádnou pozornost, a to jsou výčitky svědomí. Lidé tvrdí, že pokud litujeme svých činů, očišťujeme tím duši. Lítost neočišťuje duši; duše je nad tím. Lítost ale rozhodně očišťuje srdce. Jestliže hořce pláčeme, pokud uděláme něco špatně, pak uvnitř těchto slz budou výčitky svědomí a naše srdce bude očištěno. Pak nám naše srdce nedovolí udělat stejnou chybu v budoucnosti. Díky lítosti se srdce stane silným, silnějším, nejsilnějším, a bude se moci mysli postavit a nedat jí další šanci udělat stejnou chybu.

Co tě na žácích nejvíce potěšilo a co tě nejméně potěšilo od doby, kdy jsi na Západě?

Sri Chinmoy: Srdce jednoty žáků — bez žádného očekávání — mne potěšilo nejvíce a mysl oddělení žáků mne zarmoutila nemilosrdně.

Jednota musí přijít ne z myšlenky nebo z mysli, dokonce ani ne z dechu, jednota musí přijít z představivosti. Musíme si představit, že Bůh s námi v každém okamžiku hraje Hru, vstupujíce do nás a vycházejíce z nás. Považujme naše tělo za pokoj. Musíme si představit, že Bůh, ten Nejkrásnější, Nejmocnější, vstupuje do tohoto pokoje a hraje svoji Kosmickou Hru uvnitř a prostřednictvím naší fyzické existence. Pokud můžeme mít tento pocit, pak s námi bude Bůh nanejvýš potěšen.

Několik dalších věcí si také přeji říci. Mám srdce a mé srdce cítí, kolikrát mne neberete vážně, když mluvím o duši. Jeden den někdo cítí důležitost toho, co říkám o duši: „Ó, Guru mi říká, že moje duše je se mnou spokojena nebo nespokojena.“ Ovšem ani ti, kteří věří mým promluvám o duši, nechtějí cítit přítomnost duše nebo vidět realitu duše. A při mnoha příležitostech tito stejní žáci dokonce existenci duše popřou.

Pro mne je duše nejdůležitější skutečností. Řekl jsem, že duši je možné nejenom cítit, ale také vidět, přesně stejným způsobem, jako vidím já vás. Pokud nemůžete mít víru ve skutečnost vaší duše, jak potom můžete mít víru v Boha? Realizovat Boha je nekonečně těžší než přijít do kontaktu s duší. Duše je jako průvodce, který nás pomalu, spolehlivě a neomylně, podle naší vlastní rychlosti, vezme k cíli. Pokud nevěříte v průvodce, jak potom budete schopni dostat se k cíli, jímž je Bůh?

Když v sedmdesáti, osmdesáti nebo devadesáti zemřete, jasně uvidíte, že vaše duše je vaší stálou, věčnou skutečností. Ale v zájmu skutečného pokroku to musíte vidět a cítit nyní, zatímco jste na zemi. Lidé, kteří nejenže věří v existenci duše, ale také chtějí cítit přítomnost své duše a vidět skutečnost duše, mne těší nejvíce. Naopak lidé, kteří nevěnují žádnou pozornost své duši a nevěnují žádnou pozornost mým promluvám, týkajících se duše, mne v žádném případě netěší.

Mám tolik Center. Denně od nich dostávám zprávy a cítím vibrace týkající se toho, co se tam děje. Když cítím celkovou vibraci, nemusím se ptát na jednotlivce. Když vaříte rýži a chcete zjistit, zda je uvařená, vezmete pouze několik zrníček a okamžitě víte, zda je zbytek rýže možné jíst. Podobným způsobem okamžitě získám od jedné nebo dvou silných duší v centru správný pocit, zda ostatní aspirují, nebo ne.

V tomto životě mám tisíce žáků a mnoho obdivovatelů, přátel, známých, a tak podobně. Na fyzické úrovni jednám s několika tisíci lidmi. Když jsem ale ve vnitřním světě, jednám s tisíci a tisíci dušemi. Většina žáků si myslí, že ve světě duší se zabývám pouze několika lidmi jako Agni a deseti nebo dvaceti jinými žáky, kteří během let zemřeli. Toto je politováníhodná chyba. Ve vnitřním světě jsem ve styku s neomezeným počtem duší.

