Mohl byste zdůvodnit schopnost někoho komunikovat s vlastním Mistrem bez použití slov formou psychické síly?

Sri Chinmoy: Ke kontaktu s vlastním Mistrem není potřeba psychické síly. Kontakt je učiněn prostřednictvím oddanosti, prostřednictvím bezvýhradné víry. Kde je Mistr? Řeknete, že jste v Puerto Rico a váš Mistr je možná v New Yorku. Ale není! Je hluboko uvnitř vašeho srdce, hluboko v nejvnitřnějších zákoutích vašeho srdce. Chcete-li se se svým Mistrem kdykoliv spojit, jen vstupte a pátrejte v hlubinách svého srdce a naleznete jej tam.

Není potřeba psychická síla, ale jen oddanost a víra. Když jste oddaní, Mistr nebo člověk, ke kterému se modlíte je k vašim službám. Sri Krišna, nejpřednější indický duchovní Mistr, řekl: „Pro Boha je snadné dát sílu, světlo, blaho a všechny ostatní božské kvality žáku. Pokud však dá žáku oddanost, která je také božským požehnáním, potom je polapen. V momentě, kdy žák získá oddanost, může být žák ujištěn, že se jeho Mistr stane jeho dokonalým otrokem. Opravdový oddaný je v tomto světě velice, velice vzácný. Avšak člověk znalý a moudrý, člověk světla nebo člověk míru může být nalezen velmi často.“

Pán Krišna měl velmi důvěrného žáka, jménem Vidhura, který byl velmi, velmi chudý. I stalo se, že byl Pán Krišna jednoho dne pozván do Vidhurova domu. Vidhura mu nemohl nabídnout rýži nebo náležité jídlo, a tak mu podal velmi prosté jídlo na listech banánovníku. Sri Krišnovo srdce plavalo v moři extáze a potěšení. Co udělal? Nejprve snědl jídlo a potom jedl celý banánový list. Vidhura se zeptal: „Mistře, co to děláš? Ty jíš banánový list: to není jídlo!“ Sri Krišna řekl: „Ó Vidhuro! Jak mohu oddělit tvé jídlo od listu banánovníku? Jak mohu oddělit tvoji oddanost od tvé existence? V tvém jídle jsem spatřil oddanost, v tvém těle vidím oddanost, v tvém srdci vidím oddanost, v tvém banánovníku vidím oddanost. Cokoliv vidím s tebou, kolem tebe a v tobě, vše je oddanost. Nemohu již oddělit jídlo od listu stejně, jak nemohu oddělit tvoji duši od tvého těla.“ A tak se toto přihodí, když má někdo opravdovou oddanost k Bohu, k Nejvyššímu. Získá Nejvyššího na svoji stranu po celou dobu.

Nyní chci říci něco o víře. Jsem si jist, že všichni z vás jste slyšeli o Ganze, nejzasvěcenější Indické řece. Říká se, že každý, kdo se namočí v Ganze, bude oproštěn od všech hříchů. Po celý rok se můžete dopouštět všech druhů hříchů a potom, i když do řeky jen vstoupíte, všechny tyto hříchy zmizí. To je naše indická víra.

Jednou Párvatí požádala svého chotě, Pána Šivu: „Je pravdou, že jakmile se člověk namočí v Ganze, že všechny jeho hříchy v okamžení pominou? Mají lidé takovou víru?“

Pán Šiva řekl: „Dobře, pro mě bude nejlepší dokázat to. Podívej, oba si vezmeme lidskou formu a sedneme si na břeh Gangy. Já budu velice starý muž a ty budeš stará žena. Budeš na svém klíně držet dítě a já dítěti vezmu život. Ty potom okamžitě začneš ronit hořké slzy a volat, že jsme ztratili naše jediné dítě. Mnozí tě přijdou utěšit a ty jim povíš: ‚Pokud bude můj syn požehnán někým, kdo cítí, že nemá žádný hřích, potom se mu vrátí život.‘„

A tak si vzali lidskou formu a usedli na břeh Gangy. Stovky lidí přišlo plavat a koupat se v řece. Parvati řekla: „Vy všichni zde víte, že ve chvíli, kdy vstoupíte do Gangy, nebude již nadále žádný váš hřích existovat. A tak běžte, namočte se a potom požehnejte mému dítěti a vrátí se mu život.“ Míjely stovky osob, ale nikdo to nechtěl udělat. Byli připraveni plavat, byli připraveni namočit se nebo se hodiny koupat v Ganze, ale věděli, že by to na dítě nemělo žádný vliv. Dotýkali se dítěte, ale život mu nevrátili.

Tak to šlo hodiny. Nakonec kolem stojící viděli, že se k ženě, která ztratila své jediné dítě, blíží muž středního věku. Tento muž právě vyšel z baru. Neutěšeně zapáchal a podle indické úrovně byl, vy byste to nazvali „nevýrazný“. Přišel k ní a zeptal se: „Proč pláčete?“ Ona odpověděla: „Pláči, protože nikdo nepřišel požehnat mému dítěti, ačkoliv všichni zde ví, že ve chvíli, kdy se vykoupou v Ganze, je všechny jejich hříchy opustí a budou schopni přivést mé dítě zpět k životu.“

„Proto pláčeš? Já věřím. Nech mne jít“, řekl muž. Skočil do Gangy a během dvou minut se vrátil a dotkl se dítěte. Dítě se okamžitě vrátilo k životu. Potom Pán Šiva řekl: „Vidíš! Z tisíců měl jediný víru v Gangu!“ A s tímto Pán Šiva, Párvatí a dítě zmizeli.

Často říkáme, že věříme, ale jen klameme sami sebe. Tento muž se nikdy nezajímal o duchovní život, ale věděl, že Ganga skutečně přišla z Himalájí. Všichni indičtí duchovní Mistři mají velkou úctu k Himalájím a většina indických Védských Věštců meditovala v Himalájských jeskyních. Tento muž měl bezmeznou víru v Gangu. Většina z nás by šla ke Ganze, ale neměla by odvahu dotknout se dítěte, protože nikdo nechce být terčem posměchu. A když to převedeme do praktického života, většina z nás selže. A skoro většina z nás, kteří bychom přišli a dotkli se dítěte, by poznala, že nejsme úspěšní, protože postrádáme opravdovou víru v Gangu. Tento dotyčný muž však měl víru v Gangu. Máme-li opravdovou víru v Boha, nepotřebujeme meditovat dvacet čtyři hodin denně; jen pár minut poslouží účelu. Máme-li oduševnělou víru v Boha, potom se o nás Bůh postará.