Část I

Před programem „Zvedání světa srdcem jednoty“1

V zahradě svého srdce dnes vidím několik nejkrásnějších a nejoduševnělejších květin. Nemůžu jet do Jugoslávie, ale duše a srdce Jugoslávie přišly za mnou. A proto svým duchovním dětem, které jsou teď zde a pocházejí z Jugoslávie, nabízím bezmeznou lásku a vděčnost svého srdce a nekonečné požehnání a soucit své duše. Od této chvíle se budu každý den rozrůstat v samotných hlubinách vašeho srdce aspirace. Krása a vůně vašeho srdce bude neustále těšit našeho Pána Milovaného Nejvyššího. Jsem nesmírně šťastný, že vás všechny mám v naší lodi, ve Zlaté Lodi. A tato loď nás všechny zcela určitě doveze ke Zlatému Břehu. Ještě jednou každému z vás nabízím své srdce lásky a život vděčnosti.


  1. SCA 580. 17. ledna 1990 v řeckých Aténách zvedl Sri Chinmoy jednou rukou nad hlavu řadu svých jugoslávských žáků jako součást svého programu „Lifting up the World with a Oneness-Heart“ (Zvedání Světa Srdcem Jednoty). Před zvedáním řekl:

Část II

SCA 581-585. 18. ledna 1990 v Aténách Sri Chinmoy vyzval k otázkám velkou skupinu svých jugoslávských žáků, kteří přijeli do Řecka, aby poprvé spatřili svého duchovního Mistra

Jak se můžeme vyvarovat kritizování druhých?

Sri Chinmoy: Vždy musíme vidět, co se nám stane, když ostatní kritizují nás. Je to jako dva zápasící boxeři. Já jsem boxer a někdo jiný je boxer. Když někoho kritizuji, je to stejné, jako kdybych ho uhodil a zranil. A když někdo kritizuje mě, jsem z toho smutný, a to mě zraňuje. Pokud si dokážeme zapamatovat, jak se cítíme, když jsme kritizováni, potom budeme soucítit s ostatními. Jestliže my sami jsme neradi napadáni, proč bychom měli napadat druhé? Snažte se myslet na druhé jako na květiny. Ciťte, že vstupujete do zahrady. Buď se můžete těšit z krásy květin, nebo je můžete zničit lístek po lístku. Když kritizujete druhé, ničíte květiny. Jakou krásu, čistotu a další božské vlastnosti v zahradě najdete, pokud budou všechny květiny zničené?

Jak můžete světu dokázat, že jste velmi moudří, pokud neustále kritizujete druhé? Cokoliv vám ve vašem duchovním životě pomáhá, to musíte dělat co nejčastěji, a cokoliv vám nepomáhá, toho se musíte vzdát. Než jste dospěli k duchovnímu životu, dělali jste mnoho nebožských věcí. Když vstoupíte do duchovního života, znamená to, že jste připraveni se těchto špatných vlastností vzdát. Pokud jste dychtiví a ochotní dělat správnou věc, špatné vlastnosti vás automaticky opustí.

Jak můžeme být shovívaví k lidem kolem nás, když vidíme, že nejsou příliš dokonalí?

Sri Chinmoy: Pokud chcete být velmi spravedliví, objektivní, jednoduše se podívejte na nějakou část svého těla. Máte dvě oči, ale z nějakého důvodu máte radši své pravé oko. Možná vaše pravé oko vidí lépe než levé. Takže co uděláte? Okamžitě se sjednotíte i se svým levým okem. Dále vaše levá ruka je slabší než pravá. Ale proto si ji přece neuříznete! Patří vám stejně jako vaše pravá ruka. Ztotožnili jste se se slabšími částmi svého těla stejně jako s těmi silnějšími.