Za lidi, kteří mne přijali a jsou mi blízcí v tomto světě, budu odpovědný v jiném světě poté, co zemřou, podle míry jejich přijetí a podle jejich blízkosti. Někteří lidé, kteří mne netěší v tomto světě, si myslí, že až jednou odejdou do jiného světa, budou mi najednou všichni blízcí, bližší, nejbližší. Tak to ale není. Vy, lidé, se nepřipravujete. Nemyslím na vaši smrt — nikdy, nikdy! Ale až budu v jiném světě, většina z vás bude muset přijít zpět a procházet životem a smrtí opět a opět, zatímco můj Milovaný Nejvyšší mi slíbil, že toto bude má poslední inkarnace. A tak pokud se mnou chcete mít silné spojení v budoucích inkarnacích, musíte mi být blízcí a těšit mne nyní.

Co se stane s lidmi, kteří nepřemýšlí o vyšších světech, ale myslí jen na svůj pozemský život a materiální potřeby? Co budou mít? Pokud nebudou mít aspiraci dostat se do vyšších světů, pak je spoutá život touhy. Čím častěji vidím, že přemýšlíte pouze o materiálním světě, a ne o vnitřním světě, tím více jsem zklamán. Každý z vás si může během meditace představit, že existuje jiný svět, do kterého budete jednou muset odejít, ať již ochotně, nebo neochotně. Pokud pro mě chcete pracovat a sloužit mi, až odejdete do jiného světa, pak nyní neztrácejte všechen svůj čas přemýšlením o materiálním světě.

Je nekonečně více věcí, které mne na zemi netěší, než věcí, které mne těší. Je to pravda, ať již se dívám na žáky jako na jednotlivce nebo skupinu. Štěstí přichází pouze tehdy, pokud vidím, že se někdo nevzdává. Jestliže někdo neustále bojuje za to, aby se stal lepším člověkem, lepším hledajícím, lepším žákem, pak jsem šťastný. Mnozí, mnozí se vzdali. Zůstávají sice v lodi, spí a chrápou, ale vzdali se; cítí, že jejich případ je beznadějný. Nedělají pokrok, nekráčí vpřed, nenoří se hlouběji a nelétají výše.

Chci, aby se moji žáci nevzdávali. Ten, jenž se nevzdal, ta, jež se nevzdala — jsou těmi, kteří mne těší. Lidé, kteří se vzdali a říkají, že jsou beznadějný případ, se již stali zbytečnými. Avšak lidé, kteří stále bojují za to stát se dobrými žáky, lepšími žáky, nejlepšími žáky, mne rozhodně těší. Já sám jsem se u nikoho nevzdal, v některé žáky mám ale více víry než v jiné.

Jak jsem již řekl předtím, základní víru, nejvyšší víru, mám v každou jednotlivou lidskou bytost, protože každého jasně vidím jako skutečného Boha. Šrí Rámakrišna říkával, že vidí Vivékánandu jako Boha samotného. Někdy, když na vás medituji ve svém nejvyšším božském vědomí, vás rozhodně vidím jako svého Pána Milovaného Nejvyššího. Nevidím vás jako lidské bytosti s lidskými nedokonalostmi. Ne, tehdy vaše fyzická těla zmizí a já vidím vaše duše jako ty nejdokonalejší představitele našeho Milovaného Pána Nejvyššího. Tehdy cítím nesmírné štěstí. Plavu v moři extáze.

Jaká je nejrychlejší cesta k trvalému překonání letargie?

Sri Chinmoy: Nejrychlejší cestou je opakování „Supreme“ tak rychle, jak je to možné. Nemusíte křičet z plných plic, ale musíte to slyšet; neprovádějte to v tichosti. Můžete sedět ve svém pokoji nebo kráčet na tichém místě, kde vás nikdo neuslyší, ale neměli byste to provádět vleže.

Zatímco opakujete „Supreme“, začněte u svých prstů na nohou a představujte si vše, co je ve vás. Myslete na své svaly, nervy, krev nebo na cokoliv, co chcete, a snažte se cítit, že Nejvyšší vstupuje do té určité části vašeho těla. Poté přeneste pozornost do dalších částí svého těla. Nemusíte vidět, co je uvnitř vašich nohou nebo vašeho srdce nebo mozku. Pouze si představte, že tam něco je a že se toho dotýká slovo „Supreme“. Pokud se letargie již usídlila ve vašem koleni nebo rameni nebo někde jinde, pak se musí této části bytosti dotknout skutečná Přítomnost Nejvyššího. A tak pokaždé, když řeknete „Supreme“ a opakujete to tak rychle, jak je to jen možné, pokuste se cítit, že do vás vstupuje Síla Nejvyššího, Život Nejvyššího a Božskost Nejvyššího.

