Žáci poznají svou budoucnost

„Už stačí!“ řekl Mistr. „Jsem si jist, že už jste unavení z mého slovního maratónu. Požádejte mě někdy jindy, abych vám vyprávěl další okultní příběhy, a já vám budu moci dokázat, že stále ještě znám spousty a spousty jiných příběhů. Napíšu si několik slov o každé události z mé paměti, takže bude okamžitě možné vyvolat ty příběhy jeden po druhém, až se usadím, abych vám je vyprávěl.“

„Mistře,“ řekl jeden žák: „ještě pořád prší.“

„Prosím, nepřestávej ještě,“ pronesl jiný žák.

„Jenom pár navíc!“ úpěnlivě naléhali žáci.

„Můžu vám říci jeden nebo dva další příběhy o duchovním Mistrovi, který žil v Indii před čtyřmi sty lety.

Byl jeden duchovní Mistr, který byl hluboce zklamán svými žáky. Řekl: ´Brzy vám všem řeknu o vašich minulých inkarnacích a také vám řeknu, jak daleko se dostanete v duchovním životě během tohoto vtělení.´

Mistr řekl, že začne časně zrána. Bude to trvat celý den a Bůh ví, kolik dalších dní bude trvat dokončení předpovědi, protože tento Mistr měl pěkných pár tisíc žáků. Přestože Mistr nikdy nezkoušel věštit z ruky, řekl, že mu žáci budou muset ukázat svou dlaň, a on jim svou okultní sílou poví o jejich budoucnosti. Řekne jim, jak daleko dosud došli v duchovním životě, jakou známku by dostali za svůj současný duchovní život — deset, dvacet, čtyřicet nebo šedesát procent — a jak daleko budou muset dojít k realizaci Boha. Vše jim bude řečeno během několika vteřin.“

Den po tomto oznámení byli všichni žáci samou radostí v sedmém nebi, protože poznají svou budoucnost. Někteří z nich byli s Mistrem patnáct let, jiní dvacet, další třicet a někteří dokonce čtyřicet let. A nyní by konečně mohli uslyšet od svého Mistra, jak daleko mohou dojít v této inkarnaci.

Vše bylo připraveno. Den nastal a kosmická hra měla začít v deset hodin. Ale přišel jiný Mistr, který se od svého žáka dozvěděl o Mistrově hádání osudu. Tento žák obvinil svého vlastního Mistra a řekl mu: ´Nikdy jsi s námi nehovořil o našem osudu. Sloužili jsme ti tolika způsoby a ty jsi nám neřekl vůbec nic. Mistr našeho přítele Gokula dnes bude říkat svým žákům vše o jejich budoucnosti. My jdeme také. Nepotřebujeme tě.´

Mistr pravil: ´Ano, ano, nepotřebujete mě; to je pravda. Ale dnes se stane skutečná pohroma, jakmile se dozvíte, jak daleko se dostanete a kam jste se už dostali. Nemůžu už dokonce ani řídit svůj ášram kvůli problémům vašeho ega. Vy lidé jste si stvořili z některých lidí idoly — cítíte, že jsou tak skvělí, zatímco o jiných si myslíte, že jsou tak podřadní, že je dokonce pod vaši důstojnost dotknout se jich pouhou nohou. A tak jestli uslyšíte, jak velcí jste byli nebo jak skvělí budete, bude to skutečné neštěstí. Až Gokulův Mistr řekne nějakému člověku: Jsi toto a budeš tamto, vytvoří nejvážnější problémy nejenom pro vás všechny, ale také pro jeho samého. Ale já musím jít a zachránit Gokulova Mistra. Půjdu osobně k němu a dám mu několik rad.´

Mistr přišel do ášramu Gokulova Mistra. Chtěl ho varovat. Gokulův Mistr mu okamžitě řekl: ´Nepotřebuji tvé rady. Koneckonců, vůbec nic ti do toho není. Já budu jednat se svými žáky; ty jednej se svými. Nepleť se mi do toho a hleď si svého. Budu se zabývat svými žáky po svém vlastním způsobu. Očividně nemáš žádnou okultní moc a bojíš se, že jakmile tví žáci přijdou ke mně, aby poznali svou budoucnost, ztratíš je všechny. Vskutku, jsi ubohý, ale chytrý. Ale přesto ti odpouštím. Zůstaň se svými dětmi. Ale neopovažuj se vstoupit na pole mé působnosti, do okultní sféry. V okultním světě jsi ty žebrák a já princ. Žebrák si nemůže vybírat.´

Ale žáci neuslyšeli toho dne více o své budoucnosti, protože Gokulův Mistr byl velmi hluboce pokořen odpovědí druhého Mistra. ´Říkám ti, že tento žebrák si vybírá,´ pronesl, ukazujíc na sebe. ´Zvolí si jen to Božské. Zvolí si skutečného, věčného a absolutního Nejvyššího.´“