Část I

SCA 818-820. Sri Chinmoy odpovídal na následující otázky 24. ledna 1996 v Durbanu v Jižní Africe

Když máme nějaký manifestační projekt, někdy mám pocit, že znám tu jedinou správnou věc, kterou máme udělat, ale někdo jiný si myslí, že on nebo ona ví, co je nejlepší. Když ani jeden z nás nedokáže překonat tento pocit, jaké je správné řešení?

Sri Chinmoy: Existuje cesta. V tuto chvíli bojuješ za svůj způsob. Máš pocit, že tvůj způsob je správný a že tvá přítelkyně se mýlí. Můžeš ale říci: „Dobrá. Obětuji se. Přijmu její způsob. Vím, že se stoprocentně mýlí, ale vyzkouším její způsob.“ Jestliže tím, že zvolíte její způsob, uděláte hroznou chybu, myslíte, že nebude mít oči nebo srdce, aby viděla, že jste byli natolik laskaví, abyste přijali její způsob, a proto se nic nepodařilo? Řekne: „Můj Bože! Má přítelkyně mě má tak ráda, že se zřekla svého způsobu, a co jsem já udělala? Všechno jsem zničila.“ Příště pak bude mnohem opatrnější, když bude nabízet nějaké řešení.

Totéž může udělat i ona. Může obětovat svůj způsob a přijmout ten tvůj. Pak uvidí, zda jsi měla pravdu, nebo ses mýlila. Možná, že tvůj způsob je úplně špatný. Na jednu stranu můžeš říci, že ten, kdo se odevzdá, obětuje svou moudrost. Ale jak dlouho můžeš bojovat za svůj vlastní záměr? Jedna strana musí vystoupit a říci: „Uvidíme, zda je v jejím způsobu nějaká pravda, i když cítím, že je úplně špatný.“ Potom, když jí dáš šanci a ukáže se, že se naprosto mýlila, možná zjistíš, že ani tvůj způsob není úplně správný. Když oba vaše způsoby selžou, pak se musíte modlit k Nejvyššímu, aby vám dal třetí způsob, tak abyste mohli být úspěšnější.

Jeden člověk by měl přijít s postojem obětování a říci: „Odevzdávám se jejímu způsobu a uvidím, zda má pravdu. Jestliže se naprosto mýlí, bude se cítit trapně.“ Bude-li tvůj způsob také špatný, budeš se cítit trapně i ty. Pak se obě dvě ponoříte hluboko dovnitř, abyste našly ten správný způsob. Zevnitř dostanete odpověď. Ale když se obě strany budou držet svých principů, budete se jen hádat a bojovat. V tu chvíli vstoupí neaspirující síly jako například hořkost. Tvé neaspirující síly vstoupí do ní a její neaspirující síly vstoupí do tebe. Pak budete jen zdržovat a zdržovat projevení Nejvyššího.

Dejme tomu, že dva lidé mají způsob, jak pro tebe chtějí udělat něco, co je potřeba. Oba směřují ke stejnému výsledku, ale nejsou v harmonii. Měli bychom být ochotni spokojit se s menším dosažením, abychom si udrželi vnitřní harmonii?

Sri Chinmoy: Pokroku žáků si cením nekonečně více, než si cením vnějších dosažení. Když uvidím, že dva jedinci spolu pracují přátelsky, místo aby se hádali, budu mít větší radost. Váš vnitřní postoj je vždy to nejdůležitější. Můžete přinést květinu a hodit ji na oltář, nebo ji můžete přinést se slzami oddanosti svého srdce a na oltář ji položit. Když květinu jen hodíte na oltář, bude božstvo potěšeno? Podobně, když se dva lidé, kteří pracují na nějakém projektu, hádají a bojují, potom když mi jeden z nich přinese dobrou zprávu, že věc byla dosažena, budu šťastný? Ovoce je tady, ale chutná shnile, protože lidé, kteří ho přinesli, se hádali a bojovali.

Vždy se snažte přinést do popředí postoj milující jednoty. Nepřišel jsem na svět, abych měl své jméno v ulicích. Přišel jsem na svět, abych pozvedl vědomí každého člověka a abych ho změnil v živoucího Boha. Svým přístupem jeden k druhému musíte dokázat, že milujete svého Gurua. Je-li vaše srdce ve mně, pak to samé srdce bude vidět navenek. Totéž srdce, které jste dali mně, musíte použít při manifestaci. Dáte-li mi své srdce a do manifestace dáte jen svou mysl, vitálno a tělo, budu šťastný? Všem těm, kdo se zabývají manifestací, říkám, že když ničeho nedosáhnou, nebudu nešťastný, pokud bude ve všem, co dělají, harmonie.

I když vás v obyčejném životě šéf urazí a vyhubuje vám, stále vám dává výplatu. V duchovním životě je vztah mezi Mistrem a žákem založen na lásce a štěstí. Cokoli Mistr žákovi dává, dává rád. Cokoli žák dává Mistrovi, dává také rád. Když máte nějaké zaměstnání, dostáváte na konci měsíce výplatu, ať už jsou vaše pocity k vašemu šéfovi jakékoli. Ale v duchovním životě musí být vztah mezi Mistrem a žákem založen na vzájemné lásce.

Zdá se, že často, když uděláme nějaký pokrok, začneme odpočívat. Také když uděláme něco, co tě potěší, a ty nám řekneš, že jsi na nás hrdý, máme někdy pocit, že můžeme odpočívat. Zdá se, že jsme spokojeni s málem, přestože bychom mohli dosáhnout mnohem více, kdybychom dokázali více přijímat. Jak můžeme být nespokojení, a přesto šťastní?

Sri Chinmoy: Nemusíte být nespokojení. Když něčeho dosáhnete a Mistr upřímně řekne: „Jsem na tebe velmi hrdý,“ pak si každou vteřinu připomínejte filozofii, kterou jste přijali — sebepřekonání. Svět Za nám kyne. Když si myslíte, že cíl je nehybný, když si myslíte: „Ó, nyní jsem potěšil Gurua. To znamená, že jsem dosáhl cíle,“ pak na tom určitém místě uvíznete.

Vaše vitálno vám řekne, že jste dosáhli cíle. Ale setrváte-li v duši nebo dokonce i v srdci, řeknete: „Potěšil jsem jej, ale vím, že jeho filozofie a má filozofie jsou stejné — sebepřekonání. To znamená, že musím jít dál, musím jít hlouběji, musím jít výše. Je-li na mě Guru dnes hrdý, nemohu jej snad učinit hrdým nekonečně více?“

Naneštěstí, když jednou o někom řeknu, že jsem na něj hrdý, často ten člověk na velmi, velmi dlouho usne na svých vavřínech. Jeho vitálno bylo hladové po mém ocenění, jakmile jsem ho ale nakrmil velmi dobrým, chutným jídlem v podobě ocenění, stačilo mu to. Vitálno je spokojené s málem. Ale řeknete-li, že budete spokojeni jen s Nekonečnem, pak nutně jednoho dne dosáhnete nekonečné Blaženosti. V tu chvíli budete spokojeni jen s Nekonečnem, a ne s mým malým úsměvem nebo pýchou.

V duchovním životě nám vždy jde o sebepřekonání. Sebepřekonání není nic jiného než plavání v moři Nekonečna. Dosažení jedné věci nestačí. Toužíme po něčem větším, něčem dalším. Není to jako materiální vlastnictví, kde chceme jeden dům a pak druhý. Zde se jde od konečného k Nekonečnému. Ve světě tužeb se snažíme překonávat tím, že máme a máme. Ve světě aspirace se překonáváme tím, že dáváme a dáváme. Jen díky svému sebedávání se můžeme něčím skutečně stát. Jste-li spokojeni s tím, čeho jste dosáhli, a nechcete pokračovat, pak je to píseň světa tužeb, co zpíváte. Ale dáváním a dáváním můžete zpívat píseň stále se přesahujícího světa aspirace.

Část II

SCA 821-823. Na následující otázky Sri Chinmoy odpovídal v New Yorku 21. února 1996

Nedávno jsi řekl, že máme posílit naše přátelství.

