Jako klavírista jsem někdy tak polapen technikou, že ztrácím duši nebo zapomínám, co se snažím vyjádřit.

Sri Chinmoy: Když dokážete před tím, než hrajete, tři nebo čtyři minuty meditovat, vaše mysl bude zaplavena světlem. Vaše mysl bude čistá a zmatek se do ní neodváží vstoupit. Pak nebudete muset myslet na techniku; spontánně sama přijde. Všechno přichází ze světla — i technika. Světlo přitáhne techniku.

Když majitel nebo ředitel restaurace požádá nějakého zaměstnance, aby něco udělal, zaměstnanec se mu bude okamžitě snažit vyhovět. Stejně tak, když v sobě budete mít světlo, toto světlo uvnitř vás požádá techniku, aby pro vás pracovala, a dostanete se daleko za hranice techniky. Nyní o technice přemýšlíte a prosíte ji, aby vám sloužila. Ale pak bude technika dychtit po tom, aby vám mohla sloužit a aby vás mohla potěšit, protože vy jste jejím pánem.

Strávit minutu nebo dvě v tichu je jako dávat si peníze do kapsy. Když máte v kapse peníze, můžete si v obchodě koupit, co chcete. Když dvě nebo tři minuty meditujete, hromadíte vnitřní bohatství — mír, světlo a blaženost. Potom, jakmile si stoupnete před posluchače — ještě před tím, než vůbec začnete hrát — už jste se s nimi o toto vnitřní bohatství spontánně podělil. Takže ještě než koncert vůbec začal, už jste svoje obecenstvo potěšil. Pak i kdybyste hrál falešně, budou mít pro vás pochopení.

Je to jako matka a její dítě. Když dítě hraje, dělá milióny chyb, ale matka si myslí: „Ó, je tak skvělé.“ Matčina láska k dítěti způsobí, že cokoliv její dítě dělá, je pro matku skvělé. Takže když rozdáváte ze svého vnitřního bohatství před tím, než začnete hrát, vaše obecenstvo vás nebude soudit, protože už je spokojeno. Můžete hrát, co chcete, a obecenstvo bude potěšeno.

Když hraji pro své žáky, nestarají se o to, kolik udělám chyb. Proč? Protože před tím, než začnu hrát, s nimi medituji a vytvoříme si vzájemnou jednotu. Takže už od samého začátku vládne oboustranná spokojenost. V tu chvíli jsou moji studenti vnitřně tak šťastní a naplnění, že bez ohledu na to, jak špatné je moje vnější vystoupení, jejich mysl a srdce jsou šťastné. A když jste šťastní a naplnění vnitřní blažeností, nevidíte žádné chyby. Když jste ve velmi vysokém stavu vědomí, nic vás neovlivňuje; všechno je radostí.

Je to jako hostitel, který se snaží potěšit své hosty hned, jak přijdou. Když si hostitel stoupne do dveří a dá jim květinu nebo se na ně usměje a promluví s nimi, půlka bitvy je vyhraná. Nezáleží na tom, co jiného dělá, všechno je skvělé, protože si už získal srdce svých hostů. Když se ale hosté nahrnou dovnitř a hostitel je někde pryč, pak řeknou: „Podívejte se na to! Je tak bezcitný a nezodpovědný!“