Část I

SCA 305-323. Následující otázky byly zodpovězeny v letech 1995 a 1996

Jak často si přicházejí duše žáků pro požehnání a jak často přicházejí se stížnostmi?

Sri Chinmoy: Duše žáků si ke mně přicházejí pro požehnání nekonečně častěji, než mi přinášejí stížnosti. I když vaše mysl nemusí potřebovat mé požehnání ani jednou do roka, vaší duši je mého požehnání třeba každý den. Ale ne každý den si na vás vaše duše stěžuje. Nemyslím si, že by byl někdo z mých žáků tak špatný, aby si jeho duše chodila ke mně stěžovat častěji, než si žádat o požehnání. Duše některých lidí mi přinášejí velice vážné stížnosti, ale nepřicházejí s nimi každý den, neboť je to problém chronické nemoci. Když máte chronickou bolest, nestěžujete si po celou dobu, i když je to bolest velice silná.

Jestliže si nepřejete, aby si na vás vaše duše stěžovala, musíte běžet velice rychle ve vašem životě lásky, oddanosti a odevzdání. Láska, oddanost a odevzdání jsou jako závod na sto metrů. Řekněme, že prvních 30 metrů se jedná o lásku, dalších třicet o oddanost a poslední část je odevzdání. Většina běžců stovky zvyšuje svou rychlost v prvních třiceti metrech. Někteří mají velice rychlý start a někteří mají pomalý. Jiní si vedou dobře do šedesáti nebo sedmdesáti metrů — do lásky a odevzdání. Ale co se týče odevzdanosti, poslední části závodu, opouští je jejich veškerá energie a rychlost. Jiní lidé jsou rychlí od začátku do konce. Pokud běžíte závod na 100m, ať již běžíte seberychleji určitou část, musíte dokončit celou vzdálenost — lásku, oddanost i odevzdání.

Některým lidem trvá několik let, než jsou schopni dobře běžet. Jiní běží dobře prvních pět nebo deset let a potom se něco pokazí. Ale po určité době se jim navrátí jejich bývalá rychlost. Ale ať už běžíte jakkoli dobře, pokud se chcete stát vítězem, musíte prožívat lásku, oddanost a odevzdanost každý den. Některý den bude první část závodu uspokojující, ale druhá už ne tolik. Jiný den tomu bude naopak. Budou dny, kdy poběžíte všechny tři části závodu nejvyšším tempem, a povede se vám od začátku do konce. Neexistuje žádný z mých žáků, který by nikdy nepocítil lásku, oddanost a odevzdanost ve své nejplnější kapacitě. Ten den jste byli zcela odlišnými osobami. Když ale vyšla do popředí mysl, neocenili jste svá dosažení, a tak se snížila vaše rychlost a dychtivost. Ale pokud budete moci setrvat po celou dobu v duši, poběžíte vždy nejrychleji a vaše duše nebude mít žádné stížnosti — bude mít pouze tu nejvyšší radost. Mnoho lidí bohužel běželo rychle za mlada, ale potom, když žili duchovním životem patnáct nebo dvacet let, se jejich rychlost velice snížila. To se dá očekávat při závodech ve vnějším světě vzhledem ke stárnutí fyzického těla, ale nemělo by se to dít v závodě vnitřním: tam neexistuje žádné omezení. Vzhledem k tomu, že se jedná o věčnost, musíte se snažit zvyšovat v každém okamžiku svou kapacitu. Ať už si myslíte, že je vám 22 nebo 50 nebo 90, záleží to pouze na vás. Počítá to pouze vaše mysl. Vaše duše tento druh pozemského počítání nezná. Vaše duše vidí jen to, jak rychle jste ochotni a připraveni jít, a to závisí zcela na tom, jak jste z ní schopni přijímat světlo.

Je odevzdání něco jako odchod do nové země, jeden den jste tam a už nikdy ji neopustíte?

Sri Chinmoy: Není to jako jít do jiné země, je to jako návrat do rodné země, do vašeho vlastního domova. Je to jako se vrátit ke Zdroji. Pokud se vracíme s pochybnostmi, Zdroje nedosáhneme; ztratíme se dříve, než přijdeme domů. Pokud je to ale odevzdání radostné, jdeme ke svému Zdroji, který je plný Radosti, a po určitou dobu v něm setrváme. Je to, jako když vejdeme do květinářství — ihned jsme zaplaveni vůní květin. Jestliže vejdeme do místa, které je plné extáze a světla, budeme těmito kvalitami určitě zaplaveni.

Ale intenzita a hloubka blaženosti, kterou získáváme z radostné odevzdanosti, není stejná, jako když je to naše nepodmíněná odevzdanost. Nepodmíněná odevzdanost, i kdyby trvala pouze minutu, přináší tu nejsladší radost. Nemluvím zde o myšlence odevzdanosti, nýbrž o činu odevzdanosti. Když se něčemu určitému nepodmíněně odevzdáme, budeme na to během následujících dnů velice pyšní. Když se odevzdáme na několik minut, budeme těmi nejšťastnějšími a nejpyšnějšími osobami.

