Část I

SCA 366. 10. května 1996

Hledající, aspirant a milovník Boha

Rád bych promluvil o rozdílu mezi hledajícím, aspirantem a milovníkem Boha. Hledající se může modlit a meditovat ze srdce, z mysli, z vitálna nebo z tělesného. Aspirant se však chce modlit a meditovat pouze ze srdce. Aspirant cítí, že modlitba a meditace, která je v srdci a ze srdce, nabízí tu nejkratší a nejrychlejší cestu k Cíli.

Je také rozdíl mezi hledajícím a milovníkem Boha. Hledající se modlí a medituje co nejoddaněji a nejoduševněleji, aby dosáhl nejvyšší Výšky, kde bude schopen vidět Boha tváří v tvář. Milovník Boha si ale přeje, aby Bůh vstoupil do zahrady jeho srdce a zůstal v ní a aby tam tak společně mohli zpívat, hrát si a tancovat.

Rozdíl mezi aspirantem a milovníkem Boha je tento: skutečný aspirant má daný cíl, ale jestliže se stane obětí neaspirujících sil a klesne o jeden krok ze své úrovně vědomí, pak se celý jeho svět zhroutí. Chce překonat všechny neaspirující síly ve svém životě. Když ale selže, nechce být odhalen před ostatními; nechce, aby viděli jeho nedostatky. Chce si v jejich očích udržet svou duchovní úroveň a zachovat si svou duchovní důstojnost. Takže když udělá chybu, když na něj zaútočí vitální síly a on klesne, cítí se nanejvýš bídně a rozpačitě.

Upřímný milovník Boha má také svůj nejvyšší cíl. Na rozdíl od aspiranta je ale milovník Boha šťastný a veselý vždy bez ohledu na to, co se děje. I když každý den selže v různých věcech, nepropadne smutku a depresi. Tak dlouho, dokud je jeho láska k Bohu pevná, je šťastný; jeho láska k Bohu je pro něj důležitější než cokoliv jiného. Běží rychle, rychleji, nejrychleji. Když klopýtne a z vlastní neopatrnosti a nedbalosti se zraní, ne-vzdává se. Ví, že jeho zranění budou v pravý čas vyléčena a že bude schopen znovu běžet. Takže bez ohledu na to, kolikrát selhal, bez ohledu na to, kolikrát dělá hloupé věci nebo vstupuje do nebožských světů, jeho láska k Bohu je tak velká, že je připraven znovu vstát. Cítí, že jeho jedinou úlohou je milovat Boha oddaně, sebedávajícně a nepodmíněně. Ví, že když opravdu miluje Boha, pak milióny jeho selhání a nedostatků nikdy Boha nerozesmutní, protože Boží svatou Povinností je zdokonalit ho.

Aspirant takto necítí. Když je aspirant zraněn, sám sebe proklíná a obviňuje. Když se s jeho aspirací děje něco opravdu špatného, když svého cíle nedosáhl do určitého data, které si stanovil, začíná být nespokojený sám se sebou a zlobí se na Boha; má pocit, že Bůh k němu nebyl spravedlivý. Pak se chystá odejít z duchovního života a užít si kratší nebo delší prázdniny. Ale skutečný milovník Boha jde a jde vpřed bez ohledu na to, kolik omylů a himalájských chyb udělá, protože jeho láska k Bohu je mnohem silnější než jeho rozmanité slabosti. Ve všech možných ohledech je milovník Boha daleko nadřazený hledajícímu Boha i Božímu aspirantovi. Všichni bychom se měli pokusit stát se milovníky Boha.

Část II

SCA 367-375. 18. ledna 1996, během série mírových koncertů v Jižní Africe, uspořádal Sri Chinmoy tiskovou konferenci v South Beach Holiday Inn v Durbanu. Následuje její přepis

Mohl byste nám, prosím, říci něco o vaší filozofii a o vašem způsobu života?