Toto je jeden z nejúčinnějších způsobů, jak porazit letargii, zatímco kráčíte nebo něco děláte. Pokud chcete porazit letargii, pak to pro vás není čas vstoupit do hluboké meditace; pouze nechte dynamický proud svého opakování proudit celým svým tělem. Pokud vstoupíte do vyššího stupně meditace nebo modlitby a budete se snažit být dynamičtí, můžete být úspěšní; ale poté, co modlitbu nebo meditaci ukončíte, dynamismus zmizí. Jméno Nejvyššího můžete ale opakovat kdykoliv. Je to jediný způsob, zejména pro mé žáky.

Jak může duchovnost uniknout omezenosti náboženství?

Sri Chinmoy: Známe několik náboženství — hinduismus, buddhismus, judaismus, křesťanství, islám, a tak dále. Každé náboženství má svůj vlastní způsob sebevyjádření s ohledem na neomezené Jedno. Bohužel je ale samo vyjádření omezeno. Náboženství je pouze domem a nikdo nemůže tvrdit, že jeho dům zahrnuje všechno. Můžeme koupit víc nábytku a ostatních věcí, ale podstata domu zůstane vždy stejná.

Jakmile jednou přijmeme duchovní život, naším náboženstvím se stane naše láska k Bohu. A pokud milujeme Boha, všechno uvnitř nás se rozpíná. Tehdy necítíme, že naše tělo je omezeno na několik stop výšky; ne, vidíme expanzi těla. Také vidíme rozpínání našeho vitálna, mysli, celé naší bytosti. Naše láska k Bohu je pokračujícím rozpínáním celé naší skutečnosti.

Láska k Bohu je jediným skutečným náboženstvím, jediným náboženstvím, které by měl opravdový hledající praktikovat. Existuje nějaké náboženství, které nám říká, abychom nemilovali Boha? Problémem náboženství ale je, že se snaží omezit naši lásku k Bohu. Náboženství říká: „Pouze pokud miluješ Boha takovým způsobem, jakým Jej miluji já, děláš správnou věc.“ Každé náboženství bude tvrdit: „Miluj Boha, ale dělej to mým způsobem. Pouze když budeš chodit do kostela, když budeš chodit do chrámu, když budeš chodit do mešity, bude tvoje láska k Bohu dokonalá. Všechny jiné cesty jsou špatné.“

Láska k Bohu ale taková není. Jestliže miluji Boha, Bůh mi řekne: „Proč by v zahradě náboženství měly být jenom růže? Mohou zde být také jiné květiny.“ Někdo přijde a bude obdivovat růži a někomu jinému se bude líbit jiná květina. A tak musíme milovat Boha všemi možnými způsoby — prostřednictvím toho, co říkáme a co děláme, prostřednictvím neustálého sebedávání na každém jednotlivém stupni našeho vědomí. Musíme milovat Boha Božím vlastním Způsobem. Jedině tehdy nebudeme uvězněni v omezeních náboženství a nikdy se nebudeme pokoušet někoho omezit.

Tím, co chceme od náboženství, je radost. Náboženství nám nedává radost, protože se vědomě nebo nevědomě snaží ukazovat svoji nadřazenost. Pokud však milujeme Boha, získáváme obrovskou radost. Já získávám radost tím, že miluji Boha, a ty získáváš radost tím, že miluješ Boha.

Ptáš se, jak může duchovnost uniknout omezením náboženství. Únik není to správné slovo. To, co je potřeba, není únik, ale osvícení. A my můžeme osvítit náboženství pouze tím, že budeme Boha milovat Božím vlastním Způsobem.

Jestliže používáme intuici na vnější úrovni, stane se méně účinnou v duchovních aktivitách?

