Guru, rád bych se tě zeptal na význam mého duchovního jména. ³

Sri Chinmoy: Tvoje jméno znamená les. Dovolte mi, abych na chvíli odbočil. Před mnoha lety přišel na jeden z našich mírových koncertů v San Franciscu náš hlavní konzul. Když jsem pracoval na indickém konzulátě, byl to velice duchaplný člověk. Chodil rychleji než nejrychleji! Na tomto koncertě měl velice významnou promluvu. Řekl, že v lese je mnoho, mnoho stromů, ale jeden konkrétní strom je velice vysoký, neobyčejně vysoký. Tento nejvyšší strom ze své úplně poslední větve začal rozsévat světlo. Mluvil o mně, o Sri Chinmoyovi. Když jsem byl na konzulátě, jmenoval jsem se Chinmoy Ghose. V té době si nikdo nepředstavoval, že právě tento strom půjde tak vysoko a že z tak velké výšky bude po celém světě rozšiřovat světlo.

Les je hustý a tato hustota znamená jednotu. Když mnoho stromů roste pohromadě, pozorujeme v lese hustotu. Hustota je blízkost a blízkost je jednota. V lese je mnoho stromů, ale les sám o sobě je jeden. Na stromy lze pohlížet individuálně, ale na druhou stranu jsou kolektivně jedním celkem.

V rodině může být pět členů. Jako jeden celek spolu jedí, stýkají se, žertují. Jakmile však zasvitne ráno, všichni jdou do svých zaměstnání. Tady pozorujeme jejich jednotu i různost. V podobném smyslu má i každý strom svoje vlastní schopnosti. V lese je mnoho stromů různých druhů, velikostí a s různými květy. Les představuje jednotu; na druhou stranu ztělesňuje různorodost. Pomyslíme-li na kterýkoliv strom v lese, cítíme blízkost a jednotu všech stromů. Rostou společně a zároveň má každý z nich svoji vlastní krásu, vůni a plody.

Laskavě nyní pomyslete pouze na jeden strom. Nemusí být v lese. Může být kdekoliv — na břehu řeky, za naším domem nebo kdekoli jinde. Nepochybně pocítíte, že tento strom je samé sebedávání. V našem lidském životě občas dáme naše srdce, občas dáme naši mysl, občas dáme naši duši a jako oběť občas dáme naše tělo. Někdy dáme naše srdce určité zemi nebo nějakému člověku. Občas dáme dokonce i náš život. Ale strom, od kořenů až po nejvyšší větev, je samá oběť. Vezměme si například listy. Když listy uschnou, můžeme je spálit. Strom nám takto pomáhá, protože nám dává plamen aspirace. Plody stromu nám dávají potravu. Jeho květy jsou také darem. Dělají nám velikou radost a používáme je k uctívání Boha. Používáme dřevo, používáme každou část stromu. Strom nemá ani jednu část, která by se nedala použít pro božský účel. Na tomto světě je mnoho, mnoho věcí, které Bohu vůbec neslouží, ale strom nabízí všechno, co má a všechno, čím je, jako oběť lidstvu.

Když my jako lidské bytosti něčeho dosáhneme, jsme pyšní. Ale když strom plně rozkvete s nespočtem květů a plodů, sehne se dolů. Podívejte se na pokoru, kterou strom má! Toto dělá strom, když dosáhne všeho a stane se vším. Když my jako obyčejné lidské bytosti získáme trochu síly peněz nebo slávy, naše hlavy se okamžitě dotknou stropu; nikdo se k nám nemůže přiblížit. Na povrch vystoupí naše pýcha a povýšenost. Ale když strom získá vše, co může ukázat, sehne se s nejvyšší pokorou dolů. To je rozdíl mezi obyčejnou lidskou bytostí a stromem.

