56. Vyzval jsem neviditelného

Řídil jsem vůz slunce
pod obloukem zlatomodrého Nebe;
negativní vetřelci,
strach a pochybnost, se rozplynuli;
pozitivní pomocníci,
víra a láska, jsou v mém náručí.
Před tisíci lety
jsem vyzval neviditelného.
Dnes, konečně,
byla moje výzva přijata.
Osvícení laskavě vzdoruje
neúnavnému hledajícímu.