Každý z mých žáků se nepodmíněně odevzdal Boží Vůli po dobu několika minut nebo hodinu, alespoň jednou v jeho životě. Ale pochybuj, že jste to prováděli po dobu jednoho celého dne. Je to pro vás nyní ještě nemožné; zhruba po dvou hodinách se to pokazí.

Jak můžeš ovládnout nervozitu, když zpíváš před publikem

Sri Chinmoy: Ber všechny členy publika jako jednu osobu, pociťuj, že tato osoba je tebou samým. Když vidíš mnoho osob, které tě pozorují, pochopitelně znervózníš. Cítíš, že tě posuzují a kritizují. Ale když je vezmeš všechny jako sám sebe, nebudeš nervózní. Když si zpíváš sám pro sebe, i když nezpíváš správně, nejsi nervózní, protože to nikdo neslyší. Ty jsi zpěvák a také publikum. Takže když zpíváš před publikem, vezmi je všechny jako jednoho jedince, a uvidíš, že tento jedinec není nikdo jiný než ty sám. V tom okamžiku nervozita zmizí.

Co máme dělat, když zpíváme ve skupině, a někteří členové zpívají falešně?

Sri Chinmoy: Pokud zpíváte skutečně oduševněle, jste sladěni se svou vlastní nejhlubší realitou. Když jste v souladu se svojí nejvyšší realitou, nemůže vás nic ovlivnit, protože jste božsky zamilováni do svého vlastního hlasu. Radujete se z jeho vůně a krásy. V tom okamžiku vás neovlivní ani osoba, která bude přímo vedle vás zpívat falešně.

Ale pokud se nacházíte v normálním vědomí a někdo bude zpívat falešně, určitě vás to ovlivní. A tak si pouze vytvořte nekonečně vyšší a hlubší vědomí a aspiraci. Pak nebudete trpět neschopností nebo nekompetencí ostatních. Toto je tajemství a posvátný způsob, jak být nad slabými schopnostmi ostatních zpěváků.

Některé z tvých písní jsou dosti dlouhé. Existuje nějaký trik, jak se je naučit?

Sri Chinmoy: Existuje mnoho způsobů, jak se naučit dlouhou píseň — nejenom jeden. Vezměte si například mou nejdelší píseň dyulok chariye. Jeden ze způsobů je neučit se ji stránku po stránce, nesnažit se naučit každý verš nebo strofu popořadě. Můžeš tak dát odpočinout mysli tím, že se nebudeš učit stránky popořadě. Potom to bude jednodušší. Začni například prvními dvěma stránkami a potom se nauč dvě stránky poslední. Takto tvoje mysl pocítí, že jsi cestu započal a že jsi jí také dokončil. Další možnost je naučit se nejprve řádky písně, které se ti zdají být nejjednodušší, nebo nejmelodičtější. Jestliže se ti líbí slova a melodie, snadněji se učí. Potom si napiš z každého verše dvě první a dvě poslední slova, a uč se pouze ta. Tímto způsobem si můžeš hrát se svou myslí.

Existuje další věc, kterou můžeš udělat. Během let ses naučil velmi mnoho z mé tvorby srdcem. Jestliže ti nějaká věta z nějaké mé básně z určité knihy udělala obrovskou radost, opakuj si ji desetkrát nebo dvacetkrát předtím, než se začneš učit určitou píseň. Budeš se skutečně radovat ze své schopnosti si zapamatovat.

Když cítíš, že ses dobře naučil jednu stránku, můžeš ji třikrát recitovat, místo abys ji zpíval. Ze své recitace získáš daleko větší sílu. Mysl ti řekne: „Proč bych měl recitovat třikrát něco, co jsem se již naučil zpaměti?“ My ale musíme pýchu mysli zlomit. Na straně jedné, není mysl schopná se píseň naučit. Na straně druhé si myslí, že když se něco naučila, je pod její důstojnost to znovu opakovat. Takže musíš rozbít její pýchu na kousky a potom použít srdce. V tom okamžiku pociťuj, že se píseň učíš proto, že se ti líbí, a ne proto, že musíš.

Další věc, kterou můžeš udělat je, že se budeš modlit k Nejvyššímu po dobu několika minut, aby ti dal schopnost se naučit píseň rychleji než normálně. Na tom není nic špatného. Když jsem byl student, vlastnil jsem velice silnou a mocnou paměť a mnoho knih jsem se učil nazpaměť.