Sri Chinmoy: Každý je hledajícím pravdy a milovníkem Boha — buď vědomě, nebo nevědomě. V našem případě patříme k první kategorii. Vědomě, bezesně a bez dechu se snažíme být hledajícími Boha a milovníky Boha. V naší povaze je mnoho dobrých věcí a také mnoho nebožských, neaspirujících sil. Snažíme se rozvinout a znásobit své dobré vlastnosti a zároveň se silou svých modliteb a meditací snažíme omezit a případně zcela odstranit své nebožské kvality. Nepokoušíme se zničit naše špatné vlastnosti; pouze je chceme přeměnit a osvítit. Temnota musí být přeměněna ve světlo. Nevědomost, kterou si uchováváme od nepaměti, musí být osvícena.

Podle naší tradiční indické filozofie Bůh je Stvořitel, Bůh je Udržovatel a Bůh je Ničitel. Cítíme však, že Bůh, který je Autorem všeho Dobra a Zdrojem nekonečného Soucitu, nemůže a nebude ve skutečnosti ničit své stvoření. Cítíme, že v jím vybrané hodině přemění cokoliv, co je v nás neaspirující, a učiní to božským, osvěcujícím a naplňujícím. Takže není nic takového jako zničení, ale pouze osvícení a přeměna, která přichází v Bohem vybrané Hodině.

Na naší cestě přikládáme patřičnou důležitost fyzickému životu. Uvnitř fyzického je duše, která je přímým zástupcem Boha. Tělo je chrámem a uvnitř chrámu je duše — svatyně. Obojí, svatyně i chrám, musí být udržovány v dobrém stavu. Cítíme, že náš vnitřní život aspirace a náš vnější život zasvěcení musí jít bok po boku. Jako květina a její vůně, nemohou být odděleny; musí být považovány za dvě doplňující se skutečnosti. Moji studenti provádějí meditaci a vedou duchovní život a zároveň mají svou vlastní práci. Žijeme ve světě a žijeme pro svět.

Mnoho lidí zde v Jižní Africe trpí každodenním násilím. Rád bych slyšel váš názor na příčiny násilí a případně nějaké poselství o tom, co s ním můžeme dělat.

Sri Chinmoy: Násilí způsobují bariéry vytvořené myslí. Mysl vždy rozděluje; získává obrovské uspokojení rozdělováním skutečnosti. Protože vnímá sama sebe jako oddělenou od ostatních, chce jim být vždy nadřazená. Uvnitř mysli je nepokoj, který někdy přechází v ničení. Dlouho před tím, než se násilí projeví navenek, je už ve formě myšlenek přítomné uvnitř mysli.

Pokud nasloucháme své mysli, když nám říká, abychom někoho uhodili, pak se mysl stává naším pánem. Je v nás ale vždy něco, co nám připomíná, že máme také jiného nadřízeného: srdce. Srdce chce na rozdíl od mysli pouze nastolit blízkost a jednotu; získává uspokojení ne z rozdělení, ale ze sjednocení. Srdce nám říká: „Tím, že někoho zničíš, nikdy nezískáš ani kapku radosti, budeš-li ho ale milovat, získáš trvalou radost. Proto se musíme modlit a meditovat, abychom zklidnili svou nepokojnou mysl a abychom osvítili svou neaspirující mysl. Když se nám podaří přeměnit mysl a žít v srdci, pak nemůže být žádné násilí.

Jsou vaše mírové koncerty v nějakém smyslu politické?

Sri Chinmoy: Je mnoho způsobů, jak přispět ke světovému míru. Mým způsobem je modlit se a meditovat a pořádat meditativní mírové koncerty. Politika je mi naprosto cizí a do politických kruhů se nevměšuji. Cítím lásku ke všem lidským bytostem a miluji tedy i politiky. Nemám však odvahu říci cokoliv k jejich politickým názorům.

Věnuji se duchovnímu životu od svého dětství. Jsem člověkem modlitby. Jsem studentem míru. Oddávám se umění sebeobjevování a žádám své studenty, aby činili totéž. Lidé ke mně přicházejí, když hladovějí po vnitřním míru, vnitřním světle a vnitřní blaženosti. Často, velmi často přišli politici, spolu s lidmi různých jiných povolání, aby se se mnou modlili a meditovali anebo zůstávali v meditativním vědomí, zatímco jsem hrál na hudební nástroje a zpíval.