Sri Chinmoy: Bůh je náš jediný Přítel — to je naprostá pravda. Na druhou stranu věříme v existenci Boha uvnitř všech. S některými lidmi přirozeně ucítíme větší spřízněnost a jednotu než se zbytkem světa. Uvnitř štíra je Bůh. Nežádám vás však, abyste se přátelili se štírem. Štír vás bude bodat znovu a znovu. Avšak prosím žáky, aby si vytvořili přátelství na lidské úrovni.

Někdy vám řeknu, abyste se s někým spřátelili, protože spolu máte nějaké zvláštní spojení z minulé inkarnace a já chci, abyste si toto přátelství zachovali. Pak nehledě na to, jak hodně trpíte v rukou toho člověka, prosím, pokuste se udržet toto přátelství naživu.

V některých případech nechtějí lidé projevit jednotu. Cítí, že jsou nekonečně lepší a jejich přítel je horší. V jiných případech jsou oba dychtiví sloužit Nejvyššímu ve mně. Tvé přátelství s jednou dívkou je výjimečné. Je to více než přátelství. Jste jako sestry-dvojčata. Tvé spojení s ní je jedinečné. Vidím, že ve svém srdci je pro tebe a ty jsi ve svém srdci pro ni. Takto se může přátelství vyvinout v úplnou jednotu — jednotu srdce, jednotu duše, jednotu života. Když jsou dva mí žáci přáteli, pomáhá mi to. Je to jako strom. Když zatřesu stromem, všechny větve se hýbou společně.

Na pozemské úrovni potřebujeme přátele. Někdy jste v depresi nebo jste zklamaní. To je chvíle, kdy vás váš přítel může pozvednout. Stejně tak váš přítel může být dole a vy můžete být tím, kdo jej pozvedne. V tu chvíli se na vás spoléhá a vy se spoléháte na něj. Když potřebujete přítele, nebudete hledat nového člověka, abyste se mu svěřili. Možná cítíte, že přátelství je založeno na oběti. Ale přeji si říci, že tam, kde je láska, neexistuje nic takového jako oběť. Na druhou stranu, když necítíte lásku, můžete ji vytvořit alespoň skrze oběť.

Na lidské úrovni je přátelství naprosto nezbytné. Stejně tak ale musíte vědět, že uvnitř srdce vašeho přítele je skutečný Přítel, jediný Přítel — Nejvyšší. Nejvyšší je všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný. Když nám ale na lidské úrovni řekne, že nám skrze někoho dokáže pomoci nebo že dokáže pomoci někomu skrze nás, pak Jej musíme brát vážně.

Pravé přátelství je velmi vzácné, ale existuje. Vážím si lidí, kteří jsou pravými přáteli. Když s nimi jednám, je to jako jednat s jedním člověkem místo dvou. Každý z mých žáků by si měl vybrat několik lidí jako své lidské přátele. Nežádám vás, abyste měli za svého přítele celý svět — zdaleka ne. Jsou potřeba jen dva nebo tři skuteční přátelé. I když máte jen jednoho přítele, nesmírně to pomůže.

Přátelství je založeno na odpuštění. Jestliže váš přítel udělá dnes něco špatně, okamžitě mu nutně musíte odpustit, když si pomyslíte, že jste mohli udělat tu samou chybu. Když na vás dnes bude ošklivý, okamžitě mu musíte odpustit. Zítra může být ve stejném postavení — můžete být oškliví vy na něj. Takže pokud mu odpustíte, když je ošklivý, přijde den, kdy odpustí on vám, když vy budete stejně oškliví. Dobré vlastnosti nakonec vyjdou do popředí. Nemohou spát navždy. Dobrým vlastnostem trvá bohužel déle než těm špatným, než vyjdou do popředí. Nepřátelské síly vycházejí do popředí, aby nás napadly, rychleji než božské síly. Božské síly nakonec zvítězí, ale mezitím nás nepřátelské síly nechávají pocítit, že nás porazily.

Vždy cítím nejvyšší nutnost přátelství. Absolutní Nejvyšší je náš jediný Přítel, ale říká nám, že na pozemské úrovni, pro pozemské účely potřebujeme jednoho nebo dva lidi, se kterými můžeme sdílet svá utrpení a své radosti. Jakmile sdílíme své utrpení, zmizí. Jakmile sdílíme svou radost, zdvojnásobí se. Náš smutek je těžký náklad. Když se o něj někdo přijde podělit, zmenší ho. Když nesete na zádech dvacet liber a váš přítel přijde a vezme si od vás deset liber, pak společně můžete kráčet snadno. Neřeknete-li však tomu člověku o svém utrpení, pak nesete celých dvacet liber sami.

Na druhou stranu, když máte nějakou dobrou zprávu, v tu chvíli je to jako ruská panenka. Uvnitř jednoho kousku uvidíte dva, tři, čtyři, pět, šest dalších. Dobré zprávy jsou zmnohonásobeny. Smutek je sdílen. V každém smyslu hraje přátelství na zemi velmi zvláštní roli.

Je kromě tvého jména ještě nějaký zvuk nebo slovo, které můžeme použít, když tě vzýváme, a které by nás k tobě rychle přeneslo?

Sri Chinmoy: Nic nemůže být sladší než slovo ,Guru‘. Není to pouhé slovo nebo jméno. Je to mantra. Stalo se nedílnou součástí životního dechu všech žáků, kteří mě upřímně a vážně přijali, tak jako jsem se já neoddělitelně sjednotil se svými pravými žáky.

Na druhou stranu je mnoho žáků, kteří získávají více radosti, když vzývají přímo Nejvyššího. On je mým Zdrojem. Nejvyšší je můj Guru, váš Guru, Guru všech. Pojem ,Nejvyšší‘ může být ale ještě před realizací Boha prázdný. Nejvyšší je jak osobní, tak neosobní. Dokud Jej nespatříme a nemluvíme s Ním tváří v tvář, může zůstávat neosobní. Když Naren přišel ke Šrí Rámakrišnovi, zeptal se ho: „Viděl jsi Boha?“ Šrí Rámakrišna řekl: „Zda jsem viděl Boha? Mohu s Ním mluvit jasněji a důvěrněji než s tebou. Mohu Jej vidět jasněji, než před sebou mohu vidět tebe.“ Já mohu říci totéž. Nejenže Jej vidím, ale také s Ním mohu mluvit. Proč by pro mě mělo být nemožné mluvit se svým Nejvyšším? Stejně tak je to s malým dítětem, které chce mluvit se svým otcem. Nehledě na to, co otec zrovna dělá, stráví se svým dítětem pár chvil. Podívejte se na mého psa Čelu. Nehledě na to, jak jsem vážný nebo co zrovna dělám, zajímá to Čelu? Prostě přiběhne a řekne ve svém štěkacím jazyce všechno, co má na srdci. Čela zná svou jednotu se mnou. Stejně tak Bůh je náš Absolutní Pán Nejvyšší, ale i ve svém lidském vědomí se na Něj mohu obrátit.

Abych se vrátil k tvé otázce — používej slovo, které ti dává největší radost. Nejvyšší se neoddělitelně a bez dechu sjednotil s tvým životním dechem a také tvůj Guru se neoddělitelně sjednotil s tvým životním dechem. Naneštěstí jsou žáci, kteří, ačkoli jsou se mnou již mnoho let, si mne neuchovávají ve svém životním dechu. Na druhou stranu, jsou někteří noví žáci, zvláště ti, co žijí v jiných zemích, kteří mi v této inkarnaci nikdy nebudou mít možnost říci jediné slovo a ani já nebudu mít možnost mluvit s nimi. Navzdory tomu si vypěstovali takovou blízkost a takovou jednotu s životním dechem mé Božskosti, s mým dechem Věčnosti! Tato jednota, kterou si se mnou vytvořili, je tak pevná, tak hmatatelná.

Jsou jiné případy, kdy žáci po celé měsíce nedostávají žádnou radost, když používají ,Supreme‘ nebo ,Guru‘. Říká se tomu ,suché období‘. Dokonce i duchovní Mistři nejvyššího řádu museli projít suchými obdobími. Vivékánanda procházel suchými obdobími někdy po celé měsíce. Věřte nebo nevěřte, váš Guru nikdy suchým obdobím neprošel. Od šesti let, kdy jsem začal se svou modlitbou a meditací, jsem neměl takovou zkušenost. Je mi líto, že mí žáci někdy procházejí suchými obdobími po celá léta. V některých případech se stalo, že pět dlouhých let neměli ani jeden jediný den dobrou meditaci. Do jednoho roku je běžné mít suché období, ale pět let je příliš mnoho.

