Část I

SCA 768-777. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy 30. ledna 1999 během své krátké návštěvy v Nepálu na oslavě zasvěcení Nepálu jako Sri Chinmoy Peace Blossom Nation.

Hledající: Děkuji vám, že jste nám přijel do Nepálu dát své požehnání.

Sri Chinmoy: Existuje jen jediná Osoba, která nám — vám, mně a každému — má požehnat, a touto Osobou je Bůh. Já používám jméno „Nejvyšší“. Bůh i Nejvyšší jsou jedna a tatáž Osoba, ale když použiji jméno „Nejvyšší“, dostávám mnohem více radosti. Když malé dítě volá na svého otce „tatínku“, má z toho mnohem větší radost, než když mu říká „otče“. Já také dávám přednost jménu „Nejvyšší“ a také všichni moji studenti používají toto jméno, ale je to ta stejná Osoba: Bůh.

Jak můžeme ovládnout svoji mysl?

Sri Chinmoy: Představte si prosím uvnitř svého srdce lotos. Potom si snažte představit, že lotos je nejenom uvnitř vašeho srdce, ale že i srdce samotné je lotosem. Když se díváte na lotos nebo si jej představujete, snažte se hluboce ponořit do krásy lotosu. Je to vaše vlastní srdce — lotos. Potom vaše mysl nebude mít čas na to, aby se potulovala.

Když vstoupíte do nějaké zahrady, díváte se na květiny a těšíte se z jejich krásy a vůně. V takové chvíli nevěnujete pozornost ničemu jinému. Nemáte žádnou myšlenku. Pouze se radujete ze zážitku, který vám květiny nabízejí. Stejným způsobem se snažte ponořit do lotosu, který je uvnitř vašeho srdce. Potom přijde den, kdy zjistíte, že tento lotos není vůbec květinou — je to samotné vaše srdce, které je plné krásy a vůně. Jakmile začnete oceňovat krásu a vůni vašeho vlastního srdce, vaše mysl nebude mít čas myslet na něco jiného.

Všechno záleží na tom, kam zaměříme naši pozornost. Ty jsi učitel. Když zaměříš veškerou svoji pozornost na předmět, který učíš — ať už je to matematika nebo něco jiného, naprosto se do něj ponoříš. Mysl se potuluje tady a tam jenom tehdy, když ponořen nejsi. Má běžící atlet čas na něco myslet? Ne, jeho jediným cílem je dosáhnout cílové pásky tak rychle, jak je to možné. Když jsi teď vstoupil do duchovního života, tvým cílem je přebývat pouze v srdci. Kdo ti může zabránit v tom, abys přebýval ve svém pokoji — srdci? Po mnoho let, nebo dokonce i staletí, jsi přebýval ve svém pokoji — mysli. Proto nejsi na pokoj — srdce zvyklý. Ale jakmile začneme žít v pokoji — srdci, můžeme na ten původní pokoj zapomenout. Takto můžeme být neustále v srdci a modlit se k Bohu, meditovat na Boha a stát se vybranými nástroji Boha.

Chceme-li se zaměřit na srdce, kde ho najdeme?

Sri Chinmoy: Někteří duchovní Mistři se domnívají, že naše duchovní srdce se nachází ve středu naší hrudi, kde je čakra anahata. To je místo nejvyšší radosti a bezpečí. Já jsem jeden z těch, který patří mezi ně. Jiní duchovní Mistři by řekli, že se nenachází ve středu naší hrudi, ale že je ve třetím oku, v čakře ádžňa, neboli v centru zření, protože srdce má vizi schopnou vidět Boha, cítit Boha a přijímat požehnání od Boha. Další by řekli, že se nachází na levé straně našeho fyzického srdce.

Ale ať už má kterákoli část našeho těla schopnost vidět Boha, modlit se k Bohu a meditovat na Boha, my jí říkáme srdce. Jakmile vyslovíme slovo „srdce“, získáme pocit něčeho velice hlubokého, pronikavého a sladkého. Srdce je nejdražší část naší bytosti, nejdražší skutečnosti nebo božskosti uvnitř nás. Pokud tedy získáváš radost při meditaci na svoji čakru anahata, medituj právě zde. Získáváš-li radost z meditace na čakru ádžňa nebo na nějaké jiné centrum, můžeš meditovat právě na toto místo. Nemusíš se zabývat filozofií spojenou s těmito čakrami. Nejlepší je vybrat si místo, ze kterého získáváš tu největší radost. Právě to místo, ze kterého při modlitbě a meditaci dostáváš největší radost, je to nejlepší místo pro meditaci.