Když vidíte, že někdo není dokonalý, vaše srdce musí vyjít do popředí a říci, že ten nedokonalý člověk je také nedílnou součástí vašeho života. Vždy musíme být velmi, velmi moudří. Naše slabší sestry a bratři se mohou stát silnějšími díky našemu zájmu, soucitu a porozumění. Jinak ani my nebudeme důležití, pokud budeme slabší přehlížet! Kdo je dobrý, kdo je špatný? Jen proto, že můžu o někom říct, že je nedokonalý, nemohu prohlásit o sobě, že jsem dokonalý. Proč by měl být Bůh shovívavý ke mně, pokud já nedokážu být shovívavý k ostatním?

Jsou žáci, kteří jsou vám věrní, ale nevěří v Boha?

Sri Chinmoy: Jsme tu v sále. Než do tohoto sálu vstoupíme, můžeme o něm mít jakékoliv mínění. Někdo řekne, že tento sál je osvětlený, a někdo jiný řekne, že je celý temný. Potom se stáváte soudcem. Vstoupíte do sálu, abyste se přesvědčili, jestli se v něm svítí, nebo jestli je v něm tma. Pokud je celý osvětlený, je na vás, zda v sále zůstanete, nebo odejdete. Když jsou lidé vzdělaní v mysli, je pro ně obtížné cítit něco srdcem, protože svou mysl používají příliš mnoho. Mysl okamžitě začne pochybovat. Pokud někdo řekne, že jsem velmi špatný, pomyslím si, že je to možná pravda. Můžu být velmi dobrý, ale ve chvíli, kdy řeknete, že nejsem dobrý, začnu pochybovat o svých vlastních dobrých vlastnostech.

Ale pokud hluboko ve svém srdci cítím, že jsem dobrý člověk, potom nehledě na to, co kdokoliv řekne, dokonce když bude dvacet lidí tvrdit, že jsem špatný, neuvěřím jim, protože mé srdce mi říká, že jsem dobrý. Vím, že jsem ve svém životě udělal mnoho dobrých věcí. Moje mysl mi může dvacetkrát říct, že jsem dobrý, ale přesto své mysli nebudu věřit. Řeknu: „Možná je to pravda, možná ne.“

Tito lidé, kteří používají mysl, o sobě říkají, že nevěří v Boha. Ale rád bych řekl, že v něco věří. Pro nás je Bůh veškerou Láskou, veškerým Soucitem, veškerým Odpuštěním. Pokud jejich otec či matka budou zrovna umírat, řeknou: „Prosím, zachraň je.“ Někoho požádají o pomoc. Nemusí použít slovo Bůh, ale v tu chvíli se k Bohu modlí pro pomoc. Ten, kterého neznají, je Bůh.

Když medituji v Centru, jde mi to dobře, ale když medituji sám, často cítím strach.

Sri Chinmoy: Představte si laskavě velký plavecký bazén, v němž plave mnoho lidí. Pokud v něm uvidíte někoho plavat, okamžitě do něj skočíte. Ale pokud budete před bazénem sám, začnete mít strach. Budete se bát, že když se něco stane, nebude tu nikdo, kdo by vám pomohl. Když meditujete doma, musíte myslet na Centrum, kde meditují ostatní. Potom budete moci vstoupit do své meditace bez jakéhokoliv strachu.

Je správné opustit syna a rodinu a odejít meditovat jinam, když nemůžu meditovat doma?

Sri Chinmoy: Není správné opustit syna a rodinu. Musíte se stát vnitřně velmi silným. Jen proto, že právě teď nemůžete doma meditovat, nesmíte opustit svého syna a rodinu. Pokud odejdete, budete myslet jen na svého syna. Budete přemýšlet, co dělá, co jí, a tak dále. Kamkoliv odejdete, ponesete si tu samou mysl. Je to mysl, která vám nedovoluje meditovat.