Moji učitelé tomu nemohli uvěřit, ale bylo to všechno díky mému životu modlitby. Opakoval jsem tisíckrát a tisíckrát mantru pro Sarasvatí, která je bohyní učení. Ve vašem případě se nemusíte učit sanskrtské verše. Pouze opakujte: Supreme, Supreme, Supreme.

Tvoje verše ztotožňují vědomí a totéž se děje s tvými obrazy. Bojují spolu někdy jejich duše?

Sri Chinmoy: Všechny mají rozdílnou duši, ale nebojují spolu. Má poezie má duši, má hudba má duši, moje umění má duši. A velice spokojeně vyrůstají všechny ve společné rodině.

Přicházejí jak tvoje poezie, tak i hudba ze stejného světa?

Sri Chinmoy: Neexistuje žádné zvláštní pravidlo. Jednoduše a všeobecně řečeno, pramenem mé poezie je moje třetí oko. Oční vize zásobuje vidoucího básníka poezií, ale duchovní písně přicházejí přímo ze srdce. Veškeré mé písně jsou ze srdce, v srdci a pro srdce.

Jaký je rozdíl mezi tvými písněmi a poezií?

Sri Chinmoy: Když si někdo obléká bílé bavlněné sárí, budou lidé obdivovat jeho krásu a jednoduchost. Toto je jako má poezie. A když si stejná osoba oblékne sárí hedvábné, bude vypadat překrásně. A to je jako mé písně. Přeješ si přirozenou krásu pro mé písně a také pro mou poezii, ale mé písně jsou zářivější.

Poezie je v mém případě jako spontánní fontána, zatímco by se dalo říci, že hudba je jako plynoucí, šeptající řeka. Pouze několik set mých bengálských písní vzniklo jako básně. Většina z mých osmi tisíc bengálských písní byla od počátku písněmi. Ale mé anglické písně vznikly téměř vždy jako básně.

Jak při zpívání nejlépe vyneseme do popředí oduševnělost tvých písní?

Sri Chinmoy: Snažte se vizualizovat uvnitř svého srdce překrásnou zahradu. Když vidíte krásnou zahradu, oduševnělost se dostaví automaticky. Nebo si představte, že sedíte sami u úpatí stromu, a díváte se na řeku. To vám také pomůže. Ale ten první způsob je lepší. Vynáší velice rychle do popředí oduševnělost.

Jsou duše tvých kreslených ptáčků tvořeny stejně, nebo mají duše pracněji kreslených jinou kvalitu než těch, kteří jsou kresleni rychle?

Sri Chinmoy: To závisí na vnímavosti duše. Když má například některý žák narozeniny, zvu ho často, aby si sedl přede mne a meditoval. Někdy se na něj dívám dlouho, protože tolik přijímá. Mám z toho radost, ale na mé tváři mé štěstí nespatříte.

Jindy si pouze trénuji trpělivost doufaje, že dotyčný jedinec po pěti, nebo deseti minutách obdrží špetku mého světla. Nakonec se budu usmívat, ale vy nebudete vědět, jestli je to proto, že žák něco přijal, nebo proto, že mu prokazuji soucit, a skrývám svou smutnou tvář.

Neexistuje žádné pravidlo o tom, jak dlouho mi trvá kreslení ptáčků. Může to trvat pouze čtyři vteřiny, protože mají obrovskou vnímavost a po čtyřech vteřinách mne nesmírně uspokojí, nebo mi může trvat mnoho vteřin namalovat jednoho ptáčka, protože ode mne přijímá mnoho světla. Může tedy trvat půl minuty jej nakreslit, ale pokud neexistuje vnímavost, je to zbytečné. Takže duše stejné nejsou. Bohužel, nebo bohudíky, přicházejí některé s více možnostmi. Nebo by se dalo říci, že přicházejí z vyššího nebo nižšího světa. Všechny nepřicházejí ze stejné úrovně.

Po několik dní jsem nyní kreslil mé ptáčky na bílém papíře, ale někdy se stane, že má každý list jinou vnímavost. Řeknete: Bože, jak může mít každý list jinou vnímavost? Vnímavost je pouze uvnitř vědomí ptáčka. Ale není to pravda. I papír může vlastnit vnímavost. Někdy jasně vidím, že nakreslení pouhých šesti ptáčků na jedné stránce stačí a nemusím kreslit dále. Jsem spokojen, protože vjem stránky papíru je dostatečný. Jindy nakreslím dvacet ptáčků, protože vidím, že existuje vyšší vnímavost stránky. Jindy nejsem s vnímavostí stránky spokojen, a tak kreslím a kreslím. Teprve až když nakreslím 20, 30 nebo 40 ptáčků, tak jsem spokojen s tím, co jsem si přál dát té určité stránce.

Když vidím nějakého žáka, jak dělá něco špatně, nechci se stát policajtem. Ale když cítím, že bych měl něco říci, v jakém okamžiku bych to měl udělat?