Každý den pracuješ ve shonu a ruchu života. Když potom přijdeš domů, dostaneš ohromnou radost. Vstoupíš do svého pokoje a zde se modlíš, medituješ, nebo děláš cokoli, co chceš dělat. Jakmile vyslovíme slovo „domov“, jsme zaplaveni velice sladkými pocity. Se srdcem je to přesně stejné. Srdce je místo, kde jsme v bezpečí. Tady máme pocit, že se naplňují naše modlitby. Tady jsou naše meditace velice hluboké, osvěcující a naplňující. Je to místo, které nám dává nejvyšší radost. Naši přátelé lékaři by řekli: „Ne, jak by tohle mohlo být srdce? Jsi hloupý! Srdce musí být tady, právě na tomto místě.“ My se však nezabýváme medicínou. My se zabýváme pouze duchovními skutečnostmi. Podle duchovní skutečnosti se to místo, které nám dává při meditaci a modlitbě největší radost, nazývá srdcem.

Pomůže mi, když tě uvidím ve své meditaci?

Sri Chinmoy: Určitě. Po tom touží moji žáci i žáci kteréhokoliv Mistra. Čím častěji dokážeš vidět svého Mistra ve svých meditacích, tím bude tvůj duchovní život rychlejší. Avšak kromě toho, že budeš vidět a cítit svého Mistra, musíš si počínat správným způsobem. Můžeš mě ve své meditaci vidět, ale jaký z toho budeš mít užitek, když se potom budeš příliš dlouho dívat na televizi? Musíš být velice opatrný. V jedné chvíli jsi ve své zahradě — srdci, která má mnoho nádherných květin. Pokud však v příštím okamžiku vstoupíš do džungle své mysli, potom všechny věci, které jsi viděl nebo cítil v zahradě srdce, budou ztracené. V tomto okamžiku se těšíš z krásy a vůně své zahrady — srdce. Jestli ovšem v příštím okamžiku vstoupíš do džungle mysli, staneš se obětí nejistoty, frustrace nebo nečistoty. Čím déle tedy můžeš prodlévat ve svém srdci, ve své zahradě srdce, tím více uvidíš a pocítíš moji božskost.

Chtěl bych realizovat Boha. Jak dlouho to bude trvat?

Sri Chinmoy: Nejsem schopen ti říci, kolik přesně měsíců nebo let to bude trvat. Všechno to záleží na Božím Soucitu, Náklonosti a Požehnání. Mohu ti pouze říci, že se musíš pravidelně modlit a meditovat ráno i večer a pokud možno ještě dvakrát nebo třikrát během dne. Potom musíš výsledky položit k Božím Nohám. Musíš být jako farmář. Ten zaseje semínko. Kdyby ještě týž den hledal rostlinu, nenašel by ji. Musí semínko zalévat a čekat, až vzklíčí. Nesmí být netrpělivý a nesmí semínko zase vyrývat ven, protože rostlina ještě nevyrostla. Musí čekat a čekat na správnou chvíli.

Tvou jedinou povinností je modlit se k Bohu a meditovat na Boha. To je povinností každého. Bůh potom vybere nějaký den. My tomu říkáme Bohem zvolená Hodina. A právě v takovou chvíli ti On určitě dá tvoji realizaci.

Ale v této chvíli nemysli na plod realizace. Je pravda, že ten plod je tvým cílem, ale pokud budeš myslet na plod ještě předtím, než začneš šplhat na strom, tvoje mysl se bude soustředit na plod a ty nebudeš schopen šplhat. Nejprve musíš vyšplhat na strom. Teprve potom budeš moci myslet na plod. Začni tedy šplhat. Ujišťuji tě, že jednoho dne se budeš moci těšit z toho nejlahodnějšího nektarového plodu, jímž je realizace Boha. Dítě, které je v mateřské školce by nemělo myslet na svůj doktorský titul. Nejprve musí vystudovat základní školu, střední školu a univerzitu. Na každém stupni musí velice, velice usilovně studovat. Cíl existuje, ale nebude přímo před jeho myslí. Ty také musíš dosáhnout svého cíle krok za krokem.