Měl byste žít v srdci. Když se na svého syna díváte nebo s ním či se členy své rodiny mluvíte, vnitřně opakujte „Supreme, Supreme, Supreme“ (Nejvyšší, Nejvyšší, Nejvyšší). Snažte se vnitřně opakovat jméno Nejvyššího co nejčastěji. Tím vibrace tohoto oduševnělého opakování vstoupí do vašeho syna. Silně cítím, že když odejdete, bude to horší pro vás i pro vašeho syna. Měl byste zůstat s ním. Pokud se nedokážete modlit a meditovat nanejvýš intenzivně ke své spokojenosti, můžete opakovat „Supreme“.

Část III

SCA 586. Sri Chinmoy poté svým jugoslávským žákům na rozloučenou řekl:

Rozloučení s jugoslávskými žáky

Brzy opustíte Athény. Vaše takzvaně fyzická existence opustí tento hotel a vrátí se do Jugoslávie, ale vaši vnitřní existenci, která je skutečná, naprosto skutečná, která je jedinou skutečností, ponecháte v hlubinách mého srdce. Zůstane se mnou nastálo. V blízké budoucnosti asi nebudu moci navštívit vaši zemi fyzicky, ale duchovně už v ní jsem. Mé srdce bezmezné lásky, nekonečné náklonnosti a neoddělitelné jednoty je zcela pro ty z vás, kteří pocházíte z aspirujícího srdce a zasvěceného života Jugoslávie. Ti, kteří se připojili k naší lodi, mají velmi zvláštní význam v hlubinách mého vlastního aspirujícího srdce. Během krátkých dvou dnů jste neomylným způsobem prokázali svůj upřímný, nejupřímnější pláč po našem Pánu Milovaném Nejvyšším. Můj zbožný život a žehnající duše vás vždy povedou a budou provázet k nejvyššímu Cíli.

Tak jako jsou ve škole dobří studenti a studenti, kteří nejsou tak dobří, stejně tak v duchovním životě jsou dobří studenti a špatní studenti. Přeji si, aby se každý z vás pokusil stát vynikajícím studentem našeho Pána Milovaného Nejvyššího. Přál bych si, abyste všichni běželi co nejrychleji. Co je nepotřebné nebo neaspirující, co by vás mohlo svést z duchovní cesty, to prosím, prosím, prosím nerozvíjejte a neopatrujte ani ve svých nejdivočejších snech.

Moje nejdražší jugoslávské děti, máte velmi zvláštní Požehnání od našeho Pána Nejvyššího. Cokoliv vám bude stát v cestě, cokoliv bude zpomalovat váš pokrok, prosím odhoďte vědomě a okamžitě. Cíl je pro statečné a rychlé. Ti, kteří dokáží běžet v duchovním životě nejrychleji, získají nejvyšší odměnu. Proto se v každém okamžiku snažte vědomě, oduševněle, oddaně a nesobecky běžet co nejrychleji, a tak nechat našeho Pána Milovaného Nejvyššího, aby byl na vás nesmírně pyšný.

Protože jsme všichni hledající, věříme v existenci duše. Duše létá po obloze Nekonečnosti, bezesně a věčně jako pták. Ptáci symbolizují duši, božskou duši. Staňme se všichni nejkrásnější a nejdynamičtější duší, tak abychom v každém okamžiku mohli létat v srdci Oblohy Nekonečnosti.

Část IV

SCA 587-597. Sri Chinmoy odpověděl na následující otázky 31. ledna 1990 v PS 86 v New Yorku

Zdá se, že se nepřátelské síly rozrůstají a postupují a dobré síly ztrácí sílu. Jak je možné, aby dobré síly jednou zvítězily?

Sri Chinmoy: Kdo jsme, že říkáme, které síly jsou nepřátelské, které síly dobré a kdo vítězí? Používáme název „nepřátelské síly,“ ale víme, které síly jsou ve skutečnosti nepřátelské a které dobré? My sami můžeme hrát roli nepřátelských sil naprosto dokonale. Pokusme se, vědomě a oduševněle, zmenšit své špatné činy. Pokud každý den dokážeme udělat o jeden špatný skutek méně, pomůžeme tím božskému uvnitř nás, aby nás zdokonalilo. Protože Bůh to s námi nevzdal, musíme pokračovat. Tak jako On má nekonečnou Trpělivost, buďme také my trpěliví v přemáhání špatných sil.