Proč lidé procházejí suchými obdobími? Protože ztrácí svou oddanost. Oddanost je jako magnet. Když magnet oddanosti nepracuje, duchovní život je úplným suchem. Ale udrží-li si člověk oddanost k Nejvyššímu nebo ke svému Guruovi, pak nikdy, nikdy nebude procházet suchým obdobím. Je to oddanost, která spojuje lásku a odevzdání. Oddanost je zlatou spojnicí. Má-li člověk oddanost, stálou oddanost, bezesnou a bezdechou oddanost, pak nikdy ze svého života neztratí sladkost.

Co vlastně znamená vidět v někom nebo v něčem božské?

Sri Chinmoy: Je několik způsobů, jak v někom nebo v něčem vidět božské. Vědomě se pokusit vidět Boha je jeden přístup. Druhý přístup je vidět Jej spontánně. Dejme tomu, že vstoupíte do zahrady. Nesnažíte se vědomě vidět krásu květin nebo cítit jejich vůni. Jejich krása vás spontánně přitahuje. Je jako magnet. Nejsou-li vaše oči přitahovány krásou květin a musíte-li se k určité květině vědomě přiblížit a dát si ji přímo pod nos, pak to není spontánní. Krása tu je, ale jen pokud působí jako spontánní magnet, její projevení vstoupí okamžitě do vašich očí a srdce, tak jako už vstoupilo do vaší duše. Krása, kterou cítíte ve své mysli a ve svém srdci, je skutečná krása.

Dám vám jiný příklad. Včera ráno jsem šel do Goose Pond parku. Mrholilo a já jsem pomalu běhal. Pětkrát jsem minul muže sedícího na lavičce, který byl velice opilý. Pokaždé, když jsem kolem něj běžel, se na mne usmál. Nedokázal jsem porozumět tomu, co říkal, ale pokaždé, když jsem ho minul, mi řekl něco povzbudivého. Kdybych se měl vědomě snažit vidět v něm božské — kdybych řekl: „Je také Božím stvořením. Ačkoli hodně pije, budu v něm vidět božské,“ — plýtval bych svým časem. Ale pokaždé, když jsem běžel kolem, měl jsem spontánně takovou radost. Kdybych se ztotožnil s jeho vnějším životem, byl bych znechucen. Pití mě vůbec nezajímá. Je to pro mě něco odporného. Ale když jsem jej míjel, viděl jsem v něm božské. Jeho vnitřní Božskost mě okamžitě přitáhla. Jeho srdce vstoupilo do mě a moje srdce vstoupilo do něj. Proto jsem měl upřímnou radost.

Přichází-li radost nebo sladkost, kterou nám duše dává, okamžitě a spontánně, pak můžeme snadno v něčem nebo v někom vidět Božskost. Ale musíme-li myslet nebo se soustředit na duši židle nebo nějakého jiného předmětu, pak jen plýtváme svým časem. Na lidské úrovni se každý snaží být si vědom Boha a také se vědomě pokouší získat nějaké dobré vlastnosti. Hledající se mohou pokusit vidět božské v druhých, ale možná nemají možnost vstoupit do jejich duše nebo srdce.

Můžete-li získat spontánní pocit, pak to je úplně nejdůležitější. Když potom vidíte, že je někdo dobrý hledající, že se modlí a medituje nebo že má jiné dobré vlastnosti, dovedete si vážit božského v něm. Nedovolíte své nejistotě, žárlivosti, nečistotě nebo rozdělující mysli, aby překážely. Mezi vámi a tou osobou nesmí být žádné soutěžení.

Někdy se stává, že srdce si váží, ale vitálno je žárlivé nebo mysl lakomá. Mysl vám nedovolí mít radost. Uvidíte-li květinu, mysl může říci: „Nejsem tak krásná jako ta květina, tak kdo o ni stojí?“ Na druhou stranu, když uvidíte krásnou květinu, můžete říci: „Jak si přeji být tak krásná jako ta květina, tak voňavá jako ta květina.“ Toto přání nevytváří žádnou žárlivost, žádnou nejistotu, žádné rozdělení.

Ale pouhé přání nestačí. Když vidíte, že někdo jiný oduševněle medituje nebo se modlí, musíte se modlit k Bohu: „Prosím, pomoz mi stát se tak oduševnělým a zbožným, jako je on.“ Pak Bůh uvidí, že s tím člověkem nesoutěžíte. Jen uvnitř něj vidíte něco krásného — jako krásnou květinu. Bůh vidí, že se chcete ztotožnit s Jeho božským aspektem, který se v tomto člověku již projevil. Pak řekne: „Jedno z Mých dětí něčeho dosáhlo a jiné Mé dítě si toho začalo vážit, místo aby žárlilo. Toto dítě se ke Mně modlí, aby mělo tytéž dobré vlastnosti. Jsem víc než připraven mu je dát.“

Častokrát se stává, že když nemáme určité dobré vlastnosti, budeme se je snažit u druhých zmenšit. Budeme se snažit nevidět v nich žádnou hodnotu. Na druhou stranu jsou i některé dobré duše, které chtějí být lepší a nejlepší. Dnes jsou dobré. Zítra se chtějí stát lepšími a nejlepšími. Jak se staneme nejlepšími — oddělováním se, nebo sjednocováním se? Oddělováním se, ať už lakotou, žárlivostí nebo nejistotou, se nikdy, nikdy nestaneme lepšími. Jen pozitivním způsobem, tím, že budeme mít mír, klid a lásku k Božskému, které se někde projevilo, se můžeme stát lepšími. Nebudeme milovat květinu nebo hledajícího jako takové, ale Božskost, která učinila květinu krásnou, Božskost, která učinila hledajícího oduševnělým. Musíte mít lásku k Božskosti, které se projevuje v každé věci.

Máte-li pocit Božskosti spontánně, je to vždy nejlepší. Když vidíte něco krásného nebo božského, pomocí modlitby k Bohu se můžete vědomě pokusit stát se tou věcí samou. Pak se vaše tělo, vitálno, mysl, srdce a duše rozšíří široko, šíře, nejšíře. Dokážete-li si vážit krásy nebo Božskosti v něčem jiném nebo v někom jiném, vaše vlastní Božskost rozkvete mnohem rychleji. Jste-li upřímní, Bůh si nikdy nebude myslet, že žárlíte. Ne, nesoutěžíte ani nebojujete. Jen si vážíte, obdivujete a zbožňujete něco, co Bůh Sám projevil v někom jiném.

Je ještě jiný způsob, jak vidět Božskost v druhých. Je to ten nejvyšší způsob. Když matka vidí, že její dítě je velmi krásné nebo zručné, když vidí jeho schopnosti, nemodlí se k Bohu: „Ó Bože, prosím, dej mi tutéž schopnost! Můj syn je tak vysoký a silný! Běhá tak rychle! Je tak inteligentní!“ Matka okamžitě cítí, že vlastnosti jejího syna jsou všechny její. Ne proto, že je jejím výtvorem, ale proto, že si se svým synem vytvořila neoddělitelnou jednotu do takové míry, že cítí, že co má on, je všechno její, a co má ona, je všechno jeho.

Je-li vaše vědomí vysoké — vyšší než nejvyšší — můžete si s druhými vytvořit přesně takovou jednotu. Když Sudhahota něco dělá, cítím s ním takovou jednotu. Neříkám: „Nejvyšší, můžeš mi dát takovou rychlost, jako má on?“ Ne. Jsem s ním natolik sjednocen, že cítím, že jsem to udělal já. Mysl řekne, že se podvádíte. Ale má-li srdce silou své jednoty stejnou radost, jako má on, pak je to naprosto skutečné. Někdy nemusí být člověk, který něčeho dosáhne, stejně šťastný jako někdo úplně jiný. Viděl jsem, že Sudhahotova matka má z jeho úspěchu větší radost než Sudhahota sám.

Podobně míval můj bratr Mantu z mé atletiky mnohem větší radost než já. Celé jeho srdce bývalo rozrušené, když jsem byl první. V den mého závodu se o mě celý den strachoval a obával. Jeho jednota byla taková, že to bylo, jako kdyby se měl celý jeho svět zhroutit, kdyby se mi při stovce nebo ve skoku do dálky nedařilo. Určitě jsem měl ze svého sportování radost. Ale kdybyste radost změřili, jeho radost byla větší, než jakou jsem zakoušel já. Jednota může být na stejné úrovni, nebo může mít někdo druhý větší radost než člověk, který ve skutečnosti něčeho dosáhl.