Strom nás učí ještě něčemu významnému. Naší filozofií je aspirovat, jít vzhůru do nejvyšší výšky, a přitom stát na zemi. Nechceme přebývat v himálajských jeskyních — ne, ne, ne! Podobně i strom je zakořeněn v zemi a zároveň se snaží dosáhnout oblohy. Právě takto budeme my žít na tomto světě a náš plamen aspirace bude šplhat do nejvyšší výšky. Strom nám ukazuje, že máme zůstat pevně zakořeněni v zemi, a přitom jít vzhůru, výše, nejvýše; pokora stromu je přitom nesrovnatelná. Když má strom všechno, skloní se dolů, aby posloužil lidstvu. To jsou božské vlastnosti stromu.

Sri Aurobindo napsal v jedné ze svých básní: „Proto víme, díky Tvé Pokoře, že Ty jsi Bůh“. Bůh je nekonečným Světlem, nekonečným Mírem, nekonečnou Blažeností, a přitom se zabývá námi, lidskými bytostmi, takovými nebožskými darebáky! My všichni jsme vtipálci! Jsme úplně nemožné lidské bytosti, ale Bůh sestupuje na naši úroveň. Tady je ještě něco, co se můžeme naučit od stromů. Strom je univerzální. Kdokoliv, ať už dobrý, nebo špatný člověk, si může od stromu vzít cokoliv. Špatný člověk si může vzít plody a květy právě tak, jako si může tyto dary vzít i dobrý člověk. Strom dává naprosto všechno. Poselství stromu říká: „Vezmi si, vezmi si, vezmi si! Jsi-li dobrý, můžeš být lepší. Jsi-li lepší, můžeš se stát nejlepším. A když jsi špatný, co můžu dělat? Používej pouze neustále svoji moudrost a staň se lepším člověkem.“

Podstatou stromu je oběť. Na zemi a v celém Božím stvoření neexistuje nic, co by samo sebe obětovalo tak úplně jako strom. Ale ti z nás, kteří aspirují, řeknou, že nic takového jako oběť neexistuje, je to samá jednota. Když jednáme s jinou lidskou bytostí, vidíme také tuto osobu jako Boží stvoření. Dnes ti dávám něco jako tvůj bratr a zítra mi zase ty něco dáš jako můj bratr.

Když se dostaneme na aspirující lidskou úroveň, nic takového jako oběť neexistuje. Já nic neobětuji, protože jsem realizoval Boha. Vidím Boha v tobě, v něm, v ní, v každém, takže kde je oběť? Přesně stejně musíte i vy cítit, že vidíte nebo si představujete Boha ve mně, takže kde je oběť? Pokud cítíte, že uvnitř mě je žijící Přítomnost Boha, žádná oběť neexistuje; vše je samá jednota. Bůh ve mně slouží vám a Bůh ve vás mě přijímá. Na druhou stranu, Bůh ve vás mi dává a Bůh ve mně přijímá, co vy nabízíte.

Na aspirující lidské úrovni je samá jednota. Ale strom se nedostal na tuto úroveň, takže musíme říci, že strom všechno obětuje. Od kořenů po nejvyšší větev je samou obětí. Vstoupíme-li do vědomí stromu, rozhodně zjistíme, že je samou obětí. Ale pokud vstoupíme do našeho vlastního vědomí, nenalezneme oběť, ale jednotu. Já musím sloužit božskému ve vás a vy musíte sloužit božskému ve mně. Kde je nějaká oběť?

Čím jdeme výše, tím je jasnější, že neexistuje nic takového jako oběť. Pokud ovšem obyčejní lidé něco udělají pro někoho jiného, mají pocit velké oběti! Jestliže neaspirující lidské bytosti něco pro sebe navzájem udělají, je to samá oběť a jsou zaplaveni pýchou. Řeknou: „Pro své přátele jsem vykonal velikou oběť!“ Ale až si v duchovním životě plně uvědomíme Boží existenci v nás, nic takového jako oběť nebude existovat.