Nesmíme Bohu přidělávat problémy. Nevědomě děláme mnoho špatných věcí; proto musíme sami sobě odpustit. Ale také vědomě děláme mnoho špatných věcí. Podíváme se kolem sebe a vidíme, že někdo něco udělal a Bůh mu odpustil, takže si pomyslíme: „Mohu udělat totéž a Bůh mi také odpustí.“ Existuje někdo, kdo by každý den nedělal špatné věci, jen aby naplnil určitou touhu, obzvlášť ve světě myšlenek? Nejistota přichází, žárlivost přichází, pocit podřazenosti a nadřazenosti přichází a my jim dovolujeme vstoupit. Dáváme jim tichý souhlas. Pokud tyto špatné síly neporazíme, pokud s nimi nebudeme bojovat, odevzdáme se jim. Musíme být neustále jako stateční bojovníci nebo hrdinové, abychom je jednou provždy porazili.

Ve vašem novoročním poselství se v posledních dvou řádcích říká: „Moje Koruna Transcendentálního Ticha a můj Trůn Univerzálního Zvuku.“ Můžete o tom něco říci?

Sri Chinmoy: Nejedná se o mé básnické vyjádření; je to má vlastní vnitřní zkušenost. Pokud dokážete pozvednout své vědomí, svou vnitřní výšku, potom uvidíte, že mé novoroční poselství není mentální žonglování. Když jsem minulý rok v poselství vyjádřil určité věci, splnily se. Tento rok se také vyplní. Ve vnitřním světě se denně dějí ohromné věci. Když ve vnitřním světě spatříme poupě krásy, víme, že rozkvete, lístek po lístku. Ale dokud zcela nerozkvete navenek, nemůžeme ho svým vnějším pohledem nazvat květinou. Takže pokud máme ve vnitřním světě jistotu nebo víru, můžeme vidět vnitřní skutečnost. Ale pokud v sobě přechováváme pochybnost, potom neuvidíme, co je opravdu nejkrásnější a nejskutečnější. Pochybující a praktická mysl to nepostřehne. Většinou je-li něco ve vnitřním světě ve formě semínka, víme, že se to nakonec zcela projeví. Velmi pokročilí duchovní hledající dokáží svým třetím okem vidět budoucnost. Ví, že jejich vize je skutečná. Už k tomu došlo ve vnitřním světě, ale ještě se to neprojevuje na vnější úrovni.

Z tohoto roku zbývá ještě jedenáct měsíců. Takže buďme trpěliví. Můžeme urychlit Boží absolutní Výšku svou aspirací a dychtivostí. Naše vnímavost není ničím jiným než vděčností. Jakmile dokážeme Bohu nabídnout špetku vděčnosti, naše vnímavost vzroste.

Bůh je potěšen dokonce i naším kratičkým životem odevzdání a nekonečně kratším dechem vděčnosti. Víme, jak málo vděčnosti máme. Ale pokud zvýšíme svou sílu vnímavosti, vize zítřka může být projevena jako skutečnost v dnešním srdci, v dnešním životě.

Mohl byste nám dát nějakou meditační nebo koncentrační techniku pro rozvinutí schopnosti rozlišování?

Sri Chinmoy: Pokud prostě dokážete ronit slzy — a nemyslím tím krokodýlí slzy — rozvinete si schopnost rozlišování. Zkuste cítit, že jste naprosto bezmocní, jako nemluvně v lese. Musíte vynést do popředí pokoru a cítit, že nejste ničím a nemůžete ničím být bez Boží Ochrany, Božího Soucitu. Musíte plakat jako dítě. Myslete na to, jak dítě pláče a volá matku, když chce mléko nebo hračku. Okamžitě dokážete rozlišovat a vyberete si pouze věci, které vám pomůžou dělat duchovní pokrok. Co potřebujete, to dostanete. Schopnost rozlišování přichází z našeho nejupřímnějšího pláče. Pokud budete k rozlišování používat mysl, bude to chyba. Rozlišování je založeno na nejčistším pláči srdce. Boží Soucit a Ochrana vám okamžitě dají nektar a uchrání vás před jedem.