Sri Chinmoy: Většinou když používáme intuici na vnější úrovni, používáme ji proto, aby sloužila našemu vlastnímu účelu, a ne proto, aby sloužila Božím účelům. Duchovní Mistři ronívali hořké slzy, když je jejich žáci žádali, aby použili svoji intuici k odpovědím na nesmyslné otázky. Někdo přijde a požaduje: „Ztratila se mi kráva. Prosím, řekni mi, kde je?“ Jiný se ptá: „Prosím, řekni mi, jestli můj syn složí zkoušku, nebo ne?“ Duchovní Mistr může díky své intuici snadno říci, kde se nachází kráva nebo zda syn složí zkoušku, ale tímto způsobem nenaplňuje Vůli Boha.

Je tolik způsobů, kdy může být síla intuice použita pro božský účel. Jestliže upřímný hledající přijde ke svému duchovnímu Mistrovi a chce vědět, proč nečiní pokrok, pak může Mistr použít svoji sílu intuice, aby viděl, co je příčinou, a pomoci tak hledajícímu. Může říci: „Chyba je ve tvé mysli. Pochyby ti nedovolí dělat pokrok.“ Nebo vidí, že překážkou je strach nebo nejistota či nečistota. Pokud někdo upřímně pláče, protože nemůže dělat pokrok kvůli nějaké nedokonalosti ve svém těle, vitálnu nebo mysli, pak může být použito síly intuice, aby mu opravdu pomohla.

Jestliže ale někdo něco ztratil a ty použiješ svou intuici, abys mu to pomohl najít, co tím činíš dobrého? Nepomáháš duchovnímu životu tohoto člověka, pouze probouzíš nebo pomáháš posilovat jeho zvědavost. Pokud používáš svoji intuici k tomu, abys pověděl lidem na fyzické úrovni, co se má stát nebo co se již stalo, pak pouze zneužíváš svoji moc. Někteří duchovní Mistři záměrně odpovídali chybně, když jim lidé dávali hloupé otázky, aby se tito neupřímní lidé již nevrátili.

Jakmile jednou vstoupíme do duchovního života, naším prvním a nejpřednějším zájmem je pomáhat lidem v jejich vnitřním životě a pozvedat jejich vědomí. K tomu, jak si vést ve vnějším životě, mají lidé svoje vlastní způsoby. A tak pokud mají žáci intuici, žádám je, aby ji používali na pomoc hledajícím k urychlení jejich duchovní cesty, a ne ke znalostem vnějšího dění. Jinak je intuice pouze plýtváním času.

Jaký je rozdíl mezi neposlušností a slabostí?

Sri Chinmoy: Pro Mistra je nekonečně jednodušší zabývat se slabostmi než zabývat se neposlušností. Slabosti mohou být osvíceny, slabosti mohou být zdokonaleny. Ačkoliv je neposlušnost sama o sobě slabostí, zdokonalit ji je daleko těžší než zdokonalit ostatní druhy slabostí. Je jako obrovské klubko plné uzlů. Rozvázat všechny tyto uzly a vytvořit jednu rovnou, dlouhou nit je nanejvýš obtížné.

Nejlepším způsobem, jak se vypořádat s neposlušností, je nenávidět ji nebo se jí obávat. Jestliže ji nenávidíte, musíte ji nenávidět tak silně, že si ji nebudete chtít uchovat uvnitř vaší bytosti. Budete cítit, že je to něco špinavějšího než nejšpinavějšího a prostě ji vyhodíte ze svého systému. Podobně, pokud se jí budete obávat, budete opatrní a nedovolíte jí do vás při první příležitosti vstoupit. Jestliže cítíte, že je jako had nebo zuřivý tygr připravena vás pohltit, pak se od ní budete držet ve veliké vzdálenosti.

Se slabostmi však musíte jednat velice zbožným, oduševnělým způsobem. Slabosti mohou být ve vitálnu, v mysli nebo v srdci. Musíte o nich uvažovat jako o něčem, co můžete tvarovat nebo formovat. Musíte je považovat za něco velmi slabého a drobného, co potřebuje posílit — jako bezmocný psík, starý pouze několik dní. Pokud dáte malému psíkovi trochu potravy, stane se silným. Potrava, kterou musíte dát svým slabostem, je světlo. Pokaždé, když vidíte jakýkoliv druh slabosti ve vašem vitálnu, mysli nebo srdci, pokuste se cítit, jak do ní vnášíte světlo.