Nejdříve se pokuste vidět Božskost v druhých spontánně. Přijde-li ihned, je to výborné. Nepřijde-li ihned, pak se ji na lidské úrovni pokuste vidět vědomě. Pokud vidíte, že někdo již dosáhl větší Božskosti než vy, nebo že Bůh projevil nějaký aspekt své Božskosti v někom jiném více než ve vás, můžete toho člověka napodobit nebo se můžete modlit k Bohu, aby vám dal tytéž vlastnosti. Není nic špatného na napodobování něčeho dobrého. Když se dítě snaží napodobovat svého otce, neopičí se. Upřímně si váží, obdivuje, zbožňuje a miluje způsob, jakým otec chodí a jakým mluví. Cokoli jeho otec řekne, to napodobuje. Když dítě napodobuje dobré vlastnosti svého otce, nestane se z něj jeho přesná kopie. Vidí dobré vlastnosti, božské vlastnosti svého otce, a tak je chce mít také. V každém okamžiku v něm přicházejí do popředí připravenost, ochota a dychtivost, aby mu daly energii a inspirovaly ho k tomu, aby se stalo tak velkým a dobrým, jako je jeho otec.

Ve tvém případě se tvá Božskost nezmenší, když se budeš modlit k Bohu, aby tě učinil tak upřímným nebo tak aspirujícím nebo tak sebedávajícím, jako je někdo jiný. Jen poroste. Nějaké dobré vlastnosti už máš, ale tím, že si budeš vážit, obdivovat, zbožňovat a milovat rozvíjení duše v někom druhém, můžeš zvětšit své vlastní dobré vlastnosti. Nevystupuje zde ani žárlivost ani soutěživost, vystupuje zde jen oceňování. Vážíš si jich do takové míry, že si chceš vytvořit jednotu.

Kdybych pro tyto tři otázky použil svou mysl, nebyl bych schopný mluvit o každé otázce víc než tři minuty. Po třech minutách by se má mysl vyčerpala. Ale když použiji své srdce a duši, mohu pokračovat dál a dál, neboť je to spontánní. Kdybych použil svou mysl, neměli byste z toho žádnou radost. I kdyby měla co říci, nedalo by to žádnou radost. Mysl se nechce o radost podělit. Chce si ji nechat pro sebe. Když mysl něco ví, chová to jako největší tajemství. Mysl cítí, že kdyby dala to, co má, někomu jinému, už by nebyla vlastníkem. Cítí, že když něco řekne, její tajemství bude to tam. Naopak srdce je spontánním proudem, stále kvetoucím a rozkvétajícím. Zeptali jste se mě na tak pěkné otázky, které zasloužily pěkné odpovědi. Srdce je vždy připraveno oceňovat Božskost v druhých.

Část III – Setkání s Robertem Změlíkem

SCA 824-827. Následují výňatky z rozhovoru Sri Chinmoye s Robertem Změlíkem, českým zlatým olympionikem v desetiboji. Rozhovor se odehrál 19. června 1996 v restauraci Annam Brahma

Trénink na desetiboj

Sri Chinmoy: Pokud budete víc trénovat svých 100 metrů, určitě vám to pomůže ve skoku dalekém i v jiných disciplínách. Ale dáte-li běhu na 1500 metrů větší důležitost, než mu náleží, zhorší to váš skok do dálky a do výšky. Jste výborný sprintér. Sto metrů, hod koulí, skok do dálky a skok do výšky jdou dohromady, protože potřebují rychlost a pružnost. První věc, kterou běh na 1500 m udělá, je, že vás připraví o pružnost. Pro sprintéry je běh na 1500 m velmi špatný, nehledě na to, jak pomalu běží. Běhy na 400 metrů trénovat můžete, ale běh na 800 metrů nebo 1500 metrů je pro sprintéry špatný. Můžete tím získat vytrvalost, ale vytrvalost není rychlost. Pokud trénujete 800 metrů, může vám to pomoci získat výdrž pro 400 metrů, ale trénujete-li 800 metrů a víc, určitě ztratíte nějakou pružnost pro běh na 100 metrů.

Pro desetiboj nezískáte vytrvalost běháním dlouhých tratí. Vytrvalost musíte získat trénováním jednotlivých disciplín. Předpokládejme, že vrháte koulí nebo diskem. Nemusíte podat svůj nejlepší výkon. Nemusíte využít svou maximální kapacitu. Můžete zvýšit svou vytrvalost trénováním disciplín, ve kterých už jste velmi dobrý, a ne běháním 1500 metrů. Abyste získal vytrvalost, můžete například skákat přes dvě nebo tři překážky namísto deseti. Potom můžete skákat o tyči, ale ne do své maximální výšky. Pro získání vytrvalosti můžete o tyči skákat velice nízko. Pokud chcete získat vytrvalost a vitalitu, můžete trénovat disciplíny, které vám nevezmou pružnost. Běh na 1500 metrů zničí vaši pružnost, a to pak ovlivní skok do výšky a do dálky.

1500 metrů je jak nic, je to méně než čtyři kola na dráze, ale když je trénujete mnohokrát, vaše pružnost zmizí. Takže buďte prosím velmi opatrný na svůj běh na 100 m, skok do dálky, hod koulí a skok do výšky. Určitě chci, abyste byl v běhu na 1500 metrů dobrý, ale ne tím, že ho budete běhat víc. Můžete zvýšit svou vytrvalost nějakým jiným způsobem. Pokud chcete, můžete dokonce zkusit mnohokrát sprintovat 30 nebo 40 metrů. Znáte svou rychlost na 100 metrů, takže je můžete běžet trochu víckrát, abyste získal více vytrvalosti.

Tolik disciplín desetiboje závisí na rychlosti. Vrh koulí určitě vyžaduje rychlost. Vychází z lokte nebo z ramene nebo odjinud, ale rychlost je naprosto nezbytná. Dokonce ani velmi silní lidé nedokáží vrhat koulí dobře, pokud nemají rychlost, a tu rychlost vy máte.

Kolik času trávíte tréninkem, jako je posilování? Kolikrát týdně posilujete?

Robert Změlík: Posiloval jsem čtyřikrát týdně, ale nyní jen dvakrát týdně. Mám teď zvláštní program užívající medicimbal s cvičením na břišní svaly a trup. Ty jsou velmi důležité pro otáčení a pro sílu. Váš rekord 7000 sedů‑lehů je neuvěřitelný! Já udělám 500 a pak mě břišní svaly začnou bolet!

Před Olympiádou

Sri Chinmoy: Pokud jde o vás, vy musíte závodit v deseti disciplínách. Nemusíte dělat nic takového jako 7000 sedů-lehů.

Mou jedinou prosbou k vám je, abyste během tohoto nadcházejícího měsíce před Olympiádou nezačal dělat nic nového, co jste nedělal předtím. Jestli chcete přidat, přidejte; jestli chcete ubrat, uberte. Ale nebuďte dychtivý vyzkoušet něco nového. Cokoli děláte, můžete dělat trochu více či trochu méně. Bylo by však velké riziko zkoušet cvičit cokoli nového. Mnoho atletů dělá tuto chybu. Je to vaše dychtivost anebo horlivost: „Když budu dělat tohle, možná budu lepší.“ V tu chvíli vyvstanou problémy, protože máte velmi, velmi vysoký standard. Když chcete s tímto standardem vyzkoušet něco nového, riskujete. Ale to, co jste již dělal, je bezpečné. Chcete-li dělat více opakování či méně opakování, můžete.

Dělejte pouze to, co už znáte alespoň šest měsíců. Cokoli nového může v této chvíli, kdy je to otázka měsíce, vytvořit problémy, protože na to nejste zvyklý.

