Mateřská láska

Slovník obsahuje tisíce a milióny slov, ale bez sebemenšího zaváhání bych rád řekl, že co se týče sladkosti, lásky, důvěrnosti, blízkosti a jednoty, slovu „matka“ se nic nevyrovná. Žádné jiné slovo nemá takový význam jako slovo „matka“. Matka je náklonností, matka je láskou, matka je zájmem, matka je blízkostí, matka je neoddělitelnou jednotou s dítětem. Dítě je v životě matky bezpochyby tou nejdražší živoucí bytostí. A stejný zážitek se musí vždy objevovat v srdci dítěte — matka je vším. Matka je pro dítě sladká, sladší, nejsladší. Dítě je pro matku sladší než nejsladší.

Matka dává a dává svému dítěti jednoduše proto, že ho miluje. Má-li to štěstí, až dítě vyroste, vrátí jí to. Velice často však dítě její nabízení neopětuje. Má svůj vlastní život. Ale jak matka dává, Bůh jí žehná. Světlo, náklonnost a další božské vlastnosti, které dává svému dítěti, jsou samy o sobě požehnáním.

V mateřské lásce vidíme, jak se božskost vyjadřuje různými význačnými způsoby. První věcí, které si všimneme v mateřské lásce, je nejčistší zájem, a druhou věcí, které si všimneme, je nekonečná trpělivost. V otcovské lásce tento druh nekonečné trpělivosti nenajdeme; najdeme v ní moudrost a další věci. V mateřské lásce ale najdeme vedle moudrosti i nekonečnou trpělivost. Matka je připravená počkat na dítě, až vyroste a všechno se naučí. Otec je do určité míry netrpělivý. Otec dítě posuzuje podle svého vlastního světla, míru, moudrosti a poznání, zatímco matka dítě posuzuje podle jeho vlastních schopností.

Láska, kterou dítě dostává od své matky, je plodnější než láska, kterou dostává od svého otce. Co se týče vnitřní blízkosti, je to mateřská láska, která je úspěšnější. Když cítíme něco rozlehlého, okamžitě je to láska našeho otce, která vychází do popředí. Když ale cítíme intenzitu dvou srdcí, okamžitě pomyslíme na lásku mezi matkou a dítětem.

Dítě ví, že matka záměrně neudělá nic, co by mu ublížilo. Dítě věří, že dokonce ani nevědomě neudělá nic špatného. Takovou bezvýhradnou víru má dítě v matku. Cítí, že kdyby měl někdo jed, matka sama by jed vypila, aby ho zachránila. Takovou víru uvidíme v dítěti jen do té doby, než se rozvine jeho mysl. Jakmile začne přibližně ve třinácti jeho mysl pracovat, v tu chvíli je sladká blízkost mezi matkou a dítětem rozbita, protože mysl má svůj vlastní způsob pochybování a podezírání.