Jak vypadá blaženost?

Sri Chinmoy: Blaženost není věc, kterou můžete vidět. Jde o to, abyste ji cítili, vrostli do ní a stali se blažeností samotnou. Ale pokud chceš brát blaženost jako pozemské dosažení nebo pozemský materiální objekt, nebo si přeješ ji popsat pozemským způsobem, pokus se představit si, že ses najednou stal tou nejvyšší horskou výškou. Stal ses nejvyšší horou, nejkrásnějším měsícem, nejmocnějším sluncem, největším oceánem. Když si dovedeš představit, že ty sám jsi něčím, co je větší než největší, vyšší než nejvyšší a velice krásné a velice mocné, získáváš pocit, který se nazývá blaženost. Ale tato blaženost není skutečnou nebo čistou blažeností. Skutečná blaženost je uvnitř; je hluboko uvnitř. Jakmile se ztotožníme s Bohem, pijeme a dýcháme Boží Vůli.

Vyrovná se někdy žákova láska Mistrově lásce k žákům?

Sri Chinmoy: Mistrova láska k žákům téměř vždy zdaleka překonává lásku žáků k Mistrovi. V některých vzácných případech žáci překonali svého Mistra. Je přirozené, že v takové chvíli ten, kdo byl dříve žákem, bude mít více lásky než jeho Mistr. Už se několikrát stalo, že žáci zdaleka překonali své Mistry.

Dokud žák nerealizuje Boha tak, jak to učinil jeho Mistr, bude mít vždy méně lásky k Mistrovi než on k němu. Dokonce i kdy žák realizuje Boha, Mistr v té chvíli nebude spát. Mistr učiní pokrok stejným způsobem jako jeho žák, takže i potom bude k němu chovat větší lásku než žák k němu. Na druhou stranu, jak jsem již řekl, pokud žák zdaleka překoná Mistra, což se již v několika případech stalo, je jen přirozené, že žákova láska bude větší než Mistrova.

Jak se dá nejlépe vnést nový život do každého nového dne?

Sri Chinmoy: Nejlepší způsob, jak vnést nový život do nového dne je brzo zrána nabídnout nekonečnou vděčnost Bohu Stvořiteli a Bohu stvoření. Když rozkvétá naše srdce vděčností, okamžitě pokrývá celý svět. Krása a vůně vděčnosti bude vždy mezi božskými kvalitami hledajícího nepřekonatelná. Takže odpovědí je vděčnost, vděčnost, vděčnost!

Když se modlíme, abychom překonali nějakou slabost, měli bychom očekávat, že nás napadne?

Sri Chinmoy: Ne, nesmíme očekávat, že nás napadne slabost, za jejíž překonání se modlíme. Jestliže se modlíš k Bohu, aby tě před něčím ochránil, před nemocí nebo nějakými nešťastnými zážitky, nesmíš ani na letmou sekundu očekávat, že přijdou. To je naprosto špatný přístup. Musíš je jednou provždy odkopnout a nesmíš očekávat jejich útok. Když na ně budeš myslet, tvoje modlitba bude neúčinná.

Když se modlíš k Bohu, neuchovávej tyto slabosti ve své mysli a neočekávej, že tě za chvíli napadnou. Mysli si, že neexistují. Jestliže se modlíš za jejich odstranění nebo aby zmizely, nesmíš očekávat, že přijdou. Pokud budeš očekávat, že přijdou, budeš pořád trpět. Tvoje očekávání se stane tvým nevědomým pozváním pro tyto špatné síly. Nikdy je neočekávej, nikdy na ně nemysli. Jenom se modli k Bohu, aby tě ochránil před všemi těmi věcmi, které jsou pro tvůj duchovní život škodlivé.

Odkud pochází tvoje sladší než nejsladší sladkost?

Sri Chinmoy: Protože mi tak lichotíš, mohu zalichotit i sám sobě. Tvoje lichocení se nedá srovnávat s mým vlastním! Moje sebe-lichocení zdaleka překonává všechny tvoje mentální halucinace a pomyslné lichotky.

Moje sladkost pochází z krásy mého univerzálního srdce a z vůně mé transcendentální duše.

Právě včera jsem se v P.S. 86 stal svým vlastním univerzálním srdcem a transcendentální duší. Nešlo o pouhé pozorování, nešlo o pocity, ale stal jsem se jimi. Doufám, že někteří lidé viděli něco neobvyklého. Pro některé je poznání mé transcendentální výšky a univerzální délky nesplnitelným úkolem. Vidět a cítit skutečnou skutečnost je nesplnitelný úkol. Ale vidět něco nebo cítit něco neobvyklého v tom obvyklém smyslu slova je docela možné. Opravdu doufám, že včera v P.S. 86 někdo cítil a viděl něco neobvyklého.