Možná máte pocit: „Tohle by mi mohlo pomoci.“ Může vám to pomoci, ale může vám to také vytvořit potíže. Poslední měsíc před závodem musíte dělat vše s naprostou jistotou. Budete házet, běhat a skákat s naprostou jistotou. Jestliže začnete s něčím novým, v tu chvíli možná nebudete mít jistotu. Nemáte-li jistotu, právě v té chvíli se můžete zranit. Jistota odstraňuje veškerý strach a pochybnost. Když děláme něco nového, můžeme ve své mysli získat svěžest, ale ta samá mysl nám na druhou stranu může dát pochybnost. Děláme-li něco poprvé, můžeme být nesmírně šťastní, protože je to nové dobrodružství. Na druhou stranu, když si chceme užít nové dobrodružství, můžeme být napadeni pochybnostmi sami o sobě. Teď není čas na to, abyste měl sebemenší pochybnosti sám o sobě v čemkoliv, co děláte. Všechno musíte dělat s naprostou jistotou — už jste to dokázal, už jste to dokázal, už jste to dokázal. Je-li to ale něco nového, nebudete to moci říci, protože nemáte předchozí přípravu.

A tak všechno, co děláte — vrh koulí, hod diskem, oštěp, skoky i běh — dělejte s naprostou jistotou, neboť jste to dělal už mnoho let. Máte-li však pocit, že určitým cvičením nebo něčím jiným zvýšíte svoji schopnost, vstupujete na nové území, na neznámé pole. Toto neznámé pole vám může dát buď krásné květiny, anebo něco jiného.

Bude s vámi váš trenér?

Robert Změlík: Ne, trénuji teď sám, protože znám své tělo. Mám speciální tréninkový program.

Odpočinek

Sri Chinmoy: Vaše tělo vám někdy neřekne, že děláte víc, než potřebujete, nebo že neděláte tolik, kolik máte? Jaké poselství dostáváte od svého těla?

Robert Změlík: Cítím, že jsem celý rok v San Diegu pracoval velmi tvrdě bez odpočinku, jen jsem pracoval a pracoval. Teď cítím, že mi tělo říká: „Roberte, nyní musíš být moudrý, protože Olympiáda se již rychle blíží a ty potřebuješ zvláštní program.“

Sri Chinmoy: Zahrnuje ale ten zvláštní program trochu více odpočinku?

Robert Změlík: Mám speciální videokazetu Carla Lewise o trénování a jeho program se mi líbí — jeden den tvrdý trénink, další den střední, třetí den lehký a čtvrtý den odpočinek. Pro mě je to velmi těžké, protože cítím, že odpočinkový den je mnohem těžší než obtížný trénink.

Sri Chinmoy: Nedovolte, aby vás vaše mysl ovládala. Vy ovládejte svou mysl. Řekněme, že jste jeden den odpočíval. Mysl vám pak řekne, že jste necvičil mnoho dní. Přijdou k vám nejrůznější starosti a úzkosti a přesvědčí vás, že jste odpočíval mnoho dní. Mysl vám může říci, že jste ztratil trochu schopnosti nebo že už nejste dychtivý, už nejste upřímný, už to nemyslíte vážně. Tato ničemná mysl vám může následující den říci, že kdybyste byl velmi upřímný a opravdu to myslel vážně, pak byste včera také cvičil. Tím, že mysl tvrdí, že to nemyslíte vážně a jste neupřímný, vás oslabuje.

V tu chvíli se musíte stát pánem své mysli. Musíte jí říci: „Mé tělo je jako stroj. Velký stroj v továrně potřebuje po několika hodinách doplnit palivo. Všechno potřebuje odpočinek a odpočinek přináší energii. Včera jsem odpočíval; zoufale jsem to potřeboval. Nic nemohu dělat dvacet čtyři hodin denně. I když rád jím, mohu snad jíst dvacet čtyři hodin? To nejde.“ Když se najíme, jsme spokojení. Podobně když si po několika dnech cvičení svaly odpočinou, dostanou výživu. A tak říká-li vám mysl, že už to nemyslíte vážně, že už nejste upřímný a nemáte disciplínu, namítněte jí: „Ach mysli, jsem moudřejší než ty. Proč bych měl být na bojišti každý den, každou hodinu? Musím se vrátit domů odpočinout si.“

V den, kdy jste necvičil, nešel jste na bojiště. Proč? Ne proto, že jste zbabělec, ne proto, že jste slabý, ale proto, že chcete znovu nabýt sil. Následující den pak půjdete na bojiště a všechny porazíte. Byl jste moudrý, a tak jste odpočíval, abyste nabyl víc síly a mohl porazit své nepřátele. Vaše mysl na vás však může zahrát trik a přesvědčit vás, že se celý váš svět se zhroutil, jelikož jste jeden den odpočíval — už nejste ukázněný, už to se svým sportováním nemyslíte vážně. To se některým atletům stává. Mysl vždy zkouší triky. Naproti tomu, když jste jeden den tvrdě cvičil a další den jste vcelku spokojen, může vám mysl říci: „To nestačí. Měl jsi cvičit víc.“ Cvičil jste víc než dost; jste spokojen. Ale vaše vychytralá mysl vám bere všechnu radost, protože vám říká, že jste necvičil dostatečně.

Možná půjdete domů, lehnete si a řeknete: „Ó, byl jsem velmi dobrý v hodu oštěpem.“ Vaše mysl vám pak vezme všechnu radost tím, že řekne: „To nestačilo. Kdybych hodil ještě jednou, bylo by to o dva metry dál.“ Mysl z nás vždy udělá hlupáka a vezme nám veškerou radost. V tu chvíli musí být soudcem vaše srdce. Vaše srdce řekne: „Ne, udělal jsem tolik, kolik jsem chtěl. Chtěl jsem hodit patnáctkrát, a tak jsem to udělal. To mi stačí.“

Konečným soudcem musí být srdce. Ať už uděláte cokoli, srdce vám řekne, že jste udělal správnou věc. Skončíte-li po patnácti hodech, srdce řekne, že jste udělal naprosto správnou věc. Mysl řekne: „Ne, měl jsem hodit ještě dvakrát nebo třikrát. Pak bych byl lepší.“ Kdybyste však hodil víckrát, možná že byste se zranil, namísto abyste byl lepší. Takže mysl vůbec neposlouchejte. Cokoli děláte, dělejte šťastně a radostně. V den, kdy odpočíváte, ciťte, že je to pro vás naprosto správná věc. V den, kdy trénujete, ciťte, že děláte naprosto správnou věc. Ať už děláte cokoli, ciťte, že je to pro vás naprosto správné. Pokud si budete myslet, že to, co děláte, není správné, vaše mysl vám vezme všechnu radost, nadšení, dychtivost a připravenost.

Když vrháte koulí, ciťte prosím, že děláte správnou věc. Neříkejte si: „Měl bych dělat něco jiného. Včera jsem byl tak špatný v běhu na 400 metrů! Měl bych ho trénovat trochu víc. Vrháte-li koulí, vaše srdce vám říká: „Tohle je chvíle, kdy mám vrhat koulí.“ Nemyslete v tu chvíli na to, že jste včera nebyl dobrý v běhu na 400 metrů. Od samého začátku musí být tím, kdo rozhoduje, vaše srdce.

Řekl jste, že jste svým vlastním trenérem. To je výborné. Tím skutečným trenérem však musí být vaše srdce. To znamená, že vše musíte dělat radostně. Kdykoli něco děláte šťastně — ať už házení, skákání, překážky nebo něco jiného — musíte vědět, že děláte správnou věc. Nejste-li při tom, co děláte, šťastný, je to mysl, která vás činí nešťastným.

Kolik hodin odpočinku máte v noci?

Robert Změlík: Nyní spím každou noc devět hodin. To je pro mě velmi dobré. A po obědě spím hodinu a půl nebo dvě hodiny.

Sri Chinmoy: To je velmi dobré. Týden před začátkem Olympiády udělejte prosím pro každou disciplínu jednu věc. Předpokládejme, že první disciplínou bude běh na 100 metrů. Představte si, že 100 metrů běžíte co nejrychleji. Nejprve si představte, že jste běžel určitou rychlostí. Podruhé si představte, že 100 metrů běžíte ještě rychleji. Představivost má svou vlastní rychlost. Navenek mohu 100 metrů běžet 17 vteřin. Představivost má však mnohem větší rychlost. A nová představivost může být ještě rychlejší. Ve své dnešní představě si představujete, že běžíte velmi rychle. Až si zítra budete představovat, pokusíte se cítit, že běžíte ještě rychleji, a pozítří ciťte, že běžíte rychleji než nejrychleji. Také když házíte, představujte si, že házíte dál. Tato představivost není halucinací.