Co je nesobeckost?

Sri Chinmoy: Nesobectví spočívá v nepodmíněném dávání Bohu. Já dám Bohu to, co mám, ale je na Bohu, aby mi dal to, co mi chce dát On. Já Mu dám svoji duši, srdce, mysl, vitálno, tělo — ale bez očekávání. To je nesobeckost.

Představme si dva přátele. Jeden se usměje na druhého. Potom očekává stejný úsměv na oplátku. Pokud se jeho přítel neusměje, rozzlobí se. Pokud si ovšem s někým vybudujete skutečné přátelství, vaše přátelství nebude ztraceno ani tehdy, když se na vás váš přítel neusměje. Vy se na něj budete usmívat dál.

Pomyslete na matku a syna. Matka pro své dítě od samotného úsvitu jeho života dělá mnoho věcí nepodmíněně. A také dítě by mělo pro své rodiče dělat různé věci nepodmíněně.

Bůh je naším Otcem, Matkou, Bratrem, má k nám všechny druhy vztahů. Když se modlíme k Bohu, musíme to dělat nepodmíněně a také musíme cítit, že když Mu dáme jeden dolar, On nám dá ve smyslu vnitřního, duchovního bohatství milion dolarů. Najde-li dítě na ulici drobnou minci, poběží za otcem a s radostí mu ji dá. Mohlo by si tu minci schovat, protože nakonec jsou to jeho peníze. Do jeho mysli by mohly vstoupit všechny možné nápady, jako například, že jednoho dne bude bohaté, a tak podobně. Ale ono přinese svoji malou minci otci a nabídne mu ji. Otce to velice potěší. Protože dítě přišlo za ním s tím, co mělo, dá mu s nejvyšší hrdostí a radostí celý dolar.

Jestliže my dáme Bohu jednu kapku, On nám dá oceán. Pokud se ale budeme chovat jako obchodník, který se snaží dosáhnout zisku, a řekneme: „Ach, jelikož On Sám je oceánem, dá mi deset nebo dvacet kapek, když mu já dám jednu“, zkazíme celou hru. My dáváme Bohu to, co máme a to, čím jsme s vědomím, že On je naším Otcem i Matkou. Může existovat něco významnějšího nebo milejšího než Bůh? Takže my Mu nabídneme všechno a potom necháme na něm, aby se rozhodl, co nám dá a kdy nám to dá. Kdyby nám dal něco nyní, mohlo by to být předčasné. Ovoce už je na světě. Teď je zelené, ale za pár měsíců určitě dozraje. Kdyby nám Bůh dal zelené ovoce, my bychom si ho nevážili. Čekejme tedy na zralé ovoce.

Nesobeckost znamená, že my dáváme Bohu to, co máme a to, čím jsme, ale bez očekávání, že On nám dá něco na oplátku, protože má k dispozici Nekonečno, Věčnost a Nesmrtelnost. On nám tato bohatství určitě dá, ale když začneme očekávat dnes, zítra a pozítří, jenom opožďujeme a opožďujeme náš vlastní pokrok. My dáme Bohu Stvořiteli a Bohu stvoření tak rychle, jak je jen možné to, co máme a to, čím jsme. Potom necháme na něm, jestli nám dá něco na oplátku. Tomu se říká nesobeckost.

Jak můžeme věřit sami sobě a svým schopnostem?

Sri Chinmoy: Když spoléháme na Boha, bude pro nás dostatečné cokoli, co od něj přijmeme. Ty říkáš, že nedokážeš věřit sám sobě. V tomto okamžiku ti mysl říká, že jsem dobrý člověk. V příštím okamžiku ti řekne opak. A o něco později ti řekne: „Kdo jsem, abych ho soudila? Je-li to dobrý člověk, ať je dobrý. Je-li špatný, ať je špatný. Co získám tím, že budu přemýšlet o tom, je-li dobrý nebo špatný?“

Totéž se děje s vírou nebo důvěrou. V tomto okamžiku věříš svým schopnostem. V příštím okamžiku jim nevěříš vůbec. Všechny lidské bytosti trpí kvůli víře a z nedostatku víry.