Pozná tě Amerika a naplní tě ještě v době, kdy budeš tady na zemi?

Sri Chinmoy: Na tvoji otázku musí odpovědět buď Samotný Bůh, nebo žáci jako jsi ty, kteří se velice upřímně a oddaně snaží zde na zemi projevit moje světlo Božskosti. Závisí to na žácích, kteří se o to bezesně pokoušejí. Na druhou stranu, někdo se může bezesně snažit, ale pokud mu zároveň chybí upřímnost, dychtivost a nadšení, jeho bezesné úsilí nebude mít účinek. Člověk může pracovat hodiny a hodiny, ale když nemá upřímnost, dychtivost nebo nadšení, není možné projevit moje světlo.

Takže odpověď na tvoji otázku ti může dát Bůh Sám nebo žáci, kteří se mě snaží projevit po celém světě. Já jsem ten poslední člověk, který by ti mohl odpovědět.

Jak tvé vícedenní závody přispívají světu?

Sri Chinmoy: Ať už jde o běh na dlouhé nebo krátké trati, skok daleký nebo hod koulí, jakýkoli výjimečný výkon vykonaný ve vnějším světě na zemi je známkou skutečnosti, že ve vnitřním světě takové schopnosti existují. Musíme je jenom použít. Tyto schopnosti, kterých si vážíme, kterých si ceníme a které obdivujeme, lze ve vnitřním světě pozorovat, cítit a získávat v nekonečně větším měřítku.

Inspirace, kterou dáváme sami sobě nebo světu tím, že používáme výjimečné schopnosti, přichází z neustále rostoucí aspirace vnitřního světa. Naše dosažení jsou určena k projevení Božskosti, ke zvýšení vnímavosti světa a k tomu, abychom nakonec připravili vnější svět k přijetí vnitřních kapacit lásky, míru a blaženosti v bezmezné míře.

Jak mohu rychle obnovit svoji vnitřní i vnější sílu po vícedenním závodě?

Sri Chinmoy: Jez dychtivě a neobávej se své váhy! Bez ohledu na to, kolik vážíš, nebudeš tlustý. Jez, jez, jez! A když budeš jíst, buď u toho šťastný, šťastný, šťastný. Jíš pozemské, materiální jídlo, ale zkus v něm cítit božskou radost. Také bys měl cítit vděčnost uvnitř svého srdce, že tě Bůh vybral k takovému výkonu. Tvoje radostná vděčnost posílí tvoje tělo víc, než si dovedeš představit.

Jak může být člověk nadřízeným, a přitom si udržet dětské srdce?

Sri Chinmoy: Především musíš znát kvality dětského srdce. Těmito kvalitami jsou sympatie, upřímnost, čistota, sladkost a štěstí. Jakožto nadřízený si myslíš, že musíš neustále udržovat nadřízený pocit, důstojnost, a tak podobně. Ale božský nadřízený nebo inspektor bude mít pocit, že skutečným inspektorem je samotný Nejvyšší. Takže se snaž používat všechny božské kvality, namísto abys předváděl pozemské, lidské kvality, které používá inspektor. Když mluví pýcha, nezíská nic. Když mluví sladkost, získá všechno.

V každém okamžiku používej svůj úsměv, soucit, jednotu a moudrost. Nemůže existovat větší moudrost než sladký úsměv. Takový sladký úsměv je spontánním vyjádřením dětského srdce. Inspektor snadno může udržet svoje dětské srdce a zařídit, aby vše pracovalo uspokojivým způsobem.

Jak si můžeme udržet vděčnost, i když jsme unavení?

Sri Chinmoy: Můžeme si udržet vděčnost, třebaže jsme výjimečně, výjimečně unavení, dokonce i když jsme na prahu zhroucení nebo když umíráme. Jenom se zhluboka nadechni a představ si plynoucí řeku. Řeka je před tebou a plyne rychle, velice rychle se sladkým úsměvem, sladším než nejsladším, ke svému cíli: k nekonečnému oceánu.

Když se nadechuješ, tiše prones slovo „vděčnost“. Když vydechuješ, pociťuj, jak tvoje vděčnost plyne z nejvnitřnějších zákoutí tvého srdce jako plynoucí řeka, která nese tvoji vděčnost k cíli. Je jako Ganga, která ústí do rozlehlého oceánu. Jméno tvé duše, tvoje duchovní jméno je Bhagirathi, což je jiné jméno pro Gangu. Takže pociťuj, že Ganga běží ke svému cíli a zároveň nese tvůj dech vděčnosti ke zdroji, do Himálají.

Co tě těší nejvíce: když tě vzýváme, když do tebe vstupujeme, nebo obojí?

