Část II

Nemějte ze mě strach, ale ztotožňujte se s mým utrpením²

Z času na čas vám hubuji, ale vím, že tato metoda má jenom dočasné výsledky. Je to jako když jdete na lékařskou pohotovost. Kolik lidí se podaří vyléčit na pohotovosti? Tolik lidí zemře lékařům při operaci! Při takových zákrocích se odehrává mnoho selhání. Někdy se naproti tomu výsledky dostaví. Avšak normální způsob představuje léčbu s léky, injekcemi, a tak podobně; to je správný způsob, jak léčit. Takto získáte pevný základ. Ale na pohotovostní jednotce odejde k Bohu při lékařských zákrocích mnoho lidí!

Pokud opravdu chcete, aby z vašeho duchovního života byl váš Mistr šťastný, nesmíte se ho bát — ne, ne, ne! Mistr nepřišel na tento svět, aby lidem ubližoval. To dělali Julius Cézar, Alexander Veliký a další vojevůdci. Ale občas vám hubuji, protože je to poslední východisko z nouze. V Bhagavadgítě, ještě před bitvou Kurukšetra, Sri Krišna prosil a prosil Kurovce, aby dali aspoň pět vesnic Pánduovcům! Kuruovci měli království, ale nebyli ochotni se vzdát těch pěti vesnic. Sri Krišna třikrát nebo čtyřikrát navštívil palác Kuruovců, ale oni ho neposlouchali. Řekli mu: „Bez boje nedáme Pánduovcům ani takovou špetku písku nebo hlíny, kolik by se jí vešlo do ucha jehly!“ Jehla je dlouhá, ale její oko je maličké. Kolik se toho vejde do ucha jehly? Potom Sri Krišna cítil, že situace je beznadějná a řekl: „Válka je nezbytná.“ Válka byla posledním východiskem z nouze.

I já vám hubuji, když všechno ostatní selže. Jinak vás prosím, vaše srdce, mysl, vitálno a fyzické. Proto všem svým žákům říkám, aby se mě nebáli, ale aby se ztotožnili s mým utrpením. Mít ze mě strach je hloupé, je to zcela nesmyslný přístup. Naprosto správný přístup představuje ztotožnění s mým smutkem, s mými slzami.

Naším přístupem nemá být strach. Naším přístupem má být láska. Když máme strach, skrýváme všechny naše nemoci. Když lidé skrývají nemoci, bojí se, jako kdyby něco ukradli. Mají pocit, že udělali něco špatného a že se musí schovat. Copak to není vrchol hlouposti? Jestli je s nimi něco v nepořádku na fyzické úrovni, ať jdou k lékaři. Udržují v sobě strach, a ani se nemodlí. Strach nad nimi panuje celý den i noc. Nemají čas se modlit k Nejvyššímu. Vidíme v nich jenom strach, strach, strach. Bojí se, že budou odhaleni. Taková hloupost! Mohou se modlit k Bohu, když nechtějí jít k lékaři. Vždyť to byl právě Bůh, kdo dal těmto lidem ty nevelké schopnosti, které potřebovali, aby se z nich stali lékaři. Mohou se modlit k Bohu, ke skutečnému Lékaři. Ale oni nemají čas se modlit, strach je ubíjí. Zde poslal Nejvyšší svého zástupce v podobě duchovního Mistra. Žáci by měli říci: „Pojďme za ním. On nás bude schopen vyléčit.“