Jak můžeme tento problém vyřešit? Jestli se modlíme k Bohu a jsme ve všem závislí na Bohu, On nám dá důvěru. V takové chvíli se nemusíme ničeho bát. Důvěra, kterou čerpáme z našeho spoléhání se na Boha, nemůže nikdy zmizet. Jak by tě mohl oklamat, když jej miluješ? Naše nejbližší nemůžeme klamat. Pokud jsi dobrý člověk, nebudeš klamat svoji matku, otce nebo bratra. Může být někdo hodnější než Bůh? Bůh je nekonečně hodnější než my. Jestli mu důvěřuješ, On tě nikdy nezklame. Tvoje důvěra v Něj, tvoje víra v něj ti dá důvěru v sebe. Budeš důvěřovat sám sobě a budeš povinen si důvěřovat právě proto, že existuje Někdo, kdo tě miluje nekonečně více, než si vůbec dokážeš představit, a ten Někdo je Bůh. Jestli ho miluješ, On ti dá schopnost věřit v činnosti, které vykonáváš.

Ty píšeš básně. Snaž se cítit, že tyto básně v tobě a tvým prostřednictvím píše Bůh. Zkus cítit, že ty jenom držíš pero a píšeš slova, které Bůh chce, abys psal. Jestli máš pocit: „To jsem napsal já. Napsal jsem stovky básní“, jestli právě taková pýcha vyjde na povrch, nebudeš schopen napsat ani jedinou řádku.

Já jsem začal psát básně už od dětství. Do této chvíle jsem napsal tisíce a tisíce básní, ale já vím, že bez Boha nemohu udělat vůbec nic. Všechno, co dělám, přichází od Něj. Tady nejde o falešnou skromnost. Je to mé upřímné přesvědčení, založené na mé jednotě s Boží Vůlí.

Když píšeš básně nebo když uděláš něco dobrého, inspirujícího nebo osvěcujícího, musíš cítit, že to udělal On v tobě a tvým prostřednictvím podle úrovně tvé vnímavosti nebo tvých schopností. Pokud nedokážeš důvěřovat Bohu, nikdy nebudeš schopen důvěřovat sám sobě. Od nynějška tedy důvěřuj Boží Přítomnosti, pokud možno neustále. Pokud to nedokážeš nepřetržitě, zkus Bohu důvěřovat několik minut denně. Čím více se zvětší tvoje víra v Boha, tím silnější bude tvoje víra a důvěra v sebe.

Ráno obvykle trávím půl hodiny duchovním cvičením. Kolik času bych měl vyhradit zpívání manter a meditaci?

Sri Chinmoy: Pokud máš k dispozici jenom půl hodiny, na začátku bys měl deset minut zpívat mantry. Zpívání je také součástí modlitby a meditace. Nemůžeme je oddělit. Poté se můžeš modlit pět minut a potom meditovat deset minut. To je dohromady dvacet pět minut. Posledních pět minut bys měl číst duchovní knihy. To ti pomůže. Po meditaci musíme pomalu vstoupit do našeho vnějšího života. Meditace nás zavádí hluboko dovnitř. Musíme si však udržovat rovnováhu. Musíme jít do práce a zapojit se do vnějších činností. To čtení je naprosto nezbytné k tomu, abys přesvědčil sám sebe, že jsi zpíval, modlil se a meditoval. Ale čti jenom duchovní knihy, nic jiného.

Deset minut prosím zpívej, pět minut se modli a deset minut velice hluboce medituj. Potom prosím čti pět minut duchovní knihy. Takto můžeš strávit svoji půlhodinu. Nemysli si, že meditace je důležitější a zpívání je méně důležité — ne, ne, ne. Musíš cítit, že vstupuješ do chrámu. To jsou kroky, které musíš udělat. První krok představuje zpívání. Kdybys neudělal první krok, nemohl bys udělat ani druhý a třetí. Nejprve zpívej, potom se modli, potom medituj. Potom, abys přesvědčil sám sebe, že jsi zpíval, modlil se a meditoval, je vhodné číst duchovní knihy.

Jak můžeme mít míruplný svět?

Sri Chinmoy: Míruplný svět můžeme stvořit tím, že zvětšíme naše srdce. Když jsem byl ještě dítě, celým mým světem byl můj otec a moje matka. Já pocházím z vesnice. Po několika letech jsem začal svoji malou vesnici milovat. Nepřestal jsem milovat svého otce a svoji matku — ne. Jsou uvnitř mé lásky k mé vesnici. Jenom jsem svoji lásku rozšířil.

