Zmrzlinář

Na protější straně ulice, než stál konzulát, chodíval každé odpoledne starý muž s malým vozíkem prodávat zmrzlinu. Slyšeli jsme ho, jak hraje jeho hudba, a chodili si kupovat zmrzlinu. Oblíbil jsem si nanuk s kokosovou příchutí, který se jmenoval „Dobrá nálada“. Stával obvykle jen deset centů. Kupoval jsem si ho skoro každý den. V zimě ale ten starý muž nechodil.

Během doby, kdy jsem měl obzvláště málo peněz, byl ten nanuk i mým obědem.