Některé z tvých bengálských písní mají neobyčejně krásnou melodii, ale když se učím význam, nemám inspiraci je zpívat. Občas ztělesňují určitou míru bezmoci — například Bedanai bhara jibana khanire. Je pro mě snazší zpívat písně, které mají pozitivnější význam.

Sri Chinmoy: Nemám ti to za zlé. Zpravidla říkám, abyste měli pozitivní přístup. Říkám vám: „Jdi vpřed, jdi vpřed!“ Ale občas přijde chvíle, kdy cítíme bezmoc — máme pocit, že jsme jako dítě ztracené v lese. Rád bych řekl, že taková bezmocnost nepředstavuje negativní aspekt. Ve skutečnosti nám tato bezmocnost při určitých vzácných příležitostech významně pomáhá.

Mysl velice často nechce přijmout naši bezmocnost. Mysl velmi dobře ví, že všechno dělá špatně, ale pobíhá sem a tam jako šílený slon. Mysl nechce připustit, že by mohla udělat jakoukoli chybu. Takže nakonec musí mysl dojít do bodu, kdy je naprosto unavená, zcela vyčerpaná. Potom řekne: „Už jsem zkusila všechno ostatní. Jsem bezmocná. Zkusím vzývat Boha.“ V takovou chvíli nám bezmocnost pomáhá.

Srdce nebude nikdy bezmocné, protože se vždy ztotožňuje s božskostí. Má schopnost se ztotožnit se Zdrojem, s Nejvyšším. To je důvod, proč je srdce vždy pozitivní. Ale vitálno a mysl jsou občas bezmocné. Právě když jsou vitálno a mysl upřímně bezmocné, můžeme udělat pokrok. Takže pokud občas dokážeš zpívat „Bedanai Bhara“ a ostatní písně, které vyjadřují ideu, že život je plný utrpení a že je velice bolestivý a dokonce ubohý, pomůže ti to. Pokud si mysl dokáže při vzácných příležitostech uvědomit, že je bezmocná, půjdeš kupředu.

Mysl se nikdy nechce odevzdat. I kdybyste přinesli před mysl světlo, nebude se mu chtít odevzdat. S myslí je potřeba jednat různými způsoby. Pokud nechce přijmout světlo tím způsobem, jakým ho přijímá srdce, je možné dát mysli pocítit, že jste bezmocní, že jste beznadějní. Právě tehdy nám mohou ohromně pomoci písně, ve kterých je vyjádřena bezmocnost — a ta není jenom v mých písních, je i v písních Ramprasada a dalších.

Dokonce, i když jsme bezmocní a beznadějní, mysl to nechce vzít na vědomí. Srdce to na druhou stranu bere na vědomí. Srdce se odevzdá velmi rychle, ale mysl se neodevzdá. Ty písně o bezmoci pomáhají mysli se odevzdat. Je pravda, že když znáte význam slov, není v tom pozitivní aspekt, ale já bych neřekl, že jsou negativní. V jistém velmi zvláštním smyslu jsou ohromně sladké.

Existuje velice mnoho indických oddaných písní, které by vás sklíčily, kdybyste znali význam jejích slov. Ale jejich sladkost dává hledajícím jiný význam. Existuje například jedna píseň, kterou hraji na cello:

Ami phire ogo pather sandhane
patha nahi dekha jaibo

Znamená to: „Hledám cestu. Dosud jsem ji nenašel. Jsem v úplné temnotě.“ Tuto píseň hraji celá léta. Není to moje melodie, ale mám ohromnou radost, když ji hraji. Možná se zeptáte, proč to dělám. Copak jsem nenašel cestu, nejenom pro sebe, ale i pro své duchovní děti? Ale ta píseň má opravdu velikou sladkost, která mi dává bezmeznou radost. Několik takových písní jsem se naučil v dětství a pořád je hraji. V té konkrétní písni je to na konci ještě horší! Zpívá se tam: „Veškeré světlo je pohlceno nekonečnou temnotou.“ S touto písní začínám, když hraji na cello.