Mír a radost nelze nikdy oddělit. Pokud jsem míruplný, znamená to, že jsem i blažený. Jsem-li blažený, znamená to, že jsem i míruplný. Když dítě myslí na svoje rodiče, má ohromnou radost. Po několika letech má ohromnou radost, když si říká: „Toto je moje vesnice.“ Svůj cit postupně rozšiřuje, až zahrnuje jeho město, kraj a zemi.

Narodil jsem se ve vesnici v Bengálsku. Nejprve jsem myslel jenom na svoji vesnici. Potom jsem postupně, postupně začal dostávat ohromnou radost, když jsem slýchával slovo „Bengálsko“. Četl jsem básně o Bengálsku a poslouchal písně o Bengálsku. Moje srdce se rozšiřovalo. Potom jsem si uvědomil, že moje země je Indie. Když myslím na Indii, jsem naplněný radostí, protože jsem se tam narodil a moje národnost je indická.

Teď už žiji mnoho, mnoho let v Americe. Chodím dvakrát týdně do OSN se modlit a meditovat. Všichni lidé, kteří se chtějí modlit a meditovat — delegáti, diplomaté a zaměstnanci — přijdou a připojí se ke mně. OSN je velice významná organizace, protože jsou v ní zapojeny téměř všechny národy světa. Proto cítím, že všechny národy přicházejí společně k modlitbě a meditaci.

Dnes nemohu říci, že jsem ztratil svoji lásku k Indii, východnímu Bengálsku, Chittagongu nebo Šakpuře — ne. Pouze rozšiřuji a rozšiřuji svoje srdce. Nejprve jsem měl radost, když jsem myslel na svoje rodiče. Potom jsem přidal svoji vesnici, město, kraj a svoji zemi, Indii. Když se mě teď zeptáte, kdy mám největší radost, odpovím, že je to okamžik, kdy myslím na celý svět jako na svůj vlastní, zcela vlastní. Kdybych teď myslel na sebe jako na malého bengálského vesnického chlapce, byl bych polapen v Bengálsku. Teď chápu jako svůj vlastní celý svět. Když použijeme naši lásku, vzdálenost neexistuje. Chová se jako magnet.

Takže lásku, kterou jsme cítili na počátku k naší matce a otci musíme cítit k celému lidstvu. Nebudeme mít mír, dokud nebudeme moci považovat díky své síle lásky celý svět za svůj vlastní, zcela vlastní. Budeme si pouze myslet: „Já jsem lepší než ty. Jsem víc než ty.“ Nás sjednocuje láska a ta se nachází v srdci. Když necítíme lásku, podíváme se na někoho jiného nebo na nějakou jinou zemi a okamžitě začneme srovnávat — jsem silnější než ty, jsem slabší než ty. Ale i kdyby ten člověk, který stojí přímo před námi, byl silnější, krásnější a kultivovanější než my, budeme ho považovat za svého vlastního, pokud použijeme srdce.

Když malé dítě vidí svého otce, nepomyslí si: „Ach, můj otec je mnohem významnější než já, je tak moudrý“ — ne, ne, ne! Považuje svého otce a všechny jeho schopnosti za svoje vlastní. U nás je to podobné, získáme mír, pokud dokážeme rozšířit naše srdce natolik, aby pojalo bezpočet lidských bytostí. Mír nalezneme jenom v rozšíření lásky. Nesmíme říkat jenom „já“ a „moje“, ale musíme milovat ostatní tím způsobem, jakým milujeme sami sebe. V okamžiku, kdy použijeme mysl, nemůžeme se rozšiřovat. Pokusíme se nalézt mír tak, že se snažíme dostat před někoho jiného. K naší hrůze však zjistíme, že ten člověk je už stovky mil před námi!

Použijeme-li srdce, nebude nám vadit, že někdo je v jakémkoli oboru dál než my. Řekneme: „Ten člověk je jenom moje rozšířené já. Je to stejné, jako když dám pravou nohu před levou. Obě jsou moje, musíme jít společně. Jak bych mohl chodit s jednou nohou?“

Když dokážeme vybudovat jednotu s celým světem, můžeme mít mír. A jednotu si rozvíjíme pomocí našich modliteb a meditací.