Robert Změlík: Používám představivost každý den.

Radost

Sri Chinmoy: Pokaždé si představte, že jste lepší. Dosáhnete-li ve skoku vysokém určité výšky, mysl řekne: „Ó, to je maximální výška.“ Zapomeňte na mysl. Představte si, že jste skočil o dva palce výš. Tam držte výšku, ne níž. A zatímco si představujete, buďte velmi, velmi šťastný. Ciťte, že se vám to podařilo.

Vždy si udělejte radost tím, že si představíte něco vyššího, delšího, rychlejšího. Je-li to běhání, prostě si představte, že běžíte rychleji. Je-li to skok do výšky nebo o tyči, představujte si vyšší skok. Pokaždé, když si představujete, ciťte, že jste velmi šťastný, velmi šťastný proto, že jste to dokázal. Vaše představivost nemá vůbec žádné hranice. Když si představujete, nemyslete na to, že tu jsou překážky, přes které musíte přeskočit. Ne, ciťte, že trať je naprosto volná; na trati jste jenom vy a nikdo jiný.

Jsem velmi, velmi šťastný, že s vámi mohu hovořit v době před vaším olympijskou soutěží. Vaše štěstí je vaší silou. Štěstí vám dá jistotu; jistota vám dá štěstí. Při skoku do výšky nebo při čemkoli jiném ciťte, že to děláte proto, abyste byl šťastný. Pokud se vám dnes nedaří nejlépe, prostě si řekněte: „To není nutné. Až přijde čas, snadno to dokážu.“ Neříkejte: „Jestli to nedokážu dnes, jak to dokážu na Olympiádě?“ Ne. Musíte říci: „Není to nezbytné. Dokážu to snadno.“

Pokaždé odmítněte svou mysl. Buďte pánem své mysli. Mysl se bude vždy snažit vytvářet sebepochyby. Mysl nám nikdy nedá radost. Když nám na pět vteřin poskytne určitou radost, po pěti minutách nám jí sebere ještě daleko víc. Z mysli můžeme získat omezenou radost. Mysl však potom tuto omezenou radost odebere a k tomu přinese neomezené neštěstí. Dá jeden dolar. Poté tento dolar vezme a zkouší od srdce ukrást dalších deset dolarů. Srdce má radost, a tak mysl potajmu vchází do místnosti srdce a tuto radost srdci bere.

Cokoli děláte, dělejte šťastně. Ničeho nelitujte: „Ó, měl bych dělat tohle; měl bych dělat tamto.“ Ne, cokoli uděláte, ciťte, že je to naprosto správná věc. To vám dá radost. Jakmile jste to už udělal, ciťte, že jste udělal, jak jste mohl nejlépe. Řeknete-li: „Měl jsem dělat něco jiného,“ oslabí vás to. Pak nebudete schopen dobře zvládnout své další disciplíny. Vždy dělejte vše dobře a říkejte si: „Udělal jsem správnou věc. Pokud jsem odpočíval, bylo to naprosto nezbytné. Jestliže jsem neodpočíval, bylo to proto, že to nebylo nezbytné.“ Neustále přesvědčujte svou mysl štěstím, štěstím.

Přeji vám hodně, víc, nejvíc štěstí v každé disciplíně!

Část IV

SCA 828-829. Sri Chinmoy odpovídal na následující otázky 21. října 1996 v San Francisku.

Co bys považoval za ideální meditaci v Centru?

Sri Chinmoy: Každé centrum má svůj vlastní způsob vedení meditace. Cítím, že hodina a půl, ne-li dvě hodiny, je alespoň jednou týdně nezbytná. Dvě hodiny by byly ideální, ale není-li to možné, pak hodina a půl bude stačit. Dvacet minut nebo půl hodiny byste měli meditovat. Buď na začátku nebo na konci meditace musí každý zpívat Invocation. Při zpívání musí každý sepnout ruce. Potom by měl každý číst mé knihy anebo vedoucí centra může vybrat nějaké inspirující úryvky, které se přečtou nahlas. Také bych chtěl, aby se předčítal jeden z mých příběhů. V některých mých dřívějších knihách je velmi mnoho poučných příběhů. Nemyslím jen příběhy o zázracích, ale příběhy, které jsou velmi poučné a osvěcující. Poté se dobří žáci sejdou, aby mluvili o manifestaci a podobných věcech.

Nejdůležitější je cítit jednotu mezi členy Centra. V každém Centru byste měli mít projekty, kterými obohatíte a zvýšíte svou víru v Nejvyššího, ve mě a v sebe samé. Každý žák by měl cítit nezbytnost služby. Služba znamená manifestaci — hovořit k druhým o naší filozofii. I teď se někteří starší žáci zdráhají mluvit k novým lidem. Dělají obrovskou chybu. Když mluvíte s ostatními o svém způsobu života, určitě to zesílí vaši vlastní víru. Otevřeně je inspirujete, avšak oni vám tajně pomáhají zvýšit vaši vlastní víru ve vaši cestu, ve vašeho Mistra a v Nejvyššího.

Nemáte tušení, jak hodně vám to pomůže. I když nemáte dobrou náladu, i když nejste inspirováni, přesto se musíte oklamat nebo přinutit s druhými mluvit. Můžete říci: „Jak mohu inspirovat druhé, pokud sám nejsem inspirovaný?“ Ne. To není vaše falešná aspirace. Víte, že je nutné jíst, ale někdy nemáte chuť. Tehdy se přinutíte. Brzy ráno děláte několik věcí, které se staly nedílnou součástí vašeho života. I když se vám nechce vstát, musíte vstát a jít do kanceláře. Některé dny se musíte přinutit. Jdete-li pak do kanceláře, děláte správnou věc.

V duchovním životě je to stejné. Některé dny nejste vůbec inspirováni. Nechcete dělat nic. Právě ten den se musíte přinutit. Je mnoho, mnoho dní, kdy jste inspirováni, kdy děláte správnou věc spontánně. Avšak vstoupí-li někdy do vaší mysli špatné síly, musíte se přinutit. Někdy je špatné počasí a vám se nechce jít ven běhat. Ale když jdete běhat, získáte ohromnou radost. Někdy jste u bazénu, ale nemáte chuť plavat. Když pak vidíte, jak někteří lidé plavou, vaše letargie zmizí. Takže každý den se modlete k Nejvyššímu nejen proto, aby zvýšil sílu vaší aspirace, ale také proto, aby zvětšil sílu vašeho zasvěcení.

Někteří dobří žáci cítí, že jejich Centrum nebo jejich město není jediným místem pro jejich aspiraci a zasvěcení. Cítí, že jsou připraveni pracovat pro celý svět. Právě teď se staráš o své Centrum, zatímco tvoje žena a syn manifestují jinde. Kdybys byl v obyčejném vědomí, měl bys pocit: „Ach, jsem naprosto ztracen. Moje žena není se mnou, můj syn mě opustil!“ Pokud jsi však v srdci, což jsi, budeš velmi hrdý na svou ženu a syna. Zde neseš prapor úplně sám. Takže ve své rodině vyučuješ a zároveň se učíš. Zatímco vyučuješ, učíš se, že existuje jen jedno Centrum, jedno univerzální Centrum, a tím Centrem je srdce vašeho Gurua. To je správný postoj — ne jedno město, nýbrž celý svět je vaším Centrem. Nejen vedoucí Centra, ale také členové Centra si musí myslet, že existuje jen jedno Centrum, a tím je moje srdce. Někteří žáci jezdí sem a tam, aby pracovali pro projevení Nejvyššího. Vždy byste měli být připraveni jet tam, kam je třeba. Jsme jedna rodina a naše Centrum je všude.

Ještě o něčem bych se chtěl zmínit, a to jsou Joy Days. Nemáte nejmenší tušení, jakou radost mám z vašich Joy Days. Ať už máte radost vy nebo ne, já ji určitě mám. Musíte jet autem pět nebo šest hodin, takže na vnější úrovni to není snadné. Na druhou stranu však můžete změnit svůj postoj. Použijete-li svou mysl, řeknete: „Jestliže budu muset řídit deset hodin, pak je to nemožné.“ Ale užijete-li srdce, řeknete: „Ó, v autě dostávám zlatou příležitost udělat pokrok. Mohu poslouchat Guruovy kazety. Mohu zpívat oddané písně. Mohu s sebou vzít další žáky, kteří mě budou inspirovat, a já je také mohu inspirovat.“ Po celý týden možná nemáte příležitost myslet na svůj duchovní život nepřetržitě pět nebo šest hodin. Jste-li ve skupině a jedete-li dlouhou vzdálenost, můžete poslouchat kazety nebo můžete hovořit o duchovnosti. Nechci, abyste vstupovali do světa pomluv. Mluvte jen o duchovních věcech, inspirujících věcech. Tímto způsobem se na to dívejte jako na příležitost.