Jiný způsob je chovat se jako hrdina. Musíte mít odvahu cítit, že jste nanejvýš vybraným dítětem Boha. S touto odvahou porazíte špatné síly.

Před jedenácti lety spáchal můj otec sebevraždu a stále mě to znepokojuje. Měl rakovinu a zbývaly mu tři měsíce života, tak si vzal život.

Sri Chinmoy: Podle mé vnitřní filozofie nám tento život dal Bůh. Každý okamžik musíme využít příležitost bojovat se smrtí. Můžete říci, že život vašeho otce byl zbytečný. I kdyby zůstal, možná by vnějšímu světu nemohl ničím přispět. Ale je zde svět vnitřní, svět duše. Duše již nemusí být schopna se déle projevovat uvnitř a prostřednictvím určitého těla, ale může se projevovat prostřednictvím jeho blízkých. Tímto způsobem udržuje spojení se zemí. Existuje mnoho takových důvodů, proč by nikdo neměl spáchat sebevraždu.

Ve vzácných případech mohou duchovní Mistři opustit své fyzické tělo, protože vědí, že pro ně nadešla Boží zvolená Hodina. Je to Boží Vůle. Ale pro obyčejné lidi je to ten nejhorší možný vnitřní zločin. V případě vašeho otce, on odešel, ale vy jste stále na zemi. Můžete se modlit k Bohu pro odpuštění za svého otce. Blízcí, kteří zůstali na zemi, se mohou modlit k Bohu.

Na konci vašeho života, i když se pohybujete jen rychlostí indického býčího povozu, Bůh ve vašem a prostřednictvím vašeho života stále něčeho dosahuje. Nevydejte se špatným směrem tím, že spácháte sebevraždu. Pokud zahodíte tento život, jak zde může být nějaký pokrok? Sebevražda je ta nejhorší možná zkušenost, a to nejen pro toho, kdo sebevraždu spáchá, ale také pro členy jeho rodiny. Kdokoliv má blízké spojení s tímto člověkem, značně trpí. Pokud váš bratr, otec, sestra nebo někdo jiný spáchá sebevraždu, potom se některé z vašich jemných nervů, které jsou naprosto nezbytné pro realizaci Boha, mohou poškodit. Takže se musíte modlit zároveň i pro svou vlastní ochranu. Pokud někdo v rodině poruší kosmický zákon, například když vašeho bratra zavřou do vězení, potom se něco velmi posvátného ve vás nebo v některé z vašich vnitřních bytostí poruší. Naopak pokud členové vaší rodiny udělají pro lidstvo něco dobrého nebo velkého, také vás to ovlivní. Proto musíme být velmi opatrní. Jestliže své blízké každý den vědomě neodevzdáme Boží Vůli, nutně budeme ovlivněni, pokud udělají ve vnitřním světě něco špatného. Něco v našem vědomí se poškodí.

Na meditaci pro veřejnost jste mluvil o plačícím dítěti uvnitř. Když se koncentrujeme na váš Transcendentální obraz, můžeme se pokusit spatřit v něm plačící dítě a ztotožnit se s ním?

Sri Chinmoy: Chcete si představit plačící dítě uvnitř mé Transcendentální fotografie? Ne, to není správný způsob. Můj Transcendentál jako takový nepláče. V určitém smyslu můžete říci, že pláče po dokonalosti lidských bytostí, ale můj Transcendentál je plný nekonečného soucitu, lásky a světla. Když jsem mluvil o plačícím dítěti uvnitř, myslel jsem tím, že vy jako jednotlivec musíte plakat způsobem, jakým pláče dítě. Můžete plakat k mému Transcendentálu pro věci, které potřebujete, pro rozpoznání dobrého od špatného, a tak dále.