Obecné poznámky o Nepálu.

Naše loď snů vyplula v Nepálu před mnoha lety, když sem přišel jeden můj student. Tato loď občas plula v bouři, ale to nám nevadilo, protože cíl cesty byl předurčený. Potom přišli ještě další dva, aby dali lodi velkou rychlost. Loď vyrazila nejvyšší rychlostí. Teď je naše nepálská loď velice krásná a velice mocná. Dnes na letišti jsem proléval slzy vděčnosti duši, srdci, životu a životnímu dechu Nepálu. V okamžiku, kdy použiji slovo „Nepál“, cítím ve svém srdci cosi velice hlubokého a neodbytného, něco jako velice melodickou píseň. Slyším sladší než nejsladší melodii, když použiji slovo „Nepál“. Jsem velice vděčný, že mohu sloužit Nepálu, všem nepálským srdcím, duším a životům.

Část II

SCA 778-782. Následují výňatky z telefonního rozhovoru s Daibelem Fayem z rádia Kan Kan, WBAI 99.5 FM, v New Yorku, který se odehrál 30. prosince 1998.

Daibel Faye: Mohl byste nám říci, co je vaším posláním a jak se ho snažíte dosáhnout?

Sri Chinmoy: Já jsem studentem míru. Pouze student se může učit a mír je něco, co se učíme z každodenního života. Když se modlíme, když meditujeme, snažíme se stát lepším člověkem. Staneme-li se lepším člověkem, máme radost a tato radost pochází z naší inspirace. Já inspiruji vás, vy inspirujete mě a oba společně se snažíme inspirovat celý svět. Tento svět má všechno kromě jediné věci — míru. Materiální bohatství nám nedá mír. Pozemské vlastnictví nám nedá mír. Přednášky o míru nám nedají mír. Mír získáme jenom z našeho sebedávajícího života. Tento sebedávající život musí být bezesný a nepodmíněný.

Já jsem se stal básníkem, hudebníkem a umělcem. Na to byste mohli říci, že jsem všeuměl, který umí všechno a nic, ale já se snažím pomocí svých básní, hudby a umění nabízet světu inspiraci. Všechno, co dělám, je kvůli inspiraci. Když mám inspiraci, něco stvořím a snažím se právě o tuto inspiraci podělit se se zbytkem světa. Já cítím, že se můžeme stát lepšími obyvateli světa právě díky síle naší inspirace. Když máme inspiraci, děláme skvělé, dobré a nesmrtelné věci.

Setkal jsem se s mnoha, mnoha světovými osobnostmi. Třebaže jsou někteří z nich ve světě politiky velmi dobře známí — jako třeba prezident Gorbačov, prezident Mandela a několik dalších politiků nejvyšší třídy — jsou ke mně velice laskaví. Nemluví se mnou nikdy o politice. Mluvíme pouze o světovém míru, a to z hloubek našich srdcí, nikoliv z našich myslí.

Teď se musím posluchačům omluvit. Mysl, bez ohledu na to, jak je skvělá a kultivovaná, nám nebude schopna dát mír. Mír nám může dát pouze prosté, čisté srdce, dětské srdce. Napsal jsem hodně knih a měl přednášky na mnoha místech. Ale musím říci, že mír získávám jenom tehdy, když se o něj dělím s ostatními. To je důvod, proč pořádám mírové koncerty po celém světě. Mám jenom jeden cíl — mír, univerzální mír.

Po mnoho let jsem přednášel o míru na půdě OSN. Ale zjistil jsem, že moje přednášky nemají žádný dopad. Pouze když medituji nebo hraji oduševnělou hudbu, cítím v nejvnitřnějších zákoutích svého srdce mír. V takových chvílích cítím, že skutečně sloužím lidstvu. Takže ve všem, co dělám, se snažím stát sebedávajícím životem, založeném na mém vnitřním míru.

Daibel Faye: Je docela povzbuzující slyšet, jak se propracováváte všemi těmi různými věcmi, kterými se zabýváte. Zjevně hodně cestujete, a přesto zvládáte psát všechny ty knihy, učíte se hrát na různé nástroje a cvičíte na nich. Zdá se, že neděláte rozdíl mezi svým soukromým a profesionálním životem.