Když jsem bydlel v Brooklynu, dojet na indický konzulát mi trvalo téměř dvě hodiny. Musel jsem v metru třikrát přestupovat. Měl jsem vždy ohromnou radost, protože jsem takto získal dvě hodiny na meditaci. Říkával jsem si: „Jaká příležitost — zlatá příležitost!“ Stejný postoj můžete mít k Joy Days.

Máme-li radost, můžeme dělat nejrychlejší pokrok. Vzýváme-li smutek a depresi, abychom se udělali bezmocnými, beznadějnými a zbytečnými, nebudeme nikdy schopni přimět Boha, aby k nám přišel. Bůh řekne: „Zůstaňte si bezmocnými a beznadějnými. Nepotřebuji vás.“ Včera jste se naučili jednu píseň: To be cheerful is to be on God‘s side (Být veselý znamená být na Boží straně). Jestliže já jsem na vaší straně, nebudete i vy na mé straně? Mohu-li být k vašim službám, nebudete i vy k mým službám? Je to vzájemné, oboustranné. Štěstí není jen vaší silou. Je také silou Boha. Jste-li upřímně šťastní, posilujete Boha. Zvětšujete Boží víru ve vás. Bůh vám pak bude svěřovat stále více odpovědnosti. V duchovním životě existuje jen jedno tajemství, a tím je radost. Jakmile jste jednou veselí, přikrývky, které jste používali, abyste se chránili před svým mentálním chladem, zmizí. Nebudete je potřebovat.

Opravdu bych si přál, aby se všichni žáci účastnili Joy Days. Je-li to možné, pokuste se mít Joy Days alespoň dvakrát ročně. Mohou se sejít tři nebo čtyři Centra, nebo i jen dvě Centra. Na druhou stranu, pokud se nemohou sejít ani dvě Centra, pak prostě jen jděte ven a buďte společně v parku. Udělejte si piknik. Před dvaceti pěti lety jsem si mnohokrát užíval pikniků. Dokonce i minulý rok jsem šel do domu jednoho žáka na piknik. Kdybych měl čas, jel bych na více míst, abych byl s žáky během jejich Joy Days. Když jste spolu, budete schopni chytit svého zloděje-depresi. Má-li v ten den někdo špatnou náladu, může vás Bůh použít, aby toho člověka inspiroval. Zítra můžete být vy obětí těchto špatných sil a třetí osoba vás může zachránit.

Co bychom měli dělat na Joy Days?

Sri Chinmoy: Především musíte hrát aspoň dvě hry. Každý se jich musí zúčastnit. Nehledě na to, kolik vám je let, ať už dvacet nebo osmdesát, musíte se určitě zúčastnit, abyste cítili, že jste mladí. Také bych chtěl, abyste zpívali písně I am a seven-year-old girl a I am a seven-year-old boy (Jsem sedmiletá dívka/Jsem sedmiletý chlapec). Zapomeňte na svůj věk — ať už je vám čtyřicet šest nebo padesát šest — myslete jen na sedm let. Jedním z účelů Joy Days je přesvědčit mysl, že jste mladí. Opičí mysl musí být zkrocena. Prostě opakujte: „Jsem mladý, jsem mladý, jsem mladý.“ Pak budete mít radost. Šrí Rámakrišna říkával, že opakováním „Jsem Pán Šiva, jsem Pán Šiva“ se stanete božskými. Tím, že budete říkat: „Jsem hříšník, jsem hříšník,“ budete odsouzeni k tomu, abyste zůstali hříšníkem. Opakujete-li: „Jsem mladý, jsem mladý,“ zůstanete mladí.

Z radosti získáte vše. Vpravo od mého domu bydlí dvě malé holčičky. Je jim asi čtyři a šest let. Jednoho dne mě viděly s mým „nejlepším žákem“. Oběma nám řekly, že můj „nejlepší žák“ vypadá starší než já. Řekl jim, že je mnohem mladší, ale ony mu nevěřily. Viděly moji radost. Cítily moje dětské srdce. Cítily ve svém vlastním srdci, že jsem jako ony. Můj „nejlepší žák“ se s nimi nedokáže bavit na jejich vlastní úrovni. To je důvod, proč říkaly, že jsem mladší.

Ve vašem případě byste měli zvýšit své dětské kvality. I když je vám šedesát nebo sedmdesát let, myslete si, že jste malý chlapec nebo dívka. Kdo je v rodině dražší než nejdražší? To nejmladší dítě. Matka, otec i starší bratři a sestry mají nejraději toho nejmenšího. Staří jsou zkamenělí. Jakmile si mysl pomyslí: „Jsem stará,“ Bůh řekne: „Ó, ty jsi starší než Já? Pak zůstaň vzadu. Nemohu pro tebe nic udělat.“ Ale myslíte-li si, že jste dítětem, Bůh řekne: „Já jsem také věčné dítě hrající si v Zahradě Nekonečnosti. Jsi Mé.“

Bůh Sám neustále roste a rozšiřuje se. Představivost mysli je omezená. Mysl nás jen činí menšími, sobečtějšími a slabšími. Rozlehlost srdce je však založena na jednotě a jednota vždy znamená rozpínání.

Během Joy Days se můžete dívat na video o tom, co jsem dělal, abych vás inspiroval. Uvidíte, že mohu-li v tomto věku skákat, i vy jste schopni dělat mnoho věcí. Cokoli dělám, dělám pro vás, pro lidstvo. V Bhagavadgítě Pán Krišna říká, že po realizaci Boha už nemusel nic dělat, kdyby však zůstal nečinný, celý svět by se zhroutil. Já jsem aktivní. Proto je můj malý svět — svět mých žáků — aktivní.

Vždy říkám, že je lepší být šíleným slonem a pohybovat se nějakým směrem než zůstat nečinným. Můžete zjistit: „Ó, tohle je špatná cesta.“ Pak si řeknete: „Vydám se jiným směrem.“ Když však nic neuděláte, když se stanete pánem lenosti, čeho pak budete moci dosáhnout?

Jsou někteří nešťastní žáci, kteří nevěnují Joy Days pozornost. Říkají si: „Ó, to je pro děti.“ V tom případě jim řeknu, že tento otec je rád se svými dětmi, ne s dospělými. Dospělým otec řekne: „Můžete se o sebe postarat svým vlastním způsobem.“ Rodiče jsou vždy rádi se svými dětmi, protože je děti potřebují a oni potřebují své děti.

Takže na sebe myslete jako na sedmileté, hrajte hry, dívejte se na mé video a dělejte cokoli, co vás inspiruje. Můžete společně nahlas předčítat, tak jako děti. Vyberte několik úryvků z mých knih a pak je nahlas předčítejte, jako když spolu zpíváte. Existují stovky způsobů, jak můžete jeden druhému udělat radost. Samozřejmě, že meditace musí být. Meditace by na Joy Days měla být alespoň třikrát nebo čtyřikrát, i kdyby měla být jen na deset minut. Také můžete deset nebo patnáct minut říkat nevinné vtipy, aby zmizela vaše mentální horečka.

Můžete si také navzájem sdělovat dobré novinky. Sdělujte si však šťastné zprávy, ne ty špatné. Před Joy Days může někdo zavolat do New Yorku, aby získal nějaké povzbuzující novinky. Kdysi jsem žádal některá hlavní centra, aby byla v kontaktu s New Yorkem, aby dostávala dobré zprávy. Nyní to někteří vzdali, cítí, že síla peněz je důležitější než síla srdce. Cítím však, že můžete-li získat alespoň špetku radosti, má cenu utratit pět dolarů, abyste ji získali.

Takže ti, kdo Joy Days nevěnují pozornost, by měli začít. Jste-li neochotní, dělejte to prozatím neochotně. Nakonec to dokážete dělat ochotně, až uvidíte, nakolik to zvýší vaši radost ve vašem vlastním duchovním životě.