Transcendentál naplní vaši aspiraci. Ale kdyby Transcendentál začal také plakat, jak by mohl něco dát? Pro ty, kteří k Transcendentálu pláčou jako dítě, Transcendentál ztělesňuje nekonečný soucit, požehnání, lásku a světlo a tyto božské vlastnosti nebo kvality do vás vstoupí. Pokud chcete, můžete požádat Transcendentál, aby vás naučil, jak plakat. Transcendentál sám nebude plakat, ale v hlubším smyslu pláče po přeměně a zdokonalení lidstva.

Existují určitá hudební díla, která je nejlepší poslouchat v určitou denní dobu?

Sri Chinmoy: Nejsem odborníkem na hudbu. K tomu si musíte přečíst knihy o indických rágách. Když si přečtete indické knihy, řeknou vám, která rága je nejlepší večer, která ráno a která odpoledne. Ale co se týče mé hudby, složil jsem tisíce písní, takže si můžete vybrat. Pokud nejste zpěvák, potom můžete poslouchat mé nahrávky nebo nahrávky mých žáků a zjistit, které písně jsou pro vás nejlepší. Vy sám to rozhodněte. Některé písně vás budou oslovovat hlavně časně zrána, jiné pozdě večer a další možná pozdě v noci.

Vyzkoušel jsem několik indických rág. Ale bohužel nesouhlasím s tím, že musíte poslouchat nebo hrát tu a tu rágu časně ráno a jinou v poledne. Tento přístup se mi nezamlouvá. Cítím, že záleží na našem vědomí. Pokud naše vědomí není vysoké, potom nezáleží na tom, jakou hudbu posloucháme, dokonce i v té nejoduševnělejší hudbě nenajdeme nic zajímavého. Ale je-li naše vědomí vysoké, bude se vám líbit jakýkoliv druh duchovní hudby. Jak už jsem řekl, posuďte sami. Vyberte si několik písní, buď si je zazpívejte nebo poslouchejte v různou denní dobu a potom se rozhodněte, které z nich jsou pro vás nejlepší.

Jedna ze starších žákyň v našem Centru je velmi zděšená něčím, co četla v jedné z vašich knih. Řekl jste, že starší lidé kolem padesáti let velmi často přestávají dělat duchovní pokrok, protože v tomto věku je vitálno buď nečisté, nebo unavené a přestává dávat odhodlání mysli. Tato žákyně se vyděsila a řekla: „Jakou mám naději? Je mi padesát.“

Sri Chinmoy: Samozřejmě je jednoduše nemožné učinit duchovní pokrok, pokud zůstává v mysli. Ale když bude zůstávat v srdci, zůstane věčným dítětem. Jsem také padesátník, ale cítím, že stále dělám pokrok. Pokud dokážete zůstat v srdci, potom můžete činit pokrok bez ohledu na to, kolik vám je let, dokonce i kdyby vám bylo devadesát devět. Zůstanete-li ale v mysli, budete svázáni svým fyzickým věkem. Jsou žáci, kterým je teprve dvacet pět nebo dvacet šest let, ale kvůli letargii, neochotě a dalším neaspirujícím postojům, které opatrují, se chovají jako devadesátiletí. Zároveň jsou dvě nebo tři ženy, kterým je hodně přes padesát, ale jak tvrdě pracují, jak energicky, jak horlivě! Někdy dokonce ani nejdou v noci spát. Jak je obdivuji! Nezůstávají v mysli; zůstávají v srdci. Jsou vždy nadšené a připravené inspirovat druhé. Takže starší ženy ve vašem Centru by se měly snažit zůstávat v srdci. Pokud taková žačka zůstane v srdci, nemusí se strachovat o svůj věk. Dětské srdce jí v životě pomůže udělat všechen nezbytný pokrok.