Sri Chinmoy: Já nemám profesionální život. Já mám život modlitby a meditace. Neodděluji své vnější činnosti od svého života modlitby. Možná se zeptáte, proč jsem se vůbec ponořil do shonu každodenního života. Ve všem, co dělám, mám jen jediný cíl — mír, univerzální mír. Mám pocit, že když vstoupím do zahrady, mělo by tam být mnoho květin různých druhů. Jsou-li tam různé květiny, lidé je mohou obdivovat. V nějakém obchodě může být mnoho, mnoho věcí. Můžete si koupit věci, které se vám líbí, a já si mohu koupit věci, které potřebuji. Podobně cítím, že uvnitř mé zahrady srdce, uvnitř vaší zahrady srdce jsou všechny druhy nádherných květin, které mají božskou vůni. Když vstoupím do své zahrady srdce, získávám ohromný mír, radost, harmonii, lásku a pocit jednoty. Právě tak byste i vy cítil a viděl totéž, kdybyste vstoupil do mé zahrady srdce. Tímto způsobem rosteme společně. Můžeme mít mír jenom díky síle naší jednoty. Takovou jednotu můžeme získat jenom tehdy, jsme-li šťastní. Jak bychom mohli být šťastní, kdybychom neměli inspiraci? Takže hned od začátku musíme myslet na inspiraci. Inspirace je vrcholně důležitá. Všechny skvělé, dobré, božské a nesmrtelné věci, které máme v úmyslu v tomto životě dosáhnout, přicházejí z inspirace. Cestuji z jedné země do druhé jenom proto, abych sloužil lidstvu. Moje služba a moje inspirace jsou jako krása a vůně mé květiny-srdce.

Daibel Faye: Slyšel jsem, že jste během třech hodin zvedl více než 92000 liber.

Sri Chinmoy: Ano. Dvacátého sedmého listopadu jsem zvedl za tři hodiny 92000 liber. Na druhou stranu musím říci, že tady nejde o moji fyzickou sílu. Všechno je to Boží Milost. Moje bicepsy nemají v obvodu ani 13 palců. Nejsem svalnatý a moje postava není vysoká. Ve všem, co dělám, jsem závislý na Boží Milosti. Sám za sebe nedokážu nic. Ve své poezii, hudbě, umění a sportech jsem zcela závislý na Boží Milosti. Všechno, co dělám, vychází z mého života modlitby a meditace.

Daibel Faye: Ale i když jste skutečně zvedl všechnu tu váhu pomocí Boží Milosti, musí existovat nějaké fyzické spojení. I když je zodpovědná Boží Milost, musí dojít k tomu vlastnímu zvedání.

Sri Chinmoy: Použijme slovo „víra“. Každý den se snažím zvětšit svoji vnitřní víru v Boha. On je plný Soucitu, Lásky, Náklonosti a Zájmu vůči svému stvoření. Když se podívám vzhůru, vidím Boha Stvořitele, když se podívám kolem sebe, vidím Boha stvoření. Bůh Stvořitel a Bůh stvoření jsou tatáž Osoba. Když se modlíme k Bohu Stvořiteli, On nám říká, že z nás bude mít radost jenom tehdy, když Mu budeme sloužit v Jeho stvoření.

Vzpírání, kterému se věnuji, inspiruje mnoho lidí. Když je to v televizi, pozorují mě miliony lidí. Mají nevinnou radost, když vidí, jak 67letý člověk vzpírá činky, hlavně lidé po šedesátce mají ohromnou radost. Řeknou si: „Ach, je starý jako my. Co je to s námi? Proč bychom měli dovolovat sami sobě, abychom byli neaktivní? Proč bychom měli být líní?“ Mladí lidé, kteří jsou o dvacet nebo čtyřicet let mladší než já, řeknou: „Pokud tento starý člověk dokáže zvednout tak těžkou činku, co je s námi v nepořádku?“

Moje vzpírání je velice nevinná věc. S nikým neboxuji, ani s nikým nezápasím. Pouze se snažím překonat svoje vlastní schopnosti. Pouze miluji božské ve mně, ve vás a ve všech. Toto božské mi říká, že mohu více sloužit lidstvu. Takže když zvedám činky, mám před sebou jenom jeden úkol, a tím je sloužit lidstvu podle mých omezených schopností, které mi byly svěřeny. Na druhou stranu, moje schopnosti jsou založeny na víře a tato víra vychází z mého života modlitby a meditace.