Část V

SCA 830. Na následující otázku Sri Chinmoy odpověděl v New Yorku 25. února 1999

Prolomí někdo ve dvacátém prvním století dvouhodinovou hranici v maratonu?

Sri Chinmoy: Jak bych si přál, aby se potvrdilo mé proroctví, že někdo zaběhne maraton pod dvě hodiny! K tomu potřebuji žáka, který ve mě má naprostou víru. Je pro mě těžké uvěřit, že naše lidská schopnost je omezená. Nyní je světový rekord v maratonu 2:06. Stačí ubrat jen šest minut na dvaceti šesti mílích. Naneštěstí si lidé stále myslí: „Moje schopnost, moje schopnost.“ Kdyby si ti samí světoví běžci dokázali říci: „Moje schopnost pochází od Boha. Bůh běží ve mně a skrze mne,“ a opravdu to tak mysleli, pak byste viděli překvapivé výsledky. Ve světové špičce je alespoň dvacet maratonských běžců. Kdyby měli takovou víru, slyšeli byste za jediný měsíc, že světový rekord byl smeten.

Bohužel všichni atleti nejsou hledajícími nejvyšší výšky. Jinak by nebyl v atletickém světě jediný rekord, který by nemohl být nemilosrdně smeten — dokonce i ve sprintu na sto metrů. Současný rekord na sto metrů pro mě není žádný rekord. Mohou jej snadno snížit na sedm sekund. Ale kdo mi uvěří? Dnes jen mluvím, ale jednou z Nebe uvidím, že se má proroctví vyplnila.

Vše je založeno na vnímavosti. Kdybych měl ve světě vzpírání užívat jen svou fyzickou schopnost bez toho, abych závisel na Božím nepodmíněném Soucitu a Milosti, myslíte si, že bych byl v jedné ruce schopen zvednout víc než padesát liber? Velmi o tom pochybuji. Ať už mi věříte nebo říkáte, že se dělám důležitým, rád bych vám řekl, že bych byl schopen zvednout v každé ruce zároveň maximálně šedesát liber. Mohu uzvednout více jen proto, že zcela závisím na Boží Milosti.

Samozřejmě, že světový šampióni nejsou hledajícími mé výšky. Ale i kdyby dokázali zvýšit svůj standard jen o trochu, dosáhnou tak mnoho. Naneštěstí, když někteří světoví šampióni předvedou něco výjimečného, navenek možná sepnou ruce nebo padnou k zemi a hledí na oblohu, ale myslí to skutečně tak?

Zvětší-li se naše vnímavost, Bůh zvětší naši schopnost. Do té chvíle přicházejí všechna omezení těla a zůstávají do nekonečna kvůli naší nevděčné mysli, nevděčnému srdci a nevděčnému životu. Musíme cítit, že naše schopnosti pocházejí od Boha. Jak to, že jeden den dokážete vstát brzo ráno, a jindy ne? Jeden den jste inspirováni; další den vás letargie naprosto zabíjí. Ve všem musíme záviset na Soucitu Boha. To neznamená, že si lehnete, budete spát a chrápat a Bůh bude pracovat. Bůh nechce odevzdání líného člověka. Budeme se modlit k Bohu pro naplnění Jeho Vůle: „Je-li Tvá Vůle taková, pak použij svou Schopnost ve mně a skrze mne. Dělám to, protože cítím, že mě k tomu inspiruješ.“

Bůh dal každému z nás určité schopnosti. Nemusím být běžec, ale někdo jiný může být běžec. Mohu být zpěvákem, kdežto někdo jiný nemusí být zpěvákem. Chce-li někdo zvýšit schopnost ve svém vlastním oboru, pak musí spoléhat na Boha, ne na sebe. Jen tak bude jeho schopnost neomezená. Nyní jsou naše schopnosti omezené, neboť cítíme, že všechno děláme my — cvičíme to a ono. Klademe devadesát devět procent důrazu na to, co nám říká naše mysl a k čemu nás ponouká náš život. Ale dokážeme-li dát sto procent důležitosti Bohu ve všem, co děláme a co je v našem životě dobré a pozitivní, stanou se naše schopnosti neomezenými.

Je mi líto, že moji žáci nepřinášejí do popředí více svých neomezených schopností. Ashrita je výjimkou. ,Ashrita‘ znamená ,Ten, který našel útočiště u nohou Mistra‘. Ashrita znovu a znovu potvrzuje význam svého jména. Kolikrát překonal světové rekordy a kolikrát poté byly jeho rekordy překonány dalšími! Pokud jde o ně, oni nejsou tak oddaní svému Mistrovi nebo Nejvyššímu ve svém Mistrovi jako Ashrita. Tito lidé, kteří teď lámou jeho rekordy, přinášejí do popředí své schopnosti ze svých předchozích inkarnací. V případě Ashrity nepřicházejí jeho schopnosti z jeho předchozích inkarnací. Získává je všechny v této inkarnaci, díky své oddané službě pro mne. Ve své předchozí inkarnaci nebyl atletem. V tomto životě nebyl sportovcem. Dokonce i když v této inkarnaci přišel na cestu, byl hubenější než nejhubenější, jeden z nejslabších žáků, které jsme měli. Teď se podívejte, jak se jeho schopnosti rozvinuly!

Když Ashrita řekne, že to vše je díky mé milosti a mému soucitu, opravdu to myslí upřímně. Kolik dalších to myslí stejně upřímně? Jen mluví a mluví. Říkají: „Vše je to díky tvé milosti,“ ale v jejich srdci srdcí ani na vteřinku necítí, že v nich a skrze ně pracuje má láska nebo mé světlo. Co se tohoto týká, je velmi málo lidí jako Ashrita.

Abych se vrátil k tvé otázce o maratonu, mám několik žáků, kteří mohou tuto výzvu přijmout. Když jsem stál před berlínskou zdí, říkal jsem: „Během deseti let bude tato zeď zbořena.“ Pak to trvalo jen několik let. Na druhou stranu jsem předpověděl, že během pěti let nebo za nějakou takovou dobu zaběhne někdo maraton pod dvě hodiny.

Vše je otázka vnímavosti. Abych byl upřímný, kdybych měl záviset na své vlastní schopnosti, byl bych k smrti vyděšen, kdybych měl stát pod závažími, které zvedám. Měl bych nejrůznější obavy, že se něco rozbije nebo že se stane něco jiného. V mém případě je to jen závislost, závislost — závislost na Milosti Boha. Na druhou stranu musím trénovat. Musím dělat to a ono cvičení.

Mám žáky, kteří by mohli světový rekord v maratonu překonat. Doufám, že jednoho dne vyjdou tito žáci do popředí. Pokud budou odhodlaní, pokud budou ochotní a dychtiví, pak určitě dostanou má požehnání. Nevyplní-li mé děti mé proroctví, pak kdo jsem? védští zřeci měli před tisíci let vize. My teď jejich vize naplňujeme. Měli vizi, ale nemohli ji naplnit. Její projevení trvalo tisíce let.

Nyní jsem něco předpověděl a Bůh Sám ví, kdy se má předpověď vyplní. Ve védských dobách nepovažovali fyzické za tak důležité. Já říkám, že fyzické a duchovní musí jít společně. To fyzické je chrámem, a to duchovní je oltářem. Obojí je nepostradatelné. Jak by mohl být oltář, pokud neexistuje chrám? Copak ho neodfoukne vítr?

Vezmou-li mě moji žáci vážně, řeknou: „Jestliže to můj Guru řekl, pak se to dá udělat, musí se to udělat!“ Někteří žáci mají takovýto přístup v jiných oblastech. Říkají: „Pokud Guru něco řekne, pak to jde udělat!“ Tito žáci se pokouší udělat něco nemožného, protože jsem jim řekl, že je to možné, a jsou úspěšní. Ale co se týká maratonu, má vize ještě projevena nebyla. Tolik záleží na vašem vnitřním štěstí. Víte, jak rychle něco dosáhnete v ty dny, kdy jste šťastní, ve srovnání s jinými dny. A v ty dny, kdy máte sebepochybnosti, strach, žárlivost a nejistotu, jste připraveni čekat do nekonečna, abyste něčeho dosáhli nebo abyste se dostali na svůj uspokojivý standard.