Jako hinduista věřím, že konečnou pravdou je realizace Boha. Jak dosáhneme svého cíle?

Sri Chinmoy: Realizace Boha je tím nejobtížnějším předmětem. Můžeme říci, že to je jako zdolat ne jedny, ale nespočet Himalájí. Na této planetě žijí milióny a miliardy lidí, ale kolik z nich se odvážilo zlézt Himalájské hory? Většina z nás se neodváží ani pokusit se o to; cítíme, že je to pro nás nemožné. Naštěstí nemusíme naši existenci na zemi hodnotit podle toho, zda jsme fyzicky zdolali Himaláje, ale vnitřní pohoří, ta musíme zdolat všichni. Bůh nedovolí žádné lidské bytosti, aby zůstala nerealizovaná.

Ve vnějším životě je mnoho překážek, které musíme překonat. Každý den, v ruchu a shonu života, čelíme mnoha výzvám. Jestliže nepřijmeme všechny výzvy, žádná škoda. Když například nemáme rádi atletiku, není nezbytné hrát kopanou nebo snažit se stát nejrychlejším běžcem na světě. Nemusíme se účastnit vnějšího běžeckého závodu pro náš vývoj nebo pro náš osobní růst. Ale i když se vědomě neúčastníme závodu na vnější úrovni, musíme vědět, že naše mysl pobíhá a pobíhá neustále — bezcílně jako šílený slon. Pobíhá sem a tam a zároveň staví pevné zdi, které nás oddělují od ostatních.

Existuje také vnitřní běh — k našemu vnitřnímu cíli. Křesťané nazývají ten cíl spasením. Buddhisté jej nazývají osvícením. Hinduisté jej nazývají realizací Boha. Věříme, že každý jedinec realizuje Boha ve svůj zvláštní čas. Když udeří má hodina, Bůh mne zajisté obdaří realizací Boha; když udeří vaše hodina, Bůh obdaří realizací Boha vás.

Jestliže naším cílem je realizace Boha, pak naší první a nejpřednější potřebou je pravidelně se modlit a meditovat. Na druhou stranu ale musíme vědět, pro co se modlíme. Modlíme se pro peníze, abychom si mohli postavit jeden dům, dva domy, tři domy? Jestliže máme auto, modlíme se pro druhé auto nebo pro třetí auto? Pokud se k Bohu modlíme pro materiální vlastnictví, pak stále vězíme v životě touhy a k realizaci Boha máme velice daleko.

Je také jiný způsob, který nazýváme životem aspirace. V životě aspirace prosíme Boha, aby nám dal jen to, co opravdu potřebujeme, ne to, co my chceme. Nejvyšší formou modlitby v životě aspirace je říci: „Bože, Ty víš, co ve skutečnosti potřebuji. Pokud je to Tvá Vůle obdařit mě věcmi, které skutečně potřebuji, pak mě jimi v Tebou vybrané Hodině obdaruj. Jestliže mi nechceš dát nic, je to také na Tobě. Já Tě chci pouze těšit Tvým vlastním Způsobem.“

Když jsme ve světě aspirace, modlíme se k Bohu, aby nám dal schopnost těšit Ho Jeho vlastním Způsobem. Pokud toto děláme, jdeme správnou cestou. Realizace Boha přichází v pravý čas za předpokladu, že jdeme pravou cestou. Takže pokud se dokážeme modlit a meditovat, abychom Boha potěšili Jeho vlastním Způsobem, pak v nás zajisté začne svítání realizace Boha.

Abyste přinesl mír, pracujete také na politické úrovni?

Sri Chinmoy: Nechci se plést do politiky, která je světem mysli. Chci žít pouze v srdci a objevovat moře míru, který je v každé, úplně každé zemi. Několik zemí dnes bojuje; zítra možná nějaké jiné země zahájí válku. Lidé prohlašují: „Už nikdy více nebudeme válčit.“ Ale tak dlouho, dokud budeme žít v mysli, která není patřičně osvícena, konflikty a války vždycky budou. Mysl může zůstat tichá po několik dní, několik měsíců nebo i několik let, ale vlastní přirozeností mysli je snažit se dokázat svou nadřazenost.