Ačkoliv může být slabost malá, má obrovskou sílu v negativním slova smyslu. Můžete považovat žárlivost a nejistotu za drobný hmyz, ale ten vás zuřivě kouše a kouše. A proto se nepokoušejte své slabosti odhodit, to je nemožné. Pouze se je pokuste změnit v přednosti pozitivním používáním světla. Pokud jste slabí a neschopní dělat správnou věc, pokud se nemůžete modlit nebo meditovat oduševněle kvůli nejistotě, žárlivosti, nečistotě nebo kvůli jiným slabostem, považujte prostě tyto slabosti za něco velice malého a nezdravého. Pak se pokuste prostřednictvím světla posílit své slabé části tak, abyste se mohli stát dobrým, dokonalým nástrojem Nejvyššího.

Toto světlo obvykle pochází ze života ticha, z míru. A mír přichází pouze tehdy, když je mysl tichá a srdce čisté. Ticho mysli a čistota srdce kráčí spolu. Když je mysl naprosto tichá, srdce se automaticky stane čistým. A naopak, když se srdce stane opravdu čistým, pak se mysl stává úplně tichou.

Část II

Je pro žáka lepší vědět o tvé lásce, nebo cítit tvoji lásku?1

Sri Chinmoy: Vědět o mé lásce je pouze knižní znalostí. Z knih se dozvíte, jak miluji lidstvo. Cítit moji lásku je nekonečně důležitější než vědět o mé lásce. Naopak ale prostřednictvím cítění můžete vědět. Jestliže vám vaše srdce umožní cítit, jak moc vás miluji, tehdy se pokusíte přesvědčit svoji mysl: „Guru mne miluje, ačkoliv se usmál na někoho jiného, a ne na mne.“ Pocit toho, že vás miluji, musí být přenesen z vašeho srdce do vaší váhající nebo pochybující mysli. Jakmile je jednou vaše mysl přesvědčena o mé lásce, automaticky o ní budete vědět. A tak je nejlepší cítit a poté díky tomuto pocitu vědět o mé lásce.

Obyčejné lidské bytosti, které neaspirují, se mohou dozvědět pouze z knih, že je Bůh miluje. Poté, díky této znalosti, mohou jednou vstoupit do srdce a cítit v celém svém životě Boží Lásku. Jakmile ale jednou přijmete duchovní život, je to jiné. Od úplného začátku musíte cítit Boží Lásku ve svém srdci. Nezáleží na tom, kolik knih jste přečetli nebo kolik jich hodláte přečíst, nikdy nezískáte pocit Boží Lásky nebo lásky vašeho Mistra z knih. Pokud srdce tento pocit nepodpoří, pak nemá dlouhé trvání.

Vraťme se zpátky k tvé otázce — je nekonečně, nekonečně, nekonečně důležitější cítit moji lásku než o ní vědět. Zatímco o ní víš, můžeš se stát zmateným nebo pochybovačným. Zatímco ji ale cítíš, musíš nutně učinit obrovský pokrok, a nakonec přesvědčit svoji mysl o tom, že tě miluji. Jak můžeš cítit moji lásku? Díky svým vlastním modlitbám a meditacím. A jakmile jednou cítíš moji lásku po dny a měsíce, ocitáš se v jiném světě. Pokud víš o mé lásce prostřednictvím jiných lidí, nezískáš skutečné uspokojení a ani nebude trvalé. Znalost mé lásky nebude trvalá. Cítit moji lásku je jediná věc, která trvá neustále nebo dlouhou, dlouhou dobu.


  1. SCA 9-19. 4. července 1994, po speciální meditaci na americký den nezávislosti, vyzval Sri Chinmoy své žáky k otázkám.

Jak mohou duchovní lidé s vedoucími schopnostmi vyjít do popředí v americké politice?

Sri Chinmoy: Nejprve se musíme ptát, zda duchovní lidé s vedoucími schopnostmi opravdu chtějí vstoupit do politiky, kde neexistuje žádný bratr ani sestra, kde je každý sirotkem. V temném lese nenacházíte krásné květiny. Duchovní lidé s vedoucími schopnostmi by měli vstupovat do politiky pouze tehdy, pokud mají vnitřní světlo ve velkém, ne-li v neomezeném měřítku a pokud jsou si vědomi vnitřního světla a cítí, že nepodlehnou úplatkářství. Vše tedy závisí na vnitřním rozvoji duchovních lidí, kteří mají schopnost stát se vůdci ve svých zemích.