Sri Chinmoy: Když jsi v obyčejném vědomí, měl by ses pokusit aspirovat na vyšší vědomí — tím, že mě budeš vzývat, vzývat moji přítomnost, moje požehnání, moji lásku, můj zájem, můj soucit a moji radost. Ale pokud již jsi ve vysokém vědomí, potom by ses měl pokusit s nejvyšším uvědoměním, vážností a oduševnělostí vstoupit do mé božské nekonečné náklonnosti, lásky, sladkosti a blaženosti.

Když vzýváš, hledíš vzhůru. Když chceš vstoupit do mě, do vnitřního světa, noříš se hluboko dovnitř. Když mě vzýváš, máš pocit, že se pokoušíš zrušit pocit oddělenosti — to znamená, pokoušíš se zrušit pocit, že já jsem nekonečně výše a ty jsi nekonečně níže. Lidské se snaží snést dolů božské. Ve chvíli, kdy chceme vybudovat jednotu, vnitřní jednotu, neoddělitelnou jednotu, už víme, že jsme ztotožněni. Ale občas zapomeneme, že kapka a oceán nemají oddělené existence. Potom se maximálně snažíme pocítit, že kapka a oceán — to znamená lidské a božské, již jsou neoddělitelně ztotožněni.

Počítají se v Božích Očích dobré úmysly, třebaže se nakonec neuskuteční?

Sri Chinmoy: Dobré úmysly se rozhodně počítají, dokonce i když se nakonec neuskuteční. Ale pokud se takové dobré úmysly nakonec uskuteční, jsi úspěšný. Mít jenom dobrý úmysl je jako získat dvacet nebo třicet bodů ze sta. Ale pokud se dobrý úmysl uskuteční, získáš sto bodů ze sta. Jestliže nemáš dobrý úmysl, nezískáš žádný bod. Pokud máš špatný úmysl, dostaneš něco nekonečně horšího než nulový počet bodů. Mít dobré úmysly znamená učinit obrovský krok ke vzdálenému cíli.

Nudíš se někdy?

Sri Chinmoy: Lidské ve mně se nudí neustále. Božské ve mně se nikdy nudit nebude. Lidské ve mně vidí všechno jako neinspirující, neměnné, bez nadšení, bez pokroku. Lidské ve mně se proto nudí. Ale božské ve mně se nikdy nenudí, protože vidí ve všem, v každém člověku, v každém okamžiku nejenom možnou naději, ale také slib, a tento slib přichází z božského Zdroje: od našeho Milovaného Pána Nejvyššího.

Jak se máme správně chovat k různým lidem, se kterými denně jednáme?

Sri Chinmoy: Ke každému člověku se musíme chovat zvláštním způsobem, ale ten nejdůležitější způsob představuje soucit a odpuštění. Není to tak, že jenom nadřízený nebo šéf s nějakou pravomocí má používat soucit nebo odpuštění vůči pracovníkům nižší úrovně. Ne, ne, ne! Úplně každý pracovník má božské právo nebo nejvyšší potřebu odpouštět ostatním a dávat najevo soucit vůči druhým, jak na vnitřní, tak i na vnější úrovni. Používáním a nabízením soucitu a odpuštění si rozvineme mnohem, mnohem více božských kvalit v nás samých. Každá božská kvalita je jako velice krásný, zářivý a plodný dar, který dostáváme od našeho Milovaného Pána Nejvyššího.

Mohl bys nám prosím vysvětlit božskou hru modlitby?

Sri Chinmoy: Celé stvoření je Boží Kosmická Hra. Na druhou stranu, modlitba sama o sobě je hrou. Hra znamená štěstí. Dokážeme-li se modlit se štěstím, Bůh naše modlitby určitě naplní. Když se obyčejní lidé modlí k Bohu, modlí se zpravidla s obavami, úzkostí, pochybností o sobě, a tak podobně. Když se modlí upřímní hledající, nemají strach, obavy nebo nečisté myšlenky. Všechno je pozitivní. Mají pocit, že hra sama o sobě je radostí.

V obyčejném životě nemáme pocit, že hra sama je radostí. Důležitost hry spočívá jenom ve výsledku. Máme radost jen tehdy, když vyhrajeme. To je ovšem naprosto pomýlená myšlenka. Když se modlíme, měli bychom cítit, že modlitba sama o sobě je radostí. Modlíme se k Samotnému Bohu. Měli bychom být Bohu velice vděční, že nám dal patřičné schopnosti, abychom se k Němu mohli modlit. Bůh nám říká: „Chci si s tebou hrát, mé dítě. Ale chci, aby sis se mnou hrálo šťastně a se sebedáváním.“

Takže modlitba sama o sobě je hra štěstí, radosti a plnosti.