Nebudu mít odvahu pokoušet se řešit problémy v Bosně a na jiných místech pomocí politických prostředků. Mám svůj vlastní způsob, a to modlit se a meditovat pro mír. Žádným způsobem nebudu soudit ty, kteří jdou jinými cestami. Politici jsou všichni mými bratry a sestrami a snažíme se dosáhnout stejného cíle. Jestliže dokáží dosáhnout cíle dříve než my, budu tím nejšťastnějším člověkem. Nebo pokud nás po dosažení cíle požádají, abychom šli spolu s nimi, pak zajisté jejich žádost vyslechneme. Právě v tomto okamžiku však cítíme, že oni mají svůj způsob a my máme svůj způsob. Pouze Bůh ví, který způsob je nejlepší. My však cítíme v nejvnitřnějších zákoutích svého srdce, že způsob modlitby a meditace je pro nás nejlepší.

Máte pocit, že se lidé na světě vzdalují od duchovního způsobu života, anebo cítíte postupné probouzení se směrem k duchovnosti?

Sri Chinmoy: Je mým osobním přesvědčením, že lidé jsou více probuzeni a že se obracejí ke světlu více než dříve. Před třiceti nebo čtyřiceti lety byla doba, kdy mír byl pouhým slovem ze slovníku. Lidé to slovo používali, ale bez skutečného významu; dokonce se ani nestarali o to dozvědět se, co znamená. Ale nyní je na zemi mnoho lidí, kteří velmi upřímně věří v mír a chtějí vést život míru. Ještě stále nejsme zcela probuzeni, ale přinejmenším nyní upřímně cítíme nejvyšší potřebu světového míru.

Takže svět se vyvíjí směrem k přijetí míru a světla. Někteří jedinci přijímají toto poselství vědomě, zatímco jiní jej přijímají nevědomě. Další si ho vědomi nejsou a nestarají se o něj. Ale mluvíme-li o většině, pak musím říci se vší upřímností, že se ke světlu obrací více lidí než dříve.

Co vás inspirovalo k tomu, abyste se dal na tuto cestu míru?

Sri Chinmoy: Když se modlíme a meditujeme, přijde čas, kdy dostaneme vnitřní poselství. Můžeme říci, že něco uvnitř nás nás pobídne, abychom něco udělali. Já se modlím a medituji po mnoho let. Vnitřní Hlas hluboko v nitru, který nazýváme Hlasem Vnitřního kormidelníka nebo Boha, mě požádal, abych Mu sloužil nabízením modliteb a meditací širému světu a sdílením poselství míru s ostatními.

Zde jsme všichni studenty míru. Mír je společným předmětem, který všichni studujeme ve stejné škole — ve škole našeho srdce. Cokoliv jsem se naučil ohledně míru, přišel jsem sem, abych se o to s vámi podělil. A zároveň jsem se od vás přišel učit. Nejsem jenom učitelem, ale také studentem. Stále se učím a učím, protože mír je předmět, který je obsáhlejší než nejobsáhlejší.

Zmínil jste boj mezi srdcem a myslí. V oblasti, jako je například KwaZulu Natal, bylo tolik lidí zabito a srdce lidí se úplně zatvrdila nebo byla zlomena. Je pro ně obtížnější dát se na správnou cestu než pro ty, kteří vedou klidnější nebo běžnější život?

Sri Chinmoy: To je úplně individuální. Ti, kteří byli připraveni o mír vlivem vnějších okolností nebo vinou nebožských lidí, mají často větší vnitřní hlad po míru než ti, kterým se dostalo kapky míru nebo míru hojného. Lidé, kteří zbytečně trpí, se budou spíše modlit k Bohu a budou otevřenější přijmout Jeho Světlo než ti, kteří už určitý mír mysli mají. Takže zatímco ti šťastnější se mohou oddávat radovánkám svého omezeného míru, ti, kteří si díky utrpení vyvinuli silný vnitřní pláč po světovém míru a harmonii, mohou od Boha získat mír v hojné míře dříve. Když nevinné oběti pláčí z nejhlubších zákoutí svého srdce, jejich pláč musí obměkčit Boží Srdce.