Předtím, než vstoupí do politiky, měli by být tito duchovní lidé naprosto vnitřně přesvědčeni, že budou schopni přeměnit mysli ostatních politiků. Právě nyní je to prakticky nemožné, protože většina politiků je nesnesitelně cynická. Nemají zájem o duchovní život. Duchovnost je pro ně něco velice vzdáleného. Nejenom navenek, ale i vnitřně duchovnost znevažují. Neustále tvrdí, jak jsou upřímní, zatímco jejich odpůrci říkají pouze lži. A co je horší, nedůvěřují ani sami sobě. Nic se neděje, pokud já nedůvěřuji tobě, když ale nedůvěřuji sám sobě, nemohu se dostat ani o krok vpřed.

Před tím, než vstoupí duchovní lidé do politiky, musí si být naprosto jisti, že mají dostatek světla. Nemohou pouze dělat to nejlepší, co mohou, a položit výsledky k Nohám Boha. To je pro lidi, kteří mají v první řadě zájem o vnitřní život. Ale duchovní lidé, kteří chtějí pomoci lidstvu, musí znát svoje schopnosti, musí vědět, kolik mají světla. Protože v opačném případě je temnota světa tak obrovská, že budou příčinou problémů a zanechají masy obyčejných lidí zmatenější než na začátku.

Právě nyní se musí duchovní lidé více modlit a meditovat, aby získali více světla. Pak pro ně nastane vhodná doba, aby vstoupili do politické arény a přeměnili politiku na božsky inspirovanou zkušenost, která umožní společnosti učinit pokrok velmi hmatatelným způsobem.

Jak můžeme získat stejný duchovní přínos hraním tvé hudby, jako získáváme zpíváním tvých písní?

Sri Chinmoy: Existuje velice jednoduchá, účinná cesta. Zatímco hrajete moji hudbu, musíte vnitřně zpívat melodii písně, ne nahlas, ale nanejvýš mocně. Buďto vy sami musíte v tichosti zpívat, nebo musíte cítit, že to dělá někdo jiný — vaše vlastní duše nebo nanejvýš talentovaný zpěvák, jehož hlas hluboce oceňujete a obdivujete.

Jestliže můžete cítit, že nanejvýš oduševnělý, mocný hlas zpívá melodii, kterou hrajete, pak tento oduševnělý zpěv vstoupí do vaší hudby a učiní ji velice sladkou. Dám vám příklad. Když ráno hraji „Invocation“, vnitřně ji celou zpívám. Když v tichosti zpívám, získám daleko více, než když pouze hraji a nezpívám. Mnohokrát, mnohokrát, když hraji „Invocation“, získám takovou radost, jestliže uvnitř slyším svůj hlas. Jakmile zpívám „Supreme, I bow to Thee, I bow“, celý můj vnitřní a vnější svět nabízí svoji aspiraci a oddanost.

Je obrovský rozdíl mezi zpíváním mých písní nanejvýš oduševněle a zpíváním obyčejným způsobem. Když zpíváte mé písně oduševněle, mé srdce se doslova rozpouští. A naopak, když zpíváte stejné písně jako papoušek, když tvoříte pouze melodii a slova, je to tak velký rozdíl! Je to takový rozdíl jako mezi osvícením srdce a mentálním porozuměním mysli.

Většinou když žák-hudebník hraje moji hudbu, vidím, že jeho mysl pracuje více než jeho srdce. Jestliže ale cítíte, že vaše duše nebo nějaká vaše vnitřní bytost nanejvýš zbožně zpívá melodii, pak rozhodně získáte užitek. Stejně tak, pokud můžete být víc zbožní a oduševnělí, zatímco hrajete moji hudbu, získáte ze svého vystoupení daleko větší duchovní užitek. Přirozeně je pro vás nejlepší, můžete-li dělat obojí. Pokud dokážete hrát oduševněle a zároveň cítit, že vaše duše zpívá melodii, je to jako používání obou rukou namísto jedné — získáte větší užitek.

Vždy nás žádáš, abychom tě přijali za svého zcela vlastního. Mohl bys mi pomoci vymyslet, jak to udělat?

Sri Chinmoy: To není věcí přemýšlení. Není to ani věcí cítění. Je to věcí stávání se. Když v Indii miliónkrát opakují: „Shivaham, Shivaham — jsem Šiva, jsem Šiva“, stávají se jedním s vědomím Pána Šivy. Opětovným považováním se za něco se stáváš tou věcí samotnou.