Sri Chinmoy: Hned zpočátku, dříve, než se to stane vážnějším! Když uvidíš, že dělá někdo něco špatně, musíš jej ihned varovat, nebo mu velmi soucitně říci, aby přestal. Vždy musíš jednat, dokud se jedná o malou věc — dříve, než se stane vážnou nemocí. Nečekej jeden nebo dva měsíce na to, abys viděl, jestli si to rozmyslí a nabere správný směr. Jestliže se někdo vzdaluje od světla, nebude to těžké pouze pro něho, ale i pro tebe, se do něho vrátit. Takže jestli máš o tuto osobu skutečný zájem, musíš ji ihned zpočátku prosit o to, aby nedělala chybný krok.

Požádal jsi nás, abychom sepnuli ruce, když zpíváme „Invocation“. Když jdu někdy po ulici, začnu si tuto píseň zpívat, a nevím, co mám dělat s mýma rukama.

Sri Chinmoy: Když řídíš auto, nebudu po tobě chtít, abys pustil volant. Musíš myslet na provoz a na různé jiné věci. Když sepneš ruce při chůzi na ulici, budou si lidé myslet, že jsi utekl z blázince. Když se budeš snažit sepnout ruce v okamžiku, kdy se češeš, bude podle toho tvůj účes vypadat. Proč bys v takových okamžicích měl zpívat nahlas? Můžeš si zpívat v tichosti, nebo si můžeš prozpěvovat „Supreme“. Ale když jsi doma u oltáře nebo v meditační místnosti, tam bys měl mít při zpívání „Invocation“ určitě sepnuté ruce. Musíš používat svůj zdravý rozum.

Guru, proč se vždy staráš o to, abychom měli pohodlí a dostatečně jedli, namísto toho, abys nás učil střídmosti?

Sri Chinmoy: Realizoval Buddha Boha, když nejedl? Byl osvícen, až když se vydal střední cestou. My také nejdeme do extrémů. Vzhledem k mým indickým kořenům se projevuje moje soucitnost, laskavost a vlídnost. Proto se tě ptám: „Jedl jsi?“ Neříkám, aby ses přejídal. Pouze si přeji, abys jedl tolik, kolik tělo potřebuje.

I když bengálská matka velmi dobře ví, že její dítě již jedlo, řekne mu: „Dám ti jednu korunu za každou sladkost, kterou sníš.“ A dá mu rascula. Měl jsem takovou matku. Neustále mě chtěla krmit. Říká se tomu buď laskavost, nebo hloupost. I když už je dítě najezené, dává mu ještě něco navíc a má velkou radost, když to sní. Ale druhý den ráno bude trpět, když bude mít dítě žaludeční potíže.

Moje matka se mě vždy ptá: „Jedl jsi? Jedl jsi zdravou stravu?“

Sri Chinmoy: „Jedl jsi?“ je ta správná otázka. Ale není správné se ptát: „Jedl jsi zdravou stravu?“ Do konce mého života budu mluvit špatně o tak zvané zdravé výživě, ve které není obsažen cukr, sůl, olej a chuť. Jíst mnoho cukru není zdravé, s tím souhlasím. Ale jídlo musí poskytovat také radost pro mysl.

Mysl hraje v našem tělesném zdraví důležitou roli. Lidé se dnes stávají vegetariány, protože zvířata jedí spoustu odpadků. Ale když jíme zeleninu, musíme cítit, že jíme něco velice hmotného a výživného. Mysl musí cítit, že zelenina má v sobě určitou sílu. Když myslíme například na květák nebo na brambory, mysl má pocit čehosi hutného. Ale když myslíme na listovou zeleninu, jako je špenát nebo zelí, v tom okamžiku nepociťuje mysl sílu. Když myslíme na vědomí listu, opouští nás celá naše síla.

Termín 'salát' nám například nikdy nedá pocit síly, ale dnes jí salát každý. Tlustý člověk jí salát, aby zhubl a štíhlý člověk jej jí, aby neztloustl. Ale tlustý člověk přibírá na váze dál. Pokud chceme ze salátu získat co nejvíce výživy, musí z tohoto slova vniknout do mysli ihned myšlenka o jeho plné výživnosti, jeho léčivosti, která vyléčí veškeré nemoci.

I termín 'chléb' má v sobě skutečnou sílu, protože během staletí představoval v mysli něco velice hutného. Totéž platí o rýži. Když vyslovíme slovo 'rýže', je ihned celá naše bytost uspokojena, Když říkáme 'chléb' nebo 'rýže', pociťujeme od hlavy k patě uspokojení. Od hlavy k patě máme pocit, že jsme jedli něco skutečně dobrého. Když řekneme 'chléb s máslem', nepřidává nám slovo máslo nic jiného než tučnost. Ale pokud řekneme 'chléb', je celá naše bytost okamžitě nasycená.