Je však otázka, zdali je někdo opravdu hladový po míru, anebo zdali jednoduše podlehl svému osudu. Někteří lidé ztratí víru v Boha anebo ve svůj vnitřní život, když jsou jejich příbuzní zabiti nebožskými lidmi. Říkají: „Moji drazí neudělali nic špatného. Jestli má Bůh nekonečný Soucit, proč dopustil, aby byli zabiti?“ Tito lidé se mohou vnitřně bouřit a říci, že Bůh je nečinný nebo nedynamický, že asi spí. Tito lidé se mohou rozlítit, že jejich drazí byli napadeni, a zajít tak daleko, že řeknou: „Žádný Bůh neexistuje!“

Tito lidé bohužel světlo nehledají. Nemodlí se, aby toto světlo osvítilo ty nebožské lidské bytosti, které napadly jejich drahé. Kdyby to dělali, Bůh by zajisté změnil vnitřní přístup těchto nebožských lidí. Upřímný pláč obětí po osvícení viníků by pronikl do Srdce Boha. A tak když se modlíme k Bohu správným způsobem, ti, kteří udělali něco špatného, nebo ti, kteří by mohli něco špatného udělat v blízké budoucnosti, budou osvíceni.

Zjistil jsem, že hudba může změnit lidi, i když nemluvím o politické změně. Rád bych slyšel váš názor na hudbu.

Sri Chinmoy: Musíme si ujasnit, jestli mluvíme o hudbě, která spíše ničí naše nervy a jemná těla, anebo o zbožné hudbě, která nám dává čistou radost a inspiruje nás k tomu, abychom se stali lepšími občany světa. Zbožná a oduševnělá hudba nám určitě pomůže přispět ke světovému míru a nastolit ve světovém společenství jednotu, protože tato hudba oslovuje především srdce. Probouzí a prohlubuje naši touhu po lepším životě. Když hrajeme božskou hudbu, když ji posloucháme nebo když zpíváme božské písně, je pro nás snazší vidět naše vnitřní světlo. Také nám to pomáhá zvýšit toto světlo a vynést ho do popředí, tak abychom mohli přeměnit temnotu, kterou mysl má a kterou mysl je.

Část III

SCA 376-377. 25. května 1996 odpověděl Sri Chinmoy na několik otázek televizního producenta a spisovatele Joela Martina

Mají pro nás zde na zemi nějakou cenu poselství, která lidé dostávají od svých blízkých zesnulých? A mohl byste se podělit se širokou veřejností o poselství, která jste dostal?

Sri Chinmoy: Taková poselství pro nás mají cenu, zejména pokud jsme na zemi. Duše zesnulých nás mohou mnohému naučit. Bohužel je však často, velmi často neposloucháme, stejně jako oni neposlouchali své přátele a drahé, dokud byli na zemi. Dost často je nebudeme poslouchat, ani když nám přinášejí vzkazy z Nebe nebo z vysoké úrovně vědomí.

Můj drahý bratře a příteli Joeli, na vnější úrovni nejsem milionář a nikdy se milionářem nestanu, protože si to Bůh nepřeje. Ale co se týká vnitřních zážitků, jsem multimilionářem na vnitřní úrovni; s dušemi zemřelých mám milióny zážitků. Nemohu se však o tyto zážitky dělit s veřejností. Díky své osobní realizaci nejvyšší Pravdy mám volný přístup k duším zemřelých bez ohledu na to, jak byly velké nebo bezvýznamné. Nezneužívám však svou schopnost. Zůstávám věrný pokynům svého Vnitřního kormidelníka. Pouze když On si přeje, abych předal jejich poselství, věrně a oddaně ho poslouchám.