Když říkám, abyste mě přijali za svého vlastního, zcela vlastního, může toho být dosaženo pouze opakováním: „Stal jsem se Guruovým vybraným nástrojem. Proto mohu přijmout svého Gurua za svého vlastního, zcela vlastního.“ Přijměte mě, přijměte mě, přijměte mě; pak se to, co říkáte, stane skutečným. Jinak se budete chvíli snažit myslet, chvíli se budete snažit cítit a nikdy ničeho nedosáhnete. Jestliže ale řeknete: „Stal jsem se Guruovým vybraným nástrojem. Proto jej mohu přijmout za svého vlastního, zcela vlastního,“ pak se můžete zbavit všech nečistých, špinavých nánosů — strachu, pochyb, úzkostí, obav, deprese a frustrace — které si zbytečně nakládáte na svá ramena.

Jediným způsobem je přijímání a stávání se. Prostě si řekněte: „Stal jsem se čistým. Stal jsem se vybraným nástrojem.“ Neobelháváte sami sebe, vlastně vrůstáte v tuto skutečnost. Pokud řeknete: „Jsem čistý, jsem čistý,“ a pokud to někdo uslyší, může se vám vysmát. Může říci: „Ó, jsi tak špatný člověk!“ Když ale budete dále opakovat: „Jsem čistý, jsem dobrý, jsem božský,“ pak se dobré vědomí, Boží vědomí, stane vaším vlastním, protože se stanete tím, co opakujete.

J. (šest let): Kde je Bůh a proč Jej nemohu spatřit?

Sri Chinmoy: Bůh je všude, ale většinu svého času tráví ve tvém srdci. Ve vašem domě nebo bytě je mnoho pokojů, ale ty trávíš většinu svého času buď v obývacím pokoji nebo v meditačním pokoji nebo někde jinde. Podobně může být Bůh nalezen kdekoliv, ale jeho oblíbené místo, kde tráví většinu svého času, je ve tvém srdci.

Jak Jej můžeš vidět? Prostě se podívej do zrcadla a pokus se cítit, že osoba, kterou vidíš, je Bůh a nikdo jiný. Osoba, kterou vidíš v zrcadle, je rozhodně Bůh!

Co potřebují Afroameričané a Afričané nejvíce k tomu, aby překonali překážky, kterým dnes čelí? A čeho my, Afroameričané, potřebujeme více pro přivádění a udržení dalších afroamerických žáků na cestu?

Sri Chinmoy: Jako Afroameričan musíš ve svém srdci nalézt více lásky pro ostatní Afroameričany, kteří ještě nepřijali duchovní cestu. V minulosti jsem říkával: „Považujte ostatní Afroameričany za své menší bratry. Je vaší svatou povinností přivést je k duchovnímu životu, protože to je jediný život, který jim pomůže. Žádná lidská bytost nemůže nikdy najít uspokojení, dokud jej nenajde na duchovní cestě. Všechno ostatní selže — v tvém případě dnes, v jeho případě zítra, v případě někoho jiného pozítří.“

Ale nyní vidím, že nestačí považovat je za své menší bratry, kteří jsou vám malinko podřazení. Ne, nyní říkám, že musíte cítit, že jsou součástí vašeho vlastního těla, vy jen máte trochu více světla než oni. Je to takto. Máte dvě paže. Jedna paže je osvícená a druhá není osvícená. V jedné části těla máte osvícení a v druhé ne. Díky jejich vzájemné blízkosti může osvícená část vašeho těla snadno přinést světlo do neosvícené části. A proto, pokud se na to budete dívat tímto způsobem, rozhodně dosáhnete lepších výsledků.

Pokud se budete dívat na ostatní Afroameričany jako na oddělené individuality s rozdílným vědomím, pak to bude daleko těžší, protože tehdy budete cítit, že vám jsou velice vzdáleni. Jestliže cítíte, že jsou někde jinde, pět tisíc mil nebo dokonce jen pět metrů daleko, pak váš úkol bude velice obtížný. Jestliže ale cítíte, že jsou právě zde ve vašem těle, součástí vaší existence, pak to bude o mnoho snadnější. Každý den používáte části své vlastní bytosti. Svýma očima se díváte, svým nosem dýcháte. Podobně musíte cítit, že váš afroamerický bratr a sestra jsou neoddělitelnou součástí vaší bytosti, kterou každý den potřebujete pro nespočetné množství činností. To je jediný způsob, jakým je budete schopni inspirovat.