Co může duchovní učitel nebo tak učený člověk jako vy říci západně vzdělaným vědcům, kteří myšlenku o přijímání poselství od zemřelých považují za smyšlenku nebo halucinaci?

Sri Chinmoy: Na zemi je mnoho věcí, které se navenek nedají dokázat. Nemůžeme však prohlásit, že něco neexistuje, jenom proto, že nemáme prostředky, jak se to dozvědět. Řekněme, že jsem snědl výborné mango. Pokud řeknete: „Dokaž to!“ jak to udělám? Mám radost z jedení, ne z dokazování. Když chce vědec něco dokázat, vezme nás do laboratoře. Když my chceme něco dokázat na duchovní úrovni, musíme vzít vědce do vnitřního světa. K tomu, abychom vstoupili do vnitřního světa, potřebujeme lístek. Je to jako letět z New Yorku do Indie. Bez lístku letět nemůžeme. Podobně není možné dostat se do vnitřního světa bez modlitby a bez meditace, což jsou naše vnitřní vstupenky. Je někdo z vědců připraven modlit se a meditovat jako pravý hledající a milovník Boha? Pokud ano, pak uvidí, že komunikace s bytostmi z jiných světů je zcela skutečná.

Vědcům dělá ohromnou radost dokazovat své teorie, ale duchovnímu Mistrovi dělá radost jenom to, když bez dechu a bezesně poslouchá pokyny Absolutního Pána Nejvyššího. Snadno může komunikovat s dušemi zemřelých a dokáže mnoho jiných věcí. Když to ostatní nevidí nebo když tomu nevěří, Mistrovi to ani v nejmenším nevadí. Skuteční duchovní Mistři nepřišli na svět, aby dokazovali pravost svých schopností; přišli na svět, aby sloužili Bohu. Ať vědcům dělá radost jejich způsob, jak se přiblížit k jejich cíli poznání skutečnosti! Ať duchovním Mistrům dělá radost dosažení jejich cíle jejich vlastním nenapodobitelným způsobem!

Část IV

SCA 378-388. 19. února 1996 se setkali Sri Chinmoy a japonský skladatel a koncertní klavírista Masanobu Ikemiya v Annam Brahma restauraci v newyorském Qeensu. Pan Ikemiya a jeho přátelé položili následující otázky

Vyjadřujete různé kvality, když hrajete na různé hudební nástroje?

Sri Chinmoy: Každý nástroj má svou vlastní jedinečnou duši. Kromě toho pokaždé, když hrajeme na nějaký hudební nástroj, duše toho daného nástroje vyjadřuje různé kvality. A také naše vlastní duše může vynést do popředí různé kvality, zatímco hrajeme na hudební nástroj nebo zpíváme — každou minutu nebo dvě, někdy i každou vteřinu. Duše může velmi rychle střídat své roucho. V jednu chvíli oblékne jedno roucho; za chvíli si oblékne jiné. Ve skutečnosti to ale nejsou roucha; je to vůně duše, co se mění.

Ve chvíli, kdy hrajete, květina vaší duše vydává oduševnělou nebo zbožnou vůni. Pak se něco stane ve vašem vědomí a květina vaší duše začne vonět jinak. Nejde o to, že by se měnila hudba nebo melodie, vůbec ne! Vaše vlastní vědomí se mění, takže vaše duše vyjadřuje nebo vynáší na povrch jiné kvality. Duše má bezpočet kvalit a to, kterou z nich vyjádří v daném okamžiku, závisí na vědomí umělce.

Cítíte to, když hrajete?

Sri Chinmoy: Pokud jde o mě, snažím se stát ztělesněním toho, co chce vyjádřit má duše. Můžu hrát i úplně falešně, ale má duše na to nehledí. Má duše se nestará o mou dokonalost. Stará se jen o mou zbožnost a oduševnělost. Zajímá se jen o to, kolik mám vnitřní čistoty a kolik duševní jednoty jsem si vytvořil se svým vnitřním životem. Duše se ani trochu nestará o techniku; vidí jenom to, nakolik jsem s ní v souladu